Otázka: Ve snaze dojít k vzájemné záruce možná vynakládáme příliš mnoho úsilí vně nás, místo toho, abychom konali uvnitř sebe?
Odpověď: Mohla by to být pravda do té doby, než v praxi zjistíme, že nás vnější práce ovlivňuje a spojuje nás. Od prostředí, o které pečujeme, dostáváme důvěru ve vlastní schopnosti, sílu a vzestup. (Pokračování textu…)
Který náš čin nejlépe přitahuje obklopující Světlo, které nás má napravit? Je to čin skupiny, která se snaží o sjednocení kvůli splynutí se Stvořitelem. Vzorec je velmi jednoduchý. Problém je však v tom, že když to začneme uskutečňovat, zapomínáme – kvůli čemu.
Nemáme dostatečně vyjasněný záměr v každém činu. Navíc, není u různých lidí stejný. Musíme na tom co nejvíce pracovat. (Pokračování textu…)
Po měsíci války na Ukrajině se očekává mimořádná světová potravinová krize. Vývoz pšenice z Ruska a Ukrajiny dohromady představuje téměř 30 % světové produkce, přičemž Rusko je hlavním světovým vývozcem hnojiv. Proto hrozí, že válka velmi rychle rozpoutá „kompletní bouři“ v globálním zemědělství, která ovlivní dostupnost a ceny potravin. V podstatě je jasné, že blížící se hlad není důsledkem nedostatku potravin, ale důsledkem nadmíry lidského egoismu.
Mezinárodní kongres kabaly „Pozvednutí se nad sebe sama“. Lekce číslo 6
Otázka: Nemohu ručit za přátelé v různých situacích, protože tím omezuji svou svobodu. Co musím udělat, abych dospěl k touze vzájemné záruky?
Odpověď: Zavři oči a zapoj se do skupiny. Dělej vše, co dělají oni. Snaž se propojit s jejich duchem. (Pokračování textu…)
Při pohledu na druhého nelaskavým pohledem na něj přenáším virus.
Vždyť jsme spojeni do jednoho systému a pokud o někom přemýšlím špatně, rozšiřuji virus do celé sítě. Je to negativní signál, kterým ničím vzájemnou záruku. Byť je to jen myšlenka, ale my všichni jsme propojeni myšlenkami, rozhovory a činy.
Koronavirus je společným problémem nás všech, a proto vyžaduje správné sjednocení celého lidstva podle zákona vzájemné záruky. Tím se míní stav, kdy si každý uvědomuje, že je odpovědný za všechny, a tak se i chová. Proč si pokaždé přivoláváme nová neštěstí? Proč nás příroda vždy bičuje, každého jednotlivě a všechny společně?
Epidemie koronaviru se týká každého člověka na světě bez ohledu na to, odkud je: z Itálie, Izraele, Koreje, Ruska. Celý svět se bojí. Virus se šíří, neuznává žádné hranice a jeho konec není na dohled. Odborníci předpovídají, že se epidemie protáhne na dobu jednoho roku, dokud se neobjeví nějaké možnosti, jak s ní bojovat.
Židovská povinnost předejít nové tragédiiNáš židovský národ byl ukován na základě, který tvořilo milosrdenství a bratrská láska, kdy se cizí lidé spolu navzájem dohodli, že se sjednotí a vytvoří svazek, v němž si budou rovni. Stali jsme se národem, když jsme se zavázali, že budeme jako „jeden člověk s jedním srdcem“. Od té doby je naší povinností toto spojení udržovat a předávat ho. A tímto způsobem být „světlem pro národy“, ne kvůli nějakému nároku, ale z důvodu služby ostatním. Povinností židovského lidu je tedy uskutečnit a nastolit příklad vzájemné lásky ve světě.
Nesesmilníš [Tóra, Deuteronomium 5, 17]
Znamená to: nepoužívej žádné druhy potěšení pro svůj vlastní požitek, ale jen proto, abys používáním svého přání potěšil ostatní.
Pokud se člověk neraduje, znamená to, že nevyužívá svět! Svět je vše, co cítíme v našem přání přijímat a co je vytvořeno pouze pro potěšení.
Rozdíl mezi počátečním a konečným stavem stvoření tkví v tom, že se v počátečním stavu toužím těšit na úkor druhých, a proto je můj malicherný požitek zaměřen na to, abych se sám udržel v tomto světě.
V míře toho, jak rostu, začínám napravovat své přání, začínám se jím těšit kvůli Stvořiteli, v úplném oddělení od svého egoismu. A pak začnu těšit Jeho. To již v sobě mám vlastnost odevzdání, vlastnost lásky k bližnímu, která pracuje zcela jiným způsobem. Na tomto je postaven celý systém nápravy.
Z televizního programu „Tajemství Věčné knihy“ 16. 3. 2016
Originální článek zde.
[# 189295]
Otázka: Jsem srozuměný s tím, že lidská přirozenost je vytvořena tak, že člověk neustále lže. Ale představme si, že žijeme ve světě, kde neexistují lži, a každý může druhým sdělit, co si o nich myslí. Bylo by to hrozné, jednoduše bychom se vzájemně zraňovali. Ukazuje se tedy, že lež je přesně to, co nám umožňuje koexistovat?
Odpověď: Naučili bychom své děti, jak dosáhnout úrovně pravdy. Namísto toho, abychom si vzájemně lhali, vybudovali bychom mezi sebou opravdové spojení. To znamená, že bychom změnili své vlastnosti ze lživých na pravdivé a začali bychom se k sobě chovat srdečně.
Rav Laitman na Twitteru