Výňatek z recenze mé knihy Odhalená Kabala v chorvatštině: „V této knize nenajdete skrytý mysticismus, velkou magii, nebo povrchnost new age literatury ozdobenou odstíny konzumerismu a uznáním veřejnosti, jako v případě hitu „Tajemství“.

Tato kniha není napsaná proto, aby pomohla čtenáři uniknout realitě, nebo ho pobavit. Odhalená Kabala vysvětluje základní kabalistické principy velmi stručně a efektivně, zatímco nás vede na cestě za stvořením světa a objevováním smyslu života.

V překvapivě vnímavém, vtipném a téměř vědeckém stylu Laitman shrnuje tuto velkou moudrost na pouhých sto stránkách, a zároveň zcela uchvátí naši pozornost. Současně odhaluje takovou myšlenkovou otevřenost, která pospojuje dohromady všechny kousky puzzle v jeden velký obraz, který se nám na konci odkryje.
[21949]

Otázka: Mám-li přijmout touhy ostatních jako své vlastní, neznamená to, že spolu s jejich potěšením přijmu také všechny jejich utrpení, za celé lidstvo? Přišel jsem přijímat nadpozemské rozkoše, ale proč potřebuji další utrpení?

Odpověď: Nepřijímáte utrpení druhých, ale jejich touhy. Jak si můžete vychutnat plnění tužeb ostatních, pokud nejsou nejprve prázdné? Musíte cítit jejich prázdnotu.

Je zřejmé, že není příjemné mít prázdné touhy. Ale pokud je získáváte k jejich naplnění, pak jste rádi, že jsou prázdné! To znamená, že máte možnost naplnit je! Jako matka, která je ráda, že připravila tolik jídla a její hladové dítě dobře jí.

Proto, zde není žádné utrpení, ale jen radost! Je to, jako kdyby před vámi bylo dobré jídlo a vy v sobě probudíte chuť. Koneckonců, je to jediná věc, která vám chybí, aby jste to mohli přijmout.

Světlo je v absolutním klidu a my jsme v oceánu světla. Čím více budete přijímat od ostatních prázdných nádob nebo tužeb, tím více je budete moci naplnit Světlem a všechno to naplnění bude vaše! To je to, co věda Kabbalah učí. To je „moudrost příjímání“, nebo naplnění.

Jste jako matka, která má 7 miliard hladových dětí a dostatek mléka pro všechny z nich – celé světlo nekonečna. Dovedete si představit, co je to za radost!?

Z 4. Části denní lekce kabaly 17.12.2010, „Svoboda“

Otázka: Po našem boku jsou vždy vnitřní vyrušení, faraon, který nás nutí zapomenout na Stvořitele. Jak proti němu můžeme bojovat?

Odpověď: Musíme milovat tato vyrušení! To znamená, že je musíme nenávidět, ale s láskou! Je to jako kdybyste odhalil nemoc a na jedné straně, jste rádi, že jste ji objevili, zatímco na druhé straně ji nenávidíte.

Jakékoli vyrušení je Stvořitelův posel, určený přímo pro vás, aby vás „naformoval“, dal Vás do pořádku, a dal vám zvláštní formu. Všechno to pochází od toho, který je dobrý a dělá dobře. Proto, když nyní dostávám jakékoliv špatné odezvy, reakce, nebo těžkosti srdce, pak i když to nemám rád, měl bych to alespoň vítat s radostí.

Navíc, bychom se také neměli ponořit dovnitř všech těchto vyrušení, ale povznést se nad ně. Musíme přijmout všechny z nich jako pomoc.

Jak jinak můžeme jednat? Představte si, že jste sportovec a trenér stojí vedle vás, který vám řekne, že máte skočit desetkrát. Ale začnete protestovat a tvrdit, že nechcete skočit.

Pak vám dá víc cvičení a vy je opět odmítáte udělat. Myslíte si, že tento druh sportovce někdy dosáhne nějakých výsledků? Ale přesně tak se chováme.
[29811]
Z lekce na Baal HaSulamuv dopis 10.12.2010

Otázka: Co je to silná touha, která umožňuje člověku vstup do Vyššího světa?

Odpověď: silná touha je touha, ve které člověk nepotřebuje mnoho času k návratu do duchovních myšlenek. Viz Baal HaSulam, Shamati č.19: „Co je Stvořitel nenávidí těla, v práci.“

Je důležité pokusit se získat silnou touhu překonat svůj egoismus a dosáhnout vlastnosti odevzdání. Síla touhy se měří množstvím zpoždění a zastávek, což znamená množstvím času, který uplyne mezi akutními touhami, nebo jinými slovy, délkou propadu, pádu z duchovního úsilí: zlomek vteřiny, hodina, den, nebo měsíc.

Pak člověk znovu pokračuje v jeho práci na překonávání svého egoismu a snaží se dosáhnout odevzdání. Silná touha je touha, u které přerušení úsilí člověka netrvá dlouho, a on se okamžitě probouzí k práci. V tomto případě se jeho úsilí hromadí, jako by do jediného úderu.
[29251]

Otázka: Jak vnímáte WikiLeaks?

Odpověď: Všechno přichází shůry, zatímco my to vnímáme podle naší shody formy s Vyšším světlem. Proto, mění-li se všechno na světě, bude to jen k lepšímu. Je nejlepší, když se věci mění v jakémkoli směru a rychle!

Proto, toto velké odhalení lidské hlouposti je jen prospěšné pro všechny. Možná, že masy začnou chápat, že „srdce vládců světa jsou v rukou Stvořitele.“ Znamená to, že nejsou o nic méně hloupí, než všichni ostatní a že skutečně nedělají nic. Navíc nemyslí dál než na jejich žaludky a peněženky.

Za druhé se ukáže, že svět je naprosto propojený ve své globální a univerzální krizi a v nedobrovolném, egoistickém sjednocení lidí, kteří se navzájem nenávidí. Neexistuje žádný způsob, jak tomu uniknout nebo změnit přírodu. Je děsivé konzumovat se navzájem, protože když budete konzumovat někoho jiného, to stejné udělají oni Vám?

Tak, zůstane pouze jedno řešení: hledat odpověď na otázku, jak se vypořádat s tím jak žít společně. Kromě toho, v globálním světě není úkolem jednoduše žít vedle sebe, ale najít recept na celkovou a otevřenou interakci jako v jednom organismu! Jinak je nemožné přežít! Tak nás příroda přivede ke štěstí s holí.

Za třetí, je nemožné tento proces zastavit. Odhalení Vyššího světa znamená plné odhalení každého z nás a všechny nás dohromady každému a každé osobě. Nechť všechen základ zla egoismu je obnažen, potom všichni začneme naši cestu ven z této skládky odpadu.

Necháme pak za sebou všechnu naši hrdost, narcismus, stížnosti a hněv, postavíme Vyšší cíl, který je určen ze Shora a v čele všeho. Pak k němu nebudeme postupovat násilně, ale vědomě.
[29535]

Otázka: Jaká máme kritéria postupu? Měsíc uplyne, potom rok …. Jak poznám, že nestojím na jednom místě?

Odpověď: Všechna naše práce se provádí ve vztahu ke skupině. V důsledku toho musím být přesvědčen a souhlasit s tím, že skupinu vidím jako místo odhalení Stvořitele.

Toto chápání se ve mně probudí a já ho mohu změřit. Pokud je mi čím dál jasnější, že pouze v našem společném, jediném přání všichni odhalíme světlo, které reformuje, Stvořitele, jednotu, a konec nápravy, pokud mám pocit, že je to tak, celou svou bytostí, znamená to, že postupuji.

Můžete to téměř zkontrolovat pomocí pravítka. Tak jasné je všechno v tomto úsilí.
[29131]
Z 1. části denní lekce Kabaly 8.12.2010, Zohar

Stvořitel pracuje pouze s Jeho Světlem. Světlo ovlivňuje touhy (Kelim, nádoby), které  se v závislosti na jejich stavu cítí lépe nebo hůře podle jejich ekvivalence ke Světlu. Toto tvoří zákon o ekvivalenci formy.

Čím více se shoduji se Světlem, tím lépe se cítím. Čím méně jsem mu podobný, tím hůře se cítím až do bodu, kdy pociťuji úder. Tohle všechno je vliv Vyššího Světla. I tma kterou zažívám, je také Světlo, které na mě pracuje. Jsou to pouze mé protikladné vlastnosti, které mi Ho odhalují jako tmu. Namísto Světla (Ohr), cítím tmu (Orta).

Nicméně, Stvořitel nevlastní žádnou tmu. Jednoduše, když On přidá trošku Světla, my se okamžitě cítíme špatně. Je to tím, že v tomto Světle objevujeme větší touhu, a tehdy “padá tma“.

Světlo stojí proti touze. Jinými slovy, s pomocí Světla se ve mně rozvinou enormní touhy. Někde na druhé straně od nich, v místě přede mnou skrytém, se nachází enormní potěšení, a přesto, trpím.

Také se to může projevit ve zdravotních problémech, životosprávě, špatné náladě, vnitřním neklidu a také i v přání zemřít, ale to je vše vliv Světla. Pokud Světlo naplní připravené touhy (Kelim, nádoby), je pociťováno jako potěšení protože je naplňuje. Pokud Kelim nejsou připraveny, je to úder.
[28123]
Z Denní Lekce Kabaly 11/26/10, Baal HaSulam, Letter 52, 1928

Každému člověku se zdá, že mu Stvořitel dává přednost před ostatními. Každý má tuto vlastnost, protože tuší, že pochází ze svého vlastního jedinečného vyššího kořene. A Protože člověk necítí tento kořen v ostatních, zdá se mu, že on nebo ona je jedinečný. To je způsob, jakým síla rozbití pracuje.

Nicméně, není špatné bez dobrého. Máme jen využít tento pocit naší jedinečnosti správně. Jinými slovy, než se cítit jako králův syn narozený v paláci, člověk musí dosáhnout stupně nazývaného „syn“ („Ben“ v hebrejštině), prostřednictvím svého vlastního úsilí. Je to velká a tvrdá práce.

Člověk musí ze sebe tuto „exkluzivitu“, kterou má ve své hlavě, vymazat. Musí se zbavit všech svých výmluv a doufání v to, že má na něco zdánlivě nárok. Musí pochopit, že „ten, kdo se nenamáhal, nenašel.“
[28017]
Z denní lekce kabaly 26.11.2010, Baal HaSulam, Dopis 52, 1928