Otázka: Jak může být kabalista neustále v duchovních výškách navzdory různým problémům?

Odpověď: Budu s vámi sdílet vlastní zkušenost. Jsem velmi vytížený a snažím se udržovat vytížený po celou dobu. Vstávám brzy, někdy o půlnoci. Od 3 do 6 ráno dávám lekci kabaly a poté jdu se svou ženou na procházku, snídám a hodinu spím.

Když vstanu, procházím materiály na počítači. Pak je od 10 do 11 natáčení videa a tak to pokračuje až do večera s přestávkami a schůzkami mezi tím. Navíc musím psát články, vést můj blog a připravovat prezentace. Také mám vlastní studium Talmud Eser Sefirot od BaalHaSulama a dalších knih, někdy procházím jiné zdroje.

Každopádně sleduji komentáře k nejnovějšímu dění. Rád se čas od času dívám na pořady o přírodě. Můj rozvrh je totálně plný.

Otázka: Cítíte se někdy smutný? Pláčete někdy?

Odpověď: Jakkoliv divně vám to může znít, také jsem lidská bytost. Mám pocity, myšlenky, slabosti, úspěchy atd. Jsem spojený s mnoha lidmi napříč světem a záleží mi na osudu světa, ačkoliv to vnímám jako něco doprovodného, jako prostředek k objevování vyššího světa. Mám stejné pocity jako vy, nemyslete si, že jsem loutka. Nemůžete vidět, co se odehrává uvnitř mě. Zpočátku jsem se také zajímal o svého učitele, než jsem se mu stal blízkým a uvědomil si, co bylo skryto za vnější lhostejností a veselím.

Kabalisté zažívají velmi ostré vzestupy a sestupy, mají velmi silná období, velmi emocionální časy, období odloučení, odtržení od světa i lidí. Odhaluje se před nimi taková prázdnota vesmíru, kterou žádný běžný člověk nepociťuje. To znamená, že jsou zde momenty, kdy kabalista cítí zoufalství a stává se tak deprimovaným, jako kdybyste byli odděleni od života – pro kabalistu je toto milionkrát silnější a hlubší než pro obyčejného člověka. Nicméně má správné nástroje, které mu pomáhají poradit si s těmito stavy, přesto stále je má a cítí je.

Kabalistův egoismus je mnohem větší než u běžného člověka. Je psáno: „Ten, kdo je větší než jeho přítel, jeho touha je ještě větší“, což znamená, že čím je člověk větší, tím větší je jeho egoismus. V podstatě je kabalista velký člověk s velkými nedostatky, ale současně s tomu odpovídajícími velkými výhodami, což znamená, že má vlastně všechno.
[194800]

Filed under: Duchovno | Add Comment/Ask Question→

Dr. Michael Laitman v rozhovoru s Orenem Levi and Tal Mandelbaum ben Moshe

Co znamená skutečně studovat Tóru? Jak se můžeme napojit na sílu ukrytou v této knize, a k jakému vyššímu cíli nás vede?

Všeobecná síla celé reality je nazývána Tóra, Světlo, vyšší síla, síla lásky a dávání. Světlo stvořilo touhu a proto je dáno, že svět byl stvořen Tórou a člověk musí dosáhnout schopnosti použít tuto sílu Tóry, aby dosáhl cíle stvoření. Existuje Tóra, která řídí svět a vše to, co se v něm děje, a existuje Tóra, kterou my musíme ovládnout, ale pokud ji neovládáme správně, existují síly, které pracují na tom, aby tento odklon napravili.

Jako národ Izraele je naší úlohou přisoudit tuto vyšší sílu nám samotným a náležitě ji v nás aktivovat.

Před 3500 lety lidstvo dosáhlo jisté vyspělosti a poprvé se setkalo s Tórou.

Lidé, kteří nám ve svých knihách říkají, jak správně pracovat s Tórou, se nazývají kabalisté. Kabalisté se učí, jak ovládat sami sebe, aby ovlivnili vyšší sílu nazývanou Tóra.

Každý vykládá Tóru, která znamená Světlo, a učení podle svého přání, ale nakonec my všichni musíme dosáhnout stavu, ve kterém národ Izraele, Tóra, a Stvořitel se stanou jedno.

Podstatou Tóry je: „Já jsem stvořil zlý sklon a já jsem stvořil Tóru jako koření pro něj, protože Světlo v ní napravuje.“ Tóra může přetvořit naši egoistickou podstatu v přirozenost milovat druhé, ale jestliže my studujeme Tóru a nedosahujeme lásky k druhým, je to znamení, že nestudujeme Tóru, ale studujeme, abychom byli moudří.

Kabalisté napsali knihy Tóry vhodné pro každou jednotlivou generaci. Za časů Ariho například kabalisté používali vědecký styl.

Lidská touha je rozdělena do 613 egoistických částí a ony všechny musí být Tórou napraveny do podoby lásky. Pokud člověk studuje Tóru pouze proto, aby si mozek naplnil informacemi, stejně jako se plní počítač, nestane se svatým.

V období osvícenství někteří lidé začali opouštět povrchní studium Tóry. Dnes musíme opustit exil Tóry a vrátit se k Tóře pravdy tím, že budeme studovat moudrost kabaly.

Tóra nám vypráví o činech, které jsou opakem lásky proto, aby nám řekla, co bychom neměli dělat. Když člověk chce rozvinout postoj lásky k druhým, odhalí se v něm 613 egoistických tužeb, a pak potřebuje Tóru, která promění veškeré touhy z nenávisti v lásku. Proto se říká, že Tóra je koření.

Filed under: Kabalistické zdroje, Studium, Tóra | Add Comment/Ask Question→

Nám se zdá, že kolem nás je materiální svět, ale tento svět je iluzorní. Existuje pouze v našich vnitřních představách. Jak Baal HaSulam píše v Úvodu do knihy Zohar, existuje speciální plátno na zadní straně našeho mozku, které promítá všechny naše myšlenky a pocity a vykresluje pro nás nějaký předpokládaný druh reality, který vidíme před sebou.

Ve skutečnosti nevidíme nic. Řekněme, že před námi jsou, například, stůl, zeď, svět, hvězdy a galaxie, ale nic z toho neexistuje. Jen se nám takto zdají.

Jedná se o velmi složitý systém smyslů. Úkolem kabalisty je jít za obyčejné pozemské smysly, aby dal člověku správné vidění světa, jeho správné vnímání. Proto tato moudrost nazývaná kabala je vědou o správném vnímání skutečné reality: Co to je a jak se to projevuje.

Stvořitel nepředpokládal, že člověk by dělal cokoliv fyzického, protože tento celý snový svět, který nás obklopuje, je iluzí. V knize Zohar je psáno, že když vstoupíme do vnímání vyššího světa, začneme chápat, že vše předchozí bylo jako sen.

Nicméně dokonce i když získáme duchovní zrak, zůstáváme mezi těmito světy a vnímáme je oba. Ovšem míra toho, co údajně vnímáme skrze své pozemské vlastnosti, nazývaná Oalm Ha Medume, je nepravá, je nám vnucena iluzorním světem.

Skutečný svět, kterým my odhalujeme, je naším pravým světem a mezi těmito světy existuje spojení. Člověk vnímá veškerou iluzi tohoto světa a veškerou pravdu vyššího světa. Vše, co existuje ve světě nazývaném druhý svět – tedy ve světě umístěném na druhé straně našeho vnímání, naší iluze – ovlivňuje podobu tohoto světa, a tak se postupně nastavujeme na odhalování skutečného světa.

Člověku je dáno všechno, aby budoval a dělal něco nikoli fyzicky rukama a nohama, ale aby prováděl akce ve své touze, protože touha je skutečným materiálem stvoření, mimo kterou nic jiného stvořeno nebylo.

Všechna fyzická přikázání, obřady v chrámu a tak dále, se vztahují pouze na vnitřní duchovní naplnění našich tužeb a záměrů. To je vše! Proto je řečeno „Nechci od tebe paláce, vzácná roucha, vznešenost, které vedou pouze k násilí a boji o moc. Potřebuji od Tebe pouze čistotu srdce, práci na tvých vlastních touhách.“

Musíme jasně pochopit, že duchovní kořen a jeho důsledky znamenají v našem světě to, jak tento kořen ovlivňuje naše vnímání a jak nás nutí vidět určité fyzické obrazy, které my údajně objevujeme skrze svých pět smyslů. Je to „údajně“, protože je to vše jako sen a někdy se to zdá být více skutečné než skutečná realita.

Všechno tohle je však projektováno na nás z vyššího zdroje, vyššího kořene, jako velmi prohnaný promítač, ukazuje film uvnitř nás nazývaný „život“. Nám se zdá, že existujeme v těle, ve kterém jednáme, pohybujeme se a tak podobně, ale jakmile se trochu probudíme, objevíme, že to vše byl sen, jak je psáno v Knize Zohar.

Když vstoupíme do kontaktu s tímto kořenem a ne s důsledkem, začneme chápat, proč se to takto stalo, proč nám byl ukazován tento film nazývaný život, který byl tak rozmanitý a bohatý na barvy, zvuky atd., který nás tak nesmírně uchvacoval. Ve skutečnosti vnímáme velmi malé, doslova mikroskopické vlivy, omezené jak co do hloubky,  tak do šíře vnímání, ale my si myslíme, že je to něco neobvyklého.

Vše, co se kolem nás děje, je promítáno malým egoismem člověka v bodě, v němž každý z nás vnímá svět. Ale jakmile ego začne expandovat, my vnímáme v tomto rozvinutém egu další obraz světa, ale již napraveného. Vždyť egoismus může expandovat jen nápravou! Pak, s výjimkou malého bodu, si začneme představovat vyšší svět.

My dosahujeme kořenů všeho, co se děje nám a světu, vidíme, jak člověk může interagovat s tímto systémem, urychlovat jeho vývoj, expansi a projevení ve  vztahu k nám. Pak se to stane zřejmým: toto je kořen a toto je jeho důsledek. A my ovlivňováním kořene můžeme změnit tento důsledek.

V zásadě v tomto momentě nejsem schopni změnit náš svět. To se stane možným, pouze když necháme působit svůj vliv na jeho kořen. Proto zatímco jsme v tomto světě, vidíme, že pro nás nefunguje a že nemůžeme nic udělat.

Ovšem až se lidstvo dostane do stavu neprosté odtažitosti, deprese a bezmoci, pak uslyšíme, že existuje jiná cesta, a že je jediná správná, nikoli skrze náš egoismus, který nás ovládá, ale skrze naše ovládnutí egoismu. Pak můžeme povstat a začít odhalovat skutečný svět.

Filed under: Egoismus, Svět, Vnímání, Zohar - články ke knize | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Lidstvo chce vědět, co je mimo naši Zemi. Hledání jiných civilizací je předmětem mnoha knih a filmů a podněcuje lidskou představivost. Proč nás to tak zajímá? Proč se nesoustředíme na svou planetu namísto plýtvání času na jiné planety.

Odpověď: Někteří lidé se o život na jiných planetách vůbec nezajímají a někteří se tomuto tématu zapáleně věnují. Vzpomínám si, že mým dětským snem bylo letět na nějakou hvězdu. A dokonce i poté, co mi bylo řečeno, že bych se nemohl vrátit na Zemi, jsem byl připraven na vesmírnou cestu.

To však byl konec 50. let, doby prvních letů do vesmíru. Proto se každý o toto téma zajímal a snil o tom, že objeví a uvidí, co je na ostatních planetách.

Později tento zájem opadl, protože naše touha se více rozvinula. Na počátku nás tato touha tlačila zkoumat vesmír a opojila nás hvězdnou romantikou, ale pak postupně tato euforie pominula.

Lidé začali být vůči dobývání vesmíru neteční a přestali ho rozvíjet. Vesmír byl dán k dispozici ozbrojeným silám, které ho používají pouze za účelem obrany, tedy v zájmu našeho egoismu, který chce každého ovládat.

Někdy noviny otisknou senzační zprávu o objevení nějakých známek života na jiných planetách. Jsem ohledně toho velmi skeptický a navíc jsem si jist, že vědci nic nenajdou. Ačkoli je dobré, že lidstvo se zabývá možností najít další život ve vesmíru.

Proč to lidé mají zapotřebí? To je velmi zajímavá otázka. Táž síla, která nás rozvinula z neživé hmoty do rostlinné úrovně, poté do živočišné a lidské, nám nedovoluje odpočinout a rozvíjí nás dále. Nutí nás vidět, jednat, ovládat a létat k jiným hvězdám. Ale ve skutečnosti tam nic zvláštního nenajdeme.

Představme si, že jsme přistáli na Marsu. Co tam můžeme najít? Dokonce i když si ve fantazii představíme, že jsme tam našli primitivní formy života, co nám to dá?

Pokud bychom mohli objevit nějakou zvláštní, vysoce rozvinutou civilizaci, pak by k nám mimozemšťané přišli už dávno. Nebo se o nás třeba nezajímají, protože jsme tak primitivní a zkorumpovaní? Tedy v jakémkoliv případě, ať už na jiných planetách život je či není, to pro nás neznamená nic dobrého.

Rozvoj by neměl spočívat v létání z jedné hvězdy na druhou a v zapíchnutí vlajky na nich, jako kdybychom si na tu planetu chtěli nárok a ukázat, že patří pozemšťanům. Je tedy pochopitelné, proč lidstvo ztrácí zájem o zkoumání vesmíru. Vždyť to vlastně k ničemu není.

Musíme se rozvinout úplně jiným směrem, abychom odhalili sílu, která nás pozvedla z neživé hmoty k rostlinné, zvířecí a pak k lidské úrovni. My musíme odhalit tuto sílu v sobě. Nicméně je ukrytá v nás a s její pomocí bude tato síla pokračovat v našem dalším vývoji.

Je zřejmé, že tato síla nás chce vyvinout do další formy, stejným způsobem, jako nás dříve rozvíjela na oné neživé, vegetativní a živočišné úrovni. Podívejme se, jaký je další stupeň našeho vývoje.

To může být velmi zajímavé. Možná budeme schopni podnítit náš vývoj a urychlit ho. A pak nebudeme muset snít o tom, jak dosáhnout nejbližší hvězdy, která je několik světelných let daleko, což je samozřejmě nemožné uskutečnit, protože by to s moderními technologiemi trvalo desítky tisíc let. Namísto toho se rozvineme tak rychle, jak je to možné, a staneme se novými stvořeními.

Stejně jako je dnes rozdíl mezi kamenem a rostlinou, rostlinou a zvířetem, a zvířetem a člověkem, tak stejně tak se můžeme rozvinout dále do naprosto nové úrovně. To bude dokonce ještě úžasnější, bude to speciální vývoj jak v kvantitě, tak – což je ještě důležitější -v kvalitě, mnohem podstatnější než dnešní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.

Zvíře žije podle své přirozenosti a nemění se. Poslouchá instinkty vložené v jeho buňkách a chromozomech a provádí je automaticky. Zvíře nerozvíjí sebe ani okolní prostředí, ale pouze uskutečňuje svůj vnitřní program.

Nicméně lidé jsou stvoření, kterým byl dán program pro jejich vlastní vývoj. Vzešli jsme z živočišné úrovně jako lidoopi a lidoopi se vyvinuli v lidi. Mimochodem, kabalistické knihy o tom hovořily tisíce let před Darwinovou teorií.

Lidé se od lidoopů liší zásadně, jinými slovy náš vývoj je kvalitativně nový. Existuje síla uvnitř nás, nazývaná Stvořitel, která z nás tvoří nová stvoření. Tato síla přebývá uvnitř nás a rozvíjí nás.

Taková síla rozvoje neexistuje na žádné jiné úrovni. Neživá hmota se nemění vůbec. Rostliny se trochu mění v závislosti na roční době. Zvířata se množí a trochu se rozvíjejí, ale pouze podle svého vnitřního programu, zatímco člověk se rozvíjí prostřednictvím rozvoje tohoto programu samotného.

Konec konců, člověk se rozvíjí neustále. Je z roku na rok zcela nový. Každá generace je jako nové lidstvo. Jak je možné srovnávat člověka, který žil před tisíci lety s člověkem, který žije dnes? Moderní lidé mají odlišnou kulturu, vzdělání, pohled na svět, vnímání reality, vzájemné vztahy a prostředí. Odkud takové změny pocházejí? Právě z oné síly skryté uvnitř nás, nazývané Stvořitel.

Tato síla bezpodmínečně stvořila rostliny z neživé hmoty, zvířata z rostlin a lidi ze zvířat. Tatáž síla nyní neustále působí v nás, a odhaluje svůj vývoj v nás. Jinak, dokonce dnes, bychom byli stejní, jako jsme byli před 10 až 100 000 lety.

Ale my nejsme stejní, jsme naprosto odlišní. Možná jsme se moc nezměnili navenek, ale uvnitř jsme velmi odlišní od primitivních lidí ve svém vnímání reality a chápání. Ona síla, která se nazývá nové stvoření, je v nás neustále obnovována, a to nás činí zvláštnější než ostatní.

Proto bychom neměli plýtvat svým časem na rozvíjení neživé, vegetativní a živočišné úrovně, jinými slovy, na budování zvláštních domů či dokonce vytváření osobitých kultur, obzvláště rodiny, která je na živočišné úrovni. Začněme rozvíjet a odhalovat v sobě onu sílu, která nás rozvíjí!

Možná pak budeme schopni tu sílu ovládat, používat jí a směřovat ji do nejrůznějších nových forem. Zkoumejme ji a pak zjistíme, v jakou formu bychom se měli vyvinout a budeme podporovat právě tento rozvoj.

Kabalisté nám doporučují tento směr vývoje a jakýkoli jiný vývoj vždy končím krizemi, zklamáním a ve slepé uličce.

Filed under: Člověk, Evoluce, Společnost | Add Comment/Ask Question→

Když se v člověku rozsvítí bod v srdci, přání přiblížit se ke Stvořiteli, je připraven udělat všechno, aby toto přání uspokojil, protože je nejsilnější z existujících v něm přání neživé, vegetativní, živočišné nebo lidské úrovně. Ve velkém napětí člověk přichází do místa, kde studují kabalu, a je připraven přijmout jakékoli podmínky.

Přesto ale ničemu nerozumí, neslyší nic ze studia, jakoby se stáhnul do své ulity, dovnitř sebe. Pečlivě dochází na lekce, horlivě se účastní všech akcí, protože si přeje být mezi přáteli studujícími kabalu. Za nějakou dobu, možná po několika měsících, dostává pocit „pádu“, že se noří do tmy, zoufalství, lhostejnosti, slabosti a člověk nechápe co je s ním.

Je v něm odhalena první, nejlehčí vrstva duchovního egoizmu, kromě toho běžného, který měl dříve, jako všichni ostatní. Tj., pod každodenním egoizmem se začíná objevovat nová vrstva egoizmu – duchovní. Třebaže člověk nechápe co se s ním děje, nevidí moc velký rozdíl proti původním stavům úzkosti apod. Odhalení nové vrstvy egoizmu je výsledkem toho, že studoval kabalu na skupinových lekcích, a tak přes skupinu kabalistů obdržel první dávku „Světla, vracejícího ke Zdroji“. Světlo nás vrací ke Zdroji, ke Stvořiteli, k vlastnosti dávání a lásky, k přátelům a potom k celému světu, postupně narůstajícím nevratným způsobem. Na začátku se v člověku objeví nová vrstva egoizmu, zlá přirozenost, pak se čeká na správnou reakci člověka.

Správná reakce je modlitba – prosba člověka ke Stvořiteli o pomoc k pozvednutí se nad vlastním egoizmem, aby bez ohledu na překážky si byl jistý tím, že egoizmus v něm odhalil samotný Stvořitel. Stvořitel poskytuje člověku takovou možnost se pozvednout nad překážkami, aby se stále nacházel v uvědomění, že neexistuje nikdo kromě Stvořitele a jeho řízení je absolutně dobré (Není nikdo jiný kromě něj a On je dobrý tvořící dobro). Problém začátečníků je v tom, že nemají schopnost sebe ovládat, při odhalení v něm nového přání, změně velikosti přání. Zdá se mu, že svět se hroutí, že metodika není realistická apod. Vzniká hodně nároků, nikoli k sobě, dokonce ani ke Stvořiteli, ale k učiteli a místu, do kterého přišel.

Obvykle, na tomto místě, se hodně lidí vzdá studia a zařadí se do negativních odpůrců. Takové hromadné odchody neexistují v jiných metodikách, protože nikdo nestuduje to, jak opustit vlastní egoizmus. Ve skupině Bnei Baruch učí to, jak „usmrtit“ egoizmus, naší přirozenost a namísto toho obdržet altruizmus, přirozenost Stvořitele. Právě o kabale je řečeno, že tisíc se pouští do studia a jeden dosahuje Světla. Ale těch zbývajících 999, kteří nedosáhli Světla, se nacházejí ve spojení s Ním a jejich odměna je veliká.

Filed under: Cesta, Člověk, Egoismus | Add Comment/Ask Question→

Kniha ZOHAR je zvláštní prostředek, schopný nám v plném rozsahu odhalit nový svět, naplněný obrovským množstvím zajímavých jevů. ZOHAR je brána do skutečné reality, která je dočasně skryta před našimi smysly. Abychom mohli použít sílu odhalenou v knize ZOHAR, je nutné znát instrukce pro její čtení. Následujících pět doporučení nám pomůže připravit se na velký výlet po jejích stránkách. Pokračovat ve čtení

Filed under: Duchovno, Studium, Světlo, Zohar - články ke knize | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Které síly a duchovní zákony mají vliv na správný vztah mezi manželem a manželkou a jak je možné naučit se je používat?

Odpověď: Správné vzájemné vztahy mezi mužem a ženou jsou uskutečňovány, když se stanou přáteli a vytvoří mezi sebou tytéž podmínky, které existují ve skupině kabalistů. Slyšel jsem to mnohokrát od svého učitele, velkého kabalisty Rabaše.

Pokud manžel a manželka pracují správně jeden s druhým ve vzájemnosti a rostou duchovně spolu, Stvořitel bude projeven mezi nimi a oni se stanou malou skupinou.

Tím se zajisté nevylučuje účast manželky v ženské skupině nebo účast manžela v mužské skupině, ale oni vskutku vytvářejí normální, fyzickou a plnohodnotnou skupinu společně.

Otázka: Znáte nějaké takové dvojice? Jak se k sobě navzájem chovají?

Odpověď: Bylo mi řečeno, že takové dvojice existovaly ve vzdálené minulosti, ale neviděl jsem to ani u svého učitele Rabaše, přestože jeho žena velmi dobře chápala, čím se zabývá, a žili spolu 65 let. Dokonce ani jeho otec, velký kabalista Baal HaSulam nebyl spojen se svou ženou tímto způsobem.

Rabašovi studenti o to částečně usilovali, jelikož se ale nedostávalo času ani energie k začlenění duchovní energie mezi nás, učili jsme se více v mužské skupině a ženy studovaly odděleně.

Byli jsme první skupina, která pronikla do moudrosti kabaly dosažením vyššího světa, a proto jsme neměli dostatek sil, trpělivosti ani smyslu pro vytváření vazeb tohoto druhu v rodině. Byli jsme průkopníky ve studiu a dosahování moudrosti kabaly, a tak v jeho době nic nešlo hladce.

Otázka: Bylo by správné, aby muž a žena nejprve objevili onu druhou polovinu v sobě navzájem a teprve pak se spojili a směřovali společně ke Stvořiteli?

Odpověď: Ne, není nutné nic oddělovat. Je naprosto možné uspět při objevování druhé poloviny, konkrétně prostřednictvím skupiny a ne ve spojení mezi vámi. Existuje zde mnoho různých možností.

Nyní se nacházíme v přechodném období, ve kterém velké a stále narůstající masy lidí začínají studovat moudrost kabaly, a proto neexistuje způsob, jak si být zcela jist, jestli musíme přímo jednat vzájemně s manželkou nebo s manželem a pak ve skupině, nebo naopak, nejprve ve skupinách a pak jeden s druhým.

Filed under: Člověk, Skupina, Skupinová práce, Spojení | Add Comment/Ask Question→

Žena je záhada přírody, protože symbolizuje naše přání získávat. Toto přání je uvnitř nás skryté a odhaluje se pouze v míře, ve které odhalujeme Stvořitele. Z toho vyplývá, že pokud se snažíme odhalit Stvořitele, začínáme potom rozumět ženské přirozenosti. Nedokážeme pochopit ženu, dokud nepochopíme tuto pravdu, protože ženská přirozenost je vytvořena Stvořitelem. Je to jediné jeho stvoření „a stvořil Bůh ženu“. Muž je něco, co se jen málo vzdálilo od Stvořitele a existuje v našem světě jen proto, aby oplodnil ženu, naplnil ji a připravil podmínky rodit. Výsledkem spolupráce ženského přání dostávat a mužského přání dávat (bod v srdci), vzniká společný napravený stav – jejich dítě.

Stane se to v momentě, kdy je ženská přirozenost připravená k nápravě. Muž tady má roli zprostředkovatele. Proto je žena, ženská přirozenost, přání dostávat, záhada přírody, která postupně kabalistovi odhaluje, nakolik je protikladná Stvořiteli a nakolik je možné ji učinit Stvořiteli podobnou.

[192059]

Filed under: Člověk | Add Comment/Ask Question→

Tajemství zrození je velmi složitý proces. Baal HaSulam to vysvětluje na 400 stranách šestidílného „Učení deseti sefirot“.

Otázka: V jaký moment nastane početí?

Odpověď: Početí se odehraje hned poté, jakmile kli(nádoba) je k tomu připravena. Když ženská část (přání dostávat) je přichystaná se spojit s mužskou částí (záměr dávat), v podobenství vlastností, jakmile se přání stává hodné připojit se k záměru pro Stvořitele (dávání), okamžitě mezi nimi nastává spojení a vzniká parcuf (duchovní tělo).

Levá linie parcufu je ženská část, pravá linie mužská část. A to co spolu porodí je podobné Stvořiteli, říká se tomu střední linie nebo duše.

Otázka: Proč se to musí odehrávat v noci?

Odpověď: Celý proces se odehrává kvůli vlastnosti dávání. Noc to je tma. Vlastnost dávání se může projevit pouze za tmy, v takovém stavu duše, kdy si nepřeje žádné světlo, aby byl tento čin právě kvůli dávání. Jinými slovy, já nechci znát svou budoucnost, nechci nic pro sebe, chci jen dávat. Tento stav se nazývá “noc“.

[192204]

Filed under: Duše, Odevzdání | Add Comment/Ask Question→

Filed under: Člověk, Duchovno, Egoismus, Podobnost Stvořiteli, Stvořitel | Add Comment/Ask Question→