Jak postupujeme, zlý počátek, síla egoismu se odhaluje pokaždé silněji a silněji, takže na úplném konci nevíme, co máme udělat. Jako by se před námi objevila nepřekonatelná zeď. A na konci dojdeme ke konečnému moři, k rozbouřeným a běsnícím vodám, připraveným nás pohltit a odříznout od života.

Tak začneme pociťovat všechny síly přírody, ale když všechny tyto stavy překonáme a začleníme je do sebe, staneme se silnějšími, a v tom spočívá naše pozdvihnutí.

Říká se však, že kdyby „synové Izraele věřili ve věrného pastýře Mojžíše, mohli by slyšet jeho hlas a zachránit se z klipy Faraona“. To znamená, že stále existuje určitá šance uniknout, ale otázkou je, zda ji využijí, nebo ne.

Stejně jako v matematice, kde mínus a mínus dává plus – tak je to i v duchovním pozvednutí, při východu z Egypta. Pokud je většina skupiny ochotna pracovat pro Stvořitele, kvůli odevzdání, pak Ho mohou zavázat, aby jim pomohl.

Z nebe člověk nedostane polovinu – musí dosáhnout plné míry odhalení zla, a pak pomoc shora přijde v úplnosti. Můžeme si tedy stěžovat a vznášet požadavky, ale dokud nevložíme plnou míru úsilí, kterou vyžaduje náš stav, nedojde k žádnému průlomu. Teprve když do nádoby úsilí vložíme poslední minci, Stvořitel nám pomůže dosáhnout cíle.

Z lekce „Pesach“, 8. 4. 2023

Originální článek zde.

[#311249]

Filed under: Egoismus, Izrael, Svátky, Vnitřní práce | Add Comment →