Odpověď: Je to tím, že se mění Kli (nádoba). Auto nikam nezmizí, ale má touha vzroste a přijaté potěšení z vlastnictví nového vozu už ji nadále nenaplní. Změna touhy je kvalitativní, ne kvantitativní. V duchovním růstu jde spíše o kvalitu, než o kvantitu.

Auto, zaparkované u mého domu, je stále nové a nádherné, ale už mě po týdnu nadále nevzrušuje. K tomu dochází proto, že se uvnitř nás formuje další touha („jazyk prvotního hada“), která má za následek, že si člověk klade otázku „Co mě tato koupě dala?“ Ani tuto otázku nezaznamenáte, přesto se ve Vás probudí a zhatí všechnu Vaši radost.

Po rozpadu či pádu Stromu vědění, se v každém druhu potěšení objevil bod, který jej spojuje se Stvořitelem. Když je vaše touha uspokojena, tento bod se zeptá, zda jste dosáhl věčného potěšení. Nutí vás okamžitě hledat jiný způsob, jak se uspokojit. Tímto způsobem postupujeme celou svou historii, vyvinuli jsme se právě kvůli tomu. Tím se člověk liší od zvířete: rozením nových tužeb.

Podvědomá potřeba být si se Stvořitelem podobný nás stále táhne kupředu, od dob, kdy jsme vylezli z jeskyní, až do dnešního dne, a je to výsledek prvotního hříchu. Naše touhy (Adam a Eva) by zůstaly zvířaty, pokud by člověk uvnitř nás neustále nerostl. Pokud jde o Stvořitele, začneme cítit stud, protože si uvědomujeme, jak se od Něho lišíme. Hanba nás nutí dávat si tuto otázku, „Co jsem z toho získal?“ Podvědomě si myslíme, „Proč potřebuji nové auto, snažím-li se dosáhnout Stvořitele?“ Dokonce, i když si nejsme našeho spojení se Stvořitelem vědomi, pochází trýznivá prázdnota uvnitř nás od Něj.

Ze. 4.části denní kabalistické lekce 9/2/10, „Úvod do knihy Panim Meirot uMasbirot”

Filed under: Duchovno, Z ranní lekce - 1 komentář →

Ve skutečnosti není rozdílu mezi Stvořitelem a skupinou, ten existuje pouze v našem egu. Utajen je přede mnou pouze jeden element: zdroj potěšení. To je důvod, proč vidím skupinu namísto Stvořitele.

Je tomu tak v zájmu mé vlastní spásy, protože tak si k nim mohu vytvořit nesobecký vztah, který není poškozen potěšením, jenž mi mohou poskytnout! Proto jsou mi radost a naplnění, které ve skupině existují, skryté. Jsem tak schopen si s nimi vybudovat vztahy pomocí svého svobodného, nezávislého jednání.

Pokud by Stvořitel sám sebe a svou lásku ke mě odhalil najednou, zavázalo by mne to ve všem a přišel bych o možnost používat svou svobodnou vůli. Když je mi Stvořitel skryt, jsem na něm nadále zcela nezávislý: Cítím-li, že mám ke skupině blízko, přiblížím se jí, když ne, vzdálím se jí; mohu si o nich myslet, cokoli chci. Utajení je ze strany Stvořitele velkou laskavostí. Dělá to pro naše vlastní dobro, aby nám tak umožnil vybudovat sebe samotné.

Utajování mi dovoluje zůstat neutrální a vytváří mou individuální povahu a hodnoty. Jen se mi zdá, že jsem obklopen skupinou cizích lidí. Ve skutečnosti je to má vlastní duše, mé duchovní Kli!

Z 1. části denní kabalistické lekce 9/1/10, „Co je při práci den a noc?“

Filed under: Duchovno, Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Co to je „víra nad rozumem“? „Víra“ je odevzdání (dávání), a „nad rozumem“ znamená, že je důležitější než přijímání. V našem stavu se tato vlastnost projevuje pouze v mém postoji ke skupině, protože jen ve skupině si mohu jasně uvědomit, že dávám přednost zájmům skupiny před svými vlastními v obou případech, v mém jednání i v mých myšlenkách.

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Předně poděkujme našemu egu za to, že nám přináší takové otázky jako „Kdo“ a „Co“. Ve skutečnosti ukazují, že Stvořitel, Mojžíš, a faraón se setkali. Faraón vyzývá Mojžíše: „Kdo je pro mě Stvořitel abych poslouchal jeho hlas?“ Jedná se o zjevení bodu „Mojžíše“ v tobě, bodu, který přechází od Stvořitele k „faraónovi“ a vyvolává v tobě tyto otázky. Tyto otázky patří k duchovní dimenzi, nikoli k tělesné. Nyní musíte jít dál a rozvíjet je dále.

Vzpomínáte si, jak Tóra popisuje, co se stalo v důsledku těchto otázek? Mojžíš se bojí, ale nemá na vybranou. Čas od času přichází k faraónovi se Stvořitelem, a „faraón“ (naše egoistická touha) je znovu a znovu zasažen. Takto se člověk vyvíjí.

Stvořitel přiznává, že záměrně zatvrzuje faraónovo srdce, naše ego. Proto jsme náhle tlačeni různými egoistickými výpočty. Naše okouzlení pozemskými radostmi  se obnovuje a cítíme, že tento svět je plný potenciálu. Myslíme si, že v něm můžeme dosáhnout velkého úspěchu a nechápeme, proč jsme ho nechali za sebou. Kromě toho, kde je uznání, bohatství, moc a možnost zaopatřit se tak, jak to dělají ostatní?

Vyvstanou další takové otázky a váš postup bude záviset pouze na prostředí. Vidíme, že dokud všechny „egyptské rány“ nepřejdou, „národ Izraele“ se v nás nestane jediným. To se stane pouze před  úplným exodem. Do té doby, musíme zůstat silní. Můžeme veškeré Světlo Stvořitele a Vyšší pomoc můžeme dostávat výhradně prostřednictvím prostředí. Nepřijde to odjinud.

Světlo přichází z kabalistických textů. Pokud však nejsou spojeny s duchovním prostředím, nebudou mít na nás vliv. Abychom našli Stvořitele a šli s Ním za faraónem, potřebujeme prostředí a autentické zdroje.

Takto bychom měli odpovídat na tyto otázky ještě před tím, než se v nás objeví. Nečekejte, až hodiny udeří a egyptská poprava začne. Začněte hned teď. Zapojte se do skupiny a vybudujte pro sebe pevný základ. Pokud vám skupina dá sílu, budete pokračovat bez vyrušení a pádů a váš vůz bude uhánět vpřed poháněný touto silou.

Z 1. části každodenní lekce kabaly 03/08/2010, článek: „Toto jsou generace Noeho“

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Co je to jednota mezi námi, kterou  od Stvořitelepožadujeme, když čteme Zohar?

Odpověď: Po pravdě řečeno, nevíme, co je to jednota. Co to znamená sjednotit se? Znamená to být přáteli jako v našem světě, kde jsme spojeni prostřednictvím společných zájmů, tužeb a cílů, kde společně trávíme volný čas hraním fotbalu, rybařením, pitím piva nebo cvičením v posilovně? Nebo bychom měli být jako pevná posádka ponorky, kde každý prošel tvrdým psychologickým výcvikem a je připraven zemřít pro ostatní?

Jednota ve spiritualitě znamená něco úplně jiného. Duchovní život, který najdete v této jednotě je kolektivní. To je podobné jako u siamských dvojčat, když zemře jeden, zemře i druhý. Mohou žít pouze jako jeden. Neexistuje žádné dělení na „můj“ a „tvůj“, nebo „polovina pro mě a polovina pro druhého.“

Tento společný život se nazývá duchovní jednota, protože vše, co jste získali, je přes pouto s ostatními. Sdílíte jedno „tělo“. Je to duchovní nádoba, nazývaná tělo duše. Uvnitř této duchovní nádoby je světlo duše, je to jedna duše. Pokud se tato jednota rozpadá, tělo mizí a světlo s ním. V důsledku toho neexistuje duše nebo duchovní život

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Pokud je vše připraveno předem, kde potom v tomto procesu přichází do hry účast stvoření? Zdá se, že obdržíme všechno shora, a že je vše dáno předem ….

Moje odpověď: Samozřejmě! Pokud dám svému synovi hračku Lego ke stavění a přinesu mu dětskou výživu, z nichž obojí bylo vytvořeno v továrně a laboratořích, nebylo to připraveno v předstihu? Vše je připraveno předem, ale současně dítě roste a stává se nezávislým pomocí těchto prostředků, které byly již připraveny. Kvůli tomu, že se snaží růst, dospěje a vyvine svou vlastní individualitu na základě všeho, co pro něj bylo připraveno předem. To je způsob, jakým se vyvíjíme.

Proto zde nemůžeme udělat nic nového, jak je psáno: „Budeme jíst to, co pro nás už dlouho leželo v obchodě.“ Všechno se děje podle Rešimot (duchovní informační geny), které jsou nám již vštípeny. Nicméně přitahujeme světla tak, aby se v nás tyto Rešimot objevily. Přitahujeme okolní světlo, abychom pochopili, co musíme udělat a vyjasnit.

Podílíme se jako partneři na činech Stvořitele. Proto se naše práce nazývá práce Stvořitele. Nicméně se Mu díky této práci učíme být podobní a postupujeme z fáze „početí“ na „krmení“ a pak na „zrání“.

A poté ve fázi „návratu skrze lásku“, již provádíme činy jako Stvořitel. Co to znamená „jako Stvořitel?“ Síly jsou jeho, a my pouze rozlišujeme, co je třeba udělat a jak. Když dosáhneme kompletní nápravy (Gmar Tikkun), znamená to, že jsme nad námi odhalili všechny činy Stvořitele jako aktivní partneři v těchto činech a toužíme po jejich provedení. To je to, a nic víc.

A po skončení nápravy, když se stanu podobný Stvořiteli ve všech aspektech, je možné že existují další činy, které provádím ve velké míře sám o sobě, nezávisle na Vyšší síle. Nicméně, pro toto nemáme porozumnění. Věda kabaly již o dalších etapách nehovoří.

Proto je psáno, že se napravujeme sami. Prostřednictvím každého činu, který je proveden, se opravuji sám, což znamená že souhlasím, toužím a splývám s tím stejným činem celým svým srdcem. Tímto způsobem dosáhneme konečné nápravy.

Z druhé části každodenní lekce kabaly 15/07/2010, Zohar

Filed under: Z ranní lekce, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Otázka: Co je znamení toho, že jsme učinili první krok na duchovním žebříku?

Odpověď: Když dojdeme na první duchovní stupeň, cítíme naléhavou potřebu se sjednotit, protože se nám na něm odhaluje společný integrovaný systém duší. Tento systém je těsná síť sil vzájemné lásky a odevzdání, naplněné Vyšší, sjednocující silou, Stvořitelem.

Čím více jsme ochotni stát se rovnocenní Světlu, tím pevněji jsou naše duše taženy společně pod jeho vliv, a cítíme jak skrze nás prochází. Duše se slaďují se světlem více a více, odstraňujíce překážky (odpor) z jeho cesty, světlo se skrze ně pohybuje bez omezení, přesunuje se z jedné duše na druhou. Světlo se stává celé a úplné jako ve světě nekonečna. Nepotřebuje provádět žádné akce nebo pohyby v zájmu přechodu z místa na místo, ale jednoduše a naprosto vyplňuje celou síť rovnoměrně.

Tato síť existuje na všech úrovních duchovního žebříku, od prvního do posledního. Nicméně jak postupujeme na vyšší duchovní stupně, vnímáme integrovanější síť, která je více naplněna světlem. Vnímáme to, protože je méně a méně rozdílů mezi dušemi a světlem, ve kterém přebývají. To znamená, že Stvořitel, který vyplňuje prostor mezi dušemi, je jim odhalen více a více.

Vidíme světlo na prvním stupni duchovního žebříku, stejně jako novorozené dítě začne vnímat náš svět svými pěti smysly: zrakem, sluchem, chutí, hmatem a čichem. Novorozenec ještě neví, jak používat své smyslové orgány, ale je schopen si ně nějak zvyknout.

Totéž platí, když dosáhneme na první duchovní stupeň. Poté, co uděláme první duchovní stupeň, žijeme v tomto světě, v našem fyzickém těle, a také uvnitř naší duše v duchovním světě. Duchovní svět je věčný, a zatímco jsme v něm, nemáme pocit, že je třeba fyzického těla. Můžeme bez něj existovat, pouze v pocitu vyššího světa.

Ze 4. části každodenní lekce kabaly 16/07/2010, článek: „Moudrost kabaly a její podstata“

Filed under: Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Studium, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Je duše člověka spojená s jeho tělem jako duchovní kořen a jeho větev?

Odpověď: Duše není spojena s tělem. Duše obsahuje 613 tužeb, které musím opravit pomocí 613 světel. Tyto touhy nejsou v žádném případě spojeny s naším světem a v obyčejném člověku nejsou přítomny.

Objevují se pouze v těch, kdo studují kabalu s úmyslem vytvořit mezi studenty spojení  na základě odevzdání a lásky, tzn. napravit rozbití jednotné duše Adama do částí, do samostatných duší. Tyto neopravené touhy nebo vzájemná nenávist se neobjevuje u těch, kteří nestudují kabalu, a proto nemají co opravit.

Korekce probíhá ve dvou fázích:

1. Nepoužívání 613 tužeb. Toto se nazývá provedení „613 doporučení Tóry“ (Eitin).

2. Přijímání uvnitř 613 tužeb za účelem odevzdání. Toto se nazývá provádění „613 instrukcí Tóry“ (Pkudin).

Touhy, které byly poškozeny a staly se egoistickými, mají záměr „pro vlastní dobro.“ Když jsou opraveny, získají záměr „v zájmu ostatních.“ Tyto touhy jsou naplněním přikázání, protože Stvořitel nám přikázal „opravit naše duše.“

Toto je duchovní činnost, která není závislá na fyzickém těle. Osoba nemusí mít ruce a nohy, nebo nemusí mít dokonce ani celé tělo, a může stále provádět tyto činnosti. Korekce touhy nijak nesouvisí s fyzickým tělem. Přítomnost člověka v duchovním světě není spojena s tímto světem.

Vše je pociťováno uvnitř touhy. Hmota je touha. Pocit uvnitř nejnižší touhy nám vytváří obraz našeho světa nebo reality, ve které žijeme. Nejnižší úroveň, tzv. „tento svět“, není možné napravit. Je to neživá úroveň, která není předmětem nápravy.

Nicméně, kromě neživé úrovně touhy s názvem „tento svět,“ také získávám malou touhu po další úrovni, „bod“ z vyšší úrovně, která nijak nesouvisí s materiální úrovní. Tato touha se nazývá „bod“, protože v něm vnímám jen přání po něčem mimo tento svět. Můžu ji rozvíjet přitahováním světla, které jej propojí k bodům jiných lidí, nebo jinak řečeno, spojí mou duši s ostatními dušemi. Uvnitř spojení, které se objeví, začnu cítit duchovní svět.

Když se k mému bodu připojí další body, pak se objeví systém a světlo ho přivede k životu. Pak všichni účastníci pocítí život!

Z 1. části každodenní lekce kabaly 01/08/2010, „Podstata kořene a větve“

Filed under: Spojení, Z ranní lekce - Žádné komentáře→