Otázka: Člověk hodně zapomíná, mnohé zahání k zapomnění, zanechává za sebou nenaplněné začátky a nenapravené chyby. Jak se můžeme vyhnout zapomnění na duchovní cestě?

Odpověď: Teď je to nemožné. Teprve na konci budou všechny jednotlivé události shromážděny a povedou ke společné nápravě, tzv. „Rav Paalim U-Mekabtziel“. Po nahromadění všech našich nádob se tyto nádoby současně spojí v jednotný stav, a tím bude tento děj dokonán. To shrne všechny generace mnoha miliard lidí a spojí veškeré jejich záležitosti do jedné. To se stane až přijde doba úplné nápravy, která nás všechny sjednotí do jednoho přání, dokonalého a naplněného světlem nekonečna.

Do té doby máme zakázáno vnímat minulost, protože bychom nebyli schopni vydržet všechno, co jsme zažili. Máme pro to potřebnou odvahu, jinými slovy clonu (Masach). Dnes bychom ovšem nebyli schopni ospravedlnit stavy, které jsme zažili.

To je důvod, proč máme tendenci k zapomnění. Čas od času vypneme. Tento pravidelný „Blackout“ není ve skutečnosti více než přepínání mezi dvěma momenty, mezi včerejškem a dneškem, mezi minulými a současnými životy, až nakonec budou všechny shromážděny do jednoho.
[66928]
Z úvodního přednáškového cyklu 17/1/12, „Kurs jak být člověkem, Lidský rozvoj“

Otázka: Máme v našem šíření navodit v lidech pocit studu tím, že jim ukážeme, jak daleko jsou od vzájemné záruky?

Odpověď: Ne. Pouze vysvětlujeme člověku, že může být zachráněn před problémy: za žádných okolností mu neříkáme, že je špatný.

Na člověku není nic špatného. Zlo v nás objevujeme pouze tehdy, pokud se spojíme s ostatními a chceme se o ostatní starat.

Mám různé fyzikální vlastnosti: dobré a zlé, jemné a hrubé, ale zlo se ve mně neukáže, dokud se nedostanu do skupiny, dokud se nezačnu skutečně spojovat, dokud neuslyším o vzájemné záruce a dokud neuvidím, jak to nechci mít. Tento nedostatek touhy –  je zlý sklon.

Vše níže je na zvířecí úrovni a nemá nic společného s nápravou. Náprava se uskutečňuje pouze ve vzájemnosti mezi lidmi, aby bylo dosaženo adheze, spojení a vzájemné záruky. Pouze podle tohoto kritéria můžete být dobrý nebo špatný.

Takže když lidem přinášíme zprávy o vzájemné záruce, neříkáme jim, že jsou špatní. V čem je člověk špatný? Koneckonců, narodil se tímto způsobem. Stvořitel ho vložil do těchto podmínek.

Člověk musí objevit zlo sám a stát se svým vlastním soudcem. Nikdo neví, jak to funguje uvnitř, když usiluje o spojení s přáteli, aby společně s nimi zformoval kolektivní nádobu pro zjevení atributu odevzdání.

Jen pouze s ohledem na to se zlo měří. Když člověk nechce být začleněn do obecné nádoby, to je místo, kde se skrývá jeho zlý sklon. Pokud se nádoba opraví sama, je naplněna atributem odevzdání, tedy Stvořitelem.

Čím více člověk odhalí svou nechuť, zlý sklon, tím více bude cítit, že je třeba něco udělat. Koneckonců, cítí se špatně, a to je záchrana. Není nic lepšího nebo důležitějšího. Tak skrze zlý sklon člověk dosáhne modlitby zvané „pozvednutí MAN,“ a pak obdrží odpověď a je začleněn do každého.

Takže není nic špatného na nikom. Každému jsou dány jeho vlastnosti shora. Do doby, než člověk vstoupí do skupiny, a začne se vyvíjet na mluvící úrovni, neexistuje, a tak není nikdo, o kom můžeme mluvit. Člověk na zvířecí úrovni neexistuje.

[66291]
Z 4. části denní lekce kabaly 13/1/12, „mír“

Baal HaSulam, “Dědění země”: ve skutečnosti je v knihách řečeno, že je nemožné, aby duše přijali dobrou odměnu, kterou pro ně a svět Stvořitel stvořil, bez nádob připravených přijímat, a člověk nemůže této nádoby dosáhnout bez námahy a bez vyvíjení úsilí při dodržování Micvot; pod tlakem a za války, osoba bojuje se zlým sklonem s mnoha překážkami a problémy. Smutek a námaha v Tóře opatří duši nádobu takovou, která je připravena dostávat všechno potěšení a dobro, pro které On stvořil stvořené bytosti.”

Nemůžeme přijmout dobro a potěšení bez tvrdé práce. Proč? Protože tvrdá práce je to, co v nás stabilizuje a vybuduje správná přání k naplnění tím, co Stvořitel připravil. Není toho možné dosáhnout bez těchto přání, bez obtíží, bez tvrdé práce a skutečného utrpení. Je řečeno: „Budeš jíst chléb se solí a šetrně pít vody, spát na zemi, žít život v zármutku, a pracovat budeš v Tóře.“ Vůbec, celé lidstvo prochází cestou velkých utrpení, horších než smrt.

Proč se tak děje? Proč jen tímto způsobem jsme schopni si ujasnit nedostatek, který je zaměřen na cíl? Ve skutečnosti bez toho, aniž bychom nejdříve dosáhli nedostatku, nebudeme cítit cíl a nebudeme do něj zahrnuti. Možná už jsme cíle dosáhli, ale nedokážeme jej cítit, protože postrádáme zkušenosti.

Tak je zapotřebí mnoho tvrdé práce, abychom nakonec dosáhli tohoto skoku, a je nám odhalen jako správné toužení. Jak pracujeme, vykonáváme více a více úsilí a je pro nás čím dál tím těžší ospravedlnit cestu, dokud konečně z Egypta neunikneme. A další krok není snadný. 

Kabalisté před námi toto neskrývají. Naopak, chtějí nám vysvětlit, že naše práce je tvrdá a konstantně narůstá v ještě tvrdší. Nečekejte, že se vše stane zítra, dokud nebudete skutečně schopni přidat ten nádherný zítřek do přítomnosti. Tady záleží vše na Vás. 

Musíme “dodržovat Tóru a Micvot,” což znamená napravit sebe přitahováním reformujícího světla, jež má na nás vliv v tom, že nás spojuje. Metoda kabaly je určena k tomu, aby nás spojila. Je řečeno: „stvořil jsem zlý sklon a stvořil jsem Tóru jako koření.“ Tóra napravuje zlý sklon, myšleno rozdělení, a napravuje spojením a láskou. Tak „miluj bližního jako sebe“ je velkým pravidlem v Tóře. Musíme odhalit nenávist mezi námi a sjednocení, aby ji napravilo. Nemůžeme tomu uniknout; musíme se spojit jako jeden. 

[67059]
Ze 4. části denní lekce kabaly 20/02/2012, Baal HaSulam, “Dědění země”

Po deset tisíc let až do dnes jsme se vyvíjeli vůlí osudu a prakticky jsme mnoho nedosáhli. Psychologie, věda o člověku, jeho povaze a vnitřním světě, je stará pouze kolem sta let. Před jejím vznikem jsme nepovažovali za nezbytné studovat naše chování a vyvíjeli jsme se jako zvířata, náhodně. Až nyní cítíme potřebu mít znalosti o člověku, společnosti, prostředí a jak jej vytvořit, jak náš život správně zorganizovat. 

Právě koncept “života mimo tělo” zní jako mysticismus, ale nemá s ním co dělat. Znamená to rozvinout schopnost dívat se na sebe jakoby zvenčí, vidět svět očima jiného člověka. Tím získáme schopnost porozumět si navzájem. A to je přesně to, čeho musíme být schopni. 

Pro muže je téměř nemožné, aby svět viděl očima ženy. Ale téměř každý žije v rodině a chápe potřebu ji vytvořit; jinak bychom vyhynuli jako dinosauři. Jsme zavázáni mít děti a vychovávat je. Proto je důležité porozumět psychologii opačného pohlaví a vědět nejen jak správně žít, ale jak se z také z tohoto života radovat.  

Tím, že budeme obsaženi jeden do druhého, ovjevíme druhou polovinu světa. Tak jsme vytvoření. A tomu se říká „život mimo tělo“; tj. získáme další vnímání z venku. Až dosud jsem se vyvíjel egoisticky uvnitř mého těla, snažil jsem se naplnit svá přání jak jen to bylo možné a bral vědomosti, názory a pohled druhých lidí co nejméně v úvahu. V dnešní době krize, která zahrnuje celý svět, mě zavazuje stát se částí druhého a přijmout jeho pohled na věc, jeho názor a jeho vnitřní svět. A pak zdánlivě opustím sám sebe a stanu se částí ostatních lidí. Tak si osvojím přání a myšlenky celého lidstva, všechny jeho možnosti, zatímco opustím své tělo a dosáhnu schopnosti cítit celou realitu.  

Tady dělá místo stará éra té nové, zcela odlišnému vnímání reality. Nyní mám příležitost vidět a cítit realitu ne uvnitř mého omezeného vnímání, ale kolektivními pocity a porozuměním nakumulovaným celým lidstvem.

Pokud budu mít ke vše dalším lidem blíže a jsem vychováván ve společnosti představující celou její šíři a rozmanitost, pak získám schopnost vidět svět v celém spektru pocitů a vjemů spíše, než v mých individuálních. Vždyť nyní v sobě zahrnuji všechny lidi a má paleta světa je mnohem bohatší.

[66971]
Z pořadu televize KabTV “Nový život” Epizoda #3, 29/12/11

Moderní vzdělávání každého “formuje” podle pevně dané šablony. Nemůžeme tomu už říkat ani „vzdělávání“, protože nepodněcujeme v lidech kreativitu a nepomáháme jim se individuálně rozvíjet.

Jedinečnost člověka z něj jak se zdá dělá „podivína“ a vzdělávácí systém tyto „výstřelky” ničí. Dítě přijde do školy a dostává standartní materiály, standartní otázky, standartní problémy…. a tak zplodíme standartní, šablonovou formu, bábovičku na pískovišti, bez ohledu na jeho individuální sklony.

Naše vzdělávání se k člověku chová jako ke stroji, který musí vykonávat určitou funkci a práci ve společnosti. To se odráží také ve vědě: Pár vědců se stalo skutečnými pionýry. Vždyť jedinečnost osobnosti je to, co je k tomu zapotřebí, nový pohled, nové vnímání, jako Einstein nebo Friedman.

V dnešní době máme miliony vědců a v minulosti jich nebylo více než tucet. Vtip je v tom, že dnešní vědec je „technik“ (laborant), který provádí sérii experimentů, dokud nenarazí na něco nového. Neproniká do povahy stvoření, nevidí, jak věci rostou zevnitř a neodhalí novou úroveň, novou dimenzi coby důsledek zvláštní vize.

Ne, jednoduše experimentuje. Zkouší jedno a pak druhé a nakonec dosáhne nějakého výsledku. Samozřejmě, že je k tomu zapotřebí vědeckého myšlení, ale nejedná se o objev v pravém smyslu. Nejsou to výsledky vnitřního duševního úsilí. Většinou se jedná jen o statisticky předpovídatelné úspěchy opakující se laboratorní rutiny.

Proto musíme namalovat jasnou čáru mezi dnešním vzděláváním mas a skutečným vzděláváním, které v nás formuje člověka.
[65961]
Ze 4. části denní lekce kabaly 10/01/2012, “Svoboda”

Ve zprávách (z New York Times): “Vědci se již dlouho obávají, že chřipkový virus, který pustoší drůbež a divoké ptactvo v Asii, by se mohl vyvinout a stát se hrozbou i lidem. Nyní vědci, financovaní Národím institutem zdraví v laboratořích dokázali, že by se to mohlo stát. V průběhu procesu vytvořili virus, který by mohl zabít tisíce či stovky milionů lidí, pokud by unikl z uzavřených prostor nebo byl ukraden teroristy.

“Téměř vždy bojujeme za nespoutané vědecké výzkumy a otevřené zveřejnění výsledků. V tomto případě se zdá, že se výzkum neměl nikdy provést, neboť potencionální škody jsou katastrofické a potencionální přínos ze studia viru příliš spekulativní.

“Pokud nejsou vědecká komunita  a hygienici schopni poskytnout přesvědčivější omluvu, než jakou mají, nový virus, který se nyní nachází v Nizozemí, by měl být zničen.  Kromě toho by měl být umístěn do několik vládou řízených laboratoří s nejvyšším stupněm bezpečnosti, bezpečnostní úrovně 4 (biosafety level 4).

“V budoucnosti, je pravidlem, že jakékoli takové experimetny budou pečlivě analyzovány na potencionální nebezpečí — nejlépe  mezinárodním revizním mechanismem, ale také vládou financovanými agenturami – dříve, než budou provedeny, ne poté, jako se to stalo v tomto případě.  

“Nejděsivější výzkum provedli vědci v Lékařském centru Erasmus v Rotterdamu, kteří se snažili zjistit pravděpodobnost, s jakou by virus „ptačí chřipky“ označovaný jako A(H5N1) mohl zmutovat z formy, která zřídka napadá a šíří se mezi lidmi do formy vysoce přenosné kašláním nebo kýcháním.

“Prací s fretkami, které se ze zvířat v reakci na chřipku lidem blíží nejvíce, badatelé zjistili, že pouze pět genetických mutací dovolí viru šířit se vzduchem z jedné fretky na druhou, při zachování jeho smrtelnosti.

“Tým Erasmu věří, že více než 100 laboratoří, možná 1,000 vědců po celém světě musí přesně vědět, kterou mutaci hledat.  To by informaci široce rozšířilo. Mělo by stačit mít několik z nejsofistikovanějších laboratoří, které by prováděly analýzu.”

Můj komentář: Pokud okamžitě nezačneme napravovat naši povahu, zcela jistě náš zničí. Prozatím lidé na tyto zprávy reagují s ironií….

[65982]