Otázka: Jak mohu pomoci příteli, aby získal správný záměr?

Odpověď: Když začátečník přijde poprvé ke kabale, nevidí, neslyší a necítí to, o čem mluví. Je ponořen ve svých vlastních myšlenkách a touhách. Sedí a studuje společně se všemi ostatními jako dítě, které se právě narodilo a nevnímá a nerozumí tomu, v jakém světě je. Nebo to může být přirovnáno k nemocnému člověku, který ztratil vědomí.

Vzpomínám si,  jak jsem po havárii ležel v bezvědomí v posteli. Někdy se mi téměř vrátilo vědomí a slyšel jsem zvenčí hlasy. Někdy jsem jim mohl i odpovídat, ale nic jsem neviděl, ani jsem nemohl nijak reagovat.  Podobné je to s člověkem, který přijde ke kabale: je přítomný a není přítomný. Potřebuje čas a podporu od ostatních, stejně jako se lidé starají o dítě nebo o někoho, kdo je vážně nemocný. Tento druh pomoci mu pomůže trochu postoupit.

Pokud pomoc nepomůže, pak musí být člověk ponechán o samotě a musí mu dán čas, aby si to postupně sám uspořádal. Může to trvat několik měsíců nebo i let, než začně poslouchat kabalu místo toho, aby poslouchal sebe.

Kdy to člověk začne poprvé opravdu slyšet? Když cítí, že mu jednota s ostatními otevírá duchovní pocity, a že to je právě tam, kde leží vstup do duchovního světa. 

Čím je proto prostředí větší a silnější, tím více urychluje vývoj člověka a ovlivňuje jej - nutí jej, aby se sám pohyboval rychleji.

Z druhé části každodenní kabalistické lekce, 31/08/2010, Zohar

Otázka: Má každá duše odpovědnost, aby se stala aktivní částí kolektivního systému jako všichni kabalisté?

Odpověď: Každá duše se musí zapojit do práce uvnitř tohoto systému, protože to je dokonalý systém. A pokud dokonalost postrádá jedinou část, není to nadále dokonalost, není to nic! Je to jakoby někdo vyvrtal v lodi díru a loď se potopí se vším a s každým, kdo v ní je.  Nezávisí na tom, jak veliká loď je (mohla být obrovská), avšak je to komlexní struktura, kde hraje každá část esenciální roli. Proto má každý člověk stejnou hodnotu, ať už je to mudrc, nebo prosťáček. V integrálním, uzavřeném systému jsme všichni stejně důležití.

Během nápravné doby jsou uvnitř procesu velké a malé duše a na každého člověka by mělo být pohlíženo podle jeho duchovního stupně. Malí by měli uznávat velké, atd. Avšak na konci nápravného procesu budou všechny duše v rovnocenné dokonalosti.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce, 05/08/2010, “Uvedení do knihy Panim Meirot uMasbirot”

Otázka: Jak mohu poznat rozdíl mezi imaginární realitou a pravou duchovní realitou?

Odpověď: Nemůže být žádná imaginární realita! Žijeme v pevném materiálním světě. Duchovno může být odhaleno pouze v nesobeckém spojení mezi námi. Pokud svou jednotu pozvedneme z nehybné úrovně Nefeš na úroveň Ruach, zažijeme duchovno (Ruach znamená “duch”).

Proč tento stupeň nazýváme duchovním? Nazývá se duchovní, protože to je první stupeň, na němž do našeho spojení, do naší jednoty, můžeme vdechnout život. Tehdy to můžeme nazývat duchovní. V současnosti nám takový stav připadá “mrtvý”. Mám se s někým spojit? Tato myšlenka se mi nelíbí; je v mých očích “mrtvá”. Proto se můj současný stav nazývá “nehybný”, a já v něm přebývám, protože nemám jinou možnost a nevidím cestu ven. 

Z druhé části každodenní kabalistické lekce, 27/07/2010, Zohar