Proč války nejsou minulostí

Kolem dokola mluvíme o míru, jenže elity světa ve skutečnosti hledají příležitosti k válkám. Při jejich potřebě zbavit se přebytečných „hladových krků“ války se zdají být řešením. Tak v různých končinách propukají stále nové a nové vojenské konflikty, které jsou rozněcovány záměrně. Pokračovat ve čtení

Návrat z onoho světa

Otázka: Zde je zajímavý dotaz: „Vrátil jsem se z onoho světa, a to v plném slova smyslu, prodělal jsem klinickou smrt po pádu z osmého patra. Přežil jsem. To, co jsem viděl, cítil, nelze předat slovy – klid, láska. Taková láska, jaké na světě není. Nyní chápu, že umírání není děsivé, děsivé je žít v tomto světě. Pokračovat ve čtení

Nenechte za sebe rozhodovat druhé

Existuje jedno podobenství: Student se zeptal mistra: „Řekl jsi, až budu vědět, kdo jsem, stanu se moudrým. Ale jak to mám udělat?“ Učitel mu odpověděl: „Především, vezmi lidem právo rozhodovat, kdo jsi. Pokračovat ve čtení

Před odhalením bodu v srdci

Bod v srdci lidí vyspělých národů je zatím okénkem do prázdna, prohlédnutím nemožnosti vyplnit svůj život pomocí pěti smyslů. Zoufalí a zahnaní do slepé uličky se utíkají k drogám překrývajícím bezútěšnou skutečnost. Pokračovat ve čtení

Co dělat, když tě dusí urážka?

Otázka: Mnozí nám píší, že žijí s urážkou, s křivdou: „Nemohu odpustit svým rodičům, že nám rozbili naše manželství“, „přišly potíže a můj nejbližší přítel mi nepodal pomocnou ruku, nikdy mu neodpustím.“ Zášť učitelky vůči nevděčným žákům, křivda rodičů vůči dětem, které je opustily. Urážka, křivda…
Jak se postavit k urážce? Pokračovat ve čtení

Rodina je viac než len „žiť spolu“.

Sme múdry i hlúpy ľudia. Naše mozgy sa stali povestnými, no nemáme dosť rozumu na to, aby sme správne vybudovali vzťahy v spoločnosti a v rodine. V Izraeli zomiera každý rok 30 až 35 žien. Neumierajú na choroby ani na starobu, ale rukou tých, ktorých považovali za svoju rodinu. Pokračovat ve čtení

Zárodek odevzdání

Odhalení Stvořitele v nás začíná stavem, který se nazývá „zárodek“. Je to první duchovní čin, který máme vykonat: připravit v sobě místo pro zárodek odevzdání, pro pocit prvního odhalení Stvořitele. Pokračovat ve čtení

Ne fantazie, ale skutečná náprava

Pokud člověk pouze intuitivně směřuje ke Stvořiteli a zdá se mu, že cítí Vyšší sílu, jsou to zatím jen fantazie a sebeklam, který nestačí k duchovnímu zrození.

Abych se stal duchovním zárodkem, musím se alespoň v něčem oddělit od svého egoismu. To je však možné pouze skrze spojení s přáteli. Pokračovat ve čtení

Proč je třeba prosit Stvořitele?

Otázka: Člověk přišel k mudrci s rozladěnými pocity. „Dnes jsem přemýšlel,“ řekl, „proč se vlastně modlit, prosit Stvořitele o to či ono? Cožpak On sám neví, co je pro mě lepší a co horší?“ „Stvořitel to jistě ví,“ odpověděl mudrc. „Otázkou je, jestli to víš ty.“ Otázka tedy zní: víme, co je pro nás lepší a co horší? Pokračovat ve čtení

Prozření

V mém vztahu k příteli neexistuje žádný skutečný stav, který bych mohl změřit nějakým jednotným, objektivním „měřítkem“. Všechno se měří vzhledem ke mně. Kdo řekl, že tohle je tak a tamto zase jinak? Vždy to měří člověk. Pokračovat ve čtení