Otázka: Může kabalista určit, kdo překročí Machsom (bariéra k duchovnu) a kdo ne? Může to být určeno na základě řeči těla studenta nebo „viděním“ jeho přání?

Moje odpověď: Každý je připraven překročit Machsom a má v tomto ohledu  svobodnou vůli: buď přejít sám a rychle, nebo pod tlakem a pomalu.

Otázka: Co je podle kabaly sebe-disciplína?

Moje Odpověď: Zaměřit každou minutu svého času na přiblížení se ve svých vlastnostech ke Stvořiteli.

Otázka: Zmínil jste, že pochybnosti (pokušení) pronásledují člověka kvůli nenaplněné touze. Co když je člověk neustále pronásledován romantickou minulostí svého partnera a tím, že on sám ji postrádá? Co to znamená a je možné to vyřešit?

Moje odpověď: Studium dá vše do rovnováhy a dá člověku správný postoj k věčné spiritualitě a přechodné tělesnosti.

Filed under: Nezařazené | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Jak si mohu být jistý, že můj učitel kabaly je skutečný kabalista, když mám následovat „víru nad rozumem?“

Moje Odpověď: Jak můžeš zkontrolovat na jaké úrovni je tvůj učitel, a zda je kabalista, nebo ne? Kdo jsi, abys to přezkoumal? Jaké nástroje máš, a jaké testy můžeš provést?

Možná bys ho mohl vyzkoušet jak dobře zná teorii a Talmud Eser Sefirot? Ale každý si pamatuje příběh Baal HaSulama o „kabalistech“, se kterými se setkal v Jeruzalémě. Znali všechny ARIho knihy a celou knihu Zohar zpaměti. Když slyšeli začátek věty, mohli v ní pokračovat až do konce kapitoly.

Avšak prokazuje to, že byli kabalisty a dosáhli spirituality? Byli jen počítačem s dobrou pamětí. Vedle teoretických znalostí a schopnosti se dovedně prezentovat, se zdá, že žádné jiné kritérium není jisté. Jak to můžeš vyzkoušet, pokud nemáš vhodné nástroje?

Spiritualita existuje ve vlastnostech, které dosud nemáš, a proto nejsi schopen určit, zda ostatní lidé mají duchovní vlastnosti, nebo ne. Kromě toho je může také každý kabalista skrýt. Dokonce i před jiným kabalistou, jiný se může „maskovat“ do té míry, že ostatní nepoznají ani neucítí nic.

To je důvod, proč jediným způsobem, jak někoho prověřit je vlastním srdcem. Měl bys sám sobě otevřít své srdce, nikdy se neklamat, a pak uvidíš, zda jsi připraven sledovat tuto osobu bez litování nebo sebe-donucování, a bez boje se svými pochybnostmi.

Mohou být některé věci, s kterými nebudeš souhlasit, ale přesto pokračuješ s cílem dát jim příležitost. Nemusíš mít rád jeho způsob výuky, nebo jeho chování, ale jsi připraven vyzkoušet principy, které používá, a proč je používá.

Ty jsi ten, kdo má to zjistit, nikdo jiný to za tebe neudělá. Komu jinému můžeš věřit? Není žádný rozdíl mezi důvěrou svému učiteli a důvěrou člověku, který ti o něm něco říká. Na čí slovo se můžeš spolehnout? „Spoléhat na někoho“ znamená používat „víru nad rozumem“ a věřit, že tvůj učitel je ve spiritualitě a ví, o čem mluví.

To je důvod, proč ti může dát radu jen tvé srdce. Jak se říká: „Člověk by se měl vždy učit tam, kde jeho srdce touží.“ Je třeba zjistit přesně, co chce vaše srdce, a pak se vyhnout názorům jiných lidí, takže se můžete spolehnout na svou volbu.

Z čtvrté části každodenní lekce kabaly 13/06/2010, článek „Najdi sobě Rava a kup si přítele – 2“

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Mluvil jste o naší opakované tendenci utíkat od spirituality dlouho předtím, než se skutečně blíží. Jinými slovy, náš egoismus nás odtahuje od duchovního stavu tím, že nás vrací o určité kroky zpět. Jak se můžeme vyhnout pochybením a jít proti egu?

Moje Odpověď: Je potřeba se připravit dopředu. Když se to již děje, nic nepomůže. Ego dělá triky a zláká vás tak jako tak. Musíte se zajistit předem, zajištovat se neustále. Je to podobné horolezci, který je svázán s jedním člověkem, a tento člověk je spojen s jiným člověkem, a tak dále. Toto vzájemné propojení je zásadní.

Na naší cestě může osoba ztratit přilnavost každou chvíli. Bez tohoto propojení s ostatními padne do propasti, a pak musí vylézt zpět nahoru. Celý život takto může být promarněn. To je důvod, proč může člověk  během svého života selhat v dosažení spirituality nebo v postupu přes 125 duchovních stupňů.

Vše je uspořádáno velmi přesně, logicky a řádným způsobem. Je to přírodní zákon. Neexistuje žádné rozmazlování ze strany Stvořitele, kde by říkal: „Ach, vy jste tak malí, miluji vás, budu pro vás dělat všechno …“ Ne, nic takového neexistuje. Síla odevzdání a síla přijímání jsou v opozici vůči sobě. Člověk mezi nimi musí najít správné propojení a jednat přesně. To je zákon.

Není to jako náš svět, kde jsme se tak nějak přizpůsobili a vytvořili si pro sebe nepřirozené podmínky. V přírodě neexistuje žádné milosrdenství podle našeho chápání tohoto pojmu. Naše chápání milosrdenství je takové, že dostáváme to, co si nezasluhujeme. Nicméně to je nesprávné. Proč by to tak mělo být? Protože jste tak krásní?

Proto kdybychom pochopili podstatu přírody, a jak bychom se měli s ohledem na ni chovat, opravdu bychom uspěli. Místo čekání na milosrdenství, bychom měli činy Stvořitele osporavedlňovat. Měli bychom studovat přírodní zákony a přesně je provádět uvnitř sebe. Pak nebudou žádné problémy. Uvidíme, jak dokonalé a věčné jsou, a staneme se stejnými jako ony.

Otázka (pokračování): Jaké je řešení? Jak je možné připravit se předem?

Moje odpověď: Jen tím, že jsem spojen s ostatními. Tato podmínka nám byla vyhrazena. Pouze stav vzájemné záruky může pomoci. Je to stejné jako s horolezci. Jen ty a já spolu můžeme dosáhnout cíle. Jinými slovy, musím myslet na tebe i na sebe stejně. Musím se starat o každý z tvých činů, stejně jako se starám o své vlastní.

Otázka (pokračování): U horolezců je zřejmé, že pokud někdo padá, je možné to skutečně vidět. Ale tady je to jiné. Pořád se vracíte k příchuti tohoto světa a dělá vám to radost.

Moje odpověď: Toto rovněž spadá pod stejný program vzájemné záruky, vzájemného poznání, že postupujeme v tomto stavu a potřebujeme se držet navzájem. Musíme si to uvědomit.

Člověk by se měl starat o to, co se stane s ostatními, protože jinak nedosáhne cíle. Pak, pod vlivem vrchního světla, ve vztahu k nim získáte takový pocit, že se stávají důležitějšími, než jste vy. Stejně jako v našem světě, když se začnete starat o dítě někoho jiného, toto dítě se pro vás stane důležité a začnete ho milovat. To je vliv vrchního světla.

Zkuste to a uvidíte.

Filed under: Cesta | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Proč je tak složité  realizovat podmínku „kup sobě přítele“? Neměl by z toho náš egoismus získávat potěšení?

Má odpověď:  Přátele si „kupuješ“ tím, že se před nimi snižuješ a děláš to, co chtějí. To se nazývá „placení“. Místo abys s hromadou peněz hrdě vešel do obchodu a vybíral si koho koupit, kupuješ si přítele tím, že děláš to, co je pro něj nutné; sloužíš mu. Nekupuješ si ho „shora“, kupuješ si ho „zdola“.  Jsi pro něj ochoten udělat cokoli, jakoby tě nepotřeboval. 

Jinými slovy se  před ním ohýbáš  a ptáš se, “Co pro tebe mohu udělat, aby ses stal mým přítelem? Jsem připraven na cokoli, jen mi dej mé spirituální přání, mou duši zpět!”

Nemůžete agresivně požadovat, aby Vám vrátil duši zpět, protože ta je v jeho držení. Chcete-li nyní dostat svou duši, musíte k němu přistupovat z různých stran, snažit se najít ten přístup, který způsobí, aby vaši duši pustil.  Váš úspěch záleží pouze na jeho pozitivním přístupu k Vám. Nebude-li si přát se k vám chovat dobře,  jste ztraceni.

Už jste se někdy o někoho starali a zkoušeli dosáhnout toho, aby vůči Vám byl pozitivně naladěni? Představte si, že stojíte před soudcem, který teď musí oznámit Váš rozsudek. Je vůči Vám špatně naladěn, přímo kypí hněvem. Jak byste zkusili změnit jeho hněv ve slitování?

„Člověk skupina“ – to je celé kabalistické drama.

Ze čtvrté části denní kabalistické lekce 14/06/2010, Článek, „Udělej sobě Rava a kup si přítele – 2”

Filed under: Práce, Společnost | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Proč Stvořitel vytvořit svět takový, jaký je? Proč se skryl naší mysli a smyslům? Proč nás vytvořil jako protiklad k němu a ke konečnému cíli?

Moje odpověď: Udělal to proto, aby nám dal svobodu. Chtěl, abychom měli touhu jej odhalit prostřednictvím naší vlastní svobodné volby. Chtěl, abychom se stali dárci, jako je On. Kdybychom cítili, jaký je Stvořitel hned od začátku, nic bychom nenamítali a nechtěli dělat nic jinak.

Stejně tak se nikdo z nás nechce postavit egoismu, který nad námi vládne. Automaticky uskutečňujeme náš egoistický program. Podobně, pokud by v nás byl program odevzdání a uskutečňovali bychom ho také  automaticky, pak bychom se nazývali anděly, “automatickými“ silami přírody. Nicméně, žádná svoboda v obou těchto formách neexistuje.

Svoboda je pouze uprostřed. Je mezi nečistotou a posvátnosti. Tento stav se nazývá Klipat Noga. To je ve střední třetině vlastnosti Tiferet.

Stvořitel nás musí umístit na nestabilní místo tak, že nebudeme vědět jak dosáhnout rovnováhy, jakým způsobem se houpat. Nevíme, co je dobré a co je zlé, čemu dávat přednost nebo o co usilovat? Zde se nachází místo naší svobodné volby.

Tvoříme linie z těchto bodů svobodné volby a postupujeme od této chvíle až do konce nápravy. Naším jediným úkolem je pochopit rozsah skrytí a jeho formy a uvědomit si důvody a potřebu. Tímto způsobem sami budujeme nezávislé bytí.

Stvořitel nemá jiný cíl než naší nezávislost. Koneckonců, on potřebuje nezávislé stvoření, které může těšit. Jak může potěšit stroj, který stvořil, a který plně kontroluje? Nicméně do té míry, do které se stvoření stane nezávislým, dostává Stvořitel potěšení tím, že ho těší. Teď je tu někdo, koho může potěšit, je zde někdo, kdo skutečně existuje.

To je důvod, proč nás nevytvořil dobrými hned a nedal nám Svět nekonečna na začátku. Byl nucen nás vytvořit jako svůj opak a umístit nás mezi dvěma světy. Koneckonců právě tady uprostřed, mezi těmito dvěma světy, kde nevládne ani Stvořitel ani stvoření, v tomto neutrálním bodě, který nenáleží ani Stvořiteli ani stvoření, jen tam máme svobodu.

Z třetí části každodenní lekce kabaly 08/06/2010, Úvod do studia deset sefirot

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Jak uvnitř nás rozeznáme„Mojžíše“?

Má odpověď: „Mojžíš“ uvnitř člověka je nejbližší místo k Stvořiteli, nebo kontaktní bod se Stvořitelem. Pokud člověk správně postupuje, chrání a stará se o tento bod, jako by to byl jeho nejvzácnější klenot. Vždyť jej spojuje se Stvořitelem.

„Mojžíš“ je vlastnost, která je nejblíže duchovnímu světu. Veškeré ostatní body touží po duchovním světě jen někdy a za určitých podmínek, na jiné úrovni Aviutu (síle touhy), a kvůli různým důvodům, kdežto „Mojžíš“ uvnitř člověka je opravdu odán cíli.

Filed under: Duchovno | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Jak může člověk hřešit v úplně první fázi dvojitého skrytí (jak je zmiňováno v bodě 58 Úvodu do studia deseti Sefirot)? V tomto bodě spiritualitu skutečně nepozoruje; aby zhřešil, člověk musí být schopen rozumět tomu, co dělá.

Má odpověď: Kabala tvrdí, že jsi zločinec od začátku; narodil ses tak. Všichni jsme zločinci! Ale nemusíme být chytáni, protože už jsme uvězněni tím, že jsme na tomto světě. Vše co můžeme udělat je, že si uvědomíme, že jsme uvěznění zločinci, a že je nám tento stav dán od samého počátku. Přeje-li si někdo opustit vězení, může jít, dveře jsou otevřené! Avšak aby se tak stalo, člověk musí změnit sám sebe.

Naše hříchy a chyby nám odhalují, nakolik jsme Stvořiteli protikladem. Pokud je tak ale nevidíme, pak není žádných hříchů nebo chyb. Toto je fáze nazývaná „Řízení odměnou a trestem“. Odměna je možnost jednat ve smyslu dávání. Trest je její nedostatek.

Hříchy jsou důsledkem dvojitého skrytí; chyby jsou důsledkem jednoduchého skrytí. Jedno skrytí je přes „Není nikoho jiného kromě Něj,“ a druhé přes „Je dobrý a koná dobro“.  Chybujeme-li v obou, je to nazýváno hříchem. Chybujeme-li v jednom z nich, jedná se o chybu.

Proto je snadnější napravovat chyby. Napravováním chyby napravíme polovinu hříchu a bude snazší napravit jej v plném rozsahu, protože nyní se hřích stal chybou. V podstatě stále napravujeme chyby, protože dokonce i hříchy se nejprve změní v chyby a jsou skutečně napraveny jen tehdy, začneme-li dostávat za účelem dávání. Tomu říkáme pokání z lásky, spíše než ze strachu.

Z třetí části každodenní kabalistické lekce 13/06/2010, Úvod do studia deseti Sefirot

Filed under: Duchovno | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Co je jednota? Je to vnitřní pocit, nebo odhalení nějaké síly?

Odpověď: Jednota je nová realita, o které nemáme ani tušení. Jedná se o nový materiál, který jsme předtím necítili, a který má vlastnosti duchovního světa: vlastnosti odevzdání. Když se staneme součástí této dimenze a žijeme v ní, začínáme odhalovat jiný, nový rozměr, jako bychom našli sami sebe na jiné planetě. Odhalíme tento rozměr ve vlastnostech této látky: v odevzdání. Pokračovat ve čtení

Filed under: Jednota, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Co je to „víra“ před překročením Machsomu (bariera duchovního světa)?

Moje odpověď: Než osoba překročí Machsom a vstoupí do spirituality, nemá víru. Pojetí víry v kabale je zcela odlišné od toho, co je považováno za víru v běžném životě. V kabale jsou všechny tyto pojmy definovány na úplně jiné úrovni.

Víra je vnímání Stvořitele. Pokud cítím Stvořitele, věřím v Něho. Všimněte si, jak rozdílné to je od toho, co jsem si myslel předtím. V našem běžném životě je víra něco, co nevidíme ani neznáme, ale věříme jako by ve skutečnosti opravdu existovala.

Kabala říká, že to není víra, ale pouhá fantazie. Kabala spoléhá výhradně na realistické, skutečné vnitřní pocity: Pokud cítím Stvořitele, dostanu sílu k práci proti svému egu. Jedna síla proti druhé, pozitivní proti negativní. To je to, co nazýváme „víra nad rozumem“, tedy víra nad egoismem a pocity v něm. Povznáším se nad to všechno, protože jsem schopen používat Vyšší rozum a pocity. Přesto, když je nemám, jak mohu pracovat? Na základě vyprávění někoho jiného?

To není to, co nazýváme vírou. Je to hra, kterou lidé hrají v tomto světě, protože neznají lepší způsob, jak se ujistit. K dosažení víry musíme dosáhnout odhalení. Moudrost Kabaly je odhalení Stvořitele stvořením, a to se nazývá „víra“.

Z první části každodenní lekce kabaly 11/06/2010, Shamati # 50

Filed under: Duchovno | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Je egoistické dávání vyšší stupeň než egoistické přijímání?

Moje odpověď: „Dávání s cílem dostávat“ je pokročilejší stupeň, složitější přijímání. Je zřejmé, že můžeme získat více a s jeho pomocí způsobit větší škodu. Přesto egoistické dávání umožňuje osobě pochopit, že odevzdání je cennou kvalitou, která mu pomáhá získávat.

U přímého přijímání jsou jeho možnosti omezené, zatímco odevzdání může poskytnout více příležitostí a přínosů. Lidstvo by se vůbec nevyvinulo, kdyby lidé neotvíraly podniky, v nichž dávají ostatním tím, že prodávají své služby za účelem zisku. Lidé by se jednoduše stáhli do sebe, stejně jako zvířata, která mohou dostávat pouze egoisticky. Jen člověk se svým rozvinutým egoismem chápe, jak dávat pro svůj vlastní prospěch, tak aby měl mnohem větší výnos později.

Nicméně, kabala mluví jen o jednotě mezi námi, a z tohoto důvodu, a to i na prvním stupni egoistického přijímání, mluví o vztazích mezi přáteli, a ne o každodenním životě. Všechny tyto stupně se týkají mého spojení s ostatními dušemi a odhalení Stvořitele uvnitř tohoto spojení.

Z čtvrté části každodenní lekce kabaly 09/06/2010, článek, “Mohlo by něco negativního sestoupit z nebe?”

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→