Člověk roste takovým způsobem, že v první řadě dostává nové touhy a naplnění, které jsou nezbytné pro jeho rozvoj, a které pracují v jeho prospěch. To je směr, který je mu dán od přírody, která chce aby vyrostl a stal se soběstačným, tak jak rostou děti v našem světě.

Toto není považováno za zakázanou radost, protože musím projít touto přirozenou cestu vývoje, dokud se nestanu „dospělým.“ Skutečně, vidíme jak jsou děti obvykle plné různých přání a mají radost ze života.

Nicméně ve chvíli, kdy se stanu dospělým, musím začít růst a rozvíjet se vědomě, spíše než silou přírody. Najednou se pro mě všechny radosti stávají škodlivými, protože je necílím jako odevzdání.

Dříve veškerá zodpovědnost spočívala na přírodě. Stvořitel určil mou cestu a vedl mě až do věku 15-20 let. Všechno, co jsem si vzal z tohoto života, bylo pro můj vývoj přínosem. Ale jakmile jsem dokončil toto období „dětství“, musím začít stanovovat svůj vlastní směr. Nyní musím přidat záměr odevzdání o své vlastní vůli. Jinak mě již žádné potěšení, které obdržím,  nebude pozvedat a posunovat dál, ale bude mě zabíjet! To mě povede zpět, abych ucítil, že je nemožné jít dál tímto způsobem, a že namísto rozvoje prostřednictvím svého egoismu a potěšení se musím vyvíjet přes záměr odevzdání.

Proto všechna potěšení, které osoba obdrží po dosažení věku dospělosti jsou pro něj škodlivá. Je to jako člověk, který si škrábe vlastní ránu. Jak hluboko musíme být ponořeni v tomto zle, abychom pochopili, že nemůžeme pokračovat tímto způsobem – jako děti, které vyrostly, a kterým příroda už nedovoluje užívat si života lehkomyslně, ale místo toho od nich požaduje odevzdání?

Jak hluboko budeme muset „škrábat vlastní rány“ je něco, co závisí na nás. Máme všechny prostředky a vysvětlení a jsme postaveni před studium, knihy, a skupinu, která je místem, kde se musíme stát vážnými a přemýšlet o tom, co musíme přidat do našeho života s cílem rozvíjet se správně.

Co navíc přidáváme k rozlišení „sladké vs. hořké“ je „pravda vs. nepravda“ – na rozdíl od dětí, které chápou jen „hořké a sladké.“ Abychom nezůstali dětmi po zbytek našich životů, jak se říká: „Co dělat s dětmi, které přestárly?“, musíme začít jednat v souladu se zásadou „pravda vs. nepravda“. Přesto bychom neměli vymazat „sladké vs. hořké“, ale spíše nad tím postavit nový postoj k životu. To je možné pouze tím, že na sebe přivoláváme Vyšší světlo pomocí studia kabaly.

Z 4.části každodenní lekce kabaly 18/07/2010, „Úvod do knihy, Panim Meirot uMasbirot“

Filed under: Studium, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Co dělá skupina? Má mi pomoci vidět můj egoismus nebo ho opravit?

Moje odpověď: Obojí. Nikdo z nás nemůže žít bez systému, bez duchovního prostředí. Mé cvičení svobodné vůle, stejně jako moje práce, na něm zcela závisí. Semínko vytažené z půdy a ponechané bez potřebného prostředí zemře! Co vzejde z toho, pokud ho upustíte na zem a nezakryjete půdou, která poskytuje vodu, výživu, minerály a energii?

Pro člověka spočívá rozdíl v tom, zda pracuje ve skupině nebo ne. Předpokládejme, že máte pytel semen a můžete je zasadit, aby v něco vyrostly. Pokud ne, k čemu jinému jsou dobré? Pouze k jídlu ….

Z 2. části každodenní lekce kabaly 16/07/2010, Zohar

Filed under: Prostředí, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Jak mohu být motivován „odevzdáním“, když nevidím žádné výsledky mých činů? Mám jen slepě věřit, že text který studuji, mě takto ovlivňuje?

Moje Odpověď: To je dvoustranný problém. Na jedné straně musím žádat o odevzdání, i když o něj nemám skutečný zájem. Na druhou stranu, když náhle nějakým zázrakem chci odevzdávat, pak stále očekávám výsledek této akce v mém příjmu do mých Kelim (nádob). Ale odměna za odevzdání nemůže přijít do těchto Kelim.

Je to prostě nemožné. Když odevzdávám, pak cítím výsledek uvnitř Kelim odevzdání. Když odevzdávám, očekávajíc, že výsledek přijde dovnitř Kelim pro příjímání, pak zůstanu dvojnásob prázdný.

Když proto člověk nevidí výsledek svého dobra, svých správných činů, které možná skutečně dělá, je to přirozené, protože hledá výsledek na špatném místě. Kontroluje svou peněženku aby viděl, „Kde je moje odměna za odevzdání? Kde jsou peníze, čest, moc, zdraví, nebo alespoň něco? „Ale v těchto Kelim nejsou k dispozici žádné výsledky. Naopak, jsou dvakrát tak prázdné.

Vynaložíte tolik úsilí, ale nemáte nic. Bylo by to v pořádku, pokud byste nikdy neměli snahu. Člověk, který nepracuje neobdrží nic (i když je připraven přijímat bez práce). V takovém případě si nemůžete stěžovat. Ale pokud dávám a nedostávám nic, je to dvakrát horší.

Tak co byste měli dělat? Abyste cítili reakce na a ve prospěch činů odevzdání, musíte odhalit Kelim odevzdání. Musíte správně rozumět tomu, jaký by měl být výsledek odevzdání.

Je psáno, „odměnou za přikázání je přikázání,“ a „odměnou za přikázání je znalost Toho, kdo dává přikázání.“ Znamená to, že odhalím kvalitu odevzdání, která se ve mně najednou začne objevovat, Vrchní síla, která řídí vše. Najednou s ní začnu mít spojení. Mohu také pocítit, že aspiruji k tomu, abych dál jednal v tomto směru. To je odměna.

Musíme ji hledat. Náš jediný problém je, že hledáme špatnou věc na špatném místě.
 
Z druhé části každodenní lekce kabaly 14/07/2010, Zohar

Filed under: Práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Lidé si myslí, že modlitba se vztahuje k náboženství a k věřícím lidem, a že je vzdálena obyčejným, světským lidem. Ale to není pravda! Všechny naše vnější oděvy, fyzická těla, a objekty kolem nás v tomto světě jsou vyjádřením touhy. Neexistuje nic jiného než touha, která pro sebe vytváří všechny tyto oděvy.

Proto, aniž bychom o tom věděli, určujeme celé naše životy našimi touhami, včetně toho, do jakého stavu vstoupíme v příštím okamžiku, a jak prožijeme tuto realitu! Ať už chceme nebo ne, všichni se stále modlíme, nebo žádáme nějaký druh naplnění našich přání. Děláme to zcela nevědomě. Nemusíme se modlit za někoho nebo kvůli něčemu úmyslně. Touha obsahuje celou naší vnitřní podstatu, a můj pocit, že mi něco chybí, se nazývá modlitba.

Chceme něco v každém okamžiku. Takto ovlivňujeme realitu, která neobsahuje nic jiného než touhu a sílu touhy. To znamená, že v každé chvíli něco chci a modlím se za to. Naše touhy se navzájem propojují a ovládají celý vesmír, neustále pro nás produkují nové obrazy a nové stavy.

Stavíme tento svět našimi modlitbami! Proto jediné co potřebujeme, je změnit naše požadavky, a to navzdory přání našeho srdce. Potom odhalíme nový svět, protože celý svět je pocit uvnitř mé touhy.

Proto se věda kabaly jmenuje „Kabala“ (přijímání), protože mluví o tom, co dostanete v příštím okamžiku. Jen vy určujete, co bude v příštím okamžiku, co dostanete, a co v něm pocítíte. Budete schopni měnit svůj pohled na svět tím, že zaměříte své přání příslušným směrem (který se nazývá modlitba)? Pokud změníte vaši modlitbu tak, že místo toho, co si přejete teď, budete toužit po správné věci, pak změníte celý obraz světa a celou realitu.

Z první části každodenní lekce kabaly 12/07/2010 „Význam modlitby mnoha“

Filed under: Náboženství, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Jak si mohu být jistý, že můj učitel kabaly je skutečný kabalista, když mám následovat „víru nad rozumem?“

Moje Odpověď: Jak můžeš zkontrolovat na jaké úrovni je tvůj učitel, a zda je kabalista, nebo ne? Kdo jsi, abys to přezkoumal? Jaké nástroje máš, a jaké testy můžeš provést?

Možná bys ho mohl vyzkoušet jak dobře zná teorii a Talmud Eser Sefirot? Ale každý si pamatuje příběh Baal HaSulama o „kabalistech“, se kterými se setkal v Jeruzalémě. Znali všechny ARIho knihy a celou knihu Zohar zpaměti. Když slyšeli začátek věty, mohli v ní pokračovat až do konce kapitoly.

Avšak prokazuje to, že byli kabalisty a dosáhli spirituality? Byli jen počítačem s dobrou pamětí. Vedle teoretických znalostí a schopnosti se dovedně prezentovat, se zdá, že žádné jiné kritérium není jisté. Jak to můžeš vyzkoušet, pokud nemáš vhodné nástroje?

Spiritualita existuje ve vlastnostech, které dosud nemáš, a proto nejsi schopen určit, zda ostatní lidé mají duchovní vlastnosti, nebo ne. Kromě toho je může také každý kabalista skrýt. Dokonce i před jiným kabalistou, jiný se může „maskovat“ do té míry, že ostatní nepoznají ani neucítí nic.

To je důvod, proč jediným způsobem, jak někoho prověřit je vlastním srdcem. Měl bys sám sobě otevřít své srdce, nikdy se neklamat, a pak uvidíš, zda jsi připraven sledovat tuto osobu bez litování nebo sebe-donucování, a bez boje se svými pochybnostmi.

Mohou být některé věci, s kterými nebudeš souhlasit, ale přesto pokračuješ s cílem dát jim příležitost. Nemusíš mít rád jeho způsob výuky, nebo jeho chování, ale jsi připraven vyzkoušet principy, které používá, a proč je používá.

Ty jsi ten, kdo má to zjistit, nikdo jiný to za tebe neudělá. Komu jinému můžeš věřit? Není žádný rozdíl mezi důvěrou svému učiteli a důvěrou člověku, který ti o něm něco říká. Na čí slovo se můžeš spolehnout? „Spoléhat na někoho“ znamená používat „víru nad rozumem“ a věřit, že tvůj učitel je ve spiritualitě a ví, o čem mluví.

To je důvod, proč ti může dát radu jen tvé srdce. Jak se říká: „Člověk by se měl vždy učit tam, kde jeho srdce touží.“ Je třeba zjistit přesně, co chce vaše srdce, a pak se vyhnout názorům jiných lidí, takže se můžete spolehnout na svou volbu.

Z čtvrté části každodenní lekce kabaly 13/06/2010, článek „Najdi sobě Rava a kup si přítele – 2“

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Proč Stvořitel vytvořit svět takový, jaký je? Proč se skryl naší mysli a smyslům? Proč nás vytvořil jako protiklad k němu a ke konečnému cíli?

Moje odpověď: Udělal to proto, aby nám dal svobodu. Chtěl, abychom měli touhu jej odhalit prostřednictvím naší vlastní svobodné volby. Chtěl, abychom se stali dárci, jako je On. Kdybychom cítili, jaký je Stvořitel hned od začátku, nic bychom nenamítali a nechtěli dělat nic jinak.

Stejně tak se nikdo z nás nechce postavit egoismu, který nad námi vládne. Automaticky uskutečňujeme náš egoistický program. Podobně, pokud by v nás byl program odevzdání a uskutečňovali bychom ho také  automaticky, pak bychom se nazývali anděly, “automatickými“ silami přírody. Nicméně, žádná svoboda v obou těchto formách neexistuje.

Svoboda je pouze uprostřed. Je mezi nečistotou a posvátnosti. Tento stav se nazývá Klipat Noga. To je ve střední třetině vlastnosti Tiferet.

Stvořitel nás musí umístit na nestabilní místo tak, že nebudeme vědět jak dosáhnout rovnováhy, jakým způsobem se houpat. Nevíme, co je dobré a co je zlé, čemu dávat přednost nebo o co usilovat? Zde se nachází místo naší svobodné volby.

Tvoříme linie z těchto bodů svobodné volby a postupujeme od této chvíle až do konce nápravy. Naším jediným úkolem je pochopit rozsah skrytí a jeho formy a uvědomit si důvody a potřebu. Tímto způsobem sami budujeme nezávislé bytí.

Stvořitel nemá jiný cíl než naší nezávislost. Koneckonců, on potřebuje nezávislé stvoření, které může těšit. Jak může potěšit stroj, který stvořil, a který plně kontroluje? Nicméně do té míry, do které se stvoření stane nezávislým, dostává Stvořitel potěšení tím, že ho těší. Teď je tu někdo, koho může potěšit, je zde někdo, kdo skutečně existuje.

To je důvod, proč nás nevytvořil dobrými hned a nedal nám Svět nekonečna na začátku. Byl nucen nás vytvořit jako svůj opak a umístit nás mezi dvěma světy. Koneckonců právě tady uprostřed, mezi těmito dvěma světy, kde nevládne ani Stvořitel ani stvoření, v tomto neutrálním bodě, který nenáleží ani Stvořiteli ani stvoření, jen tam máme svobodu.

Z třetí části každodenní lekce kabaly 08/06/2010, Úvod do studia deset sefirot

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Co je jednota? Je to vnitřní pocit, nebo odhalení nějaké síly?

Odpověď: Jednota je nová realita, o které nemáme ani tušení. Jedná se o nový materiál, který jsme předtím necítili, a který má vlastnosti duchovního světa: vlastnosti odevzdání. Když se staneme součástí této dimenze a žijeme v ní, začínáme odhalovat jiný, nový rozměr, jako bychom našli sami sebe na jiné planetě. Odhalíme tento rozměr ve vlastnostech této látky: v odevzdání. (Pokračování textu…)

Filed under: Jednota, Z ranní lekce - Žádné komentáře→