Nacházíme se v novém přechodném období. V průběhu generací se lidské ego – touha po potěšení na úkor druhých a přírody – vyvinulo do bodu, ve kterém už nedokážeme uspokojit sami sebe. Dostáváme se do stavu bezmoci, protože svoji touhu po potěšení už nadále nedokážeme naplnit dosavadními egoistickými způsoby.
Za prvé, co je to historie? Historie je vývoj přání. Začíná to od těch nejmenších a nejjednodušších tužeb, které má každý z nás: touha po jídle, sexu a rodině.
Pokračuje to růstem vyšších potřeb, jako je touha po penězích, cti, moci a vědění. Rozvoj tužeb je spojen s vývojem společnosti, ve které probíhá rozvoj komunálních, městských, státních a nakonec globálních světových vztahů.
Jsme ovládáni přírodními zákony.
Existuje obecná přírodní síla a z ní vycházejí dvě protikladné síly – dávání a přijímání.
Mezi těmito silami existujeme a obě tyto vlastnosti nás ovlivňují.
Lidé, kteří se vydají do vesmíru a pozorují Zemi z této velké dálky, se odtamtud skutečně vracejí vnitřně jiní. Když se i na krátkou dobu odloučí od zemské přitažlivosti, vrátí se s jiným názorem na vztah k životu.
Dnes panuje velmi populární a rozšířený názor, že přelidnění znamená pro planetu problém – například rostoucí globální oteplování, klimatické změny, nemoci… Ve skutečnosti však platí, že čím početnější je lidská populace, tím méně utrpení je vloženo na každého z nás.
Zatiaľ čo sa svet borí s ničivými následkami zemetrasení v Turecku a Sýrii, na Ukrajine pokračujú prudké boje bez náznaku zmiernenia. Či už sú mestá zničené strelami alebo zemetrasením, výsledkom je ľudské utrpenie a nespočetné množstvo stratených alebo zničených životov. Zdá sa, že medzi týmito dvoma katastrofami nie je žiadna súvislosť, akoby neexistovalo nič, čo by spájalo vojny so zemetraseniami, ale nie je to tak. Medzi všetkými katastrofami, či už ide o zemetrasenia, vojny, hladomory alebo epidémie, existuje skrytá súvislosť, ktorá oslabuje ľudskú spoločnosť a umožňuje vypuknutie všetkých kríz. (Pokračování textu…)
Podľa výsledkov štúdie zverejnenej v časopise Science a citovanej magazínom Time a ďalšími, sa svetové ľadovce zmenšujú a miznú rýchlejšie, než sa vedci doposiaľ domnievali. Pri aktuálnom trende klimatických zmien sa predpokladá, že dve tretiny z nich sa roztopia do konca storočia. Podľa autorov štúdie môžeme roztápanie spomaliť, „pokiaľ sa na celom svete podarí znížiť otepľovanie aspoň o niekoľko desatín stupňa a splniť medzinárodné ciele“. Zároveň však pripúšťajú, že je to síce „technicky možné, ale nepravdepodobné“. Inými slovami, problém je opäť v ľuďoch. (Pokračování textu…)
Dvoutýdenní diskuse o klimatu na COP27 v egyptském Sharm El-Sheikhu skončily zklamáním. Podle CNN se „světu nepodařilo dosáhnout dohody o postupném omezování fosilních paliv… pokus o řešení největšího zdroje oteplování planety skončil neúspěchem poté, co řada zemí, včetně Číny a Saúdské Arábie, zablokovala klíčový návrh na postupné odstranění všech fosilních paliv, nejen uhlí.“
Před několika dny Norma Livne, moderátorka pořadu El Mundo („Svět“), věnovala jeden ze svých pořadů odpovědím na otázky mých studentů. Jedna z otázek se týkala války v Evropě. Otázka zněla: Proč přesto, že nikdo nechce válku, stále proti sobě bojujeme?
Od začátku roku mezi klimatickými aktivisty narůstá trend poškozovat největší poklady dějin umění ve snaze zvýšit povědomí o změně klimatu. Letos se zatím stalo dvanáct incidentů, šest z nich se odehrálo minulý měsíc. Mezi incidenty patří: házení bramborové kaše (na Monetův obraz „Kupky sena“), rajčatové polévky (na obraz „Patnáct Slunečnic“ Vincenta van Gogha), falešné krve (na obraz „Klaun“ od Henriho de Toulouse-Lautreca) a také aktivisté, kteří se přilepili na výstavě dinosaurů v Berlínském přírodopisném muzeu. Návštěvníci muzea většinou verbálně napadají aktivisty během jejich protestů a přemýšlí, jak se jejich činy vlastně spojují s vyšším dobrem.
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru