V knize „Strom života“ autora ARI je řečeno: „Není den podobný jinému, není okamžik podobný jinému, není člověk podobný jinému a každý musí napravit to, co patří k jeho údělu.” (Rabaš, článek 10, 1984, Jaké úrovně musí člověk dosáhnout, aby se nemusel znovu narodit?) (Pokračování textu…)
Otázka: Muž jde po trhu, když na něj zakřičí překupník bojových kohoutů: „Kupte si mého kohouta, bojuje na život a na smrt.“ „K čemu mi je kohout, který bojuje na život a na smrt? Potřebuji kohouta, který bojuje o vítězství,“ odpoví kupující. Řekněte mi, prosím, z podstaty je celý nás život boj. Malé boje, velké boje a tak dále. Bojujeme směrem ke smrti, nebo k vítězství? Kéž bychom to věděli. Nejdůležitější pro nás je pochopit, co se od nás vyžaduje. (Pokračování textu…)
Existuje alegorie o mudrci, který seděl u městské brány a kolem něj procházel muž. Muž se obrátil na mudrce a zeptal se ho: „Řekni mi, jací lidé žijí v tomto městě, dobří nebo špatní?“ (Pokračování textu…)
Poznámka: Existuje takové jedno malé podobenství. Jednoho dne tři bratři uviděli štěstí, jak sedí v jámě. Jeden z nich přišel k jámě a požádal štěstí o peníze – dostal je. Druhý požádal o krásnou ženu – a dostal ji. Třetí se sklonil nad jámou. „Co chceš?“ – zeptalo se štěstí. „A co chceš ty?“ – zeptal se ho muž. „Bratře, dostaň mě odsud“, požádalo štěstí. Bratr natáhl ruku, vytáhl štěstí z jámy, otočil se a odešel. A štěstí ho následovalo. (Pokračování textu…)
V budoucnu bude člověk žít jen pro duchovní dosažení, pro duchovní život, který bude odhalovat tady a teď.
A nemá cenu žít kvůli něčemu jinému. Jaký je smysl této existence? Zamyslete se nad tím, kolik utrpení, vzhledem k množství potěšení, dostává člověk na tomto světě? (Pokračování textu…)
K cíli stvoření není možné jít po přímé cestě, vždy se od ní budeme odchylovat, raz jedním směrem, pak druhým směrem. Je to jako raketa letící k cíli, která se stále vychyluje pod nějakým úhlem, ale neustále se koriguje směrem k cíli.
Tak i my scházíme z přímé cesty a napravujeme odchylku, a zase bloudíme a zase napravujeme, až konečně dosáhneme cíle.
Pokud by jedno slovo mohlo vystihnout současné pocity lidstva, bylo by to slovo „nejistota“. Celý svět ztrácí směr, lidé žijí bez možnosti předvídat nějakou jasnou budoucnost. Nevědí, co se dál stane – zítra, v příštích měsících, za rok. Od nových variant coronaviru až po extrémní počasí – vše se stává stále nepředvídatelnějším.
Diskuse o postkapitalistické éře jsou vedeny již léta, pandemie jim však najednou přidala na aktuálnosti. Je možné doufat, že na nás v době, kdy tržní vztahy přijdou o svou nadvládu, čeká něco dobrého?
Otázka: Říkáme, že cestování, móda a současné potěšení již nejsou zapotřebí. A co dáme lidem na oplátku? Co jim řekneme? Z čeho se budou těšit?
Odpověď: Nabízím vám cesty naprosto jiného rozměru – duchovního. Budete moci cestovat a sami si kdykoliv zaletět, kam budete chtít, na všechny úrovně, přemisťovat se z jednoho světa do druhého, takže nebudete muset stále vidět jen tuto malou, zaneřáděnou, zakouřenou planetu. Budete moci pocítit, co znamená život mimo tělo. To vše je vám k dispozici.
(Pokračování textu…)
Cihly spadly, ale v srdcích lidí zůstává kámen. Třicet let po pádu Berlínské zdi se téměř nic nezměnilo. Živě si vzpomínám na okamžik 9. listopadu, kdy jsem v televizi sledoval, jak davy zaútočily na hraniční přechody oddělující východní a západní Německo a výjev radosti, která pohltila lidi po celém světě. Na okamžik jsme si mysleli, že sjednocení se rozšíří do Ruska a Číny, na Dálný východ a že by to mohlo proniknout i do celého světa.
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru