Filed under: Studium, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Je duše člověka spojená s jeho tělem jako duchovní kořen a jeho větev?

Odpověď: Duše není spojena s tělem. Duše obsahuje 613 tužeb, které musím opravit pomocí 613 světel. Tyto touhy nejsou v žádném případě spojeny s naším světem a v obyčejném člověku nejsou přítomny.

Objevují se pouze v těch, kdo studují kabalu s úmyslem vytvořit mezi studenty spojení  na základě odevzdání a lásky, tzn. napravit rozbití jednotné duše Adama do částí, do samostatných duší. Tyto neopravené touhy nebo vzájemná nenávist se neobjevuje u těch, kteří nestudují kabalu, a proto nemají co opravit.

Korekce probíhá ve dvou fázích:

1. Nepoužívání 613 tužeb. Toto se nazývá provedení „613 doporučení Tóry“ (Eitin).

2. Přijímání uvnitř 613 tužeb za účelem odevzdání. Toto se nazývá provádění „613 instrukcí Tóry“ (Pkudin).

Touhy, které byly poškozeny a staly se egoistickými, mají záměr „pro vlastní dobro.“ Když jsou opraveny, získají záměr „v zájmu ostatních.“ Tyto touhy jsou naplněním přikázání, protože Stvořitel nám přikázal „opravit naše duše.“

Toto je duchovní činnost, která není závislá na fyzickém těle. Osoba nemusí mít ruce a nohy, nebo nemusí mít dokonce ani celé tělo, a může stále provádět tyto činnosti. Korekce touhy nijak nesouvisí s fyzickým tělem. Přítomnost člověka v duchovním světě není spojena s tímto světem.

Vše je pociťováno uvnitř touhy. Hmota je touha. Pocit uvnitř nejnižší touhy nám vytváří obraz našeho světa nebo reality, ve které žijeme. Nejnižší úroveň, tzv. „tento svět“, není možné napravit. Je to neživá úroveň, která není předmětem nápravy.

Nicméně, kromě neživé úrovně touhy s názvem „tento svět,“ také získávám malou touhu po další úrovni, „bod“ z vyšší úrovně, která nijak nesouvisí s materiální úrovní. Tato touha se nazývá „bod“, protože v něm vnímám jen přání po něčem mimo tento svět. Můžu ji rozvíjet přitahováním světla, které jej propojí k bodům jiných lidí, nebo jinak řečeno, spojí mou duši s ostatními dušemi. Uvnitř spojení, které se objeví, začnu cítit duchovní svět.

Když se k mému bodu připojí další body, pak se objeví systém a světlo ho přivede k životu. Pak všichni účastníci pocítí život!

Z 1. části každodenní lekce kabaly 01/08/2010, „Podstata kořene a větve“

Filed under: Spojení, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Pokud pár lidí vytvoří skupinu a propojí se navzájem, jak mohou šířit tento pocit spojení do celého světa?

Odpověď: Stačí, abych dosáhl vlastnosti spojení, odevzdání a lásky prostřednictvím své malé skupiny. Když se obrátím k získání této vlastnosti na velký svět, vidím ho jako jednotný. Koneckonců, pokud mohu vystoupit ze sebe směrem k jedné osobě, stejně tak můžu vystoupit ke všem a ke Stvořiteli. Objeví se ve mně smyslový orgán pro vnější svět (clona a Ohr Hozer). V důsledku toho svět spadá do dosahu mého vidění.

Bez něho objevuji jen věci, které odpovídají mému egu. Jednoduše nevidím co můj egoismus nemá rád nebo o co nemá zájem. Na světě existuje spousta věcí, které nejsem schopen vnímat. Existuje úžasný a neobyčejný vesmír, duchovní svět, ale já jsem k němu slepý. Prostě nemám potřebné orgány vnímání. Necítím duchovní svět. Jenom kolem mne teče. Je tady a teď, ale já ho všechen postrádám!

Musím získat nový smyslový orgán: pocit lásky a odevzdání. Potom budu cítit odevzdání a lásku, která prostupuje svět. To je to, co se nazývá Stvořitelem. Když dostanu tyto pocity, i ty nejmenší, do té míry ucítím část duchovní reality. To bude znamenat, že jsem se vyšplhal na první duchovní úroveň. Poté rozšířím své vnímání, získám schopnost milovat a odevzdávat více a budu cítit více.

Čím bude větší moje duchovní nádoba, můj nástroj vnímání, tím více ucítím duchovní svět. Tímto způsobem vystoupám 125 duchovních stupňů a postupně dosáhnu plného pocitu vlastnosti odevzdání. Tím dosáhnu kompletní opravy mé duchovní nádoby a uvidím celou realitu, celého Stvořitele a všechny síly odevzdání a lásky, které existují. Cítím tuto sílu, a to mě naplňuje. Stvořitel a já jsme teď spolu. Jednám nyní s nově získanou vlastností, novým smyslovým orgánem.

Z tohoto důvodu, pokud nemám tuto vlastnost lásky a odevzdání, nemůžu si stěžovat, že nemám smysl pro duchovní realitu, která existuje tady a teď. Není skrytá kdesi daleko na jiném místě. Prostě ji necítím, neobjevuji nebo nevidím. Je to jako kdybych sundal brýle a ztratil schopnost rozlišovat předměty: celý svět pro mě zmizel a neexistuje.

Z 1. části každodenní lekce kabaly 25/06/2010, Shamati #99

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka:  Když je člověk obklopen velkou skupinou, kde je podporován a starají se o něj při jeho pádu, je to skvělé. Ale co ti ostatní, kteří žijí odděleně, daleko od nejbližší kabalistické skupiny, v prostředí, které je spiritualitě vzdáleno,  jako například Evropa?

Filed under: Duchovno, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Studuji Zohar každý den, ale necítím nic kromě toho, že roste moje touha. Pokračuji správným směrem?

Moje odpověď: To je velmi dobře! Pokud vaše touha roste z jednoho dne na druhý, pak nepotřebujete nic jiného! I když vám rostoucí touha přináší zklamání, musíte to vidět jako odměnu. To je proto, že touha nebo nedostatek naplnění je síla, která vás posunuje vpřed. Když máte prázdnou touhu, cítíte, že vám chybí jednota se stvořitelem, pocit spojení s Ním, kvalita odevzdání.

Proto je správné přání odměna. V našem světě musíte získat naplnění, ale v duchovním světě, musíte získat duchovní nádobu, touhu. Naplnění je tam vždy, jste vítáni přijít a vzít si je! Ale do čeho je naberete? To je otázka.

Právě teď existují duchovní poklady všude kolem vás: „diamanty“, „zlato“, „peníze“, a cokoli jiného, co si můžete přát. Prostě po nich netoužíte, což je důvod, proč je nepoznáváte. Prostor kolem vás se zdá prázdný! Všechno nejlepší co máte možnost si přát, je již přítomno, ale je to jako kdybyste měli roubík a ruce a nohy byly svázané, a pak jste byli umístěni před tento poklad a bylo vám řečeno: „To je tvoje!“ Ale jak to může být vaše, pokud si to nemůžete vzít?

Je nezbytné vyvinout a připravit přání, duchovní nádobu. To je všechno, co musíme udělat. Proto je naše odměna touha či aspirace, a ta musí být vytvořena světlem. Musíme změnit naše vnímání, náš postoj k odměně a trestu. V našem světě je trest touha nebo pocit nedostatku, zatímco odměnou je naplnění, které uklidňuje, protože žijete uvnitř vůle přijímat.

Nicméně pokud jste uvnitř vůle odevzdání, a máte touhu odevzdávat, je to odměna. Proč je rozdíl tak velký? Je to výsledek omezení. Omezení bylo provedeno na přijímání, ale neexistují žádné omezení na odevzdání.

Pokud již máte touhu odevzdávat, pak před vámi leží vše otevřené a vše se vám odhaluje ve stejné míře. Uvnitř vašich přání odevzdávat, začnete vidět v odraženém světle všechno kolem vás, a můžete si to vzít!

Takto postupně, od jednoho dne k druhému, Zohar mění naši vizi a směr našeho uvažování tím, že staví nové, odlišné postoje k životu a fázím duchovního vývoje.

Z druhé části každodenní lekce kabaly 18/07/2010, Zohar

Filed under: Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Světlo, které lidé vidí v průběhu klinické smrti, jim dává pocit míru, má toto světlo něco společného s okolním světlem?

Proč by živé tělo mělo přijímat světlo jen proto, že zemřelo? Proč by si člověk měl myslel, že smrt fyzického těla znamená korekci? Po smrti tělo zůstává na fyzické úrovni, stejně jak tomu bylo za jeho života. Jak to ovlivní duši?

Jediná věc, která má dopad na duši je korekce. Naopak, pokud duše jednoduše opustí tělo, aniž byla provedena jakákoli duchovní práce, proč by měla mít nárok na světlo? Byla by to „hanba“ – jako „chléb, který není jeho.“ Kdybyste dosáhli Vyššího světa pouze tím, že jste řízeni vyšší silou, která na vás působí od narození po smrt, kde je pak vaše svobodná vůle a vědomé úsilí? Kdybych uvnitř sebe prostřednictvím své vlastní práce nezformoval nádobu, schopnou vnímat Vyšší svět, jak budu vědět, že to je vyšší svět? 

Po smrti našeho těla nedostaneme nic, protože zůstává na stejné fyzické úrovni, jako když bylo živé. Jediná věc, která zůstává po smrti jsou Rešimot (informační data, záznamy). Nicméně, jestliže člověk nerealizuje své Reshimot, bude se starými Rešimot narozen v novém těle.

Ve fyzickém těle z masa, není nic duchovního nebo posvátného. Respektujeme mrtvé tělo, protože nám představuje duši. Proto v naší snaze zrcadlit Vyšší duchovní činy, provádíme určité rituály. Kdybychom udělali to stejné prostřednictvím sil naší duše, pak bychom udělali skutečné nápravy.

Baal HaSulam napsal: „Je mi jedno, kde pohřbíte můj pytel kostí.“

Z 4. části každodenní lekce kabaly 16/07/2010, článek „Podstata moudrosti kabaly“

Filed under: Z ranní lekce, Zdraví - Žádné komentáře→

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→