Kabala se zabývá opravou duše. Každý má duši, ale skrytou. Je to touha poznat smysl života. Když se tato touha probudí natolik, aby dovedla člověka na místo studia kabaly, znamená to že duše se začala rozvíjet. Takový člověk cítí potřebu po moudrosti kabaly. Jinak nebude schopný kultivovat svou duši a zůstane jen bodem, který spustí tlak hnací síly a zakusí ji jako utrpení.

Smyslem našeho života je objevit a rozvíjet naši duši tak, abychom navázali spojení se Stvořitelem. Proto nezáleží na tom jaké přirozené schopnosti člověk má. Někteří tíhnou k přírodě, jiní ke kultuře a vzdělávání; někdo potřebuje primitivní mechanickou práci a jiný filozofii.

Existují líní, hbitý a chytří jednotlivci. Ale neexistuje absolutně žádná souvislost mezi všemi těmito tělesnými vlastnostmi a vývojem duše. Kabala říká: „Není to moudrý kdo se učí.“ Já sám oceňuji poznání a vědecký přístup, ale viděl jsem jak to může člověka zamotat. Proto neexistují žádná omezení, klíčem je touha!

Záleží pouze na bodu v srdci, který je živen silou Světla a není jednou z tělesných vlastností člověka. Neexistuje absolutně žádný vztah mezi přírozenými schopnostmi, zvyky, vzděláním či úspěchem a nápravou něčí duše.
[22358]
Z 4. části každodenní lekce kabaly 1/10/2010, Kabala vzdělávací přístupy

Filed under: Z ranní lekce - 1 komentář →

Filed under: Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Účel vzdělávání je vysvětlit, že „miluj bližního svého“  je obecný zákon přírody. Jen to z dítěte vytváří lidskou bytost. Mělo by se to odrážet v každém předmětu, který se učí; každý z nich by měl začlenit představu jednoty přírody a řízení (“není nikoho jiného kromě Něj”) a úplné propojení všech částí stvoření (“miluj bližního svého jako sebe sama”).

Pak bude celý směr studia založen a řízen jediným zákonem, bude se pohybovat jedním směrem, a to je přesně to, čemu se dítě naučí.  Je-li psáno, že zákon “milování svého bližního” je tím “hlavním pravidlem Tóry” (myšleno obecným zákonem kosmu), pak musíme děti vychovávat podle tohoto zákona a předvést jim, že vše, co se ve světě děje, je vymezeno touto podmínkou.

Děti tento jedinečný zákon pochopí, a obojí, vyšší řízení a jejich správné chování se pro ně stane samozřejmostí. Když jim ukážeme, že ty nejlepší i nejhorší události ve světě se dějí jen proto, aby nám ukázali místo, kde máme naplnit tento zákon, děti začnou mít odlišný, účelný postoj k realitě. 

Ti, kteří chtějí napravit sebe a skrze sebe svět, jsou nazýváni lidmi. Tak se ze zvířat pozvdviháme na lidské bytosti.

[22190]
Ze čtvrté části denní lekce kabaly 27/10/10, „Láska ke stvořiteli a láska se stvořením”

Filed under: Duchovno, Studium, Z ranní lekce - 1 komentář →

Otázka: Jakého výsledku by měl student svým studiem dosáhnout: vědomostí nebo určitého postoje ke studiu?

Odpověď: Hlavním cílem je ovládnout metodu, protože metoda kabaly se od všech ostatních vzdělávacích metod liší. Všechny další způsoby studia mají specifická, materiální kritéria, kterými člověk může svůj postup posoudit. Ať již je to sport, škola či věda, stupeň, kterého dosáhne, určuje úspěch. 

Avšak studijní metoda kabaly je odlišná, neboť se člověk připravuje na vnímání jiného světa. Jak si tedy může ověřit, jak blízko je světu, který je před ním skrytý? Hodnocení je prováděno pomocí skupiny: do jaké míry člověk cítí spojení s ostatními, očekává odhalení stvořitele právě prostřednictvím tohoto sepětí, a přeje si sjednocení pro celý svět? Jinými slovy, osobní míra soudržnosti se stvořitelovými očekáváními od něj, blízkost jeho myšlenkám a plánům určují, jak blízko je k tomu se realizovat.

Ukrytí přetrvává, dokud se jeho myšlenky, jednání a touhy nestanou z 1/125 ekvivalentní těm Stvořitele. V té chvíli ho pocítí na první úrovni odhalení. 

[22356]

Ze 4. části denní lekce kabaly 10/01/10, Studijní přístup kabaly

Filed under: Duchovno, Studium, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Sukkot (Svátek Svatostánku), jako všechny ostatní svátky reprezentuje duchovní stavy kterými každý člověk na světě bude muset projít při zvyšování kvalit svých vlastností, z našeho světa do Světa Nekonečna.Vzestup je definovaný jako posílení spojení mezi námi, skrze ně, naší větší podobností se Stvořitelem. Může to být popsáno jako naše přitahování se blíže ke Stvořiteli spíše než „vzestupování“.

Není to mechanický vzestup, ale kvalitativní skrze smysly a proti naší egoistické přirozenosti (povaze). Tato může být překonaná pouze silou Světla.

Zde leží obtíže. Problém není v překonání egoismu, nikoli v bojování s přirozenou leností, to děláme v hmotném světě. Obtíže duchovní cesty jsou v tom, že tuto činnost neprovádíme naší vlastní snahou.
Moje podstata nemůže být změněna mojí vlastní snahou, ale pouze nějakou skrytou sílou kterou musím požádat, aby provedla tuto akci. To je to, kde leží problém!

Ve skutečnosti, pokud pracuji proti svému egoismu sám, budu se cítit jako hrdina. Mnoho lidí jedná tímto způsobem a ten samý egoismus nás nutí jednat proti sobě, jestliže se cíl vyplatí. Jsme ochotní jít proti svému egoismu a jeho toužení po odpočinku protože očekáváme odměnu pro svojí závist, touhu a ambice.
Nicméně, na duchovní cestě je důležité anulovat sebe sama a požádat o „něco“ co je v protikladu ke mně, nebo „někoho“ koho neznám aby přišel a  převrátil mou přirozenost.

Když je nutné sjednotit se abychom někoho bránili, tak to uděláme a vracíme se jako hrdinové. Nicméně, sjednotit se za účelem abychom přesvědčili Stvořitele aby nás napravil nebo sjednotil je velký problém. Problém leží ve faktu že Stvořitel je skrytý a my nemůžeme posoudit pro co a proti čemu pracujeme.

Proto mnoho lidí začne duchovní práci a vzdá to. Nemohou překonat toto skrytí a smířit se s tou částí naší práce která není na nás. Člověk má problém akceptovat to, že aby se mohl napravit, musí o to požádat neviditelnou sílu. To je to, proč celý problém není v naší lenosti, ale ve Stvořitelově skrytí.

[21906]

Ze 3 části Denní lekce Kabaly 24.9.10 Vybrané výňatky ke svátku Sukkot

Filed under: Svátky, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Jak mohu změkčit své srdce?

Má odpověď: Můžete to udělat tím, že budete pracovat ve skupině, prostřednictvím příkladů, které jeden druhému ukazujeme a světlem, které na sebe chceme přitáhnout během studia. Neexistují žádné jiné prostředky. Nehledejte prostředky k spirituálnímu rozvoji tam, kde žádné nejsou: v psychologii a jiných metodách či vědách. Celá práce je prováděna ve skupině.

Tam jsou přátelé, tam je studium. Čím více si rady kabalistů hledíme, tím více „aktiv“ nahromadíme.  Před místem rozbití, místem našeho vzájemného spojení, se nemáme kam schovat. Jeho lokalizováním odhalíme skutečnou hloubku rozbití duchovního systému, který mezi námi existuje. Je to také tady, mezi námi, kde musíme objevit jednotu, ducha života, radosti a aspirace k cíli.

Není žádné jiné místo, kde hledat. Klíč leží v naší vzájemné pomoci. Musím se učit z příkladů ostatních a ukázat jim příklady na oplátku. Musíme si o tom přečíst společně. Tím, že se rozptylujeme hledáním jiných receptů, než jaké nám kabalisté zanechali, budeme pouze více zmatení. Nejsou žádné jiné prostředky než knihy, učitel a přátelé.

Společně musíme hledat příležitost odhalit naše spojení a jeho nedostatek, abychom odhalili potřebu, vzájemnou záruku, energii, vzájemnou podporu a stvořitele mezi námi. Pokud veškerou naši práci zaměříme a zacílíme jen na toto místo, dosáhneme výsledků velmi rychle.  Buď se vzdáme a ustoupíme, nebo to nakonec, srkrze úzkou úžinu, dokážeme a dosáhneme cíle.

[21952]

Filed under: Duchovno, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Vše pochází od Vyšší Síly. Všechno to zmatení mezi „Mnou a Světem“  je řízeno jedinou silou „Není nikdo jiný než On“ a všechno se děje z toho důvodu, aby mě to přivedlo k tomuto odhalení.

Fráze „Není nikdo jiný než On“ přináší varování, že všechno co se nám děje, je zapříčiněno jedinou silou. Každý daný moment nás „otáčí“ dokola tak, aby jsme začali odhalovat tuto sílu, jakkoli to půjde, dobrou cestou nebo špatnou.

Dobro a zlo jsou relativní. Je možné, že někdy nás On vzdaluje od sebe skrze úspěch a přitahuje nás k sobě skrze utrpení. Nicméně, jestliže rozpoznáme, že všechno přichází od Něj, tak se všechno v tomto životě stane metodou pro spojení s Ním.

Existuji já a svět kolem mě, který je ve skutečnosti ukázkou Stvořitelova postoje ke mně. Mám ho odhalit za použití tohoto světa a začít s Ním dialog.

Nicméně, předtím než ho začnu chápat bude on pokračovat v ovlivňování mě „zvenku“. On se mnou mluví jazykem  odevzdání, ale já stále mluvím řečí přijímání.

Jsem svázaný svým Egoizmem. Přestože svět kolem mě reprezentuje Světlo, nemám v něm žádný záchytný bod a pokračuji v přijímání způsobem, jakým mi můj egoismus napovídá.

Jestli dokážu změnit sebe, uvědomím si že tento svět je Světem Nekonečna.  Všechno záleží na pozorovateli (viz Baal HaSulamův článek “Stvořitelovo skrytí a odhalení“).
Vidím hrozný svět kolem mě protože já jsem hrozný, přesto, pokud proměním sám sebe uvidím, že je dokonalý a věčný. Mnoho kabalistů kteří uspěli v nápravě jejich vnímání z přijímání na odevzdání, nám o tom říkají.
Nemůžu správně zacházet s tímto světem podle toho jak se mi jeví, protože ho vidím skrze moje klamné vlastnosti. Ve stejném čase, můžu změnit moje vlastnosti, dosáhnout odevzdání, nad svým egoizmem.

Potom budu všechno vidět opačným způsobem. Svět bude vypadat jinak skrze moje nové vlastnosti, které případně obdržím.

To je nazýváno „nové vnímání reality“. Svět nemá stálý obraz, vše závisí na pozorovateli. Je řečeno, že každý posuzuje do výše svých vlastních chyb.

Tenhle svět jednoduše slouží jako „obal“ kolem skutečného světa, ačkoli je to vše co mohu vnímat v tomto okamžiku. Později objevím že je to místo plné dávání a lásky a budu ho vidět tak jasně jako nyní vidím současnou „realitu“.

Všechno co musím udělat je změnit moje přijímající vlastnosti na odevzdání. Tedy, budu vnímat „příští“svět! Jak to udělat? Za tímto účelem máme učitele, skupinu a knihy.

 Ze druhé části Denní Lekce Kabaly  ze 22.9.2010 Baal HaSulam

Filed under: Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Právě nyní máme příležitost urychlit tempo našeho rozvoje tím, že si egoisticky vybereme menší ze všech zel. Samozřejmě to ještě není svobodná vůle, protože svobodná vůle mi dovolí vybrat si, co chci, zatímco tady je mi nabízena jen bolest a potěšení, a řekl: „Vyber si!“

Baal HaSulam popisuje dvě stupnice měření: „hořké versus sladké“, a „pravda versus lež“. Musíme vystoupat na úroveň pravdy místo lži, či jinými slovy, sladkosti a hořkosti. Každý vidí, že zde svobodná volba neexistuje, pouze analýza: Do jaké míry jsem řízen svým intelektem a do jaké míry svým srdcem?

Vše je dáno tím, co je mi zjevné (odhaleno) a co nikoli, a co je důležitější: pravda nebo hořkost? Je zřejmé, že si vyberu podle mého vnímání. Avšak pravá svobodná vůle se ukáže pouze ve skupině. Skupina slouží jako vnější faktor, kterým rozeznám význam vnější pravdy.

Proto „pravda“ představuje být součástí skupiny. Nicméně, mezi pravdou a skupinou se nachází odpor, kterým je můj egoismus, má vůle přijímat potěšení. Je to dokonalý systém a není závislý na mé schopnosti rozlišit „pravdu“, „lež“, „hořké“ a „sladké.“ Nemusím být chytrý nebo citlivý. Nezáleží na tom, kdo je inteligentnější, duchaplnější či prozíravější. Na konci dne na vše nahlížíme ze vztahu ke skupině, na naši jednotu i na Stvořitele.

Existuji v tomto obvodu, tento spirituální tranzistor, kde aktivuji světlo, které proudí shora dolů do úrovně, kde jsem se skupinou sjednocen.

 To je naše svobodná vůle, nalezena ve střední třetině Tifferetu. Na jedné její straně je ego a na druhé straně skupina; a já provádím analýzu na stupnicích „pravdy a lži“ prostřednictvím „hořkého a sladkého“ ve vztahu k sobě a skupině

[#21912]
Z 1. Části každodenní kabalistické lekce 24/09/2010. „Odpad chléva a vinice“ ???

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Máme cítit to co Zohar popisuje uvnitř nás, nebo bychom se měli snažit cítit Zohar v našem spojení se skupinou?

Odpověď: Zohar nám vypráví o různých stavech kterými každý z nás jednotlivě prochází. Nicméně, člověk se na to může připravit pouze prostřednictvím jednoty ve skupině, podobně jako autoři knihy Zohar, který sepsali ve stavu jednoty.

Psali o odevzdání, jednotě, stejně jako o jejích různých úrovních. Úrovně jednoty jsou 125 kroky vzestupu. Na každé příčce se schází mnoho přání a vlastností člověka, aby se staly ekvivalentními s jednoduchým světlem.

Filed under: Z ranní lekce, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→