Otázka: Čím více se chci s přáteli spojit, tím více jsem jimi odpuzován. Nemám přátelům co dát, kromě negativních emocí. Cítím intenzivní pocit disharmonie. Kongres se pro mě stává velkou překážkou. Co to dělám?

Odpověď: Velmi dobře! To je přesně ten druh lidí, které potřebujeme! Protože míra tvého přání je vyjádřena právě ve tvém úsilí a snaze navázat kontakt s ostatními navzdory odporu. Díky síle této snahy získáš sílu vlastnosti odevzdání (dávání), která by ti měla pomoci okamžitě vystoupit na první stupeň.

Otázka: Mám pocit, že všude kolem je každý připraven nás slyšet, ale my zápolíme s tím Světlo všem ostatním předat. Může nám kongres pomoci se odtud posunout? 

Odpověď: Na kongresu je možné cokoli. Někteří mohou podlehnout kvalitě spojení a odevzdání na poprvé. Jiní se mohou aktivně účastnit na vzniku kolektivní kvality odevzdání. Další, kteří již obdrželi kvalitu odevzdání, v ní  dosud existují, vnímají vyšší svět a mohou v tom pomoci zbytku lidí. Na kongresu je celé spektrum lidí: od těch, kteří chtějí duchovno k těm, kteří zatím neví, co chtějí, až k těm, kteří již dosáhli poznání, vědomi si toho, čeho se domáhají.  

[44603]
Z virtuální lekce 29/05/2011

Existuje pouze jedna touha přijímat, ale projevuje se v mnoha různých formách, včetně té současné, konečné podoby, kterou cítíme dnes. Všechny naše pocity nejsou nic jiného než touha užívat si, která má mnoho různých podob. Vidím svět plný lidí, sebe v něm, a mnoho dalších věcí, činů, příčin a důsledků. To vše se rovná stejné touze přijímat, která existuje v duchovním světě.

A jen v tomto případě to předpokládá „materiální“ formu, které říkáme lidské tělo. Vyšší formu nazýváme duše, ale v každém případě mluvíme striktně o touze užívat si.

Všechny stupně jsou identické ve své hmotě (touze) a naplnění (Světle). Pouze poslední, nejnižší stupeň se liší v tom, že dodává člověku pocit odloučení od všech ostatních stupňů nebo ho ponechává zcela bez tohoto pocitu v realitě tohoto světa. Tento stupeň má své vlastní detaily vnímání, ale i ty jsou vnímány ve vztahu k touze přijímat a světlu, které existují ve svém nejnižším stavu.
[43883]
Z 4. Části denní lekce Kabaly 24.5.2011, „Předmluva k moudrosti kabaly“

Odpověď:  Mám linii Světla a linii nádoby. Sebe stavím mezi ně jako třetí linii. Vezmu maximum, co mohu z přání dostávat a Světla, a sestavím finální formu,  souhrn těchto sil (Σ).

Touto formou je lidská bytost. Třebaže komponenty nejsou mé, musím je sloučit a rozhodnout o správném spojení. To rozhoduji sám.

Abych to tak udělal, musím nejdříve cítit stud, že se nepodobám Dárci, vymezit pracovní látku, a najít sílu, která ji opraví. Ode mě je požadováno vytvořit v sobě člověka, přání které začne utvářet. Síly a látku již máme. Musím pouze prověřovat hmotu a přezkoumávat ji na každém ze 125 stupňů podobnosti Dárci.

Prověřuji sebe ve vztahu k vyššímu a poznávám své dovednosti. Je to velmi velká fuška. Díky tomu Ho začnu uznávat, cítit a rozumět Mu.  “Formátuji” nebo “navrhuji” sebe při hledání bezchybných řešení.  V důsledku toho se stanu takovým, jako je Stvořitel, ne podle nadřazenosti, ale podle odevzdání. V přijímání pro odevzdávání učiním sebe Jemu podobným.
[44527]
Ze 4. části denní lekce kabaly 24/05/2011, „Úvod do moudrosti kabaly”

Člověk, který otvírá knihu Zohar, ji otvírá, aby odhalil Stvořitele. Podle definice kabala, jako věda, je metoda, která odhaluje Stvořitele Stvořením na tomto světě. Proč by nám jinak byla dána kabala a celá Tóra? Stvořitel se nám odhaluje v touze po dávání a lásce k člověku. Tato touha se kvalitativně rovná Stvořiteli a Stvořitel se takto odhaluje podle zákona vyrovnanosti forem.

Je nemožné postupovat správně, jestliže jste řízeni vlastním názorem, protože jste zcela ponořeni v tomto světě. Budete schopní růst jen, když objevíte existenci dvou rozdílných názorů: Uslyšíte váš vlastní názor a učitelův názor, budete rozumět rozdílu mezi nimi a budete je navzájem porovnávat, abyste vždy šli s vírou nad rozumem a přijmuli učitelův pohled.

Musíte neustále volit a postupovat preferováním učitelova názoru před vaším názorem, navzdory stále se zvětšujícímu vašemu egoismu a navzdory veškerým vnitřním pochybám a argumentům bez ohledu na pravděpodobně zřejmá fakta a zažitou logiku, která vám říká, že nejste v souladu s vaším rozumem ale pod ním či nad ním.

Jestliže se jednotlivec popere se všemi těmito problémy, bude schopný pokročit dále. Jestliže ne, nemá šanci na úspěch. Pouze několik málo jednotlivců dosáhne duchovního světa.

Abychom  mohli vydržet takový vnitřní zápas a jít neustále proti naší logice, potřebujeme podporu skupiny, která stále podporuje  učitelovu autoritu. To znamená, že je nezbytné potlačit sami sebe před skupinou, abychom přijali sílu od skupiny k poražení našeho osobního názoru a k přijmutí učitelova názoru.

Existují tři účastníci v práci: osoba, učitel a skupina. Všechno toto je nezbytné k dosažení odhalení Stvořitele (jenž může být také odhalený z druhé strany) aby se názor učitele a Stvořitele spojil do jednoho. Pak člověk bude schopný pokročit s porozuměním, že skupina a učitel jsou zástupci stvořitele ve vztahu k němu.  Takže, jednotlivec musí vyhodnotit všechny své představy, hodnocení a volby, jen a pouze ve vztahu k nim.

Pokud máte štěstí, uděláte to a posunete se dopředu, jestliže ne, nebudete dokonce cítit, že neděláte správné rozhodnutí a nebudete cítit, že jdete špatným směrem. Nebudete mít, žádné měřítko, kterým byste to poměřovali.

Kdy opravdu „slova, která jdou ze srdce vstupují do srdce?“.  Jestliže si správně vytvoříte názor ve vztahu k názoru učitele, začnete vnímat, co učitel říká.

[43945]

Z 1. části každodenní lekce kabaly 5/25/11, Shamati #25

Otázka: Jaký je rozdíl mezi Myšlenkou stvoření a Stvořitelem?

Odpověď: Vše, o čem se mluví, je bráno se zřetelem na nás. Nevíme nic, kromě toho, k čemu dochází uvnitř přání. A dokonce když odhalíme existenci Světla, “něco z něčeho,” které stvořilo přání “něco z ničeho,” to jsme také založili na přání, které nám odhalí, co se před námi údajně událo. Veškerá naše poznání pochází ze smyslového vnímání hmoty v naší touze.

Z tohoto důvodu, když mluvíme o vnímání, o pocitu uvnitř přání, rozdělujeme celé naše vnímání do tří složek:

• ten, který vnímá (já jsem vnímající),
• ten, který je vnímán (co vnímám od Stvořitele),
• kdo je ten, od koho se vnímá (zdroj pocitu, Stvořitel).

Jak se učím své schopnosti změnit vnímání Stvořitele, kterého cítím v rámci toho, co od spojení se mnou žádá, začínám s ním navazovat spojení a měním vztah mezi námi. Jak vím, co měním? Vychází to z mých pocitů. Jak vím, co cítí a zároveň, jak na mě reaguje? I to vychází z mých pocitů. Vše je založeno pouze na mých pocitech; nemám žádné další vlastnosti vnímání. Vše se nachází pouze uvnitř přání.

Proto říkáme, že HaVaYaH (čtyřpísmenné jméno Stvořitele, “Yod-Hey-Vav-Hey”) jsou čtyři vývojové fáze přání. K odhalení Stvořitele uvnitř člověka (Stvořitele neboli “Bo-Reh”, čemuž odpovídá “přijď a uvidíš”) dochází až poté.

Světy také existují pouze v našem vnímání ve formě odhalování a utajování (“svět” či “Olam” pochází ze slova “Alama” neboli “utajování”). Stejně tak žebřík duchovních stupňů se opět nalézá uvnitř člověka. Skupina, lidstvo, celá realita, svět nekonečna, vše je uvnitř nás. 

Čeho ale dosáhnu prostřednictvím celého svého úsilí, přání učit se kdo a co jsem, kdo je Stvořitel, co ode mě chce a jaké je mé spojení s Ním? Výsledkem všech mých snah a dlouhé cesty, když si uvědomíme všechny nám dané možnosti, dosáhneme jednotného vnímání, porozumění, jednoho pocitu, nazývaného „myšlenka stvoření je přinést uspokojení stvořeným bytostem.“ Tento plán zahrnuje vše: Kdo je Ten, koho stvoření těší, jaký druh je to potěšení, kdo jsou tato stvoření, vše.

Stav, kdy dosáhneme myšlenky stvoření, se nazývá „bod přilnutí“ či „kapka přilnutí“, protože v našem vnímání se vše zaměřuje na bod myšlenky stvoření. Dosáhneme ji prostřednictvím našeho úsilí, když si přejeme spojit se se Stvořitelem, a proto ji nazýváme „kapka přilnutí.“

[43964]
Ze 3. části denní lekce kabaly 25/05/2011, Talmud Eser Sefirot

Odpověď: Učitel by nikomu neměl být osobním manažerem. Neměl by každému vysvětlovat, co je tím, co po nich chce. Může být téměř tak skrytý, jako Stvořitel a nic neříkat. Kdokoli chce, může anulovat sám sebe a názor učitele odhalit.

Mohlo to být pozorováno na chování kabalistů minulosti, skupiny v Kotzku či Baal HaSulama, která svým studentům dávala lekce pouze 1 týdně či dokonce měsíčně. Učitel odhalí svůj názor jen nepatrně a zbytek je práce studenta. Pokud student ví, co má hledat, jak odhalit názor učitele, aby mu pomohl k cíli, bude schopen to udělat. V opačném případě nikoli.  

Spiritualita nemůže být vyjádřena slovy. Jak byste asi mohli vysvětlit, jak nasměrovat tvé srdce k cíli?
[43952]
Z 1. části denní lekce kabaly 25/05/2011, Shamati #25

Proč je stvořená bytost egoistická? Proč myslí člověk vždy na sebe? Proč nás příroda neudělala tak, abychom cítili a milovali každého jako svoje děti, které jsou nám ještě dražší než my sami? Proč jsme nedostali takové vlastnosti? Proč, jako neslavné kukačky, klademe naše vejce do hnízda někoho jiného?

Moudrost kabaly vysvětluje, že je to tak učiněno záměrně, že není nic náhodného na naší neochotě vážit si druhých. Naopak, vidíme druhé jako strašné, nepřátelské a cizí. Je psáno: „Milujte souseda svého, jako milujete sami sebe“, ale co je to za souseda? On není soused, je pro mě tím nejvzdálenějším a nejnenáviděnějším člověkem! Bylo by skvělé, kdyby jen málo z nich zbylo v tomto světě, sloužilo mým potřebám a zbytek může jít k čertu, zemřít. Pak by náš život byl ještě jednodušší, ne? Takto jsme všichni vytvořeni.

Takže, kabala vysvětluje, že tato vzájemná nenávist je nám dána úmyslně tak, abychom se nad ní zaměřili na jednotu, svázáni pouty lásky. „Láska“ znamená, že cítíme druhého, cítíme jeho potřeby nad našimi vlastními, a sloužíme tak abychom je naplnili, nejlépe jak můžeme.

Síla odmítání zůstává mezi námi v podobě nenávisti, jako jakýsi odpor, odporový prvek, který se nachází mezi body mikročipu. Ale my, i přes tento odpor mezi námi, dláždíme cestu nad něj a předáváme mu naší touhu, naši „elektřinu“, touhu být spolu. A tehdy najdeme energii v tomto odporu: energii lásky a osobní účasti.

Budeme vydávat tuto energii, seznámíme se s ní a budeme si ji vědomi, tím, že dosáhneme celé síly přírody, jejích částí, a její nadčasové harmonie. V takovém stavu, nebudeme žít jako jednotlivci, každý ve svém malém prvku, ale mezi těmito prvky, porosteme dál a vystoupáme nad tento odpor. Vzájemná nenávist a láska bude dohromady stavět síť vzájemných vztahů mezi námi, která bude o stupeň vyšší než je dnes.

Právě teď žijeme ve stavu nelibosti mezi sebou, jako samostatné, odpojené, a rozbité odděleně prvky. Na druhou stranu, jak stoupáme, tvoříme jednotu, solidaritu, jednotu mezi námi, a začínáme zažívat tuto síť jako novou, vyšší dimenzi, kde teď začínáme žít. To je to, čemu říkáme věčný život. To je ve skutečnosti vyšší život: nadčasová, dokonalá existence, která leží nad tou současnou, omezenou smrtí, v podstatě nás zabíjející den co den.

To je důvod, proč potřebujeme egoistický odpor na jedné straně a jeho korekci láskou na straně druhé. Toto je místo, kde v sobě musíme konkrétně spojit dvě protichůdné vlastnosti. Láska zvítězí nad nenávistí a umožní nám vystoupat duchovně tak, že se můžeme vymanit z tohoto světa vzhůru, do dokonalosti a věčnosti.
[43582]
Z virtuální lekce, základy kabaly 15/5/2011

Modlitba je spojení člověka s vyšší silou, která vyjadřuje pouze jeho či její vnímání jí.  Jsou lidé, kteří se modlí za lepší život v tomto světě, jsou ti, kteří se modlí za budoucí svět a jsou tací, kteří se nemodlí a ve vyšší sílu nevěří.

Přesto, uvažují o své budoucnosti a každá taková myšlenka je považována za modlitbu. Koho se však táži, je však věc zcela jiná. Je to příroda, osud, něco neznámého, můj budoucí stav, či vyšší síla, která dnes může být zlá a zítra hodná v závislosti na mé žádosti?

Modlitba je můj čin s ohledem na následující moment v naději, že dosáhnu specifického stavu,  tím myslíme, že tato představa zahrnuje různé stavy, ale všechny jsou rozděleny na dvě části podle toho, ke komu se modlím: Je to někdo, kdo se mění a koho mohu přinutit se změnit?

Tak je tomu, když lidé začnou hledat skryté cesty, aby získali kontrolu nad vyšší silou, aby byla více přívětivá a změnila současnou realitu a svět. Toto doufání uplatit vyššího je základem pro všechna mystická a náboženská hledání. Člověk tohoto světa, který žije v jeho či jejím egoismu si myslí, že to je možné.  

Je tu však jiný, velmi unikátní přístup, který říká, že vyšší sílu nelze změnit; spíše musíte vědět,  jak změnit sebe za pomoci sil, které ve vás příroda naprogramovala. To je metoda kabaly, která oponuje všem ostatním metodám. 

Nezáleží na tom, zda si člověk myslí, že je jeden Bůh nebo mnoho, že si sebe představuje tváří tvář přírodě či jiné vyšší síle. Na čem záleží je jeho postoj k ní.

Hledá jak použít přírodní síly, aby změnil sám sebe, aby dosáhl vybraného cíle, což znamená, že vše záleží pouze na něm a jeho spojení s touto silou? Nebo se dívá kolem sebe, hledá jak změnit vyšší sílu, myšleno že přistupuje k vyšší síle a zkouší ji využívat pro svůj osobní prospěch, aby jej odměnila, což se vztahuje k jeho přání změnit celý svět a mít užitek ze všeho co v něm je?
[42598]
Z 1. části denní lekce kabaly 9/5/2011, Shamati #113

Počínaje r. 2005 a dále, jsme se začali soustředit na správné strukturování skupiny. To bylo místo, kde jsme cítili tlak a zjistili jsme, že to je právě to, co potřebujeme, abychom mohli metodu realizovat a vstoupit do duchovního světa.  

Faktem zůstává, že svět do té doby krizi nezažil. Necítili jsme, na co či na koho by měly být naše činy zaměřeny. Společně s krizí však naše skupina cítila naléhavou, dokonce dramatickou potřebu okamžitě metodu uvést do praxe, abychom mohli být příkladem světu.

S každým dnem musíme posilovat naši vnitřní jednotu a externí šíření. Kapku po kapce musíme lidem přinést zprávy, že existuje metoda k nápravě.  Konec konců, krize pohlcující svět je pozvánkou od přírody pozvednout se na další stupeň.

Neměli bychom být jak tvrdohlavé děti, které nechtějí poslouchat svou matku. Ve všem co se děje, bychom měli vidět bezprecedentní příležitost: Nám otevřené dveře, abychom opustili tento omezený, malý svět, zcela prostoupený utrpením, končící smrtí, a vstoupili do věčné existence, světa prostoupeného vyšším Světlem. Musíme vysvětlovat,  objasňovat, že by to mohlo být ve skupině provedeno, společně.

Pravidla skupiny mohou být vidět dokonce i v tomto světě. Vskutku, svět se odhaluje jako celistvý systém, jehož části jsou vzájemně propojeny. Pohledem na něj zjistíme, co se od nás žádá.
[43704]
Z 2. lekce kongresu v Římě, 21/05/2011