Milovat jako Stvořitel

Otázka: Co znamená milovat tak, jako miluje Stvořitel?

Odpověď: Milovat po způsobu Stvořitele znamená, že Vyšší Světlo (Obklopující Světlo) osvětluje můj egoismus, probouzí ve mně vlastnost dávání a já chci toto předat ze svého egoismu ostatním, všem.

V tomto případě Vyšší Světlo cestuje skrze mě a naplňuje mě podle toho, jak moc já ho předávám druhým.

Pokud nepředávám toto světlo druhým, tak nepřijímám, protože pak se stanu „překážkou“ v cestě Světla. Tento princip je velmi jednoduchý, předáváním ostatním já sám přijímám. Problém v našem světě je, že my necítíme, že je to možné.

Jestliže studuji ve skupině podle metody moudrosti kabaly, pak mě Vyšší Světlo osvětluje v každém stavu. Toto Vyšší Světlo začíná probouzet určité pocity, určité spojitosti, ve mně. Budují si model Stvořitele ve mně a začínám cítit celý svět podle toho modelu, který si v sobě buduji.

Nemůžu cítit celý vesmír a všechny světy obecně, ale mohu to uvnitř sebe budovat. Z toho pak vyplývá, že cítím celé stvoření. To vše se děje pod vlivem Vyššího Světla (Obklopujícího Světla).

Je zapotřebí řídit se radou kabalistů. To je velmi jednoduché: musíte být se skupinou  a organizovat malé společenství bratří s nimi, i kdyby to bylo jen pár lidí, nemusí jich být deset. A musíte studovat podle kabalistických zdrojů. Za těchto podmínek bude Obklopující Světlo zářit na vás. Vy ho nebudete cítit, ale budete cítit, jak jste proměněni. Začnete vnímat své spojení se Světlem, spojení s lidstvem, prostřednictvím této malé skupiny, a nakonec se to všechno ukáže.

Rodiče a děti: Vzájemné starosti

Otázka. Jak se moudrost kabaly dotýká role matky a jejího vlivu na dospělý život člověka?

Odpověď: V tóře je řečeno, že dítě musí opustit své rodiče a stát po boku svého partnera, založit s ním rodinu a mít své vlastní děti.

Rodiče nesmí  způsobovat problémy svým dětem a zasahovat do jejich životů. Jinak to nejde. Rabaš říkával: nejlepší věc ve vztahu s dětmi je otevřít kapsu a neříct ani slovo.

Je na nás pomoci jim, jak jen můžeme, a nechat je, aby se o sebe postarali, aniž bychom bránili jejich svobodné volbě.

Podle tóry je úlohou dětí ve vztahu k rodičům postarat se o ně do konce jejich dnů. Musí to udělat do té míry, do jaké je to možné, protože matka dala dítěti život a dítě nikdy nebude schopno jí tento dluh splatit. Není pochyb o tom, že péče o rodiče je povinností dospělých dětí, protože toto je část jejich nápravy.

Jít vírou nad rozumem

thumbs_laitman_608_01

Tóra, Deuteronomium 12:13 : „Střež se, abys neobětoval své zápalné oběti na jakémkoliv místě, které si vyhlédneš.“

Člověk nemá žádné právo vybírat si, které ze svých vnitřních vlastností změnit. Může jednat pouze takovým způsobem, který mu vyšší síla zvaná Stvořitel ukazuje. Koneckonců z místa, kde se momentálně nachází, nemůže vědět, co má udělat.

Je to stejné v našich životech. Potřebuji se pozvednout na vyšší stupeň a pouze z něj se mi vyjasní, co dělat na nižším stupni a jak to zařídit. A proto se každý čin, který na sobě provádím, nazývá vírou nad rozumem.

Jak se pozvedám na další stupeň, cítím a vnímám to nad svým egoismem, a jakmile jsem do toho zcela absorbován, obrátím se ke svému současnému stupni, k mému egoismu a začnu jej správně formovat.

Bez spojení s vyšším stupněm jsem se ještě ani nedotkl mé přirozenosti, protože vše budu stále přizpůsobovat podle sebe, modelovat to jako hlínu, směšné „hračky“, všechny možné druhy idolů k uctívání: náboženství, přesvědčení atd.

Proto je lepší radši nevstupovat do toho, co není momentálně v rozsahu mým možností, ale spíše se pozvednout vírou nad rozumem na vyšší stupeň zvaný Stvořitel, přimknout se k tomu a dostat odsud instrukce, jaký čin mám provést na svém stupni.

Může snad malé dítě přesně vědět, co má dělat? Potřebuje poslouchat dospělého, řekněme učitele, a poté se bezpodmínečně řídit jeho instrukcemi s porozuměním, že ze svého stupně nechápe vůbec nic. Toto chování je v našem světě považováno za správné.

Koneckonců, často se nám zdá, že děláme správnou věc, a tak vlastně v každém okamžiku všichni společně i každý zvlášť činíme neustále chyby v chování, záměru, myšlenkách a rozhodnutích.

Přirozeně z toho neplyne nic dobrého, protože v našich činech nevycházíme z vyššího stupně. Pokračujeme dopředu na základě pokusu a omylu a dostáváme údery, které nás napravují. Nicméně napravují nás instinktivně, ne racionálně. Proto na dalším stupni, v dalším stavu, budeme znovu jednat na základě našeho vlastního porozumění a ne z vyššího porozumění.

A tak se pokaždé potřebujeme pozvednout na další stupeň, jít vírou nad rozumem. Poté – když jsme ve vnímání dalšího stupně a jsme jím řízeni, získáváme neustále nové poznání.
[196136]

Integrální vzdělání a gramotnost – toto je pokračování kabaly

Obětuj egoismus

Oběť („Kurban“ v hebr. je ze slova „Karov“- přiblížení) znamená přiblížení se kvalitě odevzdání a lásky.

Odtrhávám se od egoismu, vytahuji jej ze sebe a začínám jej rozbíjet. Na jednu stranu je to skutečně oběť, na druhou se však jedná o přiblížení. Do míry, do jaké převracím svůj egoismus v odevzdání a lásku, dosahuji Stvořitele.

Dělám to s radostí, jinak to nebude fungovat, jelikož potřebuji jednat ve své touze (nikoliv fyzicky), kde mohu pracovat proti své touze.

Musím dosáhnout stavu, kdy já sám chci zabít svůj egoismus v jeho současné podobě, začít jej měnit, otočit jej naruby a pracovat pro ty, kteří se nacházejí vně mě, včetně těch, co mě nejvíce nenávidí, nepřátel a nechutných lidí, kde se otřesu při pouhé myšlence na ně.

V kabale je hrdinou ten, kdo umí změnit sám sebe ve vztahu k nim a změnit je uvnitř sebe, protože všichni tihle „blázni“ jsou uvnitř mě. Jsou to mé vnitřní kvality.

Tato vnitřní ošklivost mi kreslí absolutně správnou, ideální kvalitu. Takže potřebuji správně srovnat sám sebe s tím, co je uvnitř mě a porozumět, že všechno, co se nachází mimo mě, mi ukazuje, kdo jsem uvnitř. Tato práce se nazývá oběť.
[196020]

Strana 1 z 29012345...1020...Poslední »