V mém vztahu k příteli neexistuje žádný skutečný stav, který bych mohl změřit nějakým jednotným, objektivním „měřítkem“. Všechno se měří vzhledem ke mně. Kdo řekl, že tohle je tak a tamto zase jinak? Vždy to měří člověk. Existuje snad někdo kromě člověka, kdo by mi mohl říct, co a jak? Jednotky měření jsou vždy určovány mnou. Když však vstupujeme do duchovního, tak při dosažení poznání už vím, co dosahuji, kde se nacházím, co je to za místo, ve kterém se nacházím, co v sobě zahrnuje.

To znamená, že když něco pociťuji, vím přesně, co pociťuji. Získávám definice, pochopení toho, jak se to nazývá. Vidím různé věci, které jsem dříve neviděl, ale okamžitě je rozpoznávám: „Ó! Tohle je to a tohle je tamto!“ Vím, co to je, protože dosažení poznání je také porozumění.

A pak se mi odhaluje jazyk větví. Nepotřebuji už v duchovním světě překladatele, který by mé nové pocítění duchovního světa překládal do starého jazyka hmotného světa.

Otázka: Znamená to tedy, že tehdy vidím pravdivý obraz stvoření?

 Odpověď: Pravdou se nazývá stav, kdy vše měřím svými napravenými kelim. Ale – svými vlastními.

Z lekce podle článku Rabaše, 19. 5. 2026

Originální článek zde.

 

[#356926]

Filed under: Duchovno | Add Comment →