A jak stoupáme po duchovních stupních, zažíváme různé rozporuplné, matoucí stavy, kdy ničemu nerozumíme. Stane se, že je Vám, jako byste úplně ztratili svůj rozum. Nakonec, když jdete od stavu ke stavu, vaše přání se mění.

Mysl je získána společně s přáním; pouze mu slouží. Čím větší touha, tím více vaše mysl roste k tomu jí sloužit, aby ji pomohla naplnit. To je způsob, jakým to funguje.

Když je vaše přání nahrazeno jiným, získáte novou touhu, a vaše  dřívější mysl zmizí. A mezi stupni cítíte, jako kdyby byly všechny informace z vašeho „počítače“ smazány,” a vy už nevíte, jak se řídit. Říkají, že Baal Shem Tov dokonce zapomněl písmena a musel se učit číst „od začátku.“

Je to zvláštní stav. Tímto způsobem je člověku ukázáno, že je jen stroj. Touha zmizí, mysl zmizí, a vy už více nevíte, jak udělat sebemenší pohyb rukou či nohou, a to se nezmiňuji o jménech lidí a věcí, které se dějí kolem vás. 

Může se to zdát jako mentální abnormalita. Ale v tu samou dobu člověk rozumí a vnímá, co vše se mu děje; on jakoby se analyzoval ze strany. Tam se nachází bod, kde cítíte: “Tohle se mi děje. Podívejte se na mě! Zrovna teď jsem prázdná nádoba, která postrádá pocity a rozum. Dostanu nové pocity a novou mysl!”

To je absolutní náhrada. Získáte nový „počítač,” a musíte do něj nahrát nové programy; vše musí být vykonáno od začátku. Tímto způsobem postupujeme.
[30691]
Z dení lekce kabaly 12/24/2011, Rabašovy spisy

Otázka: Co to znamená zařadit se, přidat se do skupiny?

Odpověď: Na jedné straně, přátelé a já se cítíme, že si jsme ve vztahu ke Stvořiteli rovnocenní, protože si rovnocenně přejeme Ho dosáhnout. Avšak my sami jsme rozděleni nenávistí. V tomto případě způsob, jakým každý se všemi ostatními zachází, je způsob, jakým člověk zachází se skupinou. A k začlenění do skupiny člověk musí transformovat nenávist v lásku. 

Skupina je definována dvěma parametry:

1. Skládá se z přátel, kteří touží poznat Stvořitele jako já; nicméně,
2. já je nenávidím.

Jsou-li tyto dvě podmínky splněny, pak cesta k spiritualitě je přede mnou. Po tom všem, jak může tento trojúhelník existovat: Hledají spiritualitu, ale nenávidím je, a je-li tomu tak, jak je možné, že také toužím po Stvořiteli? A pokud o Něj usiluji, jak je možné, že je nejdříve nenávidím?
[34615]
Ze 4. části denní lekce kabaly 2/6/2011, „Podstata moudrosti kabaly“

Myslíme si, že každý má své vlastní záležitosti, své vlastní problémy. “Přeji si dosáhnout spirituality a nestarám se o zbytek světa. Někdy na ně myslím, ale co to v podstatě znamená? Kde je svět, a kde jsem já?“

Zřejmě je to normální egoistická odezva. Ale co můžeme dělat? Máme pouze jednu možnost: Opravdu silně přemýšlet o tom, jak jsme navzájem spojení. Kabala říká, že všichni lidé jsou propojení. Už to cítíme, a dnes už si toho jsme více méně vědomi. 

Zatím ještě nejsou žádné výsledky. Je zřejmé, že vlády stejně jak i jednotlivci, nehledě na to, jak jsou inteligentní, se stále nedokáží změnit a  pokračovat v životě uvnitř jejich osobních, egoistických schránek. Tento problém je však skutečný, celosvětový, a může být rozřešen pouze pokud se spojíme. 

Moudrost kabaly říká, že my všichni jsme samostatná individua svázaná dohromady různými druhy spojení.  Je to enormní, hustý, velmi složitý a velmi mnohostranný systém složený ze sedmi miliard propojených částí.

V tomto systému mohu cítit své „já“ uvnitř sebe a pak vnímám náš svět. Nebo, mohu cítit co je vně mě: ostatní části, pouto mezi mnou a všemi ostatními. V tomto případě budu vnímat vyšší svět vně sebe. 

Je považován za vyšší, protože jsem ovládán tím, co je mi dodáváno od každého jiného.  Vše co se uvnitř mě odehraje, nastane protože pouto od všech sedmi miliard částí vede ke mě. 

Jak tedy vyřešíme stávající problém, který nám příroda nutí? Vypadá to, že musíme najít benevolentní spojení mezi námi, protože je to onen ucelený systém, který nám posílá všechny tyto znepokojující signály.  

To vyžaduje, abychom přesáhlli sebe a začali vnímat okolní prostor. Vně sebe, tam je svět nekonečna. Tak musíme vykročit ven a pocítit pole, které mezi námi přebývá. Nikdo jej nemůže cítit uvnitř sebe. 
[34028]
Ze druhé lekce, Berlínský kongres 1/28/2011

1. První část nám říká, jak se mezi sebou sjednotit, nebo jak se zkusit spojit a sjednotit;
2. Druhá část nám říká, jak na sebe přivolat vliv  či působení vyššího Světla.

Než začneme studovat, musíme být proděravěni přáním po sjednocení našich tužeb. Pak bude mít každý člověk mnohem větší přání než je jeho vlastní. Začne být prostupován myšlenkami, vlastnostmi a tužbami ostatních lidí, kteří touží po stejném výsledku a stejném cíli, jako on. To by měl být před studiem náš hlavní záměr. 

Osoba, která se před studiem v tomto smyslu nepřipravila, promešká prakticky vše, protože vliv vyššího světla nenaráží na přání každého, ale pouze na aspiraci, kterou má každý z nás vůči ostatním, myšleno na naši společnou touhu sjednotit se mezi sebou, s každým všichni společně do jednoho společného přání. 

Představím-li si toto jedno společné přání a přeji si být v něm obsáhnut „jako jeden muž“, jako před rozbitím Adama do jednotlivých duší, pak má touha přijímá vliv vyššího Světla. Poté skutečně výsledkem tohoto přičinění získám duchovní dosažení. 

Přijdu-li však a naslouchám bez těchto úsilí, bez snahy být obsažen ve společné touze, pak vyšší Světlo nemá nic, co může uvnitř mě ovlivnit. Neposkytl jsem plochu či  základ, který by mohlo ovlivnit, a proto budou všechny mé činy pouze získáním čistě formálních vědomostí. Tj. budu poslouchat a pamatovat si, co je v knize psáno, ale ne více.

Tudíž nám musí být jasnější než křišťál, že vyšší Světlo přichází pouze k našemu společnému úsilí. Musí být společné! Proto podmínka pro přilákání Světla k nám je stejná, jako ta, co byla zapotřebí během přijetí Tóry: “Být jako jeden muž s jedním srdcem.” Jen v tomto případě Světlo přijde. 

Takže, zkusme myslet tímto způsobem.
[34265]
Ze 3. lekce Berlníského kongresu 1/28/2011

Stvořitel pracuje pouze s Jeho Světlem. Světlo ovlivňuje touhy (Kelim, nádoby), které  se v závislosti na jejich stavu cítí lépe nebo hůře podle jejich ekvivalence ke Světlu. Toto tvoří zákon o ekvivalenci formy.

Čím více se shoduji se Světlem, tím lépe se cítím. Čím méně jsem mu podobný, tím hůře se cítím až do bodu, kdy pociťuji úder. Tohle všechno je vliv Vyššího Světla. I tma kterou zažívám, je také Světlo, které na mě pracuje. Jsou to pouze mé protikladné vlastnosti, které mi Ho odhalují jako tmu. Namísto Světla (Ohr), cítím tmu (Orta).

Nicméně, Stvořitel nevlastní žádnou tmu. Jednoduše, když On přidá trošku Světla, my se okamžitě cítíme špatně. Je to tím, že v tomto Světle objevujeme větší touhu, a tehdy “padá tma“.

Světlo stojí proti touze. Jinými slovy, s pomocí Světla se ve mně rozvinou enormní touhy. Někde na druhé straně od nich, v místě přede mnou skrytém, se nachází enormní potěšení, a přesto, trpím.

Také se to může projevit ve zdravotních problémech, životosprávě, špatné náladě, vnitřním neklidu a také i v přání zemřít, ale to je vše vliv Světla. Pokud Světlo naplní připravené touhy (Kelim, nádoby), je pociťováno jako potěšení protože je naplňuje. Pokud Kelim nejsou připraveny, je to úder.
[28123]
Z Denní Lekce Kabaly 11/26/10, Baal HaSulam, Letter 52, 1928

Otázka:  Co znamená být nad narušeními?

Odpověď: Nad narušeními znamená, že je vezmu, zpracuji, postarám se o ně a zůstanu nad nimi, jako na vrcholu vln.

Nevymažu je. Zůstanou ve mně a šplhajíc na ně se dostanu do kontaktu se Světlem, Stvořitelem, tím, který mi dává. Dává mi tato rušení, abych se Mu nad nimi přiblížil.

Narušení jsou jazyk. Stvořitel probudí mé vnitřní kvality, které jsou mu opakem. Vystoupám-li nad tyto opačné vlastnosti, pak se s ním dostanu do kontaktu.

Prozatím tento kontakt příliš nepociťuji, už však jejich prostřednictvím začínám pociťovat jeho postoj. Začnu si těchto narušení vážit, protože právě ony mi přivádí do kontaktu se Stvořitelem. Bez nich bych se s Ním do styku nikdy nedostal.

Narušení mi ukazují, co nás rozděluje, co nám brání přijít do styku jeden s druhým. Vystoupám-li nad ně, pak překonám překážky a získám určité spojení se Stvořitelem. 

Proto musíme být vděční za všechna ta narušení; musíme je správně zpracovat a jednat s nimi jako s překážkami, nad které musíme vystoupat, abychom dosáhli spojení se Stvořitelem. 

Vlastnost, která mě odděluje od Stvořitele, se stane vlastností, která nás pojí, vystoupám-li nad ní.  Navzdory věcem, které mi jako narušení připadají, vnímám je ne jako narušení, ale jako prostředek pro vytvoření spojení se Stvořitelem. 

Pokud od sebe odstoupím a přeji si být nad narušeními, pak plavu nad nimi jako dřevěná tříška na vlnách, stále ve styku se vzduchem. Proto narušení nevymazávám, ale jsem nad ním. Potřebuji je, abych nad ně mohl vystoupat. 
[28064]
Ze 2. části denní lekce kabaly, 29/11/2010, Zohar

Nesnažte se být „chytráky” či  “hrdiny” a bojovat s egoismem svými silami. Není nic hloupějšího než to!  Kdo může čelit podstatě? Je to vůbec možné?

Naše práce je vzrůst nad naše ega, což znamená přitáhnout sílu Světla a s ní vystoupat nad egoismus, jako by neexistoval. To neznamená  ego potlačit a pokojně se probíjet životem. Náš egoismus zůstává a my zjišťujeme, že je to Stvořitel, který nám dává tak velkou rezervu touhy. My si ale přejeme být nad tím.

Své ego neničím, protože nad něj se pozvedám. Ale v téhle chvíli, neberu v potaz mé vztahy s přáteli, bez ohledu na to jak příšerně arogantní, domýšliví, závistiví a hnáni mocí či ctí, mi každý z nich připadá. Na ničem z toho nezáleží; vše co vím je, že “láska překryje všechny hříhy.” Ty s pistolí a já s nožem v ruce sevřeme jeden druhého v náručí a učiníme všechna rozhodnutí založená na lásce. 

Každý si myslí, že má pravdu, ale každý se anuluje. Láska znamená, že přijmu verdikt druhých a oni přijmou můj, a touto cestou dojdeme ke společné domluvě, která nám dovolí udělat rozhodnutí na vyšší úrovni. Povznesli jsme se nad kolektivní nenávist ke své společné lásce. 

Zkuste to ve skupině a uvnitř ucítíte třetí element: Stvořitele! Budete cítit, buď že už je uvnitř Vás, nebo že ho postrádáte.

Toto je velmi praktický typ práce, neboť celá kabala je: “Přijď a spatři (Bo-Reh)”; “Uděláme, a uslyšíme” jsou zcela praktické věci, které musíme realizovat právě teď.
[27032]
Ze 4. denní lekce kabaly, 19/11/2010, „Svoboda”