Svobodná volba (článek dne 27.6.2016)

Svobodná volba

Není jasné, v čem přesně spočívá svobodná volba?
Musím, jak jsem pochopil, podniknout kroky, které mě vedou k tomu, co se nazývá „Rav, skupina, knihy“. Stvořitel mi řekl: „Pojď a sám sebe definuj“ a to já musím splnit. Samozřejmě, že jsem dostal doporučení od Stvořitele a všechny podmínky vzájemného spojení jsem taky dostal shora. A přesto vše, co ve mně je – a já nevím, odkud se ve mně objevují různé touhy „pro“ a „proti“ – se mám, jak je to jen možné, s nimi spojit. Kde se to převážně děje? V činech. Záměr existuje nebo ne – obávám se říct, že v záměru, protože činy určují. Činy mluví o tom, jestli jsem prakticky splnil vše, co mi bylo přiděleno, svým tělem a to je hlavní. Já jsem se podílel všude a ve všem a to, co nedělá rozum, dělá čas. „Ne rozumem se učíme“. Stvořitel je vnímán bez jakéhokoliv spojení s rozumem.
K čemu nám je vůbec pojem „svoboda volby“? Proč nám to Baal Sulam vysvětluje?
Svoboda volby. To znamená, že rozbíjením kelim dosahuji takové pozice, která vyžaduje odhalení Stvořitele. V podstatě je to moje volba. Žádám o odhalení Stvořitele, ale samozřejmě nemám žádný způsob, jak se rozhodnout správně. Já nechci správně řešit, chci se identifikovat. Moje svobodná volba – nejprve se identifikovat se skupinou a pak se Stvořitelem. V čem? V tom, že oni řeší. To není řešení cesty, аle z mé strany řešení o připojení, podřízenost, překonávání, přenesení sebe k tomu, co se nazývá „Rav, skupina, knihy“. V konečném důsledku mě to vede ke sloučení se systémem a od něho – ke sloučení s jeho vnitřní silou, se Stvořitelem.

Úkol na budování, vytvoření Roš Parcufu
Otázka na celý den: jak přivést sebe k tomu, že ani jedno z přání, které se ve mně projevuje, není moje? Jak bych měl filtrovat, třídit přání rozbitého společného systému Adam HaRišon. Já pracuji, třídím a napravuji, ale touhy nejsou moje – já s nimi zacházím jako s věcmi, které musím dát do pořádku. Jak se k tomu mám postavit? Možná, že je to zkrácení?
Jak se z tohoto zjištění rodí akce zkrácení?
Stojíš před rozhodnutím provést akci ve směru „Rav, skupina, knihy“, nebo naopak. Musíš přijít k tomuto bodu. Jedno ze dvou: jedna věc je Rav, skupina, knihy. Knihy patří ke studiu, distribuci – vše, co se vztahuje k realizaci. A pravý opak si každý představí, jak chce. Tento bod volby pocítíš, pokud budeš stát na tomto místě, že jsi rozdělen na dvě části a nemůžeš se rozhodnout. Stvořitel rozhodne.
Takové „křižovatky“ se stávají několikrát denně.
Ano, ale ty se při tomto vyjasňování musíš vrátit k tomu, čím jsme se zabývali v první části lekce – stavba Roš Parcufu. Stůj na tomto místě, dokud si neuvědomíš, jak postavit Roš Parcufu.
Úkol dne –  jak vést sami sebe k tomu, že ani jedno z přání, které se ve mně projevuje, není moje? Jak bych měl filtrovat, třídit přání rozbitého společného systému Adam HaRišon. Já pracuji, třídím a napravuji, ale touhy nejsou moje a já s nimi zacházím jako s věcmi, které musím dát do pořádku. Jak se mám k tomu postavit? Možná, že je to zkrácení?

Jedna zeď slouží oboum

Proto dokud jsou ZON nenapravení, nemají stupeň GAR, aby nedávali energii nečistým silám (sitra achra).

Ale stejně, protože jim chybí GAR, je potom nebezpečí, že se tam dostanou klipot. Vždyť nečisté síly mají potěšení ze všeho kde není svatost, přichází a ptají se : „Kde?“ (Kde je sláva vašeho Stvořitele?). Ale na tuto otázku není možné odpovědět, dokud chybí světlo Chochma. Proto se dělá náprava ZON, díky čemuž se pozvedají a zapojují se do Biny, která ovládá vlastnost  „Chafec Chesed“ (přejí si pouze dávání Chasadim) a odstrkuje světlo Chochma. U samotné Biny není touha po přijímání světla Chochma, vždyť je ve své podstatě Chochma.

A toto znamená, že všechno dělají v souladu s rozumem svých Učitelů a celý jejich základ se nachází v kořenech, tj. opírají se o názor Učitele. A tam nemůže být otázky: „Kde je sláva vašeho Stvořitele?“

A zůstávají v Bině do nápravy, pozvedají modlitbu (MAN) svými úsilími a snahou, dokud se neočistí od egoistických vlastností a stávají se schopnými obdržet moudrost (Chochma). A pouze tehdy jim je dovoleno odhalit vlastní podstatu a vyjasnit, že trpí z nepřítomnosti světla Chochma – a vyřešit tuto otázku, to jest přitáhnout světlo moudrosti (svícením Chochmy). Tehdy dostávají samostatnost a vystupují z navlády Biny, protože vlastní světlo Chochma, které likviduje a odděluje klipot. A je možné, že v tomto je podstata věty: „Musíš  vědět, co máš odpovědět ateistům“.

Říká se tomu- „jedna Zed“ na pozadí Biny, která stačí pro oba dva, protože slouží jako obrana proti nečisté síle (sitra achra). To jest, pokud se člověk spoléhá na názor Učitele a je ve spojení s Učitelem jako jeden, potom ta stejná zeď, kterou má Učitel, a která má vlastnost „chafec chesed“, stačí i pro jeho obranu.

Když se ale rozdělují, to jest žák sám přitahuje svícení Chochma, může potom jednat samostatně, protože je schopen odpovídat na všechny nepříjemné otázky nečisté síly.

Proč podstupujeme tak dlouhý, spletitý a nejasný proces

laitman_202_0Otázka: Proč podstupujeme tak dlouhý, spletitý a nejasný proces, který odporuje naší logice a zdravému rozumu?

Odpověď: Důležité je, že k bytosti stvořené Stvořitelem musíme nakonec přidat svojí vlastní touhu, naši potřebu zažít Ho, přijmout vyšší světlo a duchovní naplnění. Musím přijít s dychtivostí, hladem a vlastní touhou.

Abych získal svou vlastní touhu, musím začít na opačném konci, od toho že nic z toho nechci! Pouze pokud přijdu k této touze z opačného konce, mohu říci, že je moje! Jinak není.

Předpokládejme, že chci něco hned teď. Odkud tato touha pochází? Pokud půjdu do hloubky, pochopím, že vlastně není moje, ale pochází z nějaké vnitřní příčiny: genů, hormonů, informací nashromážděných v mé paměti, prostředí a z potřeb mého těla a přírody. To znamená, že jsem probouzen z nitra, ale vůbec to není moje touha, je to volání mé přirozenosti. Jako otrok mého přirozeného instinktu se rozběhnu, abych dostal, co chci.

V současné době chci jídlo, sex, rodinu, bohatství, moc, úctu a znalosti. Ale opravdu to chci? Ne, nechci! Už jsem se tak narodil nebo mě tak každou minutou ovlivňovalo prostředí a tím ve mě vyvolalo tyto druhy tužeb. Ale to není ono “Já”, které jsem.

Takže to vypadá, že jsem loutka a ani si toho nejsem vědom. Myslím, že jsem pánem svého života, jako hrdina bojuji, abych dostal, co chci. Ale ukazuje se, že to vůbec není to, co chci. Kdo tedy jsem, pokud jednám jako robot? Křičím, usiluji a dřu se, jen abych naplnil touhy někdo jiného a ani nevím, že jsem otrokem. Jsem zcela závislý na provázcích, kterými jsem každou chvíli tažen a řízen.

Pokud bychom měli možnost vidět sami sebe, viděli bychom přesně toto: Jsme loutky, které nemají nic vlastního, žádné osobní touhy a naděje na jejich naplnění. Nejsme ti, kdo určují náš účel, a zřejmě nejsme ani lidé, ale spíše nějaké hadrové panenky uvázané na provázcích, které námi pohybují nahoru a dolů.

Nicméně, když cítím touhu uvnitř, nejsem to já, kdo ji cítí? To je také dobrá otázka, protože pocit vzniká v mojí hmotě. Dojde k určitému vnitřnímu vyrušení uvnitř loutky, projdou jí nějaké elektrické impulsy a začne reagovat a jednat.

Budeme-li zkoumat sami sebe v takové hloubce, uvidíme, že zde stvoření není! Tehdy začneme chápat, co bylo úkolem Stvořitele: Jak vytvořit základní, primární touhu, která nepochází od Něho. Jak by mohl udělat panenku, která by i přes to, že je plastová, získala život a začala přemýšlet a toužit sama o sobě? Navíc, jak udělat její touhy, myšlenky a činy její vlastní? Jinak celé stvoření je pouhou hračkou, totální podvod.

Ani si neuvědomujeme, jak je těžké vytvořit nás tak, abychom v sobě vybudovali něco nezávislého, něco, co by se dalo nazvat “muž” (Adam), což znamená “podobný” (Domeh) ke Stvořiteli, autonomního a nezávislého ve svých volbách, akcích a touhách, a nejen pouhý stroj.

Proto je nám souzeno projít podivnými a neobvyklými stavy, dokud nezískáme naši vlastní touhu. A pouze tehdy, když dosáhneme toho okamžiku, budeme nazýváni “člověk,” Izrael. Ti, kteří jsou stále řízeni shora, jsou považováni za “národy světa.” Ale ti, kteří se již vyvinuli a mají svou vlastní touhu, která je přibližuje směrem ke Stvořiteli, jsou považováni za Izrael (Yashar El, “přímo ke Stvořiteli”).

Takže cílem stvořených bytostí je takovou touhu získat a využít ji, k čemuž nás vyšší světlo vede. Může nás přivést pouze k uvědomění, jak žádoucí tento cíl je, zatímco získání této touhy je naše práce. Nemůžeme přijímat nic hotového, protože jinak to nebude naše vlastní zásluha.

Proto nás Stvořitel probouzí někdy rozkoší a jindy utrpením, za použití těchto dvou zvláštních otěží, aby nás přivedl k vytvoření něčeho nového uvnitř nás.

Jak si představujete ideální stav ve skupinách

Olaitman_627_1tázka: Jak si představujete ideální stav ve skupinách? K čemu musíme přijít?


Odpověď: Růstové bolesti budou pokračovat. Neexistuje žádný způsob, jak se tomu vyhnout, dokud skupiny nezískají svůj duchovní základ.

Jakmile bude existovat základ v každé skupině, „duchovní polštář“, který budou vnímat v jeho konstantní formě, porozumění a pocítí jeho duchovní kostru, jejich deset Sefirot, které jsou jejich základem, a uvnitř nich budou vnímat vyšší stav, vyšší svět, řízení a úpravy, pak bude možné říci, že existují nezávisle. Pochopí, že nejsou žádné nerovnovážnosti, a společně se podílejí na jednom společném spojení, jednom společném systému.

V opačném případě, jaký je to společný systém? Každý chápe jen sám v souladu s jeho vlastním egoismem. To je důvod, proč tyto potíže růstu zmizí pouze tehdy, jakmile se dostaneme na duchovní úroveň, a doufám, že k tomu dojde velmi brzy.

Vědy o sebevyjádření

Otázka: Říká se, že se člověk předtím než začne studovat moudrost kabaly musí naučit sedm věd. Co to je za vědy a je to opravdu nutné?
Odpověď: Patří mezi ně to, co dnes není považováno za vědu, například tanec, hudba, malování. Byly to vědy o sebevyjádření.
Člověk tím má možnost ukázat, jak vnímá náš svět. Studiem lidské reakce na působení našeho světa, studujeme člověka samotného. To je věda.
Věříme, že prostřednictvím fyziky, chemie a dalších předmětů studujeme svět kolem nás. Ale ve skutečnosti studujeme sebe, své reakce, vnímání světa – něco, co je nám neznámé a způsob jakým se to v nás odráží.
Kabalisté mluvili o studiu sedmi věd, jejichž prostřednictvím se zkoumá lidská reakce na něco nevysvětlitelného, co je mimo člověka a působí na něj.
Proč se jedná o sedm věd? Protože kromě „hlavy“ duchovního parcufu, která je od nás skryta (Keter, Chochma, Bina), existuje „tělo“ (Chesed, Gevura, Tiferet, Necach, Hod, Jesod a Malchut), které je v nás. Zde právě studujeme reakci těchto sedmi vlastností na interakce s něčím, co pro nás není známé a nazývá se to „náš svět.“ A tak se v nás projevuje obraz našeho světa.
[# 183075]
Z lekce v ruštině, 28.02.2016
Strana 1 z 28612345...1020...Poslední »