Máme schopnost léčit druhé?

Existuje jev, že když jsme v blízkosti člověka, na kterém nám záleží, náš dech a srdeční tep se mohou synchronizovat. Nebo lze zmírnit bolest blízkého člověka, který se necítí dobře tím, že ho držíme za ruku. V takových situacích vnitřní energie jednoho proudí do druhého prostřednictvím hmatového kontaktu a obě energie se vzájemně harmonizují.

Jedním z důležitých aspektů je, že takovou situaci může ovlivnit zejména blízká osoba. S „milovanou osobou“ můžeme být spojeni na duchovní úrovni, nebo ve smyslu vnitřního srdečního spojení nebo na úrovni temperamentu. Pokud si dva lidé nejsou ničím blízcí, je nepravděpodobné, že by k tomuto jevu docházelo.

Chceme-li nemocným lidem pomáhat, musíme nejdříve naladit sami sebe, abychom je vnímali jako blízké. K tomu je zapotřebí vycítit jejich vnitřní svět, místa, kde jsou v nerovnováze, a snažit se ovlivnit jejich návrat do vyváženého stavu. Byly nám dány schopnosti, abychom to udělali.

V takovém vztahu je zdravý člověk zodpovědný za toho, kdo potřebuje pomoc. Jediné, co ten druhý může udělat, je podřídit se – což je čin, který není jednoduchý. Ostatní průběh však závisí na zdravém člověku. Stručně řečeno, je tu někdo, jehož úkolem je požádat o pomoc, a pak ten, kdo může pomoci a musí udělat vše, co je v jeho silách, aby pomohl.

Jeden z mých studentů se mě zeptal, zda můžeme tento koncept rozšířit i na lidstvo, zda můžeme nějak pomoci lidstvu v jeho těžkých chvílích. To je skutečně problém. Především, jak víme, zda je v nejlepším zájmu lidstva pomoci mu z jeho situace? Pokud se lidstvo nachází v obtížné situaci, má to svůj důvod. Lze přemýšlet o tom, jak lidstvo nasměrovat do příznivějšího stavu, ale opustit sestupnou spirálu nemusí být pro něj tím nejlepším řešením.

Do té doby pokračujme ve studiu, vyučování a sdílení moudrosti kabaly. Kabala nabízí cestu z utrpení tím, že nám umožňuje vzestup prostřednictvím vzájemných vztahů a podpory. Nic jiného nepotřebujeme. Pokud si budeme vzájemně pomáhat a povzbuzovat, můžeme se společně povznést k novému životu.

Základním principem kabaly je „miluj svého bližního jako sebe sama” a to je také její nejobtížnější bod. Znamená to, že chtít se spojovat s druhými by měla být naše svobodná volba. Naše sobecká přirozenost však necítí potřebu nutit nás ke spojení s druhými lidmi, a proto tápeme jakoby ve tmě. Pokud se nepovzneseme nad své osobní zájmy a nebudeme aktivně vytvářet pozitivní lidské vztahy, jsme odsouzeni k záhubě.

Chvíle, ve které překonáme jakýkoli odpor vůči spojení s druhými lidmi, se stane zároveň okamžikem, kdy se povzneseme nad utrpení. Pokud se svobodně, ze své vlastní vůle, včas nerozhodneme a nepozvedneme spojení nad rozdíly, utrpení si vynutí svou cestu k nám. Je to podobné člověku, kterého opakovaně bijí holí, dokud nakonec nevstoupí na cestu, která vede ke štěstí.

Moudrost kabaly vysvětluje integrální zákony přírody a roli člověka v rámci těchto zákonů. Poznáním moudrosti kabaly vneseme do našich vztahů spojující síly přírody, které nás společně pozvednou nad našimi rozdíly. Tím se lidské vědomí pozvedne nad přirozenou evoluční trajektorii, tzv. „parní válec evoluce“, který vede ke stále většímu utrpení.

Originální článek zde.

 

Jak naučit děti laskavosti?

Poznámka: Šula píše: „Dobrý den, Michaeli Laitmane! Mému synovi je 15 let. A vše se zdá být v pořádku, on a jeho přátelé vyrůstají ve společnosti, kde se jim my, rodiče, snažíme vštípit hodnoty lásky k druhým, vzájemného spojení, přátelství. Ale i přes naši snahu najednou vidím, jak jeden druhým opovrhují, jak ponižují a zesměšňují slabší. Pokračovat ve čtení

Ovlivňuje můj názor způsob chování ostatních?

Existuje alegorie o mudrci, který seděl u městské brány a kolem něj procházel muž. Muž se obrátil na mudrce a zeptal se ho: „Řekni mi, jací lidé žijí v tomto městě, dobří nebo špatní?“

Moudrý muž odpověděl: „Pověz mi o městě, ze kterého pocházíš, jací lidé v něm žijí?“

Jsou zlí, krutí a sobečtí,“ odpověděl muž.

Stejní lidé žijí i tady,“ odpověděl stařec a muž odešel.

Později k bráně přistoupil další muž. Položil stejnou otázku. Mudrc odpověděl stejně: „Jací lidé žijí ve tvém městě?“

Muž odpověděl: „Ve městě mi zůstalo hodně přátel a lidé jsou tam dobří a laskaví.“ Stařec řekl: „Stejné lidi najdeš i tady.“

Obecně platí, že jen na mně záleží, s jakými lidmi budu žít ve svém okolí a jak se ke mně budou chovat. První muž uvedl, že potkával jenom špatné lidi, a bylo mu řečeno, že totéž ho čeká v novém městě. A kdyby viděl lidi jako dobré, pak by podobné dobré lidi našel i v novém městě.

Jak tento mechanismus funguje? Je založen na našem postoji ke společnosti. Jaký máme vztah ke společnosti, tak se cítíme. Když například cítíme nenávist lidí k nám, musíme se ptát, proč nás nenávidí? Nenávist se neobjeví jen tak z ničeho nic. Je to vlastně důsledek našeho chování. Pokud tedy vidíme lidi, kteří nás nenávidí, měli bychom se zamyslet nad tím, proč tomu tak je. Bez takové sebereflexe jednoduše nechceme o sobě znát pravdu.

Naší snahou by mělo být najít nejdříve pozitivní pocity v sobě a potom ty samé i u druhých. Tak v sobě najdeme i odpověď, proč nás druzí nenávidí. A když se pokusíme na sobě něco změnit, uvidíme, jak se změní i samotní nenávistníci. Jiným způsobem to lze vyjádřit tak, že pokud budeme pomáhat, podporovat a povzbuzovat všechny kolem sebe, objevíme dobré vlastnosti u ostatních.

Všichni jsme hostiteli egoistické povahy, a proto dáváme přednost vlastnímu prospěchu před prospěchem pro druhé. Ale máme možnost jít příkladem, jak vyvíjet úsilí, abychom změnili své priority a nad náš egoismus pozdvihli vztahy, které především přinášejí prospěch druhým.

Co se však stane, když nás nějaký projev nenávisti vůči nám rozzuří a chceme na něj reagovat? Rada zní: nedělejte to – raději nechte tento vztek v sobě vyhasnout. Může to znít nuceně, protože navzdory tomu, že chceme reagovat svým hněvem, to neděláme. Nakonec však nereagování v takové situaci bude mít lepší výsledek.

Existuje rčení, že pokud v sobě pocity nenávisti potlačíme a na tyto stavy nereagujeme, všechna tato nenávist se nám později vrátí mnohem krutěji v jiných podobách. To se však stává, když nevyvineme úsilí a nepochopíme, jak situaci zpracovat v souladu se systémem fungování přírody. Budeme-li se takovým cvičením neustále věnovat, začneme vytvářet vyzrálé lidské vztahy, které se projeví v harmonickém a mírumilovném lidském chování.

Abychom si tedy vypěstovali zralý postoj k lidem, musíme si osvojit techniky sebezkoumání a sebereflexe, musíme se naučit odpouštět a pak uvidíme, jak naše životy nabírají příznivý směr.

Originální článek zde.

 

 

Mohlo by se lidstvo vyvíjet bez utrpení?

„Je velmi důležité, abychom se zamysleli nad zákony přírody a naučili se, co od nás příroda vyžaduje, abychom nepocítili její tresty, které jsou, jak je známo nemilosrdné.“ (Baal HaSulam „Poslední generace“)

Otázka: Mohlo by se lidstvo vyvíjet jinak a přecházet z jedné úrovně na druhou bez větších potíží a utrpení, jednodušším způsobem? Pokračovat ve čtení

Pocítění clony

Otázka: Jak poznáme, že máme nastavenou clonu?

Odpověď: Musíte vnitřně cítit, že jste skutečně schopni vykonat duchovní čin, a to ne kvůli sobě, ale kvůli Stvořiteli. Pokračovat ve čtení

Povznést se nad pomluvy

Otázka: V čem tkví nebezpečí pomluvy v kabalistické společnosti?

Odpověď: V první řadě se v každém člověku probouzí různé kritické myšlenky. A to je přirozené, protože náš egoismus neustále pracuje, neustále roste, neustále v nás burcuje kritický postoj ke světu, vyjma našich nejbližších. Pokračovat ve čtení

Požehnání a prokletí

Otázka: Co jsou požehnání a prokletí, o kterých se píše v knize Zohar?

Odpověď: Požehnání je síla, která mi umožňuje povznést se nad egoismem a spojit se s druhými. Požehnat znamená dát sílu odevzdání a lásky.

A prokletí jsou opačné činy, které člověku berou možnost odevzdávat a milovat.

Z lekce z knihy Zohar, 24. 9. 2010.

Originální článek zde.

[#21908]

Co vlastně znamená „milovat“?

O lásce se říká: mít rád květinu znamená utrhnout ji, zatímco milovat květinu znamená denně ji zalévat. Co však skutečně znamená milovat, pečovat o květinu? Znamená to chápat potřeby svých blízkých a naplňovat je, tedy „zalévat“ je. Láska znamená rozpoznat, co druzí potřebují, a poskytnout jim to.

Pokračovat ve čtení

Záměr lásky

Otázka: Jaký by měl být záměr lásky?

Odpověď: Láska má jediný záměr – milovat.

Otázka: Ale má láska je egoistická. Jak mohu dospět k pravé lásce s dobrým úmyslem?

Odpověď: Zde je třeba pracovat – změnit lásku z egoistické na altruistickou. Je třeba to zkoušet.

Z lekce k článku ze „Šamati“, 11. 2. 2024

Originální článek zde.

[#325166]

Jak se zalíbit učiteli

Otázka: V článku Ba‘al HaSulama „Před zrozením novorozence“ (Šamati, 245) se píše: „Díky tomu, že člověk je ve spojení s opravdovým učitelem, tj. že veškerá jeho touha je pouze odevzdávat, pak by měl dělat činy, které učitele potěší.“

Co to znamená zalíbit se učiteli a jak se to projevuje v desítce? Pokračovat ve čtení