Chceme-li naplnit cíl našeho života a dosáhnout rovnováhu se zákony přírody – zákony lásky, odevzdání a spojení – musíme na tom pracovat. Pak se naučíme životní obtíže vnímat jako pomoc, která nám pomáhá růst.

Naše cesta směrem ke konečnému cíli, k našemu budoucímu životu, ve kterém budeme v harmonii a míru propojeni v jeden celek, se může naplnit do té míry, do jaké se nám podaří vzdálit se od našeho vrozeného egoistického způsobu myšlení. Je nutné, abychom své myšlenky zaměřené pouze na svůj vlastní prospěch obrátili k protikladnému způsobu myšlení – k lásce, odevzdání a pozitivnímu spojení s druhými.

Překážky v životě se pak stávají podobné problémům, které řeší děti ve škole. Při svém vývoji rosteme od vrozené egoistické povahy k rovnováze s altruistickými a celostními zákony přírody. K problémům se učíme vztahovat tak, že každé překonávání překážek v nás vytváří zcela nové vnímání a cítění světa.

Životní obtíže nejsou v zásadě ani tak těžkostmi, jsou spíše darem, který nám umožňuje učit se, přizpůsobovat a obohacovat sami sebe o nová poznání a dosažení. Je to stejný proces učení jako ve vědě a jiných oblastech zkoumání, jen s tím rozdílem, že na naší cestě k nalezení rovnováhy s přírodou se my sami – náš vlastní intelekt a emoce – stáváme předmětem výzkumu.

Originální článek zde.

Filed under: Altruismus, Egoismus, Láska, Odevzdání, Problémy | Add Comment →