Otázka: Kabalisté mluví o vlastnosti odevzdání, ale já ji necítím. Nemám ani konec nitě …

Odpověď: Pokud zažijete potřebu po odevzdání, můžete porozumět tomu, co je to odevzdání. Zkuste odevzdávat svým přátelům a uvidíte, že nebudete chtít. Tím pochopíte to, jaké by to bylo, pokud byste měli vlastnost dávání. Pak začnete tušit, co vám chybí.

Úvaha je následující. Chci dosáhnout jednoty se svými přáteli. Jsou spojeni mezi sebou, zatímco já jsem od nich oddělen. Upřímně, nechci tuto jednotu, nejsem schopen to dělat, stále na to zapomínám. Jiskra mé touhy tmavne. Mohu ji oživit pouze tehdy, pokud jsem s přáteli, když se k nim připojím dokonce i kvůli studu.

Jsem k nim blíže, pracuji ve skupině a začínám chápat, jak moc potřebuji lásku. Skici mých snah postupně líčí obraz dávání. Myslím na jeho výhody a tím tvořím nádobu, touhu. Možná je to pořád neskutečné a pouze předběžné. Nicméně, s každým úsilím přitahuji vyšší světlo, které je postaveno dle mých přání. Přichází z dokonalosti, z věčnosti, do místa rozbití, do tohoto světa. Možná, že jako dítě hraju nějakou hádanku, ale světlo dělá svou práci. Díky tomu je možné, abych se posunoval směrem k dávání.
[68423]
Z 4. Části denní lekce kabaly 2/2/12, „Úvod do studia deseti Sefirot“

Otázka: V 20. a 30. letech 20. století, slavný sovětský psycholog Vygotsky představil koncepci „zóny proximálního vývoje“, který mimo jiné hovoří o rozdílu mezi ideálním „já“ a skutečným „já“. Pokud je toto pásmo příliš velké, pak v určitém bodě kontaktu mezi oběma systémy se odpojí a člověk ztrácí kontakt s realitou. Podvody a lži se objeví, což je to, co se stalo v Rusku. Vidíte nějaké nebezpečí v tom faktu, že existuje velký rozdíl mezi ideálním obrazem integrální společnosti a skutečného stavu lidí?

Odpověď: Rozumíte tomu co je „přirozená nutnost“? Pokud v té době všechny tyto myšlenky byly v Rusku žádoucí, v našem současném stavu jsou naprosto nezbytné. Jestliže tehdy bylo možné vytvořit kapitalistickou společnost, a pro ty, žijící ve zbouraném, zbídačeném a skleslém Rusku, vypadal svobodný, prosperující západní svět jako ráj na zemi, dnes už to není ten případ. Dnes se před námi všemi zobrazuje jen jeden jediný obraz: buď absolutní zničení, nebo konstruktivní práce na zcela nové úrovni.

To je důvod, proč zdůrazňuji, že je nutné neustále podněcovat tento bod v člověku. Jiné řešení prostě neexistuje.

Stejně neexistují žádné jiné řešení současné evropské krize. Oni se neustále snaží vyhnout a odložit rozhodování až do příštích schůzí, slibují, že o tom budou přemýšlet. Ale samozřejmě, není o čem přemýšlet. Vše směřuje bůh ví kam, protože nikdo nemůže vykalkulovat a předvídat negativní důsledky tohoto nikdy nekončícího příběhu a následné nucené destrukce.

Neexistuje žádný jiný způsob. To za prvé.

Za druhé, rozpor. Myslím, že tady se musíme angažovat v seriózní práci, a co je nejdůležitější, postupně rozvíjet společnost. Máme jen jeden mechanismus působení na člověka: okolní prostředí. Pouze okolní prostředí, neexistuje jiná možnost. Psychologové, sociologové, to vše je dobré, ale bez vlivu okolní společnosti na člověka se nezmění, nebude od nich dostávat cíl, který bude žít uvnitř.

Pokud mi o tom všem řekne nějaký odborník, vyslyším ho nebo ji, na chvíli se budu bát, budu překvapený, prodchnutý tím konceptem, budu připraven ho vykonat, jednat a usilovat o něco tady a teď. Slibovat sám sobě. Ale potom, bez společnosti, bez okolní a zavazující síly to nikdy ve skutečnosti neudělám.

Požaduji společnost, která bude prosazovat tuto ideu a hnutí, které by mě zavazovalo k jeho implementaci se započtením mých osobních kvalit, jako je závist, žárlivost, touha povýšit, realizovat se a též pocit hanby: Kdo jsem v porovnání s nimi, jak vypadám v očích svých dětí a blízkých. Zde je třeba využít všechny dostupné zdroje, které jsou nám k dispozici (a všechny jsou egoistické, protože existují kolem egoismu), s cílem přimět člověka, aby postupně pronikl do tohoto vědomého uznání nutnosti nedílného sjednocení s ostatními.

Odborníci, psychologové by měli být průkopníci a za nimi, sociální zeď, hromadné sdělovací prostředky.
[67228]
Z diskuse o integrální výchově  # 6 14/12/2011

Otázka: Pokud se snažím, abych se sjednotil, bude mi zaručen dobrý život?

Odpověď: Samozřejmě. Není nic lepšího, než dosáhnout harmonie s přírodou, která na vás působí všemi silami. Pokud jste v harmonii s těmito silami, pak vstoupíte do stavu absolutní spokojenosti. 

Nikdy jsme dříve takový stav nezažili. Naše životy jsou běh od jednoho velkého trápení k menšímu. Neumíme si ani představit, co takový stav spokojenosti znamená. Co může znamenat je to, že více necítím své tělo. Chápete to? Jediný důvod, proč cítíme naše těla je proto, že jsme v bolestech; jinak bychom je necítili. 

Stav úplného pohodlí od člověka odnáší pocit jeho těla. Tělo se vytratí z jeho vnímání, jako by už neexistovalo. 

Otázka: Je-li to tak samozřejmé, pak proč se lidé této příležitosti nechápou?

Odpověď: Je to jako s malým dítětem, které nechce vykonat žádné úsilí, ale práce je to, čeho je zapotřebí. Snažíme se tento proces udělat snažší tím, že vytváříme vhodné prostředí, které tento proces udělá pro člověka, který do něj vstoupí, jednodušší, snažší a příjemnější. Nicméně to vyžaduje velké zdroje a stejně tak i nadnárodní organizacie, která má tyto prostředky k dispozici. 

Z „Hovory o integrálním vzdělávánní” 16/12/2012

Otázka: Co to znamená protlačit svůj požadavek „skrze skupinu,“ skrze jednotou?

Odpověď: „Skrze skupinu“ znamená, že protlačuji svou touhu prostřednictvím integrovaného systému. A pokud je tato touha schopna stát se podobnou tomuto integrálnímu systému, je to známkou toho, že moje touha je podobná touze Stvořitele. Je psáno: „Udělej svou touhu jako jeho.“

Nemohu-li to udělat, pak Ho stále adresuji přes skupinu a žádám o sílu nápravy. Ale to neznamená, že jsem svou touhu protlačil skrze skupinu ke Stvořiteli tak aby mi odpověděl a naplnil mě jeho silou odevzdání, tak abych mohl dávat v praxi.

Naopak, obracím se ke skupině a vidím, jak moc nenávidím ostatní, nechci být s nimi, jsem jimi odmítán nebo je odmítám. A pak v těchto zkoumáních, v bojích a kolizích s každým, jsou to právě všechny tyto nenapravené stavy, které pozvedám nahoru a žádám: „Naprav je! Já čekám! Chci se spojit s ostatními!“ Pak je to nádherná modlitba.
[67580]
Z 2. části denní lekce kabaly 25/1/12, Zohar

Otázka: Řekl jste, že místo aspirace po naplnění, bychom měli usilovat o touhu, nutnost. Co to znamená usilovat o touhu? Co to znamená, dostat naplnění z touhy?

Odpověď: Mladý muž jde po ulici a září štěstím. Proč? Miluje dívku.

Řekni mi, co dostává z této lásky? Proč ho tento pocit tolik naplňuje? Co z toho dostává? Nedostává, ale je připraven dávat. Chce se s ní spojit, milovat. Nemluvím o lásce mezi dospělými, o sexuálním vztahu, ale o vyšším pocitu, i když je také založen na přijímání.

Milujete člověka a chcete pro něj udělat něco příjemného. Chcete, aby byl šťastný, a usilujete o spojení s ním.

Kromě hormonální přitažlivosti, kterou zažívají i zvířata, dostáváme takový vysoký pocit, takže bychom se z něj měli poučit. Koneckonců, nic není vytvořeno nazmar. To je důvod, proč v našem biologickém organismu, v tomto bílkovinném těle existuje určitá inspirace z tohoto druhu pocitu k bližnímu, nazývaném láska jednoho člověka k druhému.

Proč mě to naplňuje? Pocity nás naplňují. Láska je naplněna tím, že existuji raději v odevzdání než v přijímání. A pokud dostanu něco od někoho, kdo mě miluje, pak je to jen probuzení abych reagovat na světlo. Ale v podstatě, žije-li ve mně láska, pak si užívám odevzdáním osobě, kterou mám rád, aniž bych od ní přijímal.

To je zákon přírody a nedá se nic dělat.
[68030]
Z 2. části denní lekce kabaly 30/1/12, Kniha Zohar

Není možné dosáhnout skutečné lásky bez základny nenávisti. Bez nenávisti existuje pouze zvířecí láska, hra hormonů: jedna dávka a milujete, další dávka a láska upadá. V našem světě je láska vlastně snaha o naplnění. Pokud chcete jíst, máte rádi koláč, když chcete založit rodinu, milujete svého manžela a děti. Jsou to jen různé druhy naplnění, které lze zrekonstruovat, pokud bychom zavedly nějaké elektrody do lidského mozku.

Pravá láska je postavena pouze nad nenávistí. V opačném případě ji není možné cítit. V našem světě není láska, mluvíme o lidské lásce, ne zvířecí přitažlivosti, která přináší egoistické potěšení.

Otázka: Připomíná mi to kreslené filmy, kde se postavičky ocitají ve vzduchu nad propastí a stále běží do chvíle, než se podívají dolů.

Odpověď: Přesně tak, zjistí, že visí nad propastí a pak spadnou. To je přesně to, co se děje v dnešním světě. Opravdu pěkný popis krize. To je důvod, proč ti, co jsou u moci, se bojí podívat dolů.

Otázka: Jak se můžeme něčeho držet v této situaci? Jak můžeme dosáhnout skutečné lásky?

Odpověď: Skutečně, jsem malý člověk a necítím vznešené věci, ovšem jsem zmaten jen ve svém současném stavu. Tak co mám dělat?

Odpověď je jednoduchá: Potřebujete skupinu. Ta je jak diagnostikou onemocnění, tak i jeho léčbou.
[68209]
Z 4. části denní lekce kabaly 31/1/12 „Úvod do studia deseti Sefirot“