Otázka, kterou jsem obdržel: Je egoistické dávání vyšší stupeň než egoistické přijímání?

Moje odpověď: „Dávání s cílem dostávat“ je pokročilejší stupeň, složitější přijímání. Je zřejmé, že můžeme získat více a s jeho pomocí způsobit větší škodu. Přesto egoistické dávání umožňuje osobě pochopit, že odevzdání je cennou kvalitou, která mu pomáhá získávat.

U přímého přijímání jsou jeho možnosti omezené, zatímco odevzdání může poskytnout více příležitostí a přínosů. Lidstvo by se vůbec nevyvinulo, kdyby lidé neotvíraly podniky, v nichž dávají ostatním tím, že prodávají své služby za účelem zisku. Lidé by se jednoduše stáhli do sebe, stejně jako zvířata, která mohou dostávat pouze egoisticky. Jen člověk se svým rozvinutým egoismem chápe, jak dávat pro svůj vlastní prospěch, tak aby měl mnohem větší výnos později.

Nicméně, kabala mluví jen o jednotě mezi námi, a z tohoto důvodu, a to i na prvním stupni egoistického přijímání, mluví o vztazích mezi přáteli, a ne o každodenním životě. Všechny tyto stupně se týkají mého spojení s ostatními dušemi a odhalení Stvořitele uvnitř tohoto spojení.

Z čtvrté části každodenní lekce kabaly 09/06/2010, článek, “Mohlo by něco negativního sestoupit z nebe?”

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Je možné požádat Stvořitele, aby dal bod v srdci těm, u nichž se zatím neprobudil?

Moje odpověď: Musíme se modlit za celé lidstvo, aby rychle dosáhlo skutečné duchovní potřeby po cíli stvoření. Nicméně, modlit se pro vás znamená usilovat o vnitřní sjednocení s takovým napětím a silou, že to pocítí všichni ostatní, jako oheň který plane v nitru.

Představte si, že lidstvo je dnes téměř bezvládné tělo, možná ne ještě úplně mrtvé, ale ve stavu bezvědomí. A my jsme jeho orgány, snažící se oživit samy sebe a přivést zpět život tomuto společnému organismu. Postupně se celé tělo začíná probouzet. To představuje naši práci.

Nejdůležitější práce v šíření není v externím úsilí (množství knih, které vydáváme, nebo materiálů na internetu), je to ve sjednocení mezi námi, jehož prostřednictvím probouzíme lásku, spojení, a teplo v našem úplném celosvětovém sjednocení lidí, kteří studují kabalu. Je to právě tato práce, která ovlivňuje všechny ostatní, a oni najednou začnou cítit, že v tom je něco jedinečného! Ale co to přesně je, to nevědí. Nicméně, najednou nás najdou.

Koneckonců, srdce každého člověka ho nějak dovedlo ke kabale, i když on sám nechápal jak. Je to prostě tak, že jakmile v něm tato potřeba vznikla, začal hledat, a najednou srdcem cítil, že jeho místo je tady. Je to proto, že jeho touha byla již namířena stejným směrem.

Byla to velmi malá touha po spiritualitě, bod v srdci, skrývající se hluboko uvnitř, ale podnítili jsme tak silný oheň, že ho lidé ucítili z dálky. Proto vše závisí na našem vnitřním sjednocení. To je nejefektivnější šíření.

Filed under: Jednota, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Na cestě k duchovnímu cíli existuje psychologická bariéra. Chci-li dosáhnout odevzdání, nesmím se ptát na nic jiného, než jak odevzdávat. Navíc to není odevzdání ve smyslu mé egoistické mysli a mé současné touhy. Znamená to, že nemohu požadovat nic, co je v mém současném chápání, to by byl opak skutečného odevzdání a duchovního stavu. Teprve když se přesunu do duchovního stavu a získám tuto duchovní vlastnost, začnu tam zkoumat sám sebe svou novou myslí a novým srdcem. Potom budu cítit a chápat uvnitř tužeb odevzdání.

Prostě nemohu poznat odevzdání ve svých egoistických tužbách, to nebude fungovat. Ve skutečnosti úplně první fáze vstupu do spirituality se nazývá „přechod Machsom“ (bariéra před duchovním světem) právě z tohoto důvodu. Vnímání kvality odevzdání je zcela odděleno od všeho, co se odehrává v mých současných přáních. Proto to, že požaduji kvalitu odevzdání, je nad rozumem (nad mým současným chápáním). Chci jen vědět, jak získat tento atribut, i když nevím, co to znamená. V současnosti s ním nemám žádné spojení, žádný kontaktní bod, nebo možnost ho vyzkoušet. Prostě ho přijímám v takové formě jaká mi bude předána Shora.

Takový postoj nesedí serioznímu, vyvinutému a inteligentnímu člověku. Nicméně, je to pravý opak. Ti, kteří mají pokročilé vnímání, mysl a porozumění všech procesů, kterými procházíme, zkoumají svůj egoismus a vidí, jak jsme jím zcela ovládáni a zotročeni. Chápou, že nemáme jinou možnost, než se nad to povznést, tím, že se sami odstřihneme od svých současných tužeb a omezeného egoistického vnímání a mysli.

Proto v průběhu lekce pouze žádám světlo, aby na mě pracovalo. Nezáleží na tom, co se mnou dělá. Jsem jako dítě, které nic nechápe, ale leží v náručí své matky, zcela v souladu s čímkoli, co s ním ona dělá. Musím dosáhnout takové oddanosti a anulovat se před Vyšším. Prosím, „Uzdrav mě!“ Mimo to nic víc nežádám.

 Z první části každodenní lekce Kabaly 02/06/2010, Zohar

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Bude si má duše pamatovat všechno, co jsem se naučil v tomto životě? Budu pokračovat v učení kabaly a přijdu ve svém příštím životě opět ke skupině?

Moje odpověď: Jediná věc, kterou si člověk bere z tohoto života je duchovní cesta, kterou prošel – ta nezmizí. Koneckonců co se týče duchovna, jsme a stále budeme ve stejné realitě, ale ta je nám trochu skrytá.

Stále se nacházím ve své duši, a to navzdory skutečnosti že to necítím, i nadále s ní pracuji a procházím různými stavy. To vše se děje v mé věčné duši. Skutečnost, že nyní vidím fyzická těla a tento svět kolem mě je „fata morgana“ mého duchovního stavu.

Pokud nyní pracuji niterně, pak začnu v mé další reinkarnaci z vyššího duchovního stavu, a přijdu do kabalistické skupiny rychleji a budu úspěšnější v mém studiu. Celá předchozí cesta ve mně zůstane v podobě duchovních genů (Rešimot), ale nemizí. V duchovním světě nezmizí vůbec nic, věci se ztrácí jen v našem světě, protože tento svět nakonec zmizí celý. Mezitím nezůstane nic, co jsem získal svým egoistickým přáním, protože zmizí touha sama, zůstane jen vnější oděv.

Pokaždé, když duše prochází novou reinkarnaci, buduje pro sebe prostředí podle svých schopností a nutnosti sebe-nápravy. Proč existuji v tomto prostředí, a ne v jiném? Je to proto, protože to moje duše vyžaduje. Žádná kalkulacé se neprovádí s ohledem na těla: ta existují ve spojení se všemi ostatními, v tomto světě, ve všech situacích, které jsou nezbytné pro opravu duše.

Mezitím tělo není bráno v úvahu. Vlastně neexistuje vůbec, je to virtuální iluze, která se nám představuje v této podobě. Ve skutečnosti existuje jen duše, ale nejsme schopni ji cítit. A její vývoj jasně určuje, co se stane s těly.

Proto na konci „Předmluvy ke knize Zohar“ Baal HaSulam píše, že jen náprava duše nám pomůže opravit náš svět a vnímat tento hmotný život jako přívětivější. Všechny zločiny, které se vyskytují v tomto světě, jsou důsledkem nutnosti nápravy duše. Zároveň neexistují žádné činy nebo nápravy v tomto světě: změny jsou možné pouze přes duši.

 Z čtvrté části každodenní lekce kabaly 02/06/2010, článek „Jaké úrovně by měl jeden dosáhnout?“

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Člověk nemůže něčeho dosáhnout či se rozvíjet sám o sobě. Nebude schopen si spiritualitu byť na chvilku udržet. Pokud si člověk myslí, že se může vyvíjet sám prostřednictvím kabalistických knih, udržet se na spirituální cestě konáním nějakých skutků, pak se jedná o sebeklam. Člověk bude lhát sám sobě a marně bude doufat v povznesení. Bez účasti a spojení se skupinou, což se nazývá vzájemná záruka, nemáme naději zůstat ve spirituálním světě ani na chvíli.

A kromě toho být přítomen ve spirituálním prostředí neznamená být v něm fyzicky. Na čem záleží je to, jak silně si člověk přeje být tímto prostředím ovlivňován, jelikož právě to svědčí o jeho touze být pod vlivem Vyšší síly či Stvořitele. Pokud však jen o samotě čte kabalistické texty, nebude pod vlivem Stvořitele, protože všechno, co přečte, prochází skrz jeho egoistický filtr. Knihy bude vnímat, chápat a cítit tak, jak si přeje jim rozumět!

Tak jsem pod vlivem Stvořitele pouze, pokud to, co čtu, ke mně přichází prostřednictvím skupiny. Stvořitel či Světlo “přebývá mezi svým lidem,” myšleno ve skupině, v seskupení duší.

Individuálně nemáme možnost spirituálního rozvoje. Musíme pochopit, že naším jediným nástrojem k odhalení Stvořitele je naše spojení.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 06/06/2010, článek „O významu společenství“

Filed under: Cesta, Duchovno, Spojení | Add Comment/Ask Question→

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Když zlo vítězí a vše vypadá bezútěšně, kde máme najít sílu požádat Stvořitele o pomoc?

Má odpověď: I když člověk uvnitř najde sílu překonat „pád“, bude to sobecký úspěch. Jeho nápravě to nepomůže. Pouze pomocí síly, která přichází od skupiny, je možné překonání a postup.

Padáte, protože Vám Stvořitel přidal další přání, které vyvolalo větší spojení s ostatními dušemi. Větší přání není přidáno do Vašeho „bodu v srdci“, ale spíše se zjeví jako chybné spojení s ostatními dušemi. Cítíte, že jste udělali krok vpřed, ale ve stejnou dobu víte, že je falešný, a že jej musíte napravit.

Náprava je možná pouze za podmínky, že si přejeme být inspirování skupinou, uvědomíme si, že shovívavost přináší jednotu a žádáme Vyšší sílu, aby nás spojila s ostatními. Pouze za těchto podmínek provedete nápravu na správném místě.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 01/06/2010, Spisy Rabašovy

Filed under: Cesta, Jednota | Add Comment/Ask Question→

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: „Co jsou to tři linie?

Moje odpověď: Levá linka je nenapravená touha, která musí být nejprve omezena (Cimcum Alef). Pravá linka je síla odevzdání, síla světla. Střední linie je výsledkem práce kombinující a spojující obě linie.

Celá naše práce leží ve střední linii, a všechny materiály kabaly o ní hovoří. Pravé a levé linky jsou nám dána shůry, z přírody nebo od Stvořitele. Nebudeme-li pracovat v prostřední linii, zůstáváme jako zvířata, která jednají z donucení těchto dvou otěží: pravé a levé linie. Nicméně, když dostaneme první jiskru z prostřední linie, která se nazývá bod v srdci, je to příležitost, pozvání, jak získat kontrolu nad našimi životy, a přestat se pohybovat jako kůň, řízený dvěmi otěžemi shora.

Musíme předpokládat tyto otěže a stát se „člověkem.“ Bod v srdci je počátek člověka v nás, který bude držet na uzdě své zvíře a směřovat k podobnosti se Stvořitelem. Duchovní práce se skládá výhradně ze sebe-řízení, od vnitřního bodu v srdci ke sloučení se všemi ostatními.

Pak přistupujeme ke všem našim vlastnostem jako k okolnostem, daným shora. Již se neztotožňujeme ani s naším tělem a jeho dědičnými vlastnostmi, ani se Světlem, které jsme dostali k nápravě tohoto těla. To znamená, že přistupujeme k těmto dvěma liniím, pravé i levé, jako k dokonalosti vytvořené Stvořitelem, jako k jeho pozvání začít stavět sami sebe.

Už se neobávám, neraduji se, nebo si nezoufám nad levou nebo pravou linií, místo toho přistupuji ke stavům, které mi jsou dány, jako k příležitosti správně zkombinovat tyto dvě linky, pohybovat se vpřed, řídit mé zvíře a směrovat ho přímo k cíli.

V každém okamžiku se mé zvíře samo vrhá různým směrem, směrem který neznám. Musím si představit cíl: Stvořitele, sloučení s ním a rovnat se mu ve vlastnostech tak nejlépe, jak jen si to jen dovedu představit. Musím zkusit vidět své prostředí jako dokonalý, vyvážený systém, spojený a propojený se všemi částmi stejně a ve vzájemné záruce, tak jako by byl naplněn vyšším světlem.

Pro objasnění cíle, musím opravit své zvíře tak, aby bylo vedeno ve správném směru dvěmi otěžemi. Tato práce se nezastaví ani na vteřinu. Pokaždé, když si představím duchovní cíl jasněji a detailněji, společně s tím si ho představím i ve větším zmatení, protože světlo poznám pouze z temnoty. Musím se vždy snažit směřovat k tomuto cíli, tzn. zasadit se do všeobecného systému jako jeho neodmyslitelná součást.

Proto, když čtu Zohar, musím jednat jako řidič auta, tlačit pedál plynu, sledovat silnici, točit volantem, cítit brzdy a to všechno zároveň. Podobně, když naslouchám tomu, o čem Zohar hovoří, chci si to všechno představit přede mnou. Jako když jsem na cestě, snažím se pohybovat spolu se Zoharem a účastnit se ho.

Jinými slovy, chci vědět, co to studuji, abych se napojil na tento materiál, a byl v tomto procesu. Vědět je spojit se, jako je psáno: „Adam pak poznal Evu (jeho napravenou touhu).“

Z první části každodenní lekce Kabaly 01/06/2010, Zohar

Filed under: Duchovno | Add Comment/Ask Question→