Odpověď: To je právě to, co je tam psáno: stav “přijetí přání, které utvořilo svou konečnou podobu.” V realitě existují dvě věci: Světlo a přání. Vše ostatní jsou pouze názvy pro tyto síly.

Když přijaté přání projde změnami, dosáhne nakonec nejnižšího stavu nazývaného „tento svět.” Je to duchovní pojem, což je důvod, proč jej odlišujeme od „našeho světa,“ ve kterém se prozatím nacházíme na úrovni živočišné. Pouze člověk, který cítí, že se nachází v poslední fázi, v konečné podobě egoistického přání, určí svou pozici jako „tento svět.“ To už může být v jistém smyslu nazváno duchovním poznáním, protože si je člověk vědom, kde se podle duchovní souřadnice nalézá. „Člověk z ulice“ však ještě v „tomto světě“ nežije, ale stále ve svém vlastním světě.   

Ze 4. části denní lekce kabaly 24/05/2011, “Úvod do moudrosti kabaly”

Otázka: Kabala mě naučila přijímat všechny problémy, které mi přicházejí do cesty s úsměvem. Je to špatně?

Odpověď: Věda kabala dává člověku sílu pocítit, že všechny trable mají nějakou příčinu. A nezáleží na tom, zda z neštěstí pláčete nebo se smějete. Nejdůležitější věcí je, že je budete používat prospěšně, pro kroky vpřed. Neštěstí musí být vnímáno jako síla, která vás zavazuje postupovat.

Ale musíme se pokusit postupovat ještě předtím, než dostaneme ránu, stejně jako v kreslených filmech s Tomem a Jerrym, kde obrovská kočka chytá malou myš. Vždy ukazují, jak myš utíká kočce, která už už myš chytí, ale myš pokaždé uteče. Takto bychom měli utíkat směrem k cíli, zatímco problémy nás budou pronásledovat a poběží celou dobu hned za námi. Ale zkuste jim uniknout!

Musíme pochopit, že problémy jsou přesně to, co nám umožňuje běžet na správné místo a velmi rychle. Musíme se snažit být tou mazanou myší.

Z 2. lekce římského kongresu 21/5/11

Otázka: Kde přebývá Stvořitel a vyšší světlo?

Odpověď: O tom je řečeno: „Přebývám mezi mým lidem.“ Co znamená „mezi mým lidem“? Mezi mým lidem je mezi těmi, kteří Mě touží odhalit, sílu lásky a odevzdání, kteří chtějí plnit „miluj svého bližního jako milujete sami sebe.“ Toto je můj lid, mezi nímž přebývám.
[43542]
Z 8. lekce, WE! kongresu 03.04.2011

Upřímně opravdu nezáleží na tom, o jaký druh asistence člověk Stvořitele žádá. Klíčem je žádat každou vteřinou. Kéž nikdy nezapomene, že není nikoho jiného kromě Něj, dobra, které koná dobro. Kéž spojuje každou maličkost, která se mu přihodí, se Stvořitelem.

Člověk si vlastně obvykle myslí, že není vhodná doba žádat o pomoc, předpokládá, že musí nejdříve něco udělat, v něčem uspět na vlastní pěst, něco provést, a teprve poté se obrátit na Stvořitele. Ale v tom všem se mýlí! Není zapotřebí žádných činů. Celá metoda je určena pouze k odhalení Stvořitele. 

Proto čím častěji se k Němu obracíte, tím více se cítíte být na Něm závislí, tím více Ho otravujete, přenesením odpovědnosti za vše co se vám děje na Něj, se o to méně strachujete.

Podle Jeho programu Vás odstrčí, schová se a položí před Vás všechny druhy překážek a skrytí. Bez ohledu na to, vytvořte si zvyk neustále hledat a apelovat na Něj. Je to nekratší a nejspolehlivější cesta.

Nevyžaduje inteligenci, pouze vytrvalost. Nabere-li člověk takový směr a nesejde z něj (za pomoci připomínání skupiny), pak tím, že se neustále obrací ke Stvořiteli, vyšší síle, přírodě, rozhodně zjistí, jak žádat, proč a o co. Pozná Stvořitelovu povahu, na které prosby odpovídá a na které nikoli. Díky jeho neoblomnému přání začít tuto komunikaci, dialog se Stvořitelem, si může začít vyjasňovat, kdo On je.

To je popsáno jako “Dělej cokoli je v tvé moci, jen se nevzdávej.” Tak musíme žádat o vše, dokonce bez přemýšlení, jako dítě, které se chápe po čemkoli, co může, a  dál otravuje svou matku: “Dej mi, dej mi, dej mi!” Tyto žádosti dají prostor ujasněním, o co  má opravdu smysl žádat, kde v tom všem jsou „přikázání“ a „hříchy“, kde je mu dána svobodná volba a jaké jsou odpovědi na jeho činy. Tak se člověk učí.

Je to dobré, protože Vás to nebude mást, a nebudete si myslet, že vše záleží na Vás nebo na prostředí. Spojíte všechny tyto tři „body“ dohromady: sebe, skupinu a Stvořitele, a to vše nasměrujete správným směrem, k vyšší síle, k tomu být na Něm závislí.

Později začnete hodnotit, jak žádáte. Žádáte pro sebe, pro ostatní, či pro Stvořitele? Takto se tomu cestou učíte.

[43288]
Z 1. části denní lekce kabaly 17/05/2011, Rabašovy spisy

Odpověď: Obojí, hmotné i duchovní problémy pochází se stejného zdroje, neboť „není nikoho jiného kromě Něj.” Musíme na vše pohlížet jako na části jednoho celku. 

Hmotný svět má však další své vlastní zákony. Pokud stále vidíme tělesno, musíme překonávat tyto překážky a bojovat s nimi v souladu se zákony, které platí v tomto světě a v lidské společnosti. Vždyť i tyto zákony jsou výsledkem mého pokřivení a proto jsem povinen je dodržovat.

Mám-li žít v lidské společnosti, bez ohledu na to jak velký kabalista mohu být, musím se v této společnosti chovat podle jejích zákonů. My všichni musíme tyto zákony dodržovat a nemůžeme je ignorovat, přestože nemají žádný vztah k duchovnu. Například, chce-li mě někdo zabít, musím se před ním chránit a bojovat proti němu.   

[43181]
Z 1. části denní lekce kabaly 16/05/2011, Shamati #8

Otázka: Jak se připravujete na podávání vysvětlení v rámci lekcí či přednášek na kongresech?

Odpověď: Abych řekl pravdu, raději bych přišel na podium, hodinu a půl mlčel a je to. Mezitím byste mohli pracovat na záměru spojit se do jednoho přání, odhalit mezi sebou vlastnost dávání a lásky, Stvořitele. V okamžiku, kdy se sjednotíte, zasluhujete odhalení, reformující Světlo a celkové odhalení. 

Proč musím hodinu a půl “blábolit”? Možná vás tím tak odvracím od vytvoření správného záměru vůči Světlu? Proslov je zapotřebí pouze k tomu, aby vás svázal dohromady víc a víc, aby přidal další povzbuzující slova. 

Klíčem k úspěchu je spojení, ve kterém dostanete vše ostatní. Je-li odhaleno, lekce nepotřebujete. Pak duše pracují jiným druhem spojení.…
[43320]

Odpověď: “Vše je objasněno v myšlení,” a nic není možno vidět zvenčí. Osoba se může jevit coby lhostejná, dokonce hrubá, nesnášenlivá, nevyjadřující dobrý postoj k ostatním.  Možná je to takový charakter, anebo to předstírá záměrně, aby neoslabila své ohromné vnitřní úsilí.

Člověk se musí dívat na vnitřní obraz skupiny, na místo, kde se nachází všechna naše přání, myšlenky, cíle a společné naděje. Na ně se upne. Souzením vnějšího projevu pro vás může být složitější skupinu přijmout. To přijde později, když přestanete věnovat pozornost vnějšku, protože „láska překryje všechny hříchy.“

Přišli jste na toto místo protože lidé, kteří se tam shromáždili, mají body v srdci, tak se dostaňte blíže k těmto vnitřním bodům.

[43065]
Z 1. části denní lekce kabaly 15/05/2011, Rabašovy spisy

Proč před nás Stvořitel vložil tuto překážku, udělal nás každého jiného? Kdybychom byli stejní, vše by bylo jasné: Každý člověk dá určité množství a dostane určité množství a je to vyřízeno. 

Nejsme však stejní a proto musíme vystoupat nad egoismus a zapojit úmysl s cílem dávat, bez jakéhokoli spojení s osobním prospěchem. Pouze za této podmínky bude člověk schopen se plně sjednotit s ostatními. Pak dosáhne dávání kvůli dávání a pak – dostávání kvůli dávání. Pouze pokud každý člověk půjde touto cestou, zavládne mezi nám dokonalá jednota.

Proto jsme nebyli stvořeni stejní: protože jinak bychom byli řešili problémy na materiální, živočišné úrovni, a byli bychom stejní jako mravenci v mraveništi.

Ze 4. části denní lekce kabaly 12/05/2011, „Mír“

Otázka: Ukazuje mé utrpení na místo potřebné nápravy přímo nebo jen nepřímo?