Zapomněli jsme, že nemusíme udělat nic, kromě požádání Stvořitele, aby to udělal! Namísto toho přemýšlíme o tom, jak mám já donutit své srdce, aby se otevřelo, jak se já mohu spojit s ostatními, nebo jak se ostatní mohou připojit ke mně. O tomhle bychom však neměli vůbec přemýšlet! Představujeme si spojení uvnitř naší egoistické mysli,  ale to je úplně jiné, než jak si myslíme!

Tohle je stupeň Vyššího Světa; objevujeme novou realitu! My musíme jenom požádat a to je vše! Učíme se, že se všechno děje na základě žádosti. Pozvedáme modlitbu, MAN, a jako odpověď přichází Obklopující světlo, MAD, a koriguje všechno, zatímco my jsme jednoduše přítomni v průběhu korekce. Všechno přichází shora a z naší strany je nezbytný pouze požadavek, prosba a aspirace.

Problém leží v tomto bodu: Obracíme se na Stvořitele nebo zkoušíme dělat všechno nezávisle? Tohle je bod, kde děláme chybu a uvízneme po mnoho let, neschopní změnit směr, byť jen mírně, pochopit že není nic kromě oslovení, požadavku, žádosti.

Za účelem dosažení tohoto požadavku musíme vyvinout úsilí, ale jen k tomu, abychom jej uskutečnili. Pokud se budeme snažit nezávisle vystavět sociální systém, založený na lásce a přátelství, tohle bude dlouhá cesta, která nás přivede k pochopení, že se pohybujeme pryč od cíle, že jsme neupřímní, že nenávidíme jeden druhého a nepřibližujeme se jednotě.

Kabala nás má přivést k velmi přesné analýze: Nepokoušej se spojit s jinou osobou, nejsi schopný to udělat, ty jsi egoista a on také. Pouze Vyšší Světlo to může udělat, to má přijít a sloučit nás dohromady – pouze to!

Proto, nehledej spojení s jinými protože je napsáno “muž a žena a Shechina mezi nimi,” míněno, že jsem já a můj přítel a Stvořitel mezi námi. “Ten který učinil mír ve Vyšším, učiní mír mezi námi” (Oseh Shalom BeMromav, Hu Yaseh Shalom Aleinu).

Kdykoli se obrátíme na druhé bez síly, která nás spojuje dohromady, je to nesprávné oslovení. Když se objímáme, nechceme se obejmout nebo to děláme na stupni tohoto světa. Opravdu požadujeme lásku, jednotu nebo přátelství jeden od druhého? Je to pouze na úrovni tohoto světa. Kdo z nás se může stát ručitelem pro druhé nebo i jen sám pro sebe? Kde máme pro to tu sílu? My můžeme usilovat jeden ke druhému skrze Vyššího, který zaplňuje všechen prostor mezi námi.

Pokud požadujeme pro Něj, aby vyplnil prázdnotu, spojil nás dohromady a byl vždy přítomný mezi námi, potom se to stane, jednoduše tak. Nauka Kabaly je tu proto, aby nás přivedla k tomuto správnému postoji, protože od toho vždycky utíkáme, jsouce uvnitř naší egoistické přirozenosti.

Nezapomeňme, že “Není nikoho jiného kromě Něj”! Stvořitel činy zrealizuje, ale aby se tak stalo, máme předejít Jeho jednání naší touhou. To je nazýváno “vytvoření smlouvy,” kde podepisujeme dohodu se Stvořitelem: My požadujeme a On uskutečňuje.

Podobně jako malé děti chodí a táhnou dospělé za nimi, my táhneme Vyšší Sílu, takže napraví přirozenost, kterou stvořila. Potom se staneme rovní Stvořiteli. Nemůžeme dosáhnout vzájemné záruky nebo po ní opravdu toužit. Jakmile začneme mluvit o jednotě, musíme si vzpomenout na podmínku: “Israel, Světlo a Stvořitel jsou jedno.” Já, můj soused a Stvořitel mezi námi, pouze tito tři z nás, dohromady, budou schopni dosáhnout opravdového usmíření a dokonalosti.

Právě snaha dosáhnout jednoty ve skupině nás rychle přivede ke zjištění, že se musíme obrátit ke Stvořiteli o pomoc!

Z lekce 8, Světový Kabalistický Kongres 2010, 11/11/2010

Účel celé naší práce je odhalit Stvořitele. Postrádáme ho. Kromě Něj není v realitě nic jiného.

Stvořitel je všezahrnující síla, které jsme součástí, i když to nevnímáme. Naše egoistické touhy nerozeznávají Stvořitele. Nejsme vyladěni na stejnou vlnu, nemáme vlastnosti, které má On. Proto pracujeme výslovně na naší touze, kterou je zapotřebí změnit, přesměrovat z důvodu odhalení Stvořitele, aby odpovídala zákonu ekvivalence formy.

Právě teď vidíme, slyšíme, dotýkáme se a cítíme v našich smyslech. Pokud to změníme, rozšíříme rozsah vnímání. Ale to neznamená, že zvětšíme citlivost našich smyslů prostřednictvím přídavných nástrojů jako je radar, rádio, telescop nebo mikroskop. Nezvětšujeme citlivost egoistických přání. Spíše měníme jejich esenci, přepneme z vnitřního vnímání na externí a přidáme vlastnost odhalit věci, které jsou vnější namísto těch, které přicházejí dovnitř.

Pokud se touha změní tímto způsobem, expanduje z pěti fyzických (tělesných) smyslů (pocitů) vidění, slyšení, čichu, chuti a dotyku do pěti duchovních smyslů Sefir: Keter, Chochma, Bina, Seir Anpin a Malchut. Nyní to funguje opačným způsobem: Dávání namísto přijímání a my přijímáme vyšší realitu v nich skrze usilování o dávání.

Přestože s tímto ještě nejsme důvěrně obeznámeni, může se to změnit. To je to, co nám říkají lidé, kteří toto již dokázali a získali úplně nový život.

Právě teď žijeme v realitě pěti smyslů, v obraze světa namalovaného egoistickými touhami. Ale když jednou převrátíme záměr vnímání, vyjdeme z nás ven a začneme chápat novou vnější realitu ve vlastnosti dávání, kterou získáme jako dodatek k vlastnosti přijímání, kterou už nyní máme.

Tohle je nový svět, který se nám odhalí v nových pěti smyslech. Má své vlastní barvy a zvuky, mysl a pohyby duše, má všechno co máme my tady a mnohem víc než to, je mnohem jasnější (čistší) a dokonalejší. To jsou naše pozemské kořeny.

To je to, čeho potřebujeme dosáhnout, to, k čemu chceme dojít. Po všem, naše egoistická touha, která funguje odpovídajícně principu spotřeby, už vyčerpala sama sebe. Náš egoismus se stal více a více zoufalý a my jsme ztratili zájem o “film” který jsme viděli a hodnotili. Už se více nezajímáme o tento životní film a už nás více nenaplňuje.

Dochází k tomu celé lidstvo. Vnímání zaměřené dovnitř už nás více nenaplňuje. Vyčerpali jsme všechny jeho rezervy a teď začínáme usilovat skrze externí vnímání. Pokud pouze jednou změníme naši touhu a přepneme z vnitřního na vnější, uvidíme převrácený svět, svět dávání. Jak je psáno: ”Viděl jsem obrácený svět” (“Olam Afuch Raiti”).

Z denní lekce Kabaly 12/11/2010, Přijď k Faraonovi – 1

Otázka: Jaké je naše vzájemné spojení?

Odpověď: Spojení je když se na tebe podívám a ty začneš chápat o čem přemýšlím. Spojení je když stojíš 30 metrů za mnou a já cítím že jsi za mými zády.

Je mnoho druhů spojení mezi námi, mnoho polí ve kterých se ovlivňujeme. Elektrické, magnetické, biochemické pole, pole tužeb, myšlenek a záměrů. Všechna tato pole nás spojují.

Všechna živá těla kolem sebe vytvářejí pole a my se vzájemně spojujeme našimi poli. Někdy se spojíme, jindy nemůžeme. Vše záleží na objemu do jakého se naše pole shodují.

Jakkoli, existuje speciální, silné a povznesené pole: duchovní spojení mezi námi. Toto pole pojímá a zahrnuje všechno ostatní a to je proč se nazývá “Stvořitel.” Toto je to pole které potřebujeme odhalit, ale v podstatě všechna tato pole naleží k jednomu universálnímu poli které chtěl objevit také Einstein.

Spojuje naše myšlenky a touhy a skrze ně ovlivňujeme jeden druhého. Když se jednou koncentruji na tuto možnost, když toužím odhalit naše vzájemné spojení, objevím náš vzájemný vliv a budu ho chtít využít pro universální spojení.

[25505]
Z rozhovoru o Arvutu 29.10.2010

Otázka: jaký je systém zákonu Arvutu (vzájemné záruky)?

Odpověď: zákon tohoto systému je absolutní vzájemnost. Jak je psáno : „Jako jeden muž s jedním srdcem“. To znamená, že jedna touha v celém systému, vzájemné dávání,  je realizováno v přimknutí se ke Stvořiteli. Zákon je definovaný slovem „jeden“,  jako v „jednotě“.

Mohlo by se říci že jednota „jednoho“ nemůže být zákon. Ale definice „jednoho“ obsahuje mnoho různých vlastností spojených spolu navzájem láskou a dáváním nad nenávistí a odmítáním. To je vnitřní vzorec systému: Kvality protikladné ve své povaze, jsou spojeny nad touto protikladností zákonem ekvivalence formy.

To je způsob jakým je vybudované naše tělo a jakýkoli integrovaný systém. Aby mohl takový systém existovat musí být vybudovaný z rozdílných forem a protikladných částí, přes které tam působí universální zákon: existence z důvodu jednoho sjednoceného záměru.

Z denní lekce Kabaly 15.10.2010 „The Arvut“

Stvořitel nám zasílá problémy, útrapy a všechny druhy nepříjemných věcí, zatímco máme rozpoznat správný záměr a otcovskou lásku kterou obsahují. Stvořitel je dobrý a činí dobré dobrým a zlým.

Nerozděluje nás na dobré a špatné protože to On nás stvořil takové. Jakkoli, každý z nás vnímá Stvořitelovo zacházení s námi svým vlastním způsobem. Bez ohledu na to co se nám v životě stane, máme si k němu vytvořit postoj odpovídající „Všechno pochází od Něho který je dobrý a činí dobré“ a všechno pochází od „Není nikdo jiný než On“. Člověk se má povznést nad vnímání „hořkého a sladkého“ k hodnocení „pravdivé a klamné“.

Pravda je že všechno, zahrnujíce sladké a hořké, pochází od jediné Síly a je to všechno pro mé vlastní dobro, pro pravdu. Vnímání hořkého a sladkého jsou mi dány abych směřoval skrze pravdu přes hořkost.

Takto se učíme aspirovat k Vyšší Síle, pochopit to, cítit to uvnitř našich vlastních vlastností a cítit jak se to k nám vztahuje, co nám to přináší a co to od nás chce. Odpověď je, že to co po nás chce je víra nad rozumem, loajalita a odevzdání nad jakýmkoli druhem přijímání a nad všemi pocity. Na konci dne požaduje abychom se povznesli nad vnímání „hořkého a sladkého“ do záměru „pravda a lež“.

Pak rozpoznáme tuto Sílu a začneme chápat její cíl: chce abychom se vztahovali ke všemu v realitě pouze na základě našeho záměru, namísto našeho vnímání. Tak odhalíme nový smysl –  Odrážející Světlo, Hassadim, víru nad rozumem. V tomto vnímání začneme rozlišovat Stvořitele, který nám posílá všechny tyto pocity a situace, zatímco my se nad ně máme povznést budováním našeho postoje k Němu nade všemi pocity.

Bude nám jasné, že všechna naše práce je udělána nad egoismem, nad pocity které Stvořitel stvořil v naší egoistické touze. Všechno tohle je nutné jen abychom mohli vyvinout náš záměr odevzdání, „pravdy“  víc a víc. Budeme žít v tomto záměru a cítit potěšení uvnitř něj, když namíříme všechno pryč od nás samotných, skrze dávání bližnímu a Stvořiteli.

Z první části Denní Lekce Kabaly 14.10.2010 „A Jakub seděl v zemi kde jeho Otec pobýval“

Otázka: Co to znamená, že se angažujeme ve věcech, které jsou osobní, ale nedosahujeme věcí, které náleží k  všeobecným?

Odpověď: Můžeme uskutečnit všechny akce, které doprovází korekci, jako udržovat setkání přátel, studovat a pomáhat skupině a přátelům. Můžeme nadělat mnoho povyku jako mravenci v mraveništi, ale ta nejdůležitější věc je: Čeho chceme skrze to dosáhnout?  Přejeme si jednotu, vzájemnou záruku, lásku a spojení mezi námi ve kterém odhalíme Stvořitele?

Zapomínáme na to, že člověk pracuje velmi tvrdě a pak se ptá: „Kde je odměna? Kde je duchovno? Kde je síla dávání? “ Nepochopil, že ještě neudělal nic, aby toho dosáhl. Použil mnoho energie a udělal mnoho činů k rozšiřování a tím opravdu dostal svět blíže k nápravě a rozvinul ve všeobecném smyslu. Neutekl z cesty a postupně akumuloval správný vnitřní požadavek. Během let dosáhne pravdy, že pochopení postrádá pouze správný záměr.

Jakkoli zapomíná, že tento záměr má doprovázet každý čin! A to je to, proč ještě pořád nedosáhl duchovního výsledku.

To je to čím prodlužuje čas. Je psáno, že k dosažení duchovního světa má člověk připravovat svůj záměr 3 – 5 let, v naší době to zabere ještě méně času. Nicméně, všechno závisí na vzájemném spojení v spravném záměru.

Právě teď máme podmínky o kterých se jiným před námi ani nesnilo. Ve světě nikdy nebylo tolik příznivých podmínek k odhalení Stvořitele jako jsou knihy, komunikační prostředky a přátelé, kteří smýšlejí stejně po celém světě.

Nicméně, co stále postrádáme, je ta nejdůležitější věc: záměr dávat. To je ta nejtěžší věc k dosažení a důvod, proč svět stále ještě necítí, že jsme zdrojem Světla. Všechno závisí na našem záměru v průběhu celé akce i té nejmenší. V tomto ohledu, nemohou být žádné kompromisy.

Ze 4. části denní lekce Kabaly 6.10.2010 „Láska ke Stvořiteli a ke stvořeným bytostem“

Co znamená „Shechina (Božství) v exilu“? Jak pro ni mám truchlit, bědovat pro nepřítomnost místa Stvořitelova odhalení? Nebo spíš, jak mám truchlit pro mou neadekvátnost a neschopnost najít Jeho, namísto toho, že Ho nemůžu vidět?

Jistě, každý chce vidět Stvořitele. Ale pouze osoba která obdržela Ohr Makif může trpět, protože mu není adekvátní. Nikdo necítí potřebu pro Shechinu. Jestli Stvořitel existuje, ať on mi odhalí sebe, zajisté to bude nejlepší! Avšak nikdo necítí žal pro místo kde má toto odhalení nastat.

Je v tom obrovský rozdíl. Odhalení Stvořitele je vnímáno egoisticky jako naplnění, avšak místo jeho odhalení musí být vybudováno z našeho toužení egoisticky odhalit Stvořitele, otočením touhy ho najít v záměr udělat tak pro „Jeho příčinu“. To je příprava místa, jehož vlastnosti umožní Stvořiteli odhalit nám sám sebe.

V našem světě je to podobné: všechno co se ve mně objeví se tak děje odpovídajíce mým vlastnostem. Pouze potom co jsem přizpůsobil své vnímání okolnímu vlivu, ho mohu rozeznat do stupně, ve kterém jsou naše vlastnosti (jeho orgán vystavení vlivu a můj orgán vnímání) stejné. Všechno závisí na nápravě nástrojů vnímání.

Shechina je místo které máme vytvořit ze součtu našeho usilování ke Stvořiteli a napravit to v našem záměru pro dávání. Nejdříve ze všeho člověk potřebuje obrovskou touhu odhalit Stvořitele pro svůj vlastní prospěch, (Lo Lishma, pro Její jméno). Pouze později pochopí nutnost nápravy, která nastane když použije prostředí a přitáhne Světlo, které Napravuje studováním společně se skupinou.

To je to, kdy si začíná uvědomovat, že úspěch leží pouze ve shodě formy, nebo záměru pro dávání, který mu dovolí adaptovat se na odhalení Stvořitele, vlastnosti dávání. Teď, když má něco k nápravě, fáze nápravy začíná.

Z první části Denní lekce Kabaly 27.9.10 “ Co při práci je Israel který opustil Božství“