Otázka: Pokud není shoda v kabalistické společnosti, jak můžeme vysílat shodu do vnějšího světa?

Odpověď: Na jedné straně je to pravda. Na druhé straně bychom měli rozhodně něco dělat. To je důvod, proč nám příroda dala tuto příležitost. Stvořitel nás vědomě tlačí k tomuto vzdělávacímu procesu.

Vidíme to na příkladu rodiny, když se vezmou dva mladí lidé. Nejsou zatím příliš moudří, ale když mají dítě a stanou se rodiči, postupně získávají zodpovědnost v důsledku nezbytnosti a dalších okolností. Zrají tak a stávají se dospělými. Když člověk nemá děti, zůstává dítětem.

Pokud tedy budeme šířit naše materiály do vnějšího světa, dospějeme také. V opačném případě nikoli. To je jediný důvod, proč nám byla dána práce v šíření. To je to, co nás nutí zrát.

V moudrosti kabaly studujeme, že pokud nebudeme šířit, můžeme mít jen malý stav (Katnut). Pokud šíříme, světlo skrze nás prochází k ostatním a získáme velký stav (Gadlut), světlo Hochma, světlo moudrosti. Proto, bez ohledu na stav v jakém můžeme být, nemůžeme dělat nic jiného než se zapojit do šíření.
[71622]
Z nedělní virtuální lekce 12/2/2012

Otázka: Když je člověk znechucený v postupu, znamená to, že neinvestoval dostatečné úsilí směrem k lásce přátel?

Odpověď: Je-li osoba znechucená ze svého duchovního vývoje, pak to obvykle pramení z pýchy, z toho že se staví nad ostatní. A to je obecná choroba, která se nachází v každém z nás. Pýcha je základem touhy přijímat, která k nám přichází přímo od Stvořitele. Stvořitel je jedinečný, a tak se také cítíme býti jedinečnými.

Já jsem opravdu jedinečný, protože jsem kousek obecného puzzle, který se nenachází v nikom jiném. Oprávněně tak pociťuji, že jsem jedinečný. Otázkou je jen, jak budu tuto jedinečnost používat? Budu se snažit doplňovat ostatní jakýmkoli způsobem, jakým to bude možné?

Duchovní puzzle není stejné jako tělesné puzzle, kde každý kus je v kontaktu pouze s několika nejbližšími sousedy a daleko od všech ostatních. V duchovním puzzle jsem připojen ke každému. To je úžasné! Představte si, že existuje 600.000 kusů puzzle a jsem připojen ke každému z nich. Také každý z nich je spojen se všemi ostatními kusy. To není jednoduché spojení, ale spojení na každé úrovni, všechny naše Keterim(koruny) jsou vzájemně propojeny, na všech úrovních Biny (moudrosti) jsou vzájemně propojeny a tak dále.

Proto mezi námi existuje těsné spojení dávání, které stále potřebujeme odhalit. Na konci nápravy, díky našemu vnímání a pochopení této složité souvislosti, se odhalí s „620“ krát větší intenzitou: místo Nefesh de nefesh, NRNHY de NRNHY.

Představte si, že existoval tento jednoduchý systém 600.000 kusů, které byly zapojeny v sérii, jeden po druhém, jako stádo ovcí. A najednou se propojí ve všech druzích vazeb, doplňujíce a naplňujíce jeden druhého ve všech situacích a atributech.
[71599]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/3/12, Shamati # 35

Otázka: Pokud máme v úmyslu přijímat pouze pro naše vlastní dobro a chceme se dostat z tohoto záměru a odevzdávat, co můžeme dát? Nemáme co dát, protože chceme jen přijímat ….

Odpověď: Můžeme skupině dát naši touhu odevzdávat. To je dostatečné. Naplnění pochází od Stvořitele a touha odevzdávat pochází od nás. Nemám nic co bych mohl dát, odevzdávat. Dám vám to, co On dá mě, abych Vám dal. Tímto způsobem zkoumáme spojení mezi Partzufim: horní parcuf, který dostává jako první, dává spodnímu to, co obdržel od svého horního parcufu.

Je zapotřebí pouze vybudovat záměr mezi námi, abych si přál odevzdávat namísto starosti o to, co můžu dát.
[71165]
Z 1. Lekce, Aravského kongresu 23/2/2012

Otázka: Co je základem pro vaše tvrzení, že psychologie je blízká kabale?

Odpověď: Nezáleží na otázce samotné, ale na tom, jak jí rozumíme. Naše chápání se mění s časem. Dnes například žijeme v době velkých změn, zejména změn v našem vnímání světa a společně s tím i nášeho postoje ke světu.

Kabala byla po staletí považována za mystiku a kabalisté byly považováni za mystiky; bylo jim přičítáno čarodějnictví a věštění. (Viz např. Wikipedia o Ravu Kaduri a dalších). Nicméně, doba mění naše vnímání a kabala je postupně vnímána jako věda o světě, vyšší psychologii člověka.

Psychologie se také musela bránit mnoho let proti obviněním z mysticismu. Musela prokázat svůj materialismus a byla vystavena strachu a obviněním ze spojení s náboženstvím, reinkarnacemi atd.

V poslední době je však svět v takovém zmatku, že je možné změnit vnímání a obnovit perspektivu: Kabala už nadále není jen mysticismus a psychologie zas umožňuje mluvit o věcech, které jsou mimo tento svět. Pojem „materialismus“ prolomil své pevné hranice. Psychologie se stala materialistickou vědou, i přesto, že její jméno „psyché“ znamená „duše“ v řečtině.

Ve skutečnosti, ve zprávách, výzkumech a diskuzích moderní fyziky, vidím víc a víc mysticismu! V budoucnu se všechny vědy spojí a stanou se jednou. Moudrost kabaly je věda o veškerém stvoření, nebo spíše věda o Stvořiteli. Konec konců, nemůže být tolik oborů o jednom světě!
[70772]

Otázka: Stvořitel omezuje mou svobodu podle přírodních zákonů, ale co když to nechci? Konec konců, on se mě neptal. Kde je demokracie?

Odpověď: Opravdu, stvořitel rozvíjí moderní lidi různě, a proto se ptají na relevantní otázky o Něm. Takto by to mělo být. To je důvod, proč se náš svět mění tak, aby se v nás otázky o Něm vyvolávali. V důsledku toho by měly být všechny otázky a požadavky zaměřeny na Stvořitele. To vše je určeno pro člověka, aby dosáhl zoufalství.

Na jedné straně se zdá, že existuje svoboda v tomto světě a že si mohu dělat co chci. Na druhou stranu, moje „dětinská“ mysl si postupně uvědomuje, že svět je řízen systémem zákonů a že nemohu dělat co chci vůbec, i když to tak opravdu chci. Je rozdíl mezi tím, co je žádoucí a co je skutečně.

Postupně pochopím, že je to všechno o zákonech světa, které jsou pevnými pravidly. Odhalují se mi jasněji a zavazují mě víc a víc. V důsledku toho se necítím tak komfortně a tak dobře, ale celkově se takto učím.

Na začátku má dítě všechno a jeho požadavky jsou splněny. Později jej začneme omezovat. Naučíme ho pravidla života a něco od něj žádáme. Takto roste.

Mluvíte o demokracii, o svobodě. Ale jaký druh svobody to je? Svoboda od čeho? Svoboda v čem? Svoboda za jakých podmínek? Konec konců, nežijete ve vzduchoprázdnu, již máte určité vlastnosti, již něco jste.

„Svoboda“ pro tebe je, když okamžitě dostaneš vše, co si přeješ: „Chci palác!“, tady máš. „Chci být silný a chytrý“, tady máš. Tímto způsobem jsi bez jakýchkoli omezení, jsi všemocný.

Ale ty sis nevybral svou mysl a osobnost, což znamená, že nejsi opravdu svobodný. Navíc, tvoje touhy závisí na hodnotách, ve kterých jsi vyrůstal, což také není svoboda. Existují již předběžné podmínky v tobě vštípené, které na tebe mají vliv. Takže jaká je to svoboda? Není taková, jakou si ji představuješ. Ještě sis to nevyjasnil.

Na druhou stranu, Stvořitel opravdu chce, abys byl volný. Pak budeš volný od toho, co do tebe vložil a namísto toho nad tím vystavíš opačné atributy. Najdeš skutečnou svobodu mezi 613 „hříchy“ a 613 „přikázáními“, což je něco nového, třetí faktor, střední linie, duchovní svět. Neexistuje bez tebe. Pokud ho nevytvoříš, nebude existovat.

Do té doby, nezapomeň: Jsi stvořená bytost, a proto nejsi svobodný, jsi omezený ve svých kvalitách a svých přáních.
[69848]
Z 4. část denní lekce kabaly 15/2/12, „Úvod do studia deseti Sefirot“