Pýcha nás odtrhává od Světla
Je řečeno, „Nemohu s pyšnými přebývat na stejném místě.“ Kde je pýcha, nemůže být Světlo.
Nejprve si host poslouží jídlem z hostitelova stolu; necítí ani nevidí, že by Hostitel existoval. Náhle objeví, že Hostitel existuje a jídlo, kterým se obsloužil, pochází z Jeho stolu – vše náleží Hostiteli. Host se také dozví, že jídlo nebylo na stole přichystáno náhodou, místo toho bylo s láskou připraveno specificky pro něj. Vidí, že jej Hostitel miluje a musí Mu nějak odpovědět. Proto od něj přestane být schopen přijímat. Neví, co dělat!
Problém není v přijímání, ale v samotném vztahu. Nechci se cítit zadlužen, ani nechci být v pozici, kdy jsem příliš milován či nenáviděn. Navíc je přebytek lásky zábranou, protože ji nijak nemohu splatit nebo za ni něco dát.
Jak Mu mohu splatit lásku, kterou jsem dostal? Mohu od Něj přijmout potěšení, ale je to má živoucí část, která přijímá potěšení, avšak Jeho láska je směrována na lidskou bytost ve mně! Co mám dělat? Tímto mě nutí, abych se k Němu obracel celým svým srdcem. Buď Jej budu muset přestat navštěvovat, nebo musím přemýšlet, jak Mu to vrátit.
Proto se od Něj odděluji pýchou, používám ji jako bariéru. Pozvedám se nad Jeho přístup ke mně, nad nenávist a lásku – jakoby neexistovaly. Pracuje to ve mně jako ochranná síla, sebeobrana, která mi umožňuje necítit hanbu nebo lásku.
Pýcha pochází z prázdného místa uvnitř stvoření a pochází od Hada, od Malchut Světa Nekonečnosti. Mohou být napraveny všechny ostatní vlastnosti, ale ne pýcha, protože ta nás odděluje od Stvořitele, rozbíjí s Ním spojení.
Pokud jsem ve skupině, je dovoleno všechno (konflikty, atd.) kromě pýchy. Tím, že je pyšný, se člověk odtrhává od vlivu svého okolí, a tak nemá šanci postupovat.
Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce, 14.07.2010, „Uvedení do knihy Panim Meirot u Masbirot“
Rav Laitman na Twitteru
