Otázka: Co je znamení toho, že jsme učinili první krok na duchovním žebříku?

Odpověď: Když dojdeme na první duchovní stupeň, cítíme naléhavou potřebu se sjednotit, protože se nám na něm odhaluje společný integrovaný systém duší. Tento systém je těsná síť sil vzájemné lásky a odevzdání, naplněné Vyšší, sjednocující silou, Stvořitelem.

Čím více jsme ochotni stát se rovnocenní Světlu, tím pevněji jsou naše duše taženy společně pod jeho vliv, a cítíme jak skrze nás prochází. Duše se slaďují se světlem více a více, odstraňujíce překážky (odpor) z jeho cesty, světlo se skrze ně pohybuje bez omezení, přesunuje se z jedné duše na druhou. Světlo se stává celé a úplné jako ve světě nekonečna. Nepotřebuje provádět žádné akce nebo pohyby v zájmu přechodu z místa na místo, ale jednoduše a naprosto vyplňuje celou síť rovnoměrně.

Tato síť existuje na všech úrovních duchovního žebříku, od prvního do posledního. Nicméně jak postupujeme na vyšší duchovní stupně, vnímáme integrovanější síť, která je více naplněna světlem. Vnímáme to, protože je méně a méně rozdílů mezi dušemi a světlem, ve kterém přebývají. To znamená, že Stvořitel, který vyplňuje prostor mezi dušemi, je jim odhalen více a více.

Vidíme světlo na prvním stupni duchovního žebříku, stejně jako novorozené dítě začne vnímat náš svět svými pěti smysly: zrakem, sluchem, chutí, hmatem a čichem. Novorozenec ještě neví, jak používat své smyslové orgány, ale je schopen si ně nějak zvyknout.

Totéž platí, když dosáhneme na první duchovní stupeň. Poté, co uděláme první duchovní stupeň, žijeme v tomto světě, v našem fyzickém těle, a také uvnitř naší duše v duchovním světě. Duchovní svět je věčný, a zatímco jsme v něm, nemáme pocit, že je třeba fyzického těla. Můžeme bez něj existovat, pouze v pocitu vyššího světa.

Ze 4. části každodenní lekce kabaly 16/07/2010, článek: „Moudrost kabaly a její podstata“

Filed under: Vnímání, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Filed under: Studium, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Je duše člověka spojená s jeho tělem jako duchovní kořen a jeho větev?

Odpověď: Duše není spojena s tělem. Duše obsahuje 613 tužeb, které musím opravit pomocí 613 světel. Tyto touhy nejsou v žádném případě spojeny s naším světem a v obyčejném člověku nejsou přítomny.

Objevují se pouze v těch, kdo studují kabalu s úmyslem vytvořit mezi studenty spojení  na základě odevzdání a lásky, tzn. napravit rozbití jednotné duše Adama do částí, do samostatných duší. Tyto neopravené touhy nebo vzájemná nenávist se neobjevuje u těch, kteří nestudují kabalu, a proto nemají co opravit.

Korekce probíhá ve dvou fázích:

1. Nepoužívání 613 tužeb. Toto se nazývá provedení „613 doporučení Tóry“ (Eitin).

2. Přijímání uvnitř 613 tužeb za účelem odevzdání. Toto se nazývá provádění „613 instrukcí Tóry“ (Pkudin).

Touhy, které byly poškozeny a staly se egoistickými, mají záměr „pro vlastní dobro.“ Když jsou opraveny, získají záměr „v zájmu ostatních.“ Tyto touhy jsou naplněním přikázání, protože Stvořitel nám přikázal „opravit naše duše.“

Toto je duchovní činnost, která není závislá na fyzickém těle. Osoba nemusí mít ruce a nohy, nebo nemusí mít dokonce ani celé tělo, a může stále provádět tyto činnosti. Korekce touhy nijak nesouvisí s fyzickým tělem. Přítomnost člověka v duchovním světě není spojena s tímto světem.

Vše je pociťováno uvnitř touhy. Hmota je touha. Pocit uvnitř nejnižší touhy nám vytváří obraz našeho světa nebo reality, ve které žijeme. Nejnižší úroveň, tzv. „tento svět“, není možné napravit. Je to neživá úroveň, která není předmětem nápravy.

Nicméně, kromě neživé úrovně touhy s názvem „tento svět,“ také získávám malou touhu po další úrovni, „bod“ z vyšší úrovně, která nijak nesouvisí s materiální úrovní. Tato touha se nazývá „bod“, protože v něm vnímám jen přání po něčem mimo tento svět. Můžu ji rozvíjet přitahováním světla, které jej propojí k bodům jiných lidí, nebo jinak řečeno, spojí mou duši s ostatními dušemi. Uvnitř spojení, které se objeví, začnu cítit duchovní svět.

Když se k mému bodu připojí další body, pak se objeví systém a světlo ho přivede k životu. Pak všichni účastníci pocítí život!

Z 1. části každodenní lekce kabaly 01/08/2010, „Podstata kořene a větve“

Filed under: Spojení, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Pokud pár lidí vytvoří skupinu a propojí se navzájem, jak mohou šířit tento pocit spojení do celého světa?

Odpověď: Stačí, abych dosáhl vlastnosti spojení, odevzdání a lásky prostřednictvím své malé skupiny. Když se obrátím k získání této vlastnosti na velký svět, vidím ho jako jednotný. Koneckonců, pokud mohu vystoupit ze sebe směrem k jedné osobě, stejně tak můžu vystoupit ke všem a ke Stvořiteli. Objeví se ve mně smyslový orgán pro vnější svět (clona a Ohr Hozer). V důsledku toho svět spadá do dosahu mého vidění.

Bez něho objevuji jen věci, které odpovídají mému egu. Jednoduše nevidím co můj egoismus nemá rád nebo o co nemá zájem. Na světě existuje spousta věcí, které nejsem schopen vnímat. Existuje úžasný a neobyčejný vesmír, duchovní svět, ale já jsem k němu slepý. Prostě nemám potřebné orgány vnímání. Necítím duchovní svět. Jenom kolem mne teče. Je tady a teď, ale já ho všechen postrádám!

Musím získat nový smyslový orgán: pocit lásky a odevzdání. Potom budu cítit odevzdání a lásku, která prostupuje svět. To je to, co se nazývá Stvořitelem. Když dostanu tyto pocity, i ty nejmenší, do té míry ucítím část duchovní reality. To bude znamenat, že jsem se vyšplhal na první duchovní úroveň. Poté rozšířím své vnímání, získám schopnost milovat a odevzdávat více a budu cítit více.

Čím bude větší moje duchovní nádoba, můj nástroj vnímání, tím více ucítím duchovní svět. Tímto způsobem vystoupám 125 duchovních stupňů a postupně dosáhnu plného pocitu vlastnosti odevzdání. Tím dosáhnu kompletní opravy mé duchovní nádoby a uvidím celou realitu, celého Stvořitele a všechny síly odevzdání a lásky, které existují. Cítím tuto sílu, a to mě naplňuje. Stvořitel a já jsme teď spolu. Jednám nyní s nově získanou vlastností, novým smyslovým orgánem.

Z tohoto důvodu, pokud nemám tuto vlastnost lásky a odevzdání, nemůžu si stěžovat, že nemám smysl pro duchovní realitu, která existuje tady a teď. Není skrytá kdesi daleko na jiném místě. Prostě ji necítím, neobjevuji nebo nevidím. Je to jako kdybych sundal brýle a ztratil schopnost rozlišovat předměty: celý svět pro mě zmizel a neexistuje.

Z 1. části každodenní lekce kabaly 25/06/2010, Shamati #99

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka:  Když je člověk obklopen velkou skupinou, kde je podporován a starají se o něj při jeho pádu, je to skvělé. Ale co ti ostatní, kteří žijí odděleně, daleko od nejbližší kabalistické skupiny, v prostředí, které je spiritualitě vzdáleno,  jako například Evropa?

Filed under: Duchovno, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Co znamená „překročit Machsom“?

Odpověď: Překročit Machsom (bariéru, oddělující nás od spirituality) znamená cítit realitu uvnitř sebe. Objeví se „bod v srdci“ a nabere minimální „objem“ (10 Sefirot). V těchto Sefirách, začnu vnímat a cítit novou realitu. Cítím, jak do mě světlo vstupuje a vystupuje a způsobuje různé pocity. Začíná to s minimálními změnami ve vnímání a chápání, ale jsem schopen vidět co se děje „uvnitř“. S ohledem na náš svět začínám vidět na pozadí nový (duchovní) svět.

Taková dualita existence není překážkou. Naopak mi to umožňuje cítit a pochopit vztah mezi dvěma světy, větví a kořenem. V rámci mého bodu v srdci cítím různé akce, bez ohledu na to, jak jsou malé. Pořád nechápu, co znamená když světlo vstoupí a vystoupí, ale mám pocit, že něco přichází a odchází opakovaně. Stále ještě nechápu, co přesně se děje, stejně jako novorozenec, který cítí, ale neví co se děje.

Předpokládejme, že se (v pokoji) zapíná a vypíná světlo. Novorozenec neví, že se to nazývá světlem a tmou, ale pozoruje tyto jevy. Tím, jak světlo vstupuje a vystupuje, dává pocit Vyšší reality (světlo vstupuje) a náš svět je pro mě jako jeho pouhý otisk (světlo vystupuje). Poté se v tom začnu orientovat lépe a dle svých schopností začnu rozvíjet podobné vlastnosti.

Z 5. lekce Mega kongresu, 25/07/2010

Filed under: Vnímání | Add Comment/Ask Question→

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka, kterou jsem obdržel: Studuji Zohar každý den, ale necítím nic kromě toho, že roste moje touha. Pokračuji správným směrem?

Moje odpověď: To je velmi dobře! Pokud vaše touha roste z jednoho dne na druhý, pak nepotřebujete nic jiného! I když vám rostoucí touha přináší zklamání, musíte to vidět jako odměnu. To je proto, že touha nebo nedostatek naplnění je síla, která vás posunuje vpřed. Když máte prázdnou touhu, cítíte, že vám chybí jednota se stvořitelem, pocit spojení s Ním, kvalita odevzdání.

Proto je správné přání odměna. V našem světě musíte získat naplnění, ale v duchovním světě, musíte získat duchovní nádobu, touhu. Naplnění je tam vždy, jste vítáni přijít a vzít si je! Ale do čeho je naberete? To je otázka.

Právě teď existují duchovní poklady všude kolem vás: „diamanty“, „zlato“, „peníze“, a cokoli jiného, co si můžete přát. Prostě po nich netoužíte, což je důvod, proč je nepoznáváte. Prostor kolem vás se zdá prázdný! Všechno nejlepší co máte možnost si přát, je již přítomno, ale je to jako kdybyste měli roubík a ruce a nohy byly svázané, a pak jste byli umístěni před tento poklad a bylo vám řečeno: „To je tvoje!“ Ale jak to může být vaše, pokud si to nemůžete vzít?

Je nezbytné vyvinout a připravit přání, duchovní nádobu. To je všechno, co musíme udělat. Proto je naše odměna touha či aspirace, a ta musí být vytvořena světlem. Musíme změnit naše vnímání, náš postoj k odměně a trestu. V našem světě je trest touha nebo pocit nedostatku, zatímco odměnou je naplnění, které uklidňuje, protože žijete uvnitř vůle přijímat.

Nicméně pokud jste uvnitř vůle odevzdání, a máte touhu odevzdávat, je to odměna. Proč je rozdíl tak velký? Je to výsledek omezení. Omezení bylo provedeno na přijímání, ale neexistují žádné omezení na odevzdání.

Pokud již máte touhu odevzdávat, pak před vámi leží vše otevřené a vše se vám odhaluje ve stejné míře. Uvnitř vašich přání odevzdávat, začnete vidět v odraženém světle všechno kolem vás, a můžete si to vzít!

Takto postupně, od jednoho dne k druhému, Zohar mění naši vizi a směr našeho uvažování tím, že staví nové, odlišné postoje k životu a fázím duchovního vývoje.

Z druhé části každodenní lekce kabaly 18/07/2010, Zohar

Filed under: Vnímání, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→