Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Čtu Zohar a přeji si proniknout do jeho vnitřního obrazu. Jaké jsou to touhy a vlastnosti? Chci zcela vymazat tento materiální, vysněný, imaginární obraz. Chci si místo toho představit opravdový obraz. Co bych viděl, kdyby se právě teď odehrálo toto odhalení? Chci se o to snažit jako dítě, které chce být dospělé. Pak uvnitř sebe uvidím spojení vlastností a tužeb, místo abych viděl tyto hmotné obrazy.  

 Touto snahou budím Světlo, které Přetváří, jenž mě srovnává se Stvořitelem. Nemusím o tomto Světle přemýšlet; probouzí jej snaha vidět pravý obraz. Doopravdy zde není žádné „Světlo, které přetváří,“ je tu jen pokročilejší obraz světa na dalším, vyšším stupni, který se, ve srovnání se mnou, jaký jsem teď, nazývá Světlo. Pokud na mě ve srovnáním se současným obrazem dělá dojem vnitřnější obraz, nazývá se Světlo.

Světlo vnímáme jako zvláštní stimulaci v touze. Zaznamenáváme jej písmeny stejným způsobem, jakým zaznamenáváme touhy. „Usiluji ke Světlu“ znamená, že usiluji o pokročilejší stavu odevzdání. To pro mě znamená Světlo.   

Z první části Každodenní kabalistické lekce 19/4/2010, Zohar

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Co bych měl dělat, pokud se během lekce k Zoharu nemůžu koncentrovat ani 5 minut? Nevím, kde to všechno mám uvnitř sebe hledat.

Moje odpověď: Za každou cenu pokračuj v tom, že v sobě hledáš všechny vlastnosti, popsané v Knize Zohar. Kdyby bylo nemocnému řečeno, že tento text obsahuje informace, díky nimž se může uzdravit, uniknout potížím, bankrotu a jiným problémům, chamtivě by „hltal“ text, snažíc se absorbovat každé jeho slovo. Pokud by byl vystrašený a hledal v textu spásu, snažil by se mu porozumět, i kdyby byla kniha napsaná v cizím jazyce.

Ale nás nedostatek duchovnosti nestraší. Pouze prostředí v nás může vyvolat tuto touhu.

Takže dokonce i když nevíš, kde po tom  uvnitř sebe pátrat, stejně pokračujv hledání. Představ si, že vstupuješ do nového, temného, neznámého místa a nic nevidíš. Máš baterku a pokaždé, když něco uslyšíš, namíříš tou baterkou a doufáš, že něco najdeš.

Jako dospělí studujeme tak, že naplňujeme svůj intelekt. Ale pocity se skrze intelekt nevyvíjí.  Jako děti se však vyvíjíme posloucháním a pozorováním, aniž bychom rozuměli tomu, co jsme slyšeli či viděli. Právě proto jsme rozvinuli své pocity a mysl. Byly nám vyprávěny příběhy, ukazovány věci, ale my jsme jim nerozuměli. Byla nám vysvětlována spojení mezi věcmi, ale my jsme je nechápali. Avšak právě kvůli našim snahám porozumět jsme se změnili ze zvířete v lidskou bytost.

Proto teď, když se snažím uvnitř sebe rozvinout nové smysly a mysl, čtu Zohar bez toho, abych rozuměl o čem „to“ vše je. Avšak mé snahy uvnitř mě odkrývají nové schopnosti a nakonec začnu vnímat a chápat něco, co mi bylo skryto.

Vrchní Svět je mezi námi. Potřebujeme jen pokračovat v tom, že se bude vyvíjet z lidské bytosti tohoto světa vstříc tomu, abychom se stali „člověkem“ Vrchního Světa. Vynalož veškeré úsilí, abys viděl. Takto se vyvinou tvé smysly. Poté co začneš vnímat, začne pracovat také tvá mysl.

Filed under: Z ranní lekce, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→