Proto musíme neustále pracovat na zvětšení našich přání a úsilí tímto směrem, v různých formách mezi muži i ženami, v různých kruzích. Víme, že studenti Ramchala se střídali v nepřetržitém studiu z knihy Zohar. Vždycky tu byla skupinka, která byla odpovědná za udržení obecného stavu každou hodinu ze 24 hodin denně. V budoucnu bychom měli udělat také něco takového. Máme příležitost zorganizovat takovouto povinnost po celý den po celém světě, ve všech našich skupinách na každém kontinentu. Zda jde o velkou skupinu či malou, v tom není rozdíl, jakékoli byť malé úsilí, které jeden malý jednotlivec vykoná, je jako velké úsilí, které dělají dospělí.

Nyní bychom se měli bát sestupu zpět pod nadvládu ega. Cítíme se dobře a příjemně; zažili jsme nějaké neobvyklé pocity a začínáme si je užívat a analyzovat je, avšak bez ohledu na to, co cítím, důležité je být neustále nad svými pocity a svými kalkulacemi, a toužit pouze po odevzdání. Když jsem v odevzdání, necítím sebe, a dokonce na to ani nemyslím. Pouze si žádám odevzdání: Pro koho to vše dělám?

Žiji díky záměru dávat a ne ve stavu jako takovém. V duchovním světě, stav sám o sobě není obsažen, pouze to, co k němu přidáte, zrychlení, a derivace.
[126559]
Z hovoru při jídle 27/01/2014

Mojžíš chápe, že všechna přání, která se nazývají „hříšný lid“, která nedokáže napravit, jsou odsouzena k smrti. Tato přání se už teď nachází v duchovní smrti, a tak zůstanou nadále na této úrovni. Dnes, díky krizi, si začínáme trochu uvědomovat, že úroveň „zlatého telete“ je u konce. Ve snaze po jeho dosažení postupně přicházíme k pochopení, že na této cestě jsme pouze obětmi. Nešťastné lidstvo stále trpí a závodí se zdrojem svých utrpení, a pouze zřídka dostává menší potěšení, jako energii pro další závodění. A znovu a znovu a není žádného východiska. Pokud v takovém stavu uděláte člověka nesmrtelným – nebude většího trestu. Ale řešení za dané situace máme, právě díky konkretnímu spojení s vlastností „Mojžíš“, vlastností odevzdání a lásky.

Otázka: Jak jde dohromady tohle „hraní” a utrpení na cestě?

Odpověď: Když člověk začne pracovat s duchovnem, rozdělí se na dvě části. Na jedné straně, chce získat touhu dávat a na strané druhé, chce napravit své přání dostávat, na kterém postaví dávání. Proto trpí uvnitř přání dostávat a má radost v rámci přání dávat.

Otázka: Je možné cítit “hraní” před přechodem přes “Machsom”?

Odpověď: Nikoli. Neboť “hraní” je vztah se Stvořitelem, kde jsem s Ním ve spojení, kde jsme spolu v obětí, v lásce, kde mě On naplňuje. Jak je možné toto cítit uvnitř poškozených nádob? Kdyby byl Stvořitel odhalen před “Machsomem,” navždy bych zůstal uvnitř nádob pro dostávání, a nikdy bych už neuspěl v tom uniknout “Klipě.” Dokonce i v době “Shevirat ha Kelim,” by potěšení nevstoupilo do přání dostávat z důvodu záměru přijímat, neboť jeho “Masach” by byl předtím rozbit. Tak sklenice také začne praskat předtím, než ji kulka zasáhna.Duchovní potěšení, které je přijato kvůli přijímání, by mě navždy vysávalo. Drogy a další závislosti v tomto světě jsou toho jen malou ochutnávkou. Po restrikci (Cimcum) světlo nemůže nadále vstoupit do nádob bez “Masachu.” V okamžiku, kdy se přiblíží, dokonce před jeho vstupem, nádoby se okamžitě rozbijí, neboť nejsou připravené dostávat, cítit ho. A tak zůstane jen “Ner Dakik” (slabá svíce), jejíž cílem je rozbití napravit.

Světlo do přání přijímat nikdy nevstoupí. To je způsobeno tím, že latentně je zákon ekvivalence formy už v myšlence stvoření, který předchází stvoření, a je to přání Stvořitele, aby stvoření bylo jako On, což znamená, dokonalé.

Právě z rozbití, ze vzdálení, dosáhneme „hraní“. Cesta začíná velkým toužením, žízní. Protože „hraní“ není jen potěšení. Znamená to, že jsem s Ním v neustálém kontaktu, „ochutnávám“ Ho, zažívám ohromnou škálu pocitů na všechny strany a všemi způsoby. „Hraní“ není jen „lehké a levné“ potěšení, je to spíš něco, co si nikdy nepřestaneme užívat, objevujeme mnoho a mnoho nových možností. Prozatím však nevíme, co je to pravé potěšení z dávání.
[125988]
Ze 4. části denní lekce kabaly 20/01/2014, Spisy Baal HaSulama

Odpověď: Ne. Zajímavé je, že když člověk dosáhne vnitřního poznání, začne vidět právě to, co Tóra říká, ačkoli ji nemusel ani číst.

Zjeví se před ním celá Tóra. Porozumí, že by měl říkat určité věci, a že když se podívá do knihy, vlastně to tam uvidí. V našem světě lidé čtou Tóru a nerozumí, o čem je. Člověk, který dosáhne duchovna, toho dosáhne vnitřně.

To celé je odhalení duchovního základu uvnitř něj, protože všechna přání, záměry a vlastnosti, a celé Světlo existuje v jediném svazku. Nyní, také, se nacházíme ve světě Nekonečna, ale do míry, do jaké ho objeví a adaptuje se na svět Nekonečna, vidí svazky, hloubku a výšku, která je mnohem větší, a vidí to ve všech odhaleních.

Kabalisté odhalili vše, co popsali. Člověk dokonce začne rozumět tomu, ke kterému z kabalistů určité odhalení patří: to, např., bylo napsáno Baal HaSulamem, a to bylo napsáno Arim. Vše záleží na duši člověka. Ramchal, např. by mohl plně popsat Chrám, protože to byla jeho úroveň dosažení. Zvláštní silou vlastnosti jeho duše zkrátka v sobě toto objevila a popsala.

Otázka: Často nám brání rozum, neustále odporuje, řka: “Musíš si pamatovat, musíš porozumět.”

Odpověď: To je úplně špatně. Žádné zapamatovávání. Ikdyž nevnímáme slova z vět Tóry, a ani odhalení textu, člověk ji stále dosahuje, pokud pracuje správně. Dostává vše, co potřebuje.
[126049]
Z pořadu Kab TV “Tajemství věčné Knihy” 19/8/2013

Je jasné, že se tu nehovoří o fyzickém těle, když se probudí ze spánku. Ráno je stav, kdy člověka dosáhne nový duch z jeho integrace ve skupině, ze studia, workshopů a spojení s ostatními. Nemá jiný způsob, jak získat duchovní sílu než prostřednictvím okolí. Snaží-li se jít hlouběji do skupiny, být sjednocený s přáteli, může odtud čerpat sílu.

A taková skupina může být zpočátku malá. To znamená, že duchovní síly nemusí být zjevné, to však není podstatné. Pokud člověk ví, jak vejít a spojit se s nimi, získá sílu postupovat, jak je to známo z příkladu Rabiho Josi ben Kismi.
[126104]
Ze 4. části denní lekce kabaly 20/01/2014, Spisy Baal HaSulama

 

Musíme se pokusit vidět v každém jednom příteli, že trápení, se kterými žije, jsou trápení, jimiž strádá pro každého. Každý dostává nějakou část nádoby, kolektivní zátěže: jeden přijme tohle a druhý zas něco jiného, atd. A každý si nese to, co dostal za všechny, je nositelem určitého typu nedostatku. To je způsob, jakým nás rozbití dělí jednoho od druhého.

Proto se musíme dívat na problémy každého jednoho z nás jako ne na jeho osobní problémy a potíže, ale jako na naše sdílené problémy a potíže. Pouze si je naložil na svá záda, tj. dostal instrukce Shora, aby nesl toto břímě. A druhý byl vybrán, aby nesl jiné břímě,  a třetí jiné atd. A proto musíme změnit náš postoj k přátelům, oceňovat jejich práci na vyjasněních a nápravě našich kolektivních problémů. Na závěr musíme dosáhnout stavu, kdy se díváme na každého člověka, muže i ženu, jako nositele určitého nedostatku celého světa.
[125964]
Z 2. části denní lekce kabaly 20/01/2014, Workshop

Odpověď: Hodnota lidského života nemá nic společného s množstvím lidí na zemi, ale s naším přístupem ke každému člověku. Naneštěstí necítíme ztrátu, když někdo umře. Nevážíme si dokonce ani našich vlastních životů tak, jak bychom měli, protože v tom nevidíme žádný smysl. V minulosti byly život i smrt respektovány. Lidé za zesnulé truchlívali. Pak si všichni lidé života vážili.

Dnes, kdy jsme schopní zajistit každému relativně zdravý, bohatý život, s dobrým vzděláním, můžeme pomoci lidem postavit se na vlastní nohy a být vitální i si vážit života, touha žít mizí. Pokud bychom mohli mluvit upřímně ke všem lidem na světě, řekli by, že žijí proti své vlastní vůli. Samozřejmě, je děsivé myslet si, že by jeden měl jít spát a už se nevzbudit, ale kdyby jim byl nabídnut takový způsob odchodu ze svého života, bezbolestně, souhlasili by. Mnoho lidí na světě cítí, že jejich životy nemají smysl a nechtějí zažívat a cítit to, co cítí jako život. To znamená, že smysl života je zapotřebí přehodnotit.

Dnes mnoho lidí, kteří jsou ve stresu a berou antidepresiva, postupně přechází na drogy, které se stávají legálními, tak mohou být v dobré náladě. Když je člověk „vysoko“, nestane se zátěží pro společnost a společnost se nemusí obávat o jeho smrt. Drogami ho zabijete pěkným, civilizovaným způsobem.

To je to nejlepší, nejsnadnější a nejlevnější řešení elity. Už vyhráli proti obřím výrobcům cigaret a legalizace drog už se dostala na další úroveň.

Komentář: To ale není náprava.

Odpověď: Úřady nemají prostředky k nápravě lidí, a proč by to dělaly?! To není jejich cílem. Nevidí budoucnost. Potřebu napravit se si uvědomí pouze tehdy, kdy nebudou mít na výběr. Jiným řešením může být válka, která by „očistila“ zemi, a ponechat jen jednu miliardu lidí, a čisté životní prostředí. To je pro ně samozřejmě ideálním řešením, a určitě by s tím nepochybně souhlasili, protože pro ně je nejdůležitější vládnout v normálně organizovaném světě. Nemá význam vládnout a řídit tohle šílenství.

Nicméně v dnešní době je problém ten, že se ve světě odhalilo globální spojení, není možné cokoli předvídat a oni objevili, že postupně ztrácí kontrolu. Nedokáží pochopit, že nás řídí příroda, a že ta je odevzdáním a absolutní láskou. Příroda odhaluje svůj opak, aby nás k sobě přitáhla a pomohla nám odmítnout egoistickou povahu, ve které se nacházíme nyní. Elita to nechápe, protože nerozumí příčinám  současné krize.

Ti, kteří rozhodují, věří, že stávající krize je důsledkem nadprodukce a nechápou, že je způsobeno sestupem vyšší síly do našeho světa, jak se k nám přibližuje. Tato síla je absolutním dobrem a absolutní láskou, a proto se odhaluje v našich egoistických tužbách coby síla, která je proti nám.  Nakonec v nich musí být vyvolána potřeba změny, ale tomu mohou porozumět vyšší silou pouze naším prostřednictvím, a prozatím nás neslyší.

Vyšší síla, která postupně sestupuje do našeho světa nás nutí vidět, že je tu jeden vůdce, jeden cíl a jeden způsob postupu v našem světě. Mnozí se však sami sebe ještě neptají: „Co je tímto cílem? Kam nás to vede? Jak?“ Je zřejmé, že je tu jedna síla, jedna idea, která přichází Shora, ale proces sám a jeho účel zatím není zřejmý.

Věřím, že se to stane brzy. Měli bychom si pospíšit a vysvětlit tyto věci veřejnosti. Je to důležitější, než jim ukazovat, co můžeme napravit, takže jsme zaneprázdněni především tím, protože nejdůležitější je šířit!
[125754]
Z pořadu Kab TV “Tajemství věčné knihy”  19/08/2013

Když převedu rozumné množství přání na “kvůli odevzdání,” objevím přídavek, ohromný balvan uvnitř, který se mi směje: „Nemáš žádnou šanci, to na mě nemá vliv; nikdy nebudeš schopen mě napravit.” Výsledkem nemohu přilnutí dosáhnout. Určitým způsobem Stvořitele napodobuji, ale srdce z kamene mi nedovolí se dostat blíž k němu.

To je důvod, proč Adam spáchal hřích, objevil kamenné srdce, hada, ale nedokázal udržet záměr přijímání kvůli dávání. Proto, my také, si musíme postupně tento stav vyjasnit, abychom se nakonec rozhodli, že nemáme na výběr a napravit ho musíme. Eva také cítila, že to bylo celou jejich prací, což znamená, že bez odhalení hříchu, ovoce, je život bez chuti. Objevila ve stromu poznání zvláštní sílu, která se nenachází v žádném jiném stromu v zahradě.

Otázka: Dostáváme se k tomu, že srdce z kamene je jakousi Pandořinou skříňkou. Objevíme jej postupně na každém stupni nebo jej objevíme celé najednou na konci nápravy?

Odpověď:  Malá část je odhalena na každém stupni. Také ten nejnižší stupeň v sobě přeci zahrnuje vše. Odhaluje se v něm nekonečno, ale vy jej vnímáte podle rozlišení vaší obrazovky. Proto byste měli neustále pracovat na citlivosti vašich nádob vnímání.
[125596]
Ze 4. části denní lekce kabaly 15/01/2014, Spisy Baal HaSulama

V duchovnu se nic nepoměřuje podle kvantity síly; spíše podle kvality. Silný záměr je záměr, který neustane. Slabý záměr zastavit lze. Ale silný záměr nelze zastavit a je neměnný, a proto je řečeno být vysoko. Zcela jistě přijdou všechny druhy rušení, jak všeobecné tak i individuální, ale tváří tvář všem narušením se musíme starat pouze o jedinou věc: tak silný záměr, který nikdy neskončí. Právě tím se musíme navzájem posilovat, a to je vzájemná záruka, jak je realizována.

Od malého a slabého záměru, se musíme dostat k velkému a silnému záměru; to znamená, od běžných zastávek, od ztráty toužení po duchovnu, se musíme dostat k jednomu srdci, do středu skupiny, ve kterém je odhalen Stvořitel tak, abychom se tam s Ním všichni spojili v jednom jediném objetí. Musíme si navzájem pomáhat vzájemnou zárukou, že se záměr nezastaví ani v jenom z nás. Neboť tím bychom hloubili díru do trupu naší společné lodi, do našeho společného srdce. Pokud přistupujeme ke kongresu s takovým úsilím, náš úspěch je jistý.
[125590]
Z 1. části denní lekce kabaly 15/01/2014, Workshop

Dostaneme se k tomu, že každý z nás někdy dává a jindy dostává, to znamená, že hraje buď mužskou nebo ženskou roli. Tak se realizuje: „Muž a žena, Božství mezi nimi.“ Pokud jsme v tomto vzájemném spojení, pak je mezi námi odhalen Stvořitel. Je to v těchto přenosových kanálech přijímání a dávání, kterým budujeme obraz Stvořitele (Bore), myšleno “přijď a uvidíš” (Bo-re).

Pokud mezi sebou vybudujeme správné vztahy podle zákona ekvivalence formy, pak se tento kanál spojení oživí, získá životní sílu. Je zapotřebí pouze vyvinout úsilí, aby se tak stalo, a uvnitř něho odhalíme, že je naživu.
[125637]
Z 1. části denní lekce kabaly 16/01/2012, Workshop