Když svůj život začínáme vnímat jako nekonečný běh v kruhu, toužíme po jediném – vymanit se z něj. Bývá však mnohdy nejasné, jak to uskutečnit, a tak raději necháváme všechno při starém. Dnešní stav je ovšem takový, že zkrátka už musíme začít něco dělat, jinak se mocní tohoto světa začnou rozhodovat, jak naložit s devadesáti procenty plebsu, který nikdo nepotřebuje. Pokračovat ve čtení
Dějiny lidstva ze zvyku dělíme na dobu kamennou, starověk, středověk, novověk a moderní dobu. Se zájmem čteme pestrobarevné popisy všeho, co se kdy odehrávalo. Je to ale jen povrch v našem vývoji. Pokračovat ve čtení
Otázka: O čem je třeba neustále přemýšlet a o co prosit?
Odpověď: Po všech úvahách člověk vidí, že jediný Chisaron, o který má smysl se starat, je touha uvědomit si velikost Stvořitele. Pouze pochopení Jeho důležitosti, pocítění Stvořitele, uvědomění si Jeho přítomnosti – ať už je jakákoli – a dojem z Něho mě dokáže změnit. Pokračovat ve čtení
Otázka: Je omezení to hlavní?
Odpověď: Ne, omezení není to hlavní. Jde o to, že člověk má strach z prázdného Kli. Proto je ochoten pracovat, vzdát se různých věcí, pokud má pocit, že jeho Kli zůstane nenaplněné. Pokračovat ve čtení
Když člověk zjistí, že nemá záměr odevzdávat, a proto se s ním Stvořitel nemůže spojit, začíná chápat, že se musí napravit. Sám sebe však napravit nedokáže, a proto se musí obrátit ke Stvořiteli. Postupně se mu odhaluje, že od samého počátku bylo všechno připraveno právě takto: tím, že se člověk obrací ke Stvořiteli, se s Ním už začíná spojovat. A právě toto spojení je cílem. Pokračovat ve čtení
Práce skupiny musí být zaměřena na každého jejího člena tak, aby cítil, že je pod neustálou kontrolou, pod stálým duchovním tlakem, aby byl nucen udržovat se ve správném směru.Měl by se stydět podívat přátelům do očí v případě, že je zklame tím, že „vrtá díru do společné lodi“, protože tehdy se mohou všichni utopit. Proto velmi pomáhá, když si ve skupině všichni navzájem připomínají, nakolik jsou jeden na druhém závislí. Pokračovat ve čtení
Prý je člověk posuzován podle současného stupně, podle stavu svého nitra: někdy něco chci, ale vyjde to naopak, právě to že je k posouzení? S námi se neúčtuje podle toho, co chceme, ale podle toho, jací doopravdy jsme. Vždyť naše představy o sobě nejsou pravdivé. Naprosto přesně působí zákon: hodiny v nás každou sekundu a bez ustání obnovují Rešimot, a pokud je neuvádíme v čin ve chvíli, kdy vyvstanou, znamená to, že zaostáváme. Pokračovat ve čtení
Jednou jsem hovořil s Jane Goodallovou, která pětačtyřicet let zkoumala život šimpanzů v národním parku Gombe Stream v Tanzanii. Téměř dva roky žila přímo mezi nimi a oni ji přijali do své tlupy. Zeptal jsem se jí, jaký hlavní pocit si ze života mezi šimpanzi odnesla. Pokračovat ve čtení
Otázka: Existuje něco jako úložiště MAN, kterého je třeba dosáhnout a které je třeba pozvednout? Jak toho dosáhnout?
Odpověď: Jak dosáhnout pravého MAN? Máme Rešimot. Nejedná se o touhy, ale části clony, které patřily k mé duši, když byla neoddělitelnou, integrální součástí spojenou s ostatními částmi duše Adama HaRišona. Pokračovat ve čtení
Rav Laitman na Twitteru