Otázka: Kde jste přišel k tomu, že člověk v lidech vidí jenom vlastní nedostatky? Myslíte tím i vrahy?
Odpověď:Ano. Ve všech a ve všem vidíme svůj vlastní odraz. Proč? Protože tak je uspořádáno naše vnímání. My nemůžeme vidět to, co v nás není. Obraz světa vzniká uvnitř nás a my ho vnímáme zrcadlem vlastního egoizmu. Pokračovat ve čtení
Otázka: Co je to duchovní společenství, pro které jsme dnes ještě „nezralým ovocem“? Na druhou stranu jste říkal, že úkolem každého z nás je dnes vytáhnout ze sebe své „já“ a rozpustit ho mezi členy skupiny. Pokračovat ve čtení
Otázka: Řekněte, lze agresi nasměrovat k mírovým účelům? Jak ji využít k nemírovým – tomu rozumí každý. Ale k mírovým účelům?
Odpověď: K mírovým – to znamená proti sobě samému. Pokračovat ve čtení
Když svůj život začínáme vnímat jako nekonečný běh v kruhu, toužíme po jediném – vymanit se z něj. Bývá však mnohdy nejasné, jak to uskutečnit, a tak raději necháváme všechno při starém. Dnešní stav je ovšem takový, že zkrátka už musíme začít něco dělat, jinak se mocní tohoto světa začnou rozhodovat, jak naložit s devadesáti procenty plebsu, který nikdo nepotřebuje. Pokračovat ve čtení
Dějiny lidstva ze zvyku dělíme na dobu kamennou, starověk, středověk, novověk a moderní dobu. Se zájmem čteme pestrobarevné popisy všeho, co se kdy odehrávalo. Je to ale jen povrch v našem vývoji. Pokračovat ve čtení
Otázka: O čem je třeba neustále přemýšlet a o co prosit?
Odpověď: Po všech úvahách člověk vidí, že jediný Chisaron, o který má smysl se starat, je touha uvědomit si velikost Stvořitele. Pouze pochopení Jeho důležitosti, pocítění Stvořitele, uvědomění si Jeho přítomnosti – ať už je jakákoli – a dojem z Něho mě dokáže změnit. Pokračovat ve čtení
Otázka: Je omezení to hlavní?
Odpověď: Ne, omezení není to hlavní. Jde o to, že člověk má strach z prázdného Kli. Proto je ochoten pracovat, vzdát se různých věcí, pokud má pocit, že jeho Kli zůstane nenaplněné. Pokračovat ve čtení
Když člověk zjistí, že nemá záměr odevzdávat, a proto se s ním Stvořitel nemůže spojit, začíná chápat, že se musí napravit. Sám sebe však napravit nedokáže, a proto se musí obrátit ke Stvořiteli. Postupně se mu odhaluje, že od samého počátku bylo všechno připraveno právě takto: tím, že se člověk obrací ke Stvořiteli, se s Ním už začíná spojovat. A právě toto spojení je cílem. Pokračovat ve čtení
Práce skupiny musí být zaměřena na každého jejího člena tak, aby cítil, že je pod neustálou kontrolou, pod stálým duchovním tlakem, aby byl nucen udržovat se ve správném směru.Měl by se stydět podívat přátelům do očí v případě, že je zklame tím, že „vrtá díru do společné lodi“, protože tehdy se mohou všichni utopit. Proto velmi pomáhá, když si ve skupině všichni navzájem připomínají, nakolik jsou jeden na druhém závislí. Pokračovat ve čtení
Prý je člověk posuzován podle současného stupně, podle stavu svého nitra: někdy něco chci, ale vyjde to naopak, právě to že je k posouzení? S námi se neúčtuje podle toho, co chceme, ale podle toho, jací doopravdy jsme. Vždyť naše představy o sobě nejsou pravdivé. Naprosto přesně působí zákon: hodiny v nás každou sekundu a bez ustání obnovují Rešimot, a pokud je neuvádíme v čin ve chvíli, kdy vyvstanou, znamená to, že zaostáváme. Pokračovat ve čtení
Rav Laitman na Twitteru