Musíme opravit náš systém tak, aby se stal podobný Stvořiteli, odevzdání, přírodě. V současné době není nedostatek studií, které ukazují, že kapitalismus je něco jako dočasné propuknutí nemoci egoismu, jejíhož konce jsme dnes svědky. Je to obzvlášť patrné v ekonomické krizi a ekologických katastrofách.

Takto to nemůže pokračovat. Bylo by to jiné, kdybychom měli nevyčerpatelné přírodní a energetické zdroje. Nicméně, nemáme. Promarňujeme poslední zdroje a směřujeme ke slepé uličce: Propast mezi bohatými a chudými roste, společnost je zničena, a země se stává méně pohostinným místem.

Mylně se domníváme, že můžeme vytvořit správně fungující egoistický systém. Američané byli opilí tímto nápadem a nakazili s ním každého. Americký sen byl úspěšný, protože žili na dluh ke světu a dokonce se chlubí jejich „úspěchem“: „Podívejte se, jak chytře lze krást, jak krásně umíme lhát. Jen se podívejte, jaký život máme na vaše náklady.“ Ve skutečnosti to je to, co stojí za jejich bohatstvím. A Evropa následovala stejnou cestu.

Celý problém spočívá v tom, že vždy hledáme levné zdroje. Jednou to byli otroci, ale pak přestali být efektivní. Poté začalo využívání lidí v nově objevených zemích. Vždy jsme jednali na úkor někoho jiného, neustále okrádali a využívali někoho, ať už otroky, původní obyvatele Asie, Afriky, Ameriky, nevolníky a tak dále.

Byl to faktor vývoje, lež, která nasytila celý systém a dosáhla peníze samotné. Dolar se stal mezinárodní měnou. Průmysl a obchod propletený a vychytaný tak, že lidé na celém světě pracují pro Američany.

Kde je hranice? Dnes jsme vyčerpali kapacitu levnějších zdrojů. Nejsou žádní další otroci a rozvojové země. Vše směřuje k bodu zlomu principu levnosti. Již není levnější pracovní síla či levná energie. Je na čase si uvědomit, co se děje. Chceme-li přežít, musíme posuzovat vše poctivě.

To je důvod, proč svět stojí před problémem spravedlivého rozdělování. Lidé na celém světě se probouzí k tomuto požadavku. Nicméně, ve skutečnosti to znamená, že každý si zaslouží jen tolik, kolik investuje ve prospěch lidstva. Spoléháním se na egoistické principy, nezískáte nic. Brzy zjistíme, že nikdo nemůže dostat nic od nikoho egoisticky. Jen si představte, kam svět spěje: Je odhalen systém vzájemné záruky, který vyžaduje reciprocitu a odevzdání.

To neznamená, že byste měli rozhazovat bohatství, doprava a doleva. Ne, stavíme vše na základě reciprocity, nebudeme dělat ústupky v zájmu ústupků, ale bereme v úvahy skutečnou spravedlnost. Všechny naše předchozí systémy se neuplatní. Čelíme kompletnímu selhání systému, a ekonomické problémy jsou pouze jeho první známky. V důsledku toho se budeme muset shodnout, že spravedlnost, reciprocita a vzájemná záruka jsou jedinou cestou.

Baal HaSulam píše o „altruistickém systému.“ Neměli byste si myslet, že odváže všechny kalkulace. Naopak, altruismus je přesný výpočet, bez mezer: Každý dostane podle jeho investice. A ten, kdo neinvestuje úsilí nebude mít nic. Pokud všichni kolem jsou altruisti, neznamená to, že budu nakrmen „pro nic za nic.“ Koneckonců, jedná se o přírodní zákon. Stvořitel je největší altruista, ale už jste od něj dostali něco dobrého? Naopak, jen problémy.

Je řečeno: „. Stvořitel je postavil jeden proti druhému“ obě síly, pozitivní a negativní, jsou velmi tvrdé a agresivní. A tak v budoucí společnosti, nemohu být nečinný na úkor druhých.
[56043]
Z 5. části každodenní lekce kabaly 28/9/2011, „Národ“

Situace v dnešním světě už nám ukazuje, že sjednocení stojí za to. Je opravdu možné, abychom se spojili a starali se jeden o druhého. Prospívali bychom, kdybychom uspořádali spravedlivý systém, v němž každý jedinec pracuje podle svých schopností a dostává dle toho jak potřebuje, a ne více.

Vlastně, co může být lepšího, že? Je to velmi jednoduchý a smysluplný vzorec. Dokonce i děti jsou ohromeni tímto nápadem. Měli byste vidět, s jakou radostí a nadšením si o tom čtou, protože je to jako pohádka a přejí si, aby se stala skutečností.

Ale je tu několik otázek. Za prvé, proč nejsme takoví už od začátku? Proč nás příroda už na počátku udělala pokažené? Za druhé, můžeme toho dosáhnout pomocí vlastní síly? A za třetí, jak to, že jsme to až do teď neudělali? Copak nevidíme přínos v takovém životě už od začátku?

Ve skutečnosti, to je přesně to, jak lidé žili před staletími. Komunistická společnost byla první fáze lidské civilizace. První lidé, kteří slezli ze stromů, byli komunisté: Sdíleli všechno a všichni žili jako jedna rodina, každý pracuje pro její blaho.

Nicméně, později se svět vyvinul v opačném směru. Můžeme jen toužit po blažených, nevinných dnech minulosti. Všechno bylo tak jednoduché: každý kmen lovil nějaké mamuty a společně jedl. Nikdo si ani nepředstavil podvádět někoho jiného a brát víc než svůj podíl. Lidé cítili, že jsou jedním celkem, a tento pocit byl udržován až do dob starověkého Babylonu.

Co se stalo potom? Je možné se vrátit k tomu, jak to bylo dříve? Nikdo s tím nesouhlasí. Naopak, náš život má tendenci být zcela opačný: Jsme nezávislí, jsme izolovaní jeden od druhého. Lidé se rozvádějí, každý potřebuje svůj pokoj, své místo …. A tak to pokračuje, že se nebudeme moci vrátit ke stejnému naivnímu altruismu. Vidíme, že je to proti evoluci. Můžeme se poučit ze smutného příkladu Sovětského svazu a kibuců (kolektivní zemědělské komunity v Izraeli).

Co tedy můžeme dělat? Světová krize nám ukázala jasně, že jsme závislí jeden na druhém a jsme k sobě připojeni jako ozubená kola. Na druhou stranu se navzájem nenávidíme, nemůžeme se vystát, každý by chtěl být sám na celém světě, jen aby ho ostatní nerušili. Jak je možné zkombinovat tyto dva trendy?

To je problém, kterému dnešní svět čelí. Manipulace s úroky nebude stačit. Ekonomika odráží spojení mezi námi. Takže, jak ji můžeme nasměrovat k vzájemné spolupráci?

Vidíme například, že Německo finančně vypomáhá Řecku jen proto, že v tuto chvíli je to levnější, než předhodit Řeky vlkům. Takto si s námi stvořitel hraje, dokud neopustíme všechny staré metody a nenajdeme skutečné řešení.
[56229]
Z 5. částí každodenní lekce kabaly 2.10.2011 „mír ve světě“

Otázka: Naše New Yorská skupina dnes šla na Wall Street pocítit nálady a touhy demonstrantů. To, co jsme od nich slyšeli, bylo velmi podobné naší myšlence. Zpívali jsme spolu naší píseň „Who Wants Change?“ Jak jim můžeme předat myšlenku vzájemné záruky?

Odpověď: Nyní je před vámi mnoho práce. Nejprve musíte vytvořit webové stránky a dát jejich adresu protestujícím. Mělo by to být na těchto stránkách a ne na ulici, kde začnete velkou, skutečnou diskusi o dané problematice. Měly byste vést lidi k virtuálnímu dvorci, v němž se bude diskutovat o otázkách týkajících se našeho poselství.

Procesy v USA se zrychlují a my musíme uspořádat počáteční fáze naší práce co nejdříve. Není pochyb o tom, že nyní skutečně začínáme pracovat globálně. Každá skupina bude pracovat svým vlastním tempem, v závislosti na místních podmínkách, ale nakonec všichni budeme tohoto součástí v příštích několika měsících.

Jako výsledek, budeme rozumět, cítit, a připojíme se k vnitřnímu, duchovnímu systému. Už to začínáme vidět, jako konečný výsledek procesu: výstup na poslední stupeň, odhalení Stvořitele stvořeným bytostem, odhalení atributu odevzdání, systém odevzdání, na němž se podílíme v praxi. Lidé v něm vykonávají vnější činy, a my se k nim připojíme s vnitřními činy. Je to všechno ještě před námi.
[56232]
Z 5. části každodenní lekce kabaly 2.10.2011 „mír ve světě“

Neživá úroveň přírody existuje již miliardy let, rostlinná úroveň přírody stovky milionů let, živočišný svět se vyvíjí po miliony let, a pak konečně, pouze před 200 – 300 tisíc roky, se objevil člověk. Po dlouhou dobu se lidé vyvíjeli stejně jako zvířata. Člověk byl poháněn silou přírody, která ho vytvořila a nedala mu na výběr. Jakoby nedobrovolně jsme prošli neživou, rostlinnou a živočišnou formou lidské úrovně, až jsme se dostali na úroveň člověka v člověku.

Co odděluje člověka od předchozí úrovně? Rozdíl mezi člověkem a zvířetem je, že člověk nejedná pouze instinktivně, slepě poslouchajíc přírodu. Život zvířat je zcela řízen instinkty, které jsou předávány z generace na generaci. Jen pár dní poté, co se rodí, zvíře stojí a je připraveno k samostatné existenci.

Nicméně, člověk potřebuje prostředí pro jeho růst. Pokud člověk zůstane v lese, vyroste jako skutečné zvíře a jen vzdáleně se bude podobat člověku. Nebude mluvit ani chodit vzpřímeně. To znamená, že člověk je zcela závislý na svém prostředí. Druh prostředí, ve kterém se vyvíjí určuje, co z něj bude, protože jeho vývoj není naprogramován definitivně od přírody, ale vyžaduje sociální realizaci.

Člověk nemá instinkty potřebné k přežití. Nemůže rozpoznat léčivé rostliny jako pes, nebo předejít tomu, co je škodlivé. Na rozdíl od zvířete, člověk nemůže jednat v souladu s vnitřním pudovým programováním, které by zajistilo jeho zdraví.

Všichni víme, co by se stalo, kdybychom dali svobodu novorozenci. Zvíře je mnohem chytřejší než dítě, nedělá chyby, zatímco lidé dělají chyby pořád. To znamená, že zvíře je obdařeno všemy potřebnými instinkty, zatímco člověk má pouze minimální.

Na druhé straně, zvíře se nemůže naučit mnoho věcí. Může být pouze vycvičeno nebo zkroceno. Dokonce i po stovkách tisících let soužití vedle člověka, pes zůstává psem, protože se chová podle svých instinktů.

Člověk nemá tyto instinkty. Musí získat formu chování z jeho okolí, a právě v důsledku toho se vyvíjí. To je důvod, proč lidé dosáhli tak velkého vývoje ve srovnání se zvířaty, která žila spolu s ním a prakticky se nezměnila.

V podstatě je člověk také zvířetem, ale něco velmi důležitého je v něm zakomponováno: schopnost rozvíjet se prostřednictvím svého prostředí. Pokud používá své prostředí pro svůj vývoj, může dosáhnout velkých úspěchů.

To je důvod proč neživá, rostlinná a živočišná úroveň nemají svobodu volby. Člověk, na druhé straně, může vyvolat další rozvoj prostřednictvím specifického prostředí, a to představuje jeho svobodnou vůli. Koneckonců, člověk může změnit svoje prostředí a tím změnit sám sebe.

Z tohoto důvodu, úsudek a vyšší kalkulace existuje pouze ve vztahu k člověku: Kdo je a jak využívá možností, které mu jsou dány od přírody, a zda si uvědomil, svobodu vůle, která určuje celý jeho vývoj.
[55517]
Z 1. části denní lekce kabaly 23/9/2011, spisy Rabáš

Ze zpráv (z english.pravda.ru): “Odborníci Světové organizace práce a Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj předpovídají, že příští rok počet rozvinutých a rozvojových zemí bude čelit masové nezaměstnanostni a katastrofálnímu nedostatku pracovních míst. V alarmující zprávě odborníci nálehají na země, aby přijaly radikální opatření v boji s nezaměstnaností.

“Od počátku globální finanční krize v r. 2008, rozvinuté i rozvojové země pozbyli 20 miliónů pracovních míst. Koncem příštího roku by mohly přijít o dalších 20 milionů pracovních míst. Podle některých odborníků počet nezaměstnaných vzroste celosvětově na 200 milliónů.

“Situace v Evropě je zvlášť obtížná. Zatímco Německo se relativně úspěšně s nezaměstnaností vyrovnává, druhá euro-zonová ekonomika, Francie, je v těžké situaci. Mají nový koncept „nadbytečných lidí“ coby důsledek chronické nezaměstnanosti. Těmi jsou zejména mladí lidé, kteří ztratí práci v důsledku propouštění jako první.  

“Například v Itálii, každý druhý nezaměstnaný člověk nemůže přes rok najít práci, a v Jižní Africe jsou to dva ze tří. Autoři poukazují na to, že nezaměstnanost mladých roste v 15ti zemích z 20ti. Podle Mezinárodní organizace práce, v Rusku se počet nových pracovních míst zhruba rovná počtu lidí, kteří práci získají – asi 600,000.

“Musíme jednat hned, změnit situaci zpomalením růstu zaměstnanosti a obnovou ztracených pracovních míst,’ řekl generální ředitel Mezinárodní organizace práce, Juan Somavia. ‘Vytváření zaměstnanosti by mělo být hlavní makroekonomickou prioritou.’

“Kromě toho autoři zprávy věří, že je pro státy nezbytné – členy G20, zvýšit úroveň sociální ochrany svých vlastních lidí a dávat pozor na negativní  předpovědi ekonomů, kteří hovoří o možnosti druhé vlny krize v r. 2012.”

Můj komentář: Když se průmysl a služby zredukují na nezbytnou úroveň, miliony lidí budou uvolněni od zbytečné práce. Budou sdílet pracovní dobu s pracovně činnými a pracovat 2-3 hodiny denně. Zbývající čas bude věnován studiu a vzdělávání na pracovišti, na úřadech či doma, bude to však nezbytné pro celý svět a práci jako takovou. To bude považováno za jejich práci, protože prostřednictvím svého studia, svět dosáhne nápravy, rovnováhy a odhalení nového stádia vývoje vhodným způsobem.

[56264]

Vždy musím hledat způsoby, jak jít proti svému egu. Pokud se obracím na skupinu správně, cítím odmítnutí.  Nepřichází ze skupiny samotné, je to ve mně. Mám pocit, že se s nimi nechci spojit a podílet se na setkání s přáteli, nechci je obejmout, nebo je vůbec vidět. Dělám to, protože všichni ostatní to dělají, a cítím se nepříjemně.

Ve skutečnosti toho mám dost. Chci se studiem skončit a opustil skupinu. Vidím, že to nepřináší žádné výsledky. Ale ono to nepřináší žádné výsledky pro mé ego, to je pravda! Když se pravda začíná rozvíjet, vidím, že nebudu mít žádný zisk pro své ego.

Po tomto odhalení mnoho lidí uteče, protože to nemohou vnímat správně, nebo pochopit, že to váží na egoistickém měřítku. To je místo, ve kterém musí dohnat tento nedostatek s vírou nad rozumem, spojit se s prostředím bez ohledu na cokoli a otevřít se mu, požadujíc duchovní probuzení.

To je přesně okamžik, kdy začíná naše duchovní práce a ti, kterým je souzeno utéct to udělají zde. Ti, kteří zůstanou, jsou ti, kteří buď mají zvláštní roli v obecném systému, nebo ti, kteří se mohou skutečně namáhat. Člověk zatím neví, co se s ním děje, ale později dosáhne správné duchovní kalkulace.

To je důvod, proč se říká, že v místě, kde hříšníci budou klopýtat, padat a zmizí z obzoru, spravedliví povstanou a půjdou dál.
 [55993]
 Z 1. části každodenní lekce kabaly 22/9/2011, Shamati # 240

Ve zprávách (Ze Zeit Online): “Podle průzkumu ZEIT ONLINE jsou Britové ve velké většině proti myšlence federálního Evropského superstátu. Avšak představa v Německu a Francii je více smíšená, zhruba třetina dotázaných podporuje užší integraci EU.

“YouGov se dotazoval obyvatel Británie a Francie, co říkají na její návrh. Výsledek byl zvlášť zřejmý v Británii, kde 64 % dotázaných odmítlo model Evropy ve stylu Spojených států. Nicméně, lidé ve Francii byli tomuto nápadu otevřenější – 44% uvedlo, že by si Evropský superstát dokázali představit, dalších 35 % to odmítlo.

Můj komentář: To je důvod, proč je nezbytné všechny obyvatele EU vzdělat v duchu globality a propojení,  sledovat po sobě jdoucí průzkumy a studie monitorující změny v jejich názorech během vzdělávacího procesu, upravit je a kontrolovat výsledky. Poté co budou obyvatelé připraveni a zajištěn jejich souhlas a účast, je možné začít s postupným procesem sjednocení. 
[55924]

Vyjádření: (Michael Khazin, akonom, z km.ru): “Zdá se, že nejzajímavější postřeh představil pan Jacek Rostowski, ministr financí Polska: ‘Evropské elity, včetně němeských elit, se musí rozhodnout, zda chtějí, aby euro přežilo – dokonce i za vysokou cenu – či nikoli. Pokud ne, měli bychom se připravit na řízený rozklad měnové zóny.’ Dodal: ‘Máme snadnou volbu: Solidaritu nebo kolaps Evropy. Volba je prostá: Buď sounáležitost, nebo kolaps Euro bloku.’

“Buď Německo (a pouze to!) na sebe přijme osobní odpovědnost zaplatit všechny dluhy všech zemí v Evropské unii a zachová tak životní standardy ve všech zemích unie, nebo se systém začne rozpadat.“

“Snaha připojit východní Německo signalizuje, že není dostatek zdrojů, aby všichni vzrostli na Německou úroveň. To znamená, že životní standardy v Německu by se měly snížit, aby vzrostl životní standard na periférii. Jak může být takové rozhodnutí „prodáno“ Německým obyvatelům, kteří pro něj budou muset hlasovat?

“Samozřejmě, historky o ‘Evropských hodnotách’ se sem nehodí: Nejpravděpodobněji se na pozadí snížení životních standardů vzkřísí fašismus a nahradí toleranci a multikulturalismus. Německý zájem rozšířit Evropskou unii ochránil trh. Vnitřní zákony Evropské unie velmi omezovaly trhy v unii a uzavíraly ho dovozu. Hlavním vnitřním dodavatelem bylo Německo. 

“Za těchto podmínek není možné vydat rozhodnutí ohledně sjednocení Eurobloku z obou důvodu, vnitřního politického-Německého(…) a finančních důvodů. Německo jednoduše nemá dost peněz, aby uskutečnilo tatkový plán. To znamená, že Evropská unie bude muset odstoupit z politické scény. ”

Můj komentář: EU má cestu ven, která se může zdát nerealistická: Pokračovat v obchodě jako vždy, ale pro přežití Evropské unie, přidat, na všech úrovních, hnutí vnitřní jednoty, vzájemné záruky, účasti a blízkosti a připodobnit se globálním a integrálním podmínkám přírody.

Vskutku, v každém případě jsme zavázáni, podle evolučního plánu, dosáhnout takové formy, udělejme to vědomě, o své svobodné vůli, bez odolávání tlaku, ale spíše z uvědomění, že to je nové stádium našeho vývoje. A pokud to vnitřně přijmeme, dosáhneme něčeho dokonalejšího jednoduchým, urychleným způsobem spíše, než nátlakem, cestou utrpení. 

Každá země na světě čelí této výzvě, nyní je Evropa obzvláště významná, protože všechny ekonomické a společenské podmínky už v Evropě jsou, zvláště vnitřní spojení mezi lidmi, zrušení hranic mezi všemi obyvateli Evropské unie dovede Evropu k plnému rozkvětu. V opačném případě se zhroutí a stáhne sebou celý svět. Tento rozhodující bod se netýká otázky „zda by se EU rozpustila,“ ale spíše „bude mír nebo válka.“

[55603]

Otázka: Co to znamená vzdát se všeho kvůli duchovnímu cíli?

Odpověď: Vzdát se všeho kvůli duchovnu známená rozhodnout se, že mým cílem je dosáhnout dávání tak, že pouze tato vlastnost ve mně bude vládnout do takové míry, že mé „já“ už nebude více cítit. Tak jako Stvořitele necítíte nyní, nebudete cítit sebe. Nezáleží na tom, co se stane, jestli Vám budou lidé nadávat či cokoli o Vás říkat – nic z venku Vás neovlivní.

Vaše ego poroste dál a dál, ale vy budete neustále růst nad něj s vaší silou dávání. A pak se budete do určité míry podobat Stvořiteli. 

Vidíte, můžeme se na Něj hněvat, jak chceme, ale nebude to na Něj mít vliv. Jak se mu tohle daří? Má vyšší síla nějakou mysl nebo pocity? Ne, je to jednoduše atribut lásky a dávání, který je nade vším. “Láska překryje všechny hříchy!” A  pokud k tomu dojdeme, znamená to, že jsme připraveni pro Rosh HaShana (Nový rok)….

Jsou to velmi složité situace a čím rychleji postupujete, tím více padáte. Je to jako ve sportech: Ten, který se dostane do finále je ten, který je nejlépe připraven dosáhnout cíle. Výběr je čím dál tím víc neúprosnější a méně a méně jich dosáhne cíle. Proto, není překvapením, že lidé v průběhu cesty odpadnou. Je to škoda, ale to je přirozené.

[55880]
Z 1. části denní lekce kabaly 26/09/2011, Rabašovy spisy