Otázka: Nikdo nečekal takový prudký průlom, ke kterému najednou v šíření kabalistické vědy v Izraeli a po celém světe došlo. Jaká je prognóza na příští rok?

Odpověď: Nemusíme  dělat vypočet na delší dobu. Musíme pouze pracovat a snažit se udělat všechno, co na nás záleží.

A to, jak na to bude reagovat svět, není naše starost, zůstává to na vyšší síle, vyšším systému. Když jsem udělal všechno možné, otevře se další stav. Pokud myslím na odevzdáni, nemusím vypočítávat, jaký bude v mých pocitech. Musim pouze uvažovat, jak správně šiřit kabalu – metodiku nápravy.

Možná, že jako odpověď na naši snahu, přijde těžká, stagnační doba, nevíme, co se uvnitř Něj připravuje, jaké národy začnou svoji nápravu dřív. Všechno se může náhle změnit.

Proto nebudeme dělat žádné prognózy na rok dopředu. Ať přijde všeobecná náprava dnes!

Z lekce „Úvod ke knize Panim Meirot“ 26.07.2010

Filed under: Duchovno | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Světlo, které lidé vidí v průběhu klinické smrti, jim dává pocit míru, má toto světlo něco společného s okolním světlem?

Proč by živé tělo mělo přijímat světlo jen proto, že zemřelo? Proč by si člověk měl myslel, že smrt fyzického těla znamená korekci? Po smrti tělo zůstává na fyzické úrovni, stejně jak tomu bylo za jeho života. Jak to ovlivní duši?

Jediná věc, která má dopad na duši je korekce. Naopak, pokud duše jednoduše opustí tělo, aniž byla provedena jakákoli duchovní práce, proč by měla mít nárok na světlo? Byla by to „hanba“ – jako „chléb, který není jeho.“ Kdybyste dosáhli Vyššího světa pouze tím, že jste řízeni vyšší silou, která na vás působí od narození po smrt, kde je pak vaše svobodná vůle a vědomé úsilí? Kdybych uvnitř sebe prostřednictvím své vlastní práce nezformoval nádobu, schopnou vnímat Vyšší svět, jak budu vědět, že to je vyšší svět? 

Po smrti našeho těla nedostaneme nic, protože zůstává na stejné fyzické úrovni, jako když bylo živé. Jediná věc, která zůstává po smrti jsou Rešimot (informační data, záznamy). Nicméně, jestliže člověk nerealizuje své Reshimot, bude se starými Rešimot narozen v novém těle.

Ve fyzickém těle z masa, není nic duchovního nebo posvátného. Respektujeme mrtvé tělo, protože nám představuje duši. Proto v naší snaze zrcadlit Vyšší duchovní činy, provádíme určité rituály. Kdybychom udělali to stejné prostřednictvím sil naší duše, pak bychom udělali skutečné nápravy.

Baal HaSulam napsal: „Je mi jedno, kde pohřbíte můj pytel kostí.“

Z 4. části každodenní lekce kabaly 16/07/2010, článek „Podstata moudrosti kabaly“

Filed under: Z ranní lekce, Zdraví | Add Comment/Ask Question→

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Člověk roste takovým způsobem, že v první řadě dostává nové touhy a naplnění, které jsou nezbytné pro jeho rozvoj, a které pracují v jeho prospěch. To je směr, který je mu dán od přírody, která chce aby vyrostl a stal se soběstačným, tak jak rostou děti v našem světě.

Toto není považováno za zakázanou radost, protože musím projít touto přirozenou cestu vývoje, dokud se nestanu „dospělým.“ Skutečně, vidíme jak jsou děti obvykle plné různých přání a mají radost ze života.

Nicméně ve chvíli, kdy se stanu dospělým, musím začít růst a rozvíjet se vědomě, spíše než silou přírody. Najednou se pro mě všechny radosti stávají škodlivými, protože je necílím jako odevzdání.

Dříve veškerá zodpovědnost spočívala na přírodě. Stvořitel určil mou cestu a vedl mě až do věku 15-20 let. Všechno, co jsem si vzal z tohoto života, bylo pro můj vývoj přínosem. Ale jakmile jsem dokončil toto období „dětství“, musím začít stanovovat svůj vlastní směr. Nyní musím přidat záměr odevzdání o své vlastní vůli. Jinak mě již žádné potěšení, které obdržím,  nebude pozvedat a posunovat dál, ale bude mě zabíjet! To mě povede zpět, abych ucítil, že je nemožné jít dál tímto způsobem, a že namísto rozvoje prostřednictvím svého egoismu a potěšení se musím vyvíjet přes záměr odevzdání.

Proto všechna potěšení, které osoba obdrží po dosažení věku dospělosti jsou pro něj škodlivá. Je to jako člověk, který si škrábe vlastní ránu. Jak hluboko musíme být ponořeni v tomto zle, abychom pochopili, že nemůžeme pokračovat tímto způsobem – jako děti, které vyrostly, a kterým příroda už nedovoluje užívat si života lehkomyslně, ale místo toho od nich požaduje odevzdání?

Jak hluboko budeme muset „škrábat vlastní rány“ je něco, co závisí na nás. Máme všechny prostředky a vysvětlení a jsme postaveni před studium, knihy, a skupinu, která je místem, kde se musíme stát vážnými a přemýšlet o tom, co musíme přidat do našeho života s cílem rozvíjet se správně.

Co navíc přidáváme k rozlišení „sladké vs. hořké“ je „pravda vs. nepravda“ – na rozdíl od dětí, které chápou jen „hořké a sladké.“ Abychom nezůstali dětmi po zbytek našich životů, jak se říká: „Co dělat s dětmi, které přestárly?“, musíme začít jednat v souladu se zásadou „pravda vs. nepravda“. Přesto bychom neměli vymazat „sladké vs. hořké“, ale spíše nad tím postavit nový postoj k životu. To je možné pouze tím, že na sebe přivoláváme Vyšší světlo pomocí studia kabaly.

Z 4.části každodenní lekce kabaly 18/07/2010, „Úvod do knihy, Panim Meirot uMasbirot“

Filed under: Studium, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Co dělá skupina? Má mi pomoci vidět můj egoismus nebo ho opravit?

Moje odpověď: Obojí. Nikdo z nás nemůže žít bez systému, bez duchovního prostředí. Mé cvičení svobodné vůle, stejně jako moje práce, na něm zcela závisí. Semínko vytažené z půdy a ponechané bez potřebného prostředí zemře! Co vzejde z toho, pokud ho upustíte na zem a nezakryjete půdou, která poskytuje vodu, výživu, minerály a energii?

Pro člověka spočívá rozdíl v tom, zda pracuje ve skupině nebo ne. Předpokládejme, že máte pytel semen a můžete je zasadit, aby v něco vyrostly. Pokud ne, k čemu jinému jsou dobré? Pouze k jídlu ….

Z 2. části každodenní lekce kabaly 16/07/2010, Zohar

Filed under: Prostředí, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Jak se mám připravit na Celosvětový Megakongres, který se bude konat na konci tohoto týdne, abych tam přijel jako na královskou hostinu?

Odpověd: Měli byste sehnat takové síly, abyste na našem setkání na kongresu, aspoň krátce, pocítili duchovní život.

Duchovní život je ve spojení; když vybudujeme duchovní nádobu – spojení mezi námi – a uvnitř té nádoby, společného přání, pocítíme duchovní svět, jednotu protikladu.

Mezi přáním a světlem existuje rozpor, odpor, ale povrch toho je jednota, protože si to přeješ a míříš k tomu.

Jako odpověď na takové přání přichází světlo, i když člověk není připraven ho uchovat nastálo, ale krátce se s duchovním světem spojit může.

I kdyby pak propadl – není to tak hrozné! Muže se dokonce stát to, že už nesestoupíme a budeme postupovat dál a bude to první duchovní poschodí.

Já si myslím, že jsme toho schopni – máme všechno, co je zapotřebí, máme přípravu, máme vybudován vnější systém a spojení mezi námi. Všechno je připraveno – zbývá realizace! A tohle je pouze na Vás!

Dokážeme to ucítit, když se budeme silně snažit se mezi sebou spojit. Uvnitř spojeni je duchovní život, život v odevzdání nad osobním egoizmem.

Důležité je to pocítit, ale nezačít se tím naplňovat! – pak spadneme ihned.

Ale když ucítíme duchovní život a budeme se bránit ho používat egoisticky, budeme ho používat pouze k odevzdání, pak odhalíme Vyšší světlo.

Z lekce „Předmluva k „Panim Meirot““, 18.07.2010

Filed under: Duchovno | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Jak můžeme v průběhu kongresu nezapomínat, že nás světlo ovlivňuje, pokud budeme pracovat správně, že tma je nedílnou součástí práce, a skupina je to, co nás drží během období tmy?

Odpověď: Před takovým velkým kongresem, jaký zažijeme za několik dní, stejně jako v průběhu a po něm, člověk prochází různými stavy: vzestupy a pády. Člověk by měl být šťastný, že se v něm změny odehrávají. A čím rychlejší a intenzivnější tyto změny jsou, tím lépe.

Náš jediný zájem by měl být ve spojení s ostatními, místo hledání v sobě a analyzování svých pocitů. Měli bychom se neustále snažit spojit se společným polem, a nechat se ovlivňovat skupinou bez dalšího zdůvodnění.

Dejte pro teď stranou všechny chytré úsudky. Kongres není čas, kdy by člověk měl sedět sám v koutě a zkoumat, co ten či onen stav znamená. Jinak zbude „víc slov než činů.“ V době, jako je tato, mají činy největší význam, jak je psáno: „Uděláme a uslyšíme!“

Všechno na kongresu bude záviset na tom, jak moc se začleníte do skupiny jako malé dítě, které je mezi dospělými. Nemyslí hlavou, prostě je chce napodobit. Když se smějí, směji se. Když pláčou, pláču. Když poslouchají, poslouchám. A dělám to proto, protože od nich chci získat inspiraci! Pak bude úplně jedno, kdo je začátečník a kdo je znalý a zkušený, kdo je malý,a kdo je velký. Jen se snažte naladit na prostředí a budete cítit, jak dostáváte sílu odevzdání nad vaším rozumem.

Z první části každodenní lekce kabaly 21/7/2010, „I byl večer a bylo jitro“

Filed under: Duchovno | Add Comment/Ask Question→

Každý člověk je Stvořitelův dělník, i když to neví nebo necítí. Předpokládejme, že vaše „auto“ má motor, který jej pohání. Ve skutečnosti je to Stvořitel, který s ním pohybuje, tím že vás popohání utrpením zezadu a láká vás potěšeními zepředu. Proto se vaše „auto“ valí ať už chcete nebo ne, tím jak ujíždí od utrpení ve směru potěšení.

Nicméně, přijde čas, kdy dostanete „Jeep“, kterým Stvořitel nepohybuje. Musíte Ho sami požádat, aby nastartoval motor. A když od Něj dostanete sílu, můžete se pohnout ze svého místa pouze do té míry, do jaké jste ho požádali. Jinými slovy, vy a On pracujete jako partneři.

Zpočátku jste nevěděli, kam jste měli namířeno, proč, nebo za jakým účelem. Prostě jste jeli dopředu, aniž byste o tom přemýšleli. Prožili jste mnoho životů tímto bezvědomým způsobem. Pohybovali jste se kupředu, ale jen jako zvíře, které utíká před ranami. Je psáno, že takový život je zvířecí existence, což znamená, že nevíte, odkud vaše touhy pocházejí, a proč jednáte tak jak jednáte. Všichni lidé žijí tímto způsobem, prozatím.

Nicméně, poté získáte bod v srdci a objeví se spojení s Vůdcem. Začnete ho vědomě žádat, o svůj pokrok. Nyní si přejete osvojit si cestu a dosáhnout cíle, nejen se zbavit utrpení a přijímání rozkoše. Je pravda, že vás to nyní zajímá. Tento cíl není propojen s radostí, na čem záleží je, že to je pravda. V současné době jste uváděni do pohybu lží. Proto žádáte aby vám byla dána síla Světla, abyste mohli postupovat navzdory svým pocitům.

Člověk přichází ke studiu, přičemž opouští postup od „hořkého ke sladkému“ a vstupuje do pohybu od „lži k pravdě.“ Navzdory svým pocitům se pohybuje od úvah o pocitech k úvahám o mysli.

Nicméně, tato doba je potřebná dokud „nenastartuje auto a nezačne se pohybovat.“ Musí také projít „testem“ a získat „řidičák“. Tomu se říká „doba přípravy“, která trvá dokud nejste nakonec schopni usednout do auta a jet.

Z čtvrté části každodenní lekce kabaly 13/07/2010, „Úvod do knihy, Panim Meirot uMasbirot“

Filed under: Cesta, Duchovno | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Jak mohu být motivován „odevzdáním“, když nevidím žádné výsledky mých činů? Mám jen slepě věřit, že text který studuji, mě takto ovlivňuje?

Moje Odpověď: To je dvoustranný problém. Na jedné straně musím žádat o odevzdání, i když o něj nemám skutečný zájem. Na druhou stranu, když náhle nějakým zázrakem chci odevzdávat, pak stále očekávám výsledek této akce v mém příjmu do mých Kelim (nádob). Ale odměna za odevzdání nemůže přijít do těchto Kelim.

Je to prostě nemožné. Když odevzdávám, pak cítím výsledek uvnitř Kelim odevzdání. Když odevzdávám, očekávajíc, že výsledek přijde dovnitř Kelim pro příjímání, pak zůstanu dvojnásob prázdný.

Když proto člověk nevidí výsledek svého dobra, svých správných činů, které možná skutečně dělá, je to přirozené, protože hledá výsledek na špatném místě. Kontroluje svou peněženku aby viděl, „Kde je moje odměna za odevzdání? Kde jsou peníze, čest, moc, zdraví, nebo alespoň něco? „Ale v těchto Kelim nejsou k dispozici žádné výsledky. Naopak, jsou dvakrát tak prázdné.

Vynaložíte tolik úsilí, ale nemáte nic. Bylo by to v pořádku, pokud byste nikdy neměli snahu. Člověk, který nepracuje neobdrží nic (i když je připraven přijímat bez práce). V takovém případě si nemůžete stěžovat. Ale pokud dávám a nedostávám nic, je to dvakrát horší.

Tak co byste měli dělat? Abyste cítili reakce na a ve prospěch činů odevzdání, musíte odhalit Kelim odevzdání. Musíte správně rozumět tomu, jaký by měl být výsledek odevzdání.

Je psáno, „odměnou za přikázání je přikázání,“ a „odměnou za přikázání je znalost Toho, kdo dává přikázání.“ Znamená to, že odhalím kvalitu odevzdání, která se ve mně najednou začne objevovat, Vrchní síla, která řídí vše. Najednou s ní začnu mít spojení. Mohu také pocítit, že aspiruji k tomu, abych dál jednal v tomto směru. To je odměna.

Musíme ji hledat. Náš jediný problém je, že hledáme špatnou věc na špatném místě.
 
Z druhé části každodenní lekce kabaly 14/07/2010, Zohar

Filed under: Práce, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Lidé si myslí, že modlitba se vztahuje k náboženství a k věřícím lidem, a že je vzdálena obyčejným, světským lidem. Ale to není pravda! Všechny naše vnější oděvy, fyzická těla, a objekty kolem nás v tomto světě jsou vyjádřením touhy. Neexistuje nic jiného než touha, která pro sebe vytváří všechny tyto oděvy.

Proto, aniž bychom o tom věděli, určujeme celé naše životy našimi touhami, včetně toho, do jakého stavu vstoupíme v příštím okamžiku, a jak prožijeme tuto realitu! Ať už chceme nebo ne, všichni se stále modlíme, nebo žádáme nějaký druh naplnění našich přání. Děláme to zcela nevědomě. Nemusíme se modlit za někoho nebo kvůli něčemu úmyslně. Touha obsahuje celou naší vnitřní podstatu, a můj pocit, že mi něco chybí, se nazývá modlitba.

Chceme něco v každém okamžiku. Takto ovlivňujeme realitu, která neobsahuje nic jiného než touhu a sílu touhy. To znamená, že v každé chvíli něco chci a modlím se za to. Naše touhy se navzájem propojují a ovládají celý vesmír, neustále pro nás produkují nové obrazy a nové stavy.

Stavíme tento svět našimi modlitbami! Proto jediné co potřebujeme, je změnit naše požadavky, a to navzdory přání našeho srdce. Potom odhalíme nový svět, protože celý svět je pocit uvnitř mé touhy.

Proto se věda kabaly jmenuje „Kabala“ (přijímání), protože mluví o tom, co dostanete v příštím okamžiku. Jen vy určujete, co bude v příštím okamžiku, co dostanete, a co v něm pocítíte. Budete schopni měnit svůj pohled na svět tím, že zaměříte své přání příslušným směrem (který se nazývá modlitba)? Pokud změníte vaši modlitbu tak, že místo toho, co si přejete teď, budete toužit po správné věci, pak změníte celý obraz světa a celou realitu.

Z první části každodenní lekce kabaly 12/07/2010 „Význam modlitby mnoha“

Filed under: Náboženství, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→