Otázka: Jak se mám zkontrolovat, že jsem skutečně postoupil po duchovním žebříku a neklamat sám sebe, abych potěšil vlastní egoizmus?

Odpověď: Rozdíl je pouze v clonách. Od světa Nekonečno k našemu světu a zpět nahoru do světa Nekonečno vede duchovní žebřík a každé poschodí se liší silou přání a jeho clonou, která ho proměňuje pro odevzdání.

Když se pozvedám na vyšší úroveň, můj charakter a základní vlastnosti zůstávají stejné. Zvětšuje se ale míra mého odevzdání v souladu s tou, která existuje na této úrovni.

Proto každý z nás pozvednutím na tutéž úroveň odevzdává jinak, ve vlastním stylu.

V našem světě, který je ve vztahu k duchovnu jako jedno poschodí, existuje 7 miliard lidí a každý je jiný.

Stejně tak na jakémkoliv ze 125 poschodí je 7 miliard, ale existují v jedné společné formě.

Tak jako v našem světě všichni existují pro sebe, stejně tak existují všichni v duchovnu pro odevzdání. Každé poschodí se tak liší pouze úrovní odevzdání.

Nám se zdá, že rozdíl je pouze v množství – větší nebo menší odevzdání.  Ne!

Na každém stupni je naprosto odlišný vztah se Stvořitelem, jiný druh spojení. Proto jsou tak oddělené jeden od druhého.

[#14679]

Filed under: Vnímání, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Co je to clona, z čeho je vytvořená a jak ji dokážu poznat?
Odpověď: Clona je síla, která nám poskytuje možnost myslet a starat se o ostatní.
Toto je jiný druh myšlení, jiný směr, pocit, schopnost jinak rozhodovat. Člověk se přitom jakoby znovu zrodí! Nazývá se to zázrakem – „Zázrak egyptského exilu“, – když vystupuji ze svého egoistického přání a najednou se začínám starat o ostatní.
Tak začínají pracovat mé myšlenky.
Toto je zvláštní proměna. Kdo si to ve skutečnosti přeje? Můžeme o tom klidně diskutovat, ale hluboko uvnitř sebe se toho strašně bojíme. Ale takovou proměnu s námi dělá vyšší světlo. Jak to dělá, nevím. Stejně tak jako mě On stvořil. Proto se tato proměna ve mně nazývá zázrak. Světlo, které vytvořilo mé přání, dokáže na něj udělat takový „upgrade“.

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Jak zkombinovat dva principy: „Nikdo mi nepomůže kromě mě samotného“ a „Není nikdo kromě Něj“?
Odpověď: Naším úkolem je přejít ke stavu, ve kterém není čas, místo ani pohyb. Toto znamená, že není žádný rozdíl mezi pozvednutím a propadem. I když rozkrývám největší zlo, ostrý meč je přiložen k mému krku a i v tuto chvíli nesmím pochybovat o milosrdenství Stvořitele. Žádné stavy nemizí, my se nad nimi pouze pozvedáme.
Přání potěšit se musí úplně zemřít a proto se od něj odsekává kousek po kousku, ale my to vnímáme jako největší potěšení. Vždyť je to pro nás nejen obyčejná nezbytnost, které se nejde vyhnout, ale i příprava nádoby, která proměňuje ve skutečné světlo realizace činů odevzdání.
V nejhorších stavech jde vidět důležitost víry a odevzdání a proto se do nich můžeme zamilovat. Všechno záleží na důležitosti, kterou dáváme Stvořiteli a odevzdávání mu. Tímto zvětšujeme svoji nádobu natolik, nakolik se dokážeme obrátit ke konání pro potěšení Stvořitele.
Stvořitel nám rozkrývá všechny nenapravené vlastnosti našeho srdce a rozumu, kterými k němu nejsme přilepeni, od těch nejlehčích do těch nejtěžších. Musíme nad nimi zvítězit, pozvedáme se po úrovních tím, že zůstáváme ve všelijakých stavech ve spojení se Stvořitelem.
Tímto spojujeme rčení „Nikdo mi nepomůže kromě mě samotného“ a „Není nikdo kromě Něj“. Spojení anuluje rozdíl mezi těmito dvěma principy.

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: V předvečer svátku „Šavu’ot“, symbolizujícího darování Tóry, vysvětlete, prosím Vás, smysl deseti přikázání – rčení, vyhlášených na hoře Sinaj, které je nutné opakovat každý den.

Odpověď: Pro nás desat přikázání znamená hlavně kontrolu našich přání ve vztahu k jednotě. Mluví se pouze o jednotě.

Darování Tóry nastává pouze poté, když národ přijímá podmínky vzájemné záruky, jako jeden člověk s jedním srdcem, u úpatí hory. To jest –  my chápeme, že nad námi je hora našeho egoismu a my dokážeme vystoupit na tuto horu pouze s jedním bodem v srdci. Ten bod se jmenuje Mojžíš, protože nás vytahuje (mošech) z vlastního egoismu.

Hora Sinaj je obrovská, jako Babylonská věž, dokonce i větší. A my jsme se shromáždili u jejího úpatí a jsme připraveni stát kolem této hory našeho egoismu. To znamená, že souhlasíme s tím, že dáme dohromady jednotlivé egoismy do jedné hory, nebudeme se jich bát a bez ohledu na tuto horu nenávisti budeme usilovat o jednotu, i když cílem našeho egoismu je postavit se proti naší jednotě.

Až se tak spojíme, požádáme pak o rozkrytí síly odevzdání uvnitř naší jednoty. Vždyť snaha o jednotu je duchovní nádoba, přání k vzájemnému odevzdání. Jak je řečeno: „Od lásky ke stvořením- k lásce ke Stvořiteli“. Tak přijímáme podmínky k lásce k bližnímu jako k sobě samotnému.

[#136553]

Filed under: Skupinová práce, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Máme opravdu šanci napravit stav světa, když jde vidět, že svět každým dnem klesá níž a níž?

Odpověď: Ne, svět každým dnem přichází k většímu uvědomění si zla. Vidí, že se rozvíjí bez jakéhokoliv směru, neví, kam kráčí a nemá žádnou možnost působit na svůj rozvoj, zaručit vlastní existenci, život.

Utrácíme všechny možnosti řídit vlastní život nebo svět, ale to je dobře. Svět se cítí jako malé dítě, které rodiče ztratili.

Postupně si začínáme uvědomovat, kdo nás zapomněl, komu jsme se vzdálili a ke komu se musíme přiblížit. Dává to člověku pocit nezbytnosti spojení s vyšší sílou, harmonie s přírodou, s realitou. Není to nějaká mystická, vymyšlená síla, chceme vědět, jak  je uspořádán systém, chceme znát zákon, formuli, v souladu se kterou existuje svět.

Musíme se dozvědět, kam kráčíme! Vždyť za tmy a v plné rychlosti letíme ve vlaku a ani nevíme kam…

[#136182]

Z lekce 28.05.2014, z článku „Vzájemná záruka“.

Filed under: Krize, Vzdělání, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Jak se rozvijí smysl pro vnímání bližního?

Odpověď: Smysl pro vnímání bližního se rozviji díky úsilí o sebeanulování ve vztahu ke správné společnosti, dokud s ní nesplynu  a budu je obsluhovat. V souladu s podobenstvím vlastností  svým dobrým a láskyplným chováním k ostatním odhalím Stvořitele. Nakolik se budu snažit přinést blaho společnosti, natolik odhalím Stvořitele. Vždyť On se ke všem také chová v dobrém, jak ke zlým tak i k dobrým.

Proto se i já musím snažit chovat se stejně dobře ke všem. Zlými se nazývají  takoví lidé, kteří sice chtějí být dobrými, ale zatím nad nimi vládne zlo. Rozkrytím různých forem ve vztahu k nim rozkrývám Stvořitele v souladu s tím, nakolik musím změnit sebe v podobenství k Němu.

Kontrola a vyjasnění je možné pouze ve vztahu ke společnosti. Nemám žádnou jinou možnost, kde můžu potkat Stvořitele, vidět Ho a zvážit, čím jsem od Něj odlišný. Jeho tvář se rozkrývá uvnitř široké veřejnosti nebo skupiny, tj. uvnitř společnosti, uvnitř světa. Proto slovo „svět“ (olam) – je „skrytí“ (olama) Stvořitele. Není žádné jiné místo, kde se dá On pocítit, protože nemá tvář. Vlastní proměnou se začínám chovat jinak – v dobrém se chovám ke světu a v souladu s tím rozkrývám, že svět je Šechina, ve kterém se nachází Šochen, Stvořitel.

[#136035]

Filed under: Skupinová práce, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Naši přátelé z Francie, přeložili knihu „Moudrost srdce“ do francouzského jazyku.

Filed under: Vzdělání | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Jak můžu být odpovědný za ostatní, pokud nemůžu být odpovědný ani sám za sebe?
Odpověď: Právě díky tomu, že se přihlásíš sloužit ostatním, stáváš se odpovědným za všechny. Sám pro sebe neexistuješ, ale pouze pro ostatní. Tak funguje zákon vzájemné záruky, ve kterém ostatní nemají svobodnou volbu. Určuji jejich stav a osud a proto přebírám odpovědnost a jsem připraven postavit se za něj. Všechno co se odehrává záleží pouze na mě ať se stane cokoliv, dobré nebo špatné. Připojuji všechny jako svůj dolní parcuf a rozhoduji za všechny.

Otázka: Není to drzost z mé strany takhle přemýšlet?
Odpověď: Není to drzost. Pokud jsme si všichni rovni, potom každý z nás má svůj vlastní vztah se Stvořitelem, nikoli přes ostatní. Všichni ostatní už jdou za mnou. Vždyť ve mně je bod v srdci, moje místo v kořeni duše, které nikomu jinému nepatří. A toto jedinečné místo má každý. Proto každý může říct, že je jedinečný, komu patří jeho vlastnost a nikdo kromě něj. Každý má svojí zvláštní vlastnost a všechny ostatní přichází k vzájemného spojení s ostatními. Touto unikátní, osobní vlastností se spojuji přímou nití se Stvořitelem a v tomto jsem před všemi. Pokud ne já, potom ostatní už nebudou dokonalí. Pouze já můžu napravit tuto vlastnost tím, že jí spojím s celým lidstvem. To jest se všemi ostatními vlastnostmi Malchut světa Nekonečna. Například Malchut světa Nekonečna je 7 mld. částí a každá tato část je spojená se Stvořitelem svojí specifickou vlastností. A všechny mé ostatní vlastnosti pochází ze vzájemného propojení s ostatními 7-mi miliardy.

[ # 135974 ]

Z lekce 27.05.2014 z článku „Darování Tóry“

Filed under: Duchovno, Duše, Skupinová práce, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Zkušenost, která změní Váš život, poskytuje sama příroda.

Filed under: Studium, Vzdělání | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Jak se člověk může zastavit v odsuzování Stvořitele?

Odpověď: Člověk se nemůže zastavit. Nejsme vlastníky svých činů, v nejlepším případě můžeme pouze žádat. Svojí žádostí aktivujeme světlo, vracející se ke zdroji, ale samotný čin nekonáme. Nápravu může uskutečnit pouze světlo. Světlo světa Nekonečno se projevuje na základě naší žádosti jako odpověď na naše přání napravit se, přiblížit se, stát se podobnými Stvořiteli. Takže pouze světlo toto všechno provádí a naše byla pouze prosba, která musí být pro odevzdání. Musíme se snažit dosáhnout pouze jí a pouze ji brát v úvahu. Nehledíme na své dobré nebo špatné pocity, ale pouze na to, nakolik dokážeme ospravedlnit Stvořitele. Pouze toto nás bolí. Naše bolest se nevztahuje k našemu tělu, ale k našemu vztahu k Němu: dokážeme-li ospravedlnit Stvořitele přede všemi pocity našeho těla, zůstaneme k Němu „přilepení“, dokud Ho nezačneme milovat. Zatím nás řežou zaživa, 7 krát denně, ale my si přejeme najít  bod spojení z opačné strany. A tehdy odhalí svoji tvář, což je skutečně ohromné potěšení, ale vůbec ne v našich starých egoistických přáních a ne v tom světle potěšení, které jsem očekávali.

[ # 135401 ] 

Z lekce 19.05.2014, dopis Baal Sulama

Filed under: Modlitba, Z ranní lekce, Záměr | Add Comment/Ask Question→