Otázka: Když začínáš studovat kabalu, vidíš jak se projevuje egoizmus v tobě a v ostatních lidech. Vnímáš to negativně jak z pohledu sebe tak i ostatních. Je to normální?
Odpověď: Naprosto normální! Na začátku studia kabaly to budete cítit více a více. Je to dobré znamení, znamená to, že postupujete. Vysvětlím Vám proč.
Za prvé, začínáte vidět náš svět více vnitřně, nakolik je všechno spojené s egoizmem.
Za druhé se nacházíte zatím na malém egoistickém úrovni: neživá, vegetativní, živočišná a člověk. Teď je nutné vás pozvednout nad těmito úrovněmi, rozvinout egoizmus pro další úroveň, aby jste měli možnost ho přeměnit ve vlastnost odevzdání, v altruizmus. Proto na začátku studia kabaly vnímáte tento svět a sebe samotného jako horší a horší. Toto období prochází každý člověk, musí to tak být.
Například studentům medicíny se zdá, že mají všechny nemoci které studují. Stejně tak je to u nás.
Ve skutečnosti váš egoizmus neroste, ale začínáte ho studovat, zabýváte se jím a proto ho vidíte jasněji, nakolik jsou všichni egoističtí, nakolik je nemáte rádi, ani sebe. Je to právě proto, že studujete nemoc s názvem „egoizmus“. Takže je všechno v pořádku – jste zdraví.

[#139589]

Filed under: Zprávy | Add Comment/Ask Question→

Otázka v duchovnu je přání (chisaron, touha), na které reaguje vyšší světlo. Světlo přichází a naplňuje přání. Toto se nazývá skutečnou otázkou nebo modlitbou.

Nicméně dokud otázka není vytvořena, vzniká v člověku hodně předběžných otázek, které se nazývají „modlitba, předbíhající modlitbu“. To znamená, že předtím, než člověk dosáhne skutečné modlitby (prosby), mu stále vzniká četné množství malých, osobních, nepřesných otázek, dokud se konečně nevytvoří správná otázka.

V podstatě všechny otázky svádí k jedné: v čem je smysl života, má cenu žít? Pokud ano, kvůli čemu? Je to jediná otázka a člověk si ji pokládá v miliardách různých variací a v souladu s tím pokaždé dostává částečné odpovědi. Ale na konci konečné nápravy to bude vypadat jako jedna obrovská otázka a proti tomu se rozkryje stejně velká odpověď, úplné sloučení (zivug a – šalem).

Otázka: S jakými otázkami je možné se obracet na vás a jaké si máme vyjasnit ve skupině?

Odpověď: Nejlepší bude, pokud přijdete za mnou se skupinovou otázkou. Pokud ve vás vzniká společná otázka, obraťte se na mě.

Replika: Když odpovědi na svoje otázky hledáme ve skupině a nacházíme je, cítíme, že zatím jsou vždy správné.

Odpověď: Je to pravda – „zatím“. A takto to je na každé úrovni: u mě a u všech. Odpověď, která byla správná na této úrovni, není správná na další úrovni, protože Keter nižšího parcufu se stává Malchut vyššího.

Filed under: Modlitba, Skupinová práce, Studium, Učitel, Vnitřní práce, Z ranní lekce, Záměr | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Vědci si myslí, že naše realita vznikla v důsledku velkého výbuchu a my do teď cítíme tyto důsledky. Jak je s tím spojené vnímání světa novým smyslem?
Odpověď: Samozřejmě, že uvidíme všechny jevy, které se staly před námi, díky kterým byla vytvořena duchovní realita a rozkryjeme všechny její úrovně. Pro nás je ale hlavní dosáhnout jejího kořene, vždyť takovým způsobem se zároveň se snahou dosáhnout budoucna, vracíme do minulosti. Z tohoto pochází, že je to jedno a totéž. Vyšší realitu jde prozkoumat stejně, jako teď zkoumáme realitu našeho světa.
Dostáváme přístup a začínáme vědět, jak pomocí svých pěti smyslů vstupit do cizích pocitů, nastavit je správně jedno proti druhému. Máme proto všechny nezbytné nástroje, program, možnost studovat a růst v novém vnímaní reality, odhalením její skutečné formy.

Celá realita, je ale přitom otisknutá v nás a nenachází se někde mimo mě. Celé naše vnímání se stejně vztahuje k člověku pozorujícímu realitu.

Otázka: Jakou máme dnes motivaci pro výstup ze svých nynějších pocitů?
Odpověď: Příčina je jednoduchá. Žijeme uvnitř našich pocitů. A pokud naše smysly z nějakého důvodu přestávají pracovat, nazývá se to smrt. Umíráme a tímto přestáváme vnímat realitu.
Pokud namísto toho, abychom se přibližovali smrti, budeme rozvíjet své smysly, vnímaní zůstane věčné, vždyť se bude nacházet mimo tebe. Takovým způsobem se proměníš ve věčně žijícího člověka, ničím neomezeného, nacházejícího se v nekonečném prostoru, který se nazývá Nebem. Toto vnímání se nachází nad tvým egoistickým přáním.

Filed under: Vnímání | Add Comment/Ask Question→

Zohar, kapitola „Vaikra“, odst. 108: Jelikož hříchy nižších dělají škodu nahoře, – přináší oběť.
O té oběti je řečeno: „Za tyto vaše zločiny je vyhnána vaše matka“. Vždyť škoda z hříchů přivádí k nejednotnosti mezi Zeir Anpinem a Malchut, protože Malchut byla vyhnána kvůli hříchu. 

A oběť kterou přináší, přibližuje vyšší svět, tj. Zeir Anpin k nižšímu světu, tj. k Malchut. A tak se všechno stává jednotné.

Člověk se nikdy nepřipravuje ke hříchu. Pokud si je jist, že učiní hřích, nebude ho schopen zrealizovat, – pouze z nevědění, nebo pokud si myslí, že toto není hřích.
Není možné zhřešit před Stvořitelem – pouze pokud je skryt, ale v tomto případě se to nepočítá za hřích.
Všechny hříchy o kterých mluví věda kabala, se staly za sestupu vyšších sil ze shora dolu.
Cestou vzestupu zdola nahoru nikdy nehřešíme, pouze rozkrýváme hříchy, které v nás existují od Něj od počátku.
Stvořitel stvořil zlo a větší nebo jiné zlo není možné způsobit. Obrátil se v Svoji protikladnost, zavedl tuto protikladnost v nás a postupně nám to rozkrývá.
Všechno zlo, které teď v sobě rozkrýváme, je pouze malou mírou naší protikladnosti Stvořiteli, nacházející se v nás.
Cestou vzestupu po žebříku ke světu nekonečna v sobě budeme více a více rozkrývat Jeho protikladnost, dokud v nás Stvořitel nerozkryje na úrovni nekonečna v plné míře protikladnosti Sebe. Zlo v nás bude hodně velké, – ale spolu s tím budeme mít sílu odporu.

[#14478]

Z lekce z knihy Zohar, 20.05.2010

Filed under: Zohar - články ke knize | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Jak nikdy neztrácet možnost pro samostatný čin?

Odpověď: Takovou možnost jde vyjasnit pouze ve společnosti. Stále hledám, jaký užitek můžu přinést společnosti, světu. Pokud o to usiluju, určitě takovou možnost dostanu.

Pokud je člověk pasivní a myslí si, že nic nejde podniknut, nevšimne si potom jemu poskytnuté možnosti. Ale pokud na sebe tlačí a hledá možnost udělat něco užitečného, takovou možnost najde. Je to podobné našim činům v šíření, které teď děláme ve více státech, účastníme se knižních výstav, organizujeme semináře ve firmách, domácí setkání atd.

Stále hledáme možnost. A není nám známo, v jaké formě budeme existovat zítra. Schválně si na toto dávám pozor, abychom se naučili takovému vztahu. Vždyť všechno musí vysvětlit vyšší světlo a poskytnout nám formu pro dnešek a zítřek.
Nevím co bude potom, ani to nechci vědět. V takovém přání už by byl náznak egoizmu. Pokud chceš odevzdávat, udělej to přímo teď, hned na místě, odevzdávej na 100 %, na maximum, kterého jsi schopen. Pouze tomu se říká odevzdání. Pokud děláš nějaký výpočet: možná ne teď, možná až potom – toto už není odevzdání.
Udělej všechno dnes a v souladu s tvým stavem, přijde vyšší světlo, které ti dá rozum a cit, abys pochopil, jaký musíš udělat další krok. A tak je to vždy.

[#138177]
Z lekce 17.06.2014, článek „Vzájemná záruka.

Filed under: Šíření, Skupinová práce, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Bojím se, protože cítím nebezpečí neštěstí a válek po celém světě. Co mohu udělat pro Stvořitele, pro svět, aby zabránil přicházejícím katastrofám?
Odpověď: Stvořitel je soběstačný, nic nepotřebuje. Co Mu můžete dát, pokud je dokonalý? Naším úkolem je pomoct světu. Právě tímto se zabýváme, studujeme to, co je zapotřebí udělat pro tento svět, aby rozkryl Stvořitele. Bát se války není třeba, musíme pracovat ne ze strachu i když je to také dobré, ale strach musí být jiný: ne kvůli tomu co bude se mnou a se světem, ale proto, že nedokážu splnit poslání, kvůli kterému jsem se narodil. Takže není zapotřebí se bát. Je to pravda a Baal HaSulam o tom píše, že je možné, že bude 3. nebo i 4. světová válka, ale nemyslím si, že je to tak aktuální. Teď vycházíme na takový úroveň, kdy se všechno mění. Musíme se intenzivně zabývat šířením a dělat to ne ze strachu, ale protože je to skutečně nejdůležitější práce Stvořitele.

[#138795]

Z besedy 9.6.2014

Filed under: Šíření | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Proč jsou zapotřebí nemoci a lidské utrpení?
Odpověď: Je to důsledkem nenapravenosti společného egoismu. Dokud existuje v duších, potom budou i napravené duše, nacházející se v plném spojení s nenapravenými, cítit strádání.
Otázka: Dá se nějak pochopit, proč je zapotřebí utrpení pro kabalisty- učí se, jak se pozvednout nad svou živočišnou úrovní. Ale proč to přichází obyčejným lidem?
Odpověď: Všichni se nacházíme v kolektivní závislosti, jsme jediná substance – duše, přání dostávat. Pokud je toto přání „kvůli sobě“- trpíme, pokud je „kvůli Stvořiteli“, to jest je podobné světlu – dostáváme potěšení.
Otázka: Není to drsné, naplňovat nešťastná stvoření utrpeními?
Odpověď: Stvořitel vnímá pouze náš konečný stav. Jeho řízení pochází z nezbytnosti nás přivést k plné nápravě, dokonalosti.

Filed under: Člověk, Egoismus | Add Comment/Ask Question→

Výzkum: Jakmile počet lidí, jistých si ve svých přesvědčeních, dosáhne 10%, v každém případě je uzná většina lidí. Vědci použili výpočetní a analytické metody pro určení rozhodujícího okamžiku, kdy se z přesvědčení menšiny stává názor většiny.

Účinky byly vyzkoušeny na studiu a vlivu na sociální interakci, v závislosti na různých faktorech od šíření novějších technologií až do politických preferencí.

Když je počet přívrženců jakýchkoliv názorů menší než 10 procent, nedochází k výraznějšímu pokroku v šíření myšlenek. Chcete-li, aby se menšinový názor stal veřejný, je třeba neuvěřitelné množství času, doslova srovnatelné s věkem vesmíru. Ale když se počet stoupenců myšlenky přehoupne nad 10%, přesvědčení se šíří kosmickou rychlostí.

Poznámka: V souladu s názorem vědy musíme v jakémkoli uzavřeném prostoru, oblasti, státě, společnosti nebo po celém světě dosáhnout přátelství 10 % populace, aby se naše metoda nápravy stala známá všem! Důsledkem je vliv Malchut, desetiny duše.

[# 138478] 

Filed under: Děti, Krize, Výchova, Vzdělání | Add Comment/Ask Question→

A. Achmatova:

„Kdybste věděli z jakého smetí

roste poezie, nezná vůbec stud…“

Replika: Abychom dosáhli něčeho vznešeného, vysokého, je nutné projít vším v tomto životě. Až pak dokážeme vytvořit skutečné umělecké dílo. Pokud se pořádně „zašpiníme“, potom jsme z této špíny schopni poznat vrchol.

Právě takto probíhá poznání, růst – rozkrytím v sobě veškeré nízkosti a povznesením se nad ni. V Kabale to ale navíc probíhá „ne kvůli sobě, ale v rozporu se sebou…“ Tajemství tenkých struktur je právě v této špíně, kterou v sobě musíme odhalit a umýt!

[#137639]

Filed under: Cesta | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Jak člověk cítí přechod ze stavu Druhého zkrácení (Cimcum Bet) k Prvnímu zkrácení (Cimcum Alef)?

Odpověď: My si myslíme, že Cimcum Bet s jeho prací ve třech liniích je složitější, ale je v něm naprosto jasné, nakolik jsme schopni použít přání a nakolik se musíme anulovat.

Cimcum Alef se zdá snadné si představit, vždyť všechno, co je tam, je přání, světlo a clona, tj. já a Stvořitel. Já jako host a On jako hostitel. Ale je to pouze tehdy, když přicházím shora dolů a mám sílu. Jako když mám hodně peněz, přijdu do restaurace a objednávám si, nevšímaje si ceny. Toto se nazývá Cimcum Alef.

Ale my se nenacházíme v takovém napraveném stavu, nemáme tak napravená přání, abychom měli všechno otevřené.

Pokud se nacházím pod Druhým zkrácením (Cimcum Bet), stále zvažuji, kolik toho vzít, co a proč.

Jako bych přišel do supermarketu s dvěma sty korunami a potřebuji udělat nákup, abych nakrmil celou rodinu. A chodím a stále kontroluji, co kolik stojí  a co je pro mne důležitější.

Zatím takto jednáme v naší nápravě zdola nahoru, nemáme síly a tak jsme rádi za jakýkoliv pokrok v odevzdání.  A touto cestou postupně posilujeme odevzdání.

[#11655]

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→