Je pravda, že více než 80 zemí vyjádřilo Izraeli svou podporu po tragických událostech 7. října, ale co se týče otázky, zda nás taková podpora posiluje, musím říci pravý opak: oslabuje nás. Síla a budoucnost lidu Izraele nezávisí na tom, jak se k nám staví ostatní, ale na tom, jak se stavíme my k sobě navzájem. (Pokračování textu…)
Mnoho lidí se nyní nad touto otázkou zamýšlí, protože se objevuje několik příběhů o sebeobětování za záchranu druhých v současné válce mezi Izraelem a Hamásem.
Například, první den války šest přeživších přátel vyprávělo, jak jim desátník Matan Abergil zachránil život, tím, že na ně skočil a pohltil sílu granátu, který byl vržen do jejich obrněného transporteru. Také Tali Hadad, matka šestí dětí, jezdila tam a zpět, aby odvezla 13 zraněných do nouzového lékařského střediska v Ofakimu, zatímco město bylo pod útokem. (Pokračování textu…)
My, lid Izraele, nejsme ani zdaleka jednotní. Před tragickými událostmi ze 7. října jsme vypadali jako cokoliv jiného, jen ne jeden národ. Vynaložili jsme málo úsilí, abychom se k sobě přimkli a přehlíželi jsme naše spoluobčany. S každým dalším rokem máme pocit, že se od sebe vzdalujeme. A v důsledku toho si musíme položit otázku, zda můžeme být skutečně považováni za izraelský národ. (Pokračování textu…)
Otázka: Když jsme sjednoceni, Stvořitel se nachází ve spojení mezi námi. Jak Ho můžeme požádat, aby nás vyslyšel v době, kdy spolu vzájemně bojujeme?
Odpověď: Říkali jsme opakovaně, že vše závisí pouze na našem sjednocení, především mezi Židy, aby se stali jako jeden člověk s jedním srdcem. (Pokračování textu…)
Po jednom z najtragickejších útokov na obyvateľov Izraela, ktorému nie sú cudzie nepriateľské akcie, dnes milióny Izraelčanov zaplavujú svojich vojakov zásobami, darmi a podporou. Ľudia zo všetkých spoločenských vrstiev dávajú zo seba všetko, nepýtajúc sa, kto ich pomoc prijme. V čase krízy osobné názory a ciele vystriedal príliv láskavosti a duch jednoty, ktorý ľudí spája. (Pokračování textu…)
Vědci zkoumali genom Židů a zjistili, že je zcela identický s Iráčany. Prakticky jsou to lidé ze stejného Babylonu, z Iráku.
Irák je územím starověkého Babylonu. Ale v principu je to jedno. Není to ani otázka národnosti, protože Židé – to není národnost. Jsou to lidé, které Abraham povolal, aby byli jeho učedníky a aby se kolem něj sjednotili podle zásady „miluj bližního svého“. Museli to udělat, aby dosáhli Vyšší svět.
Ti lidé, kteří začali naplňovat zákon „miluj svého bližního jako sebe sama“ a díky tomu dosáhli Vyšší svět, Vyšší systém řízení, se začali nazývat Židy – „Židé“ od slova „Ihud“, „sjednocení“. A Žid znamená „přechod“ („ever“) od pocitu našeho světa k pocitu Vyššího světa. Židé proto nejsou národ, ale ideologická skupina.
Pokud jde o Iráčany, mohou to být v jistém smyslu bývalí Židé, kteří tam buď zůstali, nebo se cestou ztratili. Ale na tom nezáleží! V tomto ohledu kabala u nikoho nerozlišuje národnost.
Proč některé jazyky a národy umírají, rozpouštějí se, mizí?
Protože tyto systémy jsou otestovány a končí jako části rakety – odstřelí se, je konec.
Hebrejština však zůstává, protože pochází z kořene Vyššího řízení, který popisuje. Všech dvacet dva sil (písmen abecedy) a pět dalších pomocných, popisuje samotný systém, z jehož prvních kořenů sestupují Vyšší síly a vládnou našemu světu.
Webinář „Písmena. Jazyk kabaly“, 17. července 2016
Srdce izraelského lidu je bolavé z tragických událostí, které se dějí. Je to bolest, kterou cítí hluboko uvnitř a která prostupuje samotným vzduchem, který dýchá.
Jak kdysi prohlásil kabalista Menachem Mendel z Kocku: „Nikdo není úplný, když se jeho srdce rozpadá na kusy.“ Zlomené srdce je velmi citlivé na své vlastní rány a vroucně touží po uzdravení a celistvosti. (Pokračování textu…)
Všechny národy světa slaví Nový rok jako obyčejný pozemský svátek a jen pro Židy má zvláštní význam: Židé slaví stvoření Adama. Je to velmi významné datum.
Pět dní před Novým rokem (Roš ha-Šana) došlo ke stvoření světa a na Nový rok, v pátek v pět hodin, byl stvořen Adam. (Pokračování textu…)
Potřebujeme se mezi sebou sjednotit, a jakmile odhalíme, že se opravdu chceme sjednotit, ale nejsme schopni to udělat, nastane stav „Zničeného Jeruzaléma“, rozbití Chrámu. Snažíme se sjednotit, jenže nevíme, jak to udělat, a proto pláčeme a prosíme Stvořitele, aby nás sjednotil. (Pokračování textu…)
V den 9. Avu není třeba sedět a bezmocně plakat, ale uvědomit si, že všechny židovské svátky symbolizují to, co bychom měli udělat, abychom se vrátili do Nejvyššího stavu, který je součástí plánu stvoření, to znamená postup ke konci nápravy. (Pokračování textu…)
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru