Existuje jedno podobenství: Student se zeptal mistra: „Řekl jsi, až budu vědět, kdo jsem, stanu se moudrým. Ale jak to mám udělat?“ Učitel mu odpověděl: „Především, vezmi lidem právo rozhodovat, kdo jsi.

Někdo ti řekne, že jsi špatný, ty mu uvěříš a budeš nešťastný. Někdo jiný ti řekne, že jsi dobrý, a ty se budeš radovat. Budou tě chválit nebo nadávat, budeš jim věřit nebo tě zradí – dokud budou mít právo rozhodovat o tom, kdo jsi, nenajdeš sám sebe. Odeber jim toto právo a vezmi ho i mně.“

Je možné osvobodit se od názorů druhých?

Odpověď: Když vidím, jak druzí posuzují svět, mě, mého učitele, mou vědu, je mi z toho samozřejmě v mnoha ohledech smutno. Ale v podstatě to nic neznamená, netrvá to dlouho a správné odpovědi nacházím sám.

Otázka: Názory druhých Vás neovlivní, abyste něco změnil?

Odpověď: Ne, rozhodně ne! Něco takového už dávno není!

Otázka: Takže už Vás nemohou změnit?

Odpověď: Nikdo to nedokáže.

Otázka: Poraďte člověku, který se obává, aby nepodlehl názorům druhých. Jak se má dokázat udržet, nespadnout do žádných pastí, kritiky apod. a jít dál?

Odpověď: Může to trvat roky. Ale já jsem to před lety přijal za své a pak už mě to netrápilo.

Otázka: Takže jste se přilepil k cíli, k učiteli, a to je vše? Nebylo nic, co by vás od toho odtrhlo…?

Odpověď: Vůbec nic.

Otázka: To znamená, že se člověk musí opravdu chytit něčeho dobrého?

Odpověď: Ano. A vydržet, samozřejmě.

Otázka: I když přijdou pochybnosti?

Odpověď: Všechny přicházejí záměrně, abychom se drželi.

Otázka: Je skutečně možné najít sám sebe bez vlivu druhých? Vy jste měl přece učitele, měl jste někoho, kdo Vás ovlivňoval!

Odpověď: Bez učitele nejsi nic!

Otázka: Ale Vy jste hledal někoho, kdo by Vás ovlivnil. A jak mám poznat, že je to přesně on, koho hledám?

Odpověď: Když jsem s ním byl prvních pár let, stále jsem cestoval, chodil, navštěvoval různá místa a snažil se zjistit, co je pro mě to pravé.

Poznámka: Teď mluvíme o Vás.

Odpověď: Ano, o mně a mém Učiteli! A já jsem s ním o tom mluvil: „Jak mám poznat, že jste ten pravý? Kolik bylo za těch pár tisíc let, co kabala existuje, takových jako Vy? A kde jsou, kde jsou jejich žáci, co se stalo a tak dále?“ A on říká: „Nevím.“

Otázka: Tomu se říká „pomoc učitele“ – odpovědět tímto způsobem: „Nevím“?

Odpověď: Ano. Musíš si ověřit všechno sám.

Otázka: Takže nechce nic dokazovat. Říká: „Ověř si to sám“?

Odpověď: Ano, samozřejmě.

Poznámka: Jeho vliv na Vás byl takový: Pozoruj a řekni, jak tě to naplňuje.

Odpověď: Tady si sedni, budeme číst, mluvit, ale nic osobního se nedozvíš.

Otázka: Osobní – to jest, zda jsem na správném místě, nebo ne?

Odpověď: Ano.

Otázka: Znamená to, že k těmto vyjasněním člověk přichází za hodně dlouho, že?

Odpověď: Postupně – postupně, stále více a více se chytáš a pouštíš, padáš, zvedáš se a znovu chytáš. A tak postupuješ.

 

Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“

Originální článek zde.

[#317947]

 

Filed under: Duchovno | Add Comment →