Momenty z ranní lekce: On má tvou duši (14.06.2010)
Posted on 15 června, 2010
Category Archives: Z ranní lekce
Úžasná přitažlivost spirituality
Posted on 14 června, 2010
Otázka, kterou jsem obdržel: Je možné požádat Stvořitele, aby dal bod v srdci těm, u nichž se zatím neprobudil?Moje odpověď: Musíme se modlit za celé lidstvo, aby rychle dosáhlo skutečné duchovní potřeby po cíli stvoření. Nicméně, modlit se pro vás znamená usilovat o vnitřní sjednocení s takovým napětím a silou, že to pocítí všichni ostatní, jako oheň který plane v nitru.
Představte si, že lidstvo je dnes téměř bezvládné tělo, možná ne ještě úplně mrtvé, ale ve stavu bezvědomí. A my jsme jeho orgány, snažící se oživit samy sebe a přivést zpět život tomuto společnému organismu. Postupně se celé tělo začíná probouzet. To představuje naši práci.
Nejdůležitější práce v šíření není v externím úsilí (množství knih, které vydáváme, nebo materiálů na internetu), je to ve sjednocení mezi námi, jehož prostřednictvím probouzíme lásku, spojení, a teplo v našem úplném celosvětovém sjednocení lidí, kteří studují kabalu. Je to právě tato práce, která ovlivňuje všechny ostatní, a oni najednou začnou cítit, že v tom je něco jedinečného! Ale co to přesně je, to nevědí. Nicméně, najednou nás najdou.
Koneckonců, srdce každého člověka ho nějak dovedlo ke kabale, i když on sám nechápal jak. Je to prostě tak, že jakmile v něm tato potřeba vznikla, začal hledat, a najednou srdcem cítil, že jeho místo je tady. Je to proto, že jeho touha byla již namířena stejným směrem.
Byla to velmi malá touha po spiritualitě, bod v srdci, skrývající se hluboko uvnitř, ale podnítili jsme tak silný oheň, že ho lidé ucítili z dálky. Proto vše závisí na našem vnitřním sjednocení. To je nejefektivnější šíření.
Z první části každodenní lekce kabaly 11/06/2010, Šamati #50
Psychologická bariéra na cestě k odevzdání
Posted on 10 června, 2010
Na cestě k duchovnímu cíli existuje psychologická bariéra. Chci-li dosáhnout odevzdání, nesmím se ptát na nic jiného, než jak odevzdávat. Navíc to není odevzdání ve smyslu mé egoistické mysli a mé současné touhy. Znamená to, že nemohu požadovat nic, co je v mém současném chápání, to by byl opak skutečného odevzdání a duchovního stavu. Teprve když se přesunu do duchovního stavu a získám tuto duchovní vlastnost, začnu tam zkoumat sám sebe svou novou myslí a novým srdcem. Potom budu cítit a chápat uvnitř tužeb odevzdání.Prostě nemohu poznat odevzdání ve svých egoistických tužbách, to nebude fungovat. Ve skutečnosti úplně první fáze vstupu do spirituality se nazývá „přechod Machsom“ (bariéra před duchovním světem) právě z tohoto důvodu. Vnímání kvality odevzdání je zcela odděleno od všeho, co se odehrává v mých současných přáních. Proto to, že požaduji kvalitu odevzdání, je nad rozumem (nad mým současným chápáním). Chci jen vědět, jak získat tento atribut, i když nevím, co to znamená. V současnosti s ním nemám žádné spojení, žádný kontaktní bod, nebo možnost ho vyzkoušet. Prostě ho přijímám v takové formě jaká mi bude předána Shora.
Takový postoj nesedí serioznímu, vyvinutému a inteligentnímu člověku. Nicméně, je to pravý opak. Ti, kteří mají pokročilé vnímání, mysl a porozumění všech procesů, kterými procházíme, zkoumají svůj egoismus a vidí, jak jsme jím zcela ovládáni a zotročeni. Chápou, že nemáme jinou možnost, než se nad to povznést, tím, že se sami odstřihneme od svých současných tužeb a omezeného egoistického vnímání a mysli.
Proto v průběhu lekce pouze žádám světlo, aby na mě pracovalo. Nezáleží na tom, co se mnou dělá. Jsem jako dítě, které nic nechápe, ale leží v náručí své matky, zcela v souladu s čímkoli, co s ním ona dělá. Musím dosáhnout takové oddanosti a anulovat se před Vyšším. Prosím, „Uzdrav mě!“ Mimo to nic víc nežádám.
Z první části každodenní lekce Kabaly 02/06/2010, Zohar
Co si vezmu s sebou?
Posted on 9 června, 2010
Otázka, kterou jsem obdržel: Bude si má duše pamatovat všechno, co jsem se naučil v tomto životě? Budu pokračovat v učení kabaly a přijdu ve svém příštím životě opět ke skupině?Moje odpověď: Jediná věc, kterou si člověk bere z tohoto života je duchovní cesta, kterou prošel – ta nezmizí. Koneckonců co se týče duchovna, jsme a stále budeme ve stejné realitě, ale ta je nám trochu skrytá.
Stále se nacházím ve své duši, a to navzdory skutečnosti že to necítím, i nadále s ní pracuji a procházím různými stavy. To vše se děje v mé věčné duši. Skutečnost, že nyní vidím fyzická těla a tento svět kolem mě je „fata morgana“ mého duchovního stavu.
Pokud nyní pracuji niterně, pak začnu v mé další reinkarnaci z vyššího duchovního stavu, a přijdu do kabalistické skupiny rychleji a budu úspěšnější v mém studiu. Celá předchozí cesta ve mně zůstane v podobě duchovních genů (Rešimot), ale nemizí. V duchovním světě nezmizí vůbec nic, věci se ztrácí jen v našem světě, protože tento svět nakonec zmizí celý. Mezitím nezůstane nic, co jsem získal svým egoistickým přáním, protože zmizí touha sama, zůstane jen vnější oděv.
Pokaždé, když duše prochází novou reinkarnaci, buduje pro sebe prostředí podle svých schopností a nutnosti sebe-nápravy. Proč existuji v tomto prostředí, a ne v jiném? Je to proto, protože to moje duše vyžaduje. Žádná kalkulacé se neprovádí s ohledem na těla: ta existují ve spojení se všemi ostatními, v tomto světě, ve všech situacích, které jsou nezbytné pro opravu duše.
Mezitím tělo není bráno v úvahu. Vlastně neexistuje vůbec, je to virtuální iluze, která se nám představuje v této podobě. Ve skutečnosti existuje jen duše, ale nejsme schopni ji cítit. A její vývoj jasně určuje, co se stane s těly.
Proto na konci „Předmluvy ke knize Zohar“ Baal HaSulam píše, že jen náprava duše nám pomůže opravit náš svět a vnímat tento hmotný život jako přívětivější. Všechny zločiny, které se vyskytují v tomto světě, jsou důsledkem nutnosti nápravy duše. Zároveň neexistují žádné činy nebo nápravy v tomto světě: změny jsou možné pouze přes duši.
Z čtvrté části každodenní lekce kabaly 02/06/2010, článek „Jaké úrovně by měl jeden dosáhnout?“
Tento svět je jen výchozí bod
Posted on 6 června, 2010
Stvořitel nevytvořil náš hmotný svět. Ten existuje jen v našich představách, protože jsme uvnitř hranic našeho egoismu. V okamžiku, kdy přejdeme k odevzdání a začneme získávat dávající touhy, odhalí se nám vyšší realita (ve které ve skutečnosti existujeme a rozvíjíme se).
Spodní vrstva tohoto materiálního světa bude i nadále existovat, aby nám neustále poskytovala svobodu volby při dosahování spirituality. V tomto světě chodíme do práce nebo nakupovat potraviny, víme že máme trvalé bydliště, náš domov a rodinu. Totéž platí pro spiritualitu: je to místo, kde existujeme trvale. Jdeme nahoru a dolů po duchovních schodech, ale nejnižší úroveň existence (náš svět) je nám vždy zaručen.
Tento svět je iluzorní, a neexistuje nikde jinde než v naší fantazii, je to základní bod, který nám samostatně umožňuje jednat kvůli odevzdání. Stvořitel nám všem ukazuje stejný film, což nám umožňuje existovat ve stejné realitě. To je důvod, proč nejpokročilejší kabalista a nejslabomyslnější, hloupý člověk vnímají stejný materiální svět.
Je samozřejmé, že inteligentní člověk vidí náš svět trochu jinak a rozumí víc, ale obecně všichni z nás vidí stejný obrázek. Není v tom žádný rozdíl, zda má osoba specifické vlastnosti, protože ty nemají nic společného se spiritualitou.
Z první části každodenní lekce kabaly 26/05/2010, The Zohar
Jednoduchý vzorec pro spirituální život
Posted on 27 května, 2010
Pokud nevidíte u svých přátel silnou touhu po spiritualitě, nejste-li zaujat prostředím, či inspirován k odevzdávání, znamená to, že do svého prostředí nic nevkládáte. Začněte investovat do svých přátel a uvidíte, jak vás na oplátku ovlivňují.
Vzorec je velmi jednoduchý: Připojím se ke skupině a všichni společně dosáhneme stavu, kde začneme ovlivňovat jeden druhého. Náš kruh se změní na spirituální nádobu (Kli). Sjednotí se v ní všechny naše touhy po spiritualitě, naše body v srdci, a nad nimi vytvoříme anti-egoistickou clonu, naše vzájemné odevzdání.
Nyní, když se navzájem ovlivňujeme, musíme zjistit, zda tak činíme v zájmu odevzdávání Stvořiteli. Pokud ano, pak máme clonu a Odražené Světlo. Vyšší síla je nám okamžitě odhalena, v závislosti na ekvivalenci formy.
Vzorec je velmi jednoduchý: „Já“ –> skupina –> duše!
Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 23/05/2010, článek “Ohledně lásky přátel”
Světlo v temnotě
Posted on 26 května, 2010
Protože jsme vytvořeni z vůle přijímat potěšení, všechna naše duchovní práce se děje v noci. Bez pocitu potěšení (v temnotě noci), se můžeme testovat: Jsme schopni udělat něco, co je motivováno nějakým jiným „palivem“? Tak, aby to nebyla odměna, která definuje, jak mnoho práce uděláme, ale aby to byla práce samotná? Můžeme pracovat bez dosažení stvořitele, ale pouze s naší vírou, že Mu přineseme radost?
Pracovat za účelem těšit Jeho a ne sebe můžeme pouze během noci, ve stavech kdy necítíme radost. Proto jsou v naší vůli přijímat potěšení neustále probouzeny vrstvy nenapravených tužeb, které vyžadují naplnění odměnou pro sebe.
To nám dává příležitost k práci na této nenapravené vůli přijímat pro sebe. Tento zápas s prací ve vůli přijímat se objevuje, abychom mohli pracovat ne kvůli odměně, ale pro potěšení Stvořitele; nepracovat pro odměnu dosažení Stvořitele, ale jen pro něj pracovat. Úspěch je výsledkem naší schopnosti uznat velikost Stvořitele.
Když člověk zjistí, že to není schopen udělat, požaduje pomoc Shůry. Síla Shora k němu přichází prostřednictvím skupiny, protože člověk nemá spojení s tím „Nahoře“. Jak začne hledat toto „Nahoře“, tak po mnoha neúspěšných pokusech pochopí, dosáhne bodu zoufalství a začíná chápat, že „Shora“ znamená „přes skupinu“.
Když v tomto okamžiku vstoupí do skupiny, potom skrze ni bude schopen získat sílu, která změní jeho podstatu z přijímání k dávání. Pak bude moci pracovat o nocích a žehnat Stvořiteli. Poté, člověk pracuje nikoli v zájmu naplnění svých egoistických tužeb; za pomoci noci vystupuje k odevzdání.
Nepožadujeme, aby noc odešla pryč, jelikož se „den“ skládá z práce kvůli odevzdání. Když necítíme „světlo“ v našich touhách a pracujeme nad tím, a nikoli v zájmu naplnění našich tužeb, pak vnímáme den. Proto, při vnímání naších přijímajících tužeb existujeme v noci, ale při vnímání našich dávajících tužeb, svítí „světlo“.
Z první části každodenní lekce Kabaly 24/5/2010, Zohar
AKTUALITY
DOPORUČUJEME KE STUDIU
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru
