Prostředí a učitel jsou jedinými faktory, které určují budoucnost člověka. V každém danném okamžiku by člověk měl svůj stav brát tak, jako že již má všechno, co potřebuje, a jeho jediná odpovědnost je spojit se se správným prostředím. Takové prostředí je vždy přístupné a je poblíž; naším úkolem je udělat správnou volbu. Toto je jediná svoboda volby, kterou vlastníme. Zbytek z toho vyplývá a je výsledkem rozhodnutí, které děláme. 

Proto bychom se neměli starat o nic, kromě toho odkud přijímáme „výživu,“ s kým se spojujeme, a kdo nás ovlivňuje. Jinými slovy, nemusíme přemýšlet o sobě, ale místo toho s jakým prostředím jsme spojeni. Pokud chce člověk kontrolovat svůj růst, život a osud, musí přemýšlet jen o tom, s kým je ve styku.

Avšak tyto myšlenky pro nás nejsou přirozené. Neustále přemýšlíme o sobě, „Kdo jsem, proč, a co se se mnou stane? Jaký má můj život důvod?“ Směrujeme tyto otázky dovnitř a všechny z nich jsou správné. Avšak jak na ně máme odpovědět? S čím spojíme jejich řešení?

Kabalisté vysvětlují, že řešení závisí pouze na prostředí. Proto musíme svou pozornost obrátit k vnějším silám, které nás kontrolují, jelikož je to jejich vliv, co definuje naši budoucnost.

Ve skutečnosti tyto síly nejsou „vnější,“ ale místo toho utvářejí jednotný systém duší, integrální část našeho duchovního těla. Tam nastalo rozbití nádob a to je to, co musí být napraveno. Je to jediné místo, kde můžeme dělat změny, jelikož nejsme schopni změnit své ostatní touhy. Je to podobné tomu, když se ponoříme do archívu a čteme záznam událostí, které jsou již předurčeny. My jen můžeme určitým způsobem ovlivňovat své prostředí. Je škoda plýtvat svou pozorností na cokoliv jiného kromě tohoto.

Z třetí části každodenní kabalistické lekce 18/4/2010, článek „Svoboda“

Zohar, kapitola “Šemot (Exodus),” bod 177: V pozemské Zahradě Edenu stojí každý v té podobě a formě, ve které byli na tomto světě. (Duchovní stupeň, na které člověk v jakémkoliv danném okamžiku stojí, se nazývá „tento svět“)  A toto skrytí a tajemství je dáno mudrcům. Duch, jenž je ze strany ženy, a který na lidi sestupuje, je vždy vytesán v rytinách jako je tato pečeť, jejíž písmena jsou propadlá. To protože obraz těla v tomto světě vyčnívá ven a duch je vytesán do jeho útrob. Když se duch rozšíří z Guf (těla) a pozvedne se do pozemské Zahrady Edenu, tento duch v pozemské Zahradě Edenu vyčnívá v podobě a obrazu skutečného Guf v tomto světě, jelikož je vždy jako pečeť.

“Tělo” (touha) a “duch” (Světlo, které touhu naplňuje) si navzájem padnou jako pečeť a její otisk. Oddělily se za tím účelem, aby se znovu spojily. Moudrost kabaly nás učí, jak je znovu zcelit. Nazývá se „kabala“ (přijímání), protože my jsme těmi, kdo organizují a kontrolují vstup Světla do touhy, definujíce podobu vstupu Světla do tužeb a jejich náplň.

Z tohoto důvodu studujeme podstatu Světla a podstatu touhy, neboť je nám předtím jejich podstata neznámá. Musíme se spojit se Světlem a touhou, přijmout přesnou formu Světla a touhy a naladit je navzájem tak, aby jedno mohlo vstoupit do druhého. Výsledek se nazývá „věda, jak přijímat Světlo,“ což je kabalistická věda.

Z první části Každodenní kabalistické lekce 15/4/2010, Zohar

Otázka, kterou jsem dostal: Jaká je logika ve „víře nad rozumem?“

Má odpověď: “Víra nad rozumem” má logiku Vrchního. Logika spodního je, když vidím svět skrze svou mysl a pocity. Takto žiju. Postupuji po ploché rovině, pouze na své úrovni a nikdy se nemohu pozvednout výše. To se nazývá „víra pod rozumem“ nebo „víra uvnitř rozumu.“ Víra neurčuje mé činy; víra, což je vlastnost odevzdání, není nad rozumem.

Ve “víře nad rozumem” je to jako bych si sundal brýle a neviděl nic jiného než Vrchního. Jsem připraven se k Vrchnímu připojit v čemkoliv si přeje. Chci díky síle adheze s Ním získat Jeho pocity a poznání. Tímto činem se jsem ochoten úplně anulovat, rozloučit se svým „nastavením.“

Když získám Jeho stupeň, dostanu Jeho víru (Jeho vlastnost odevzdání) a poznání, které je vyšší než to mé. Skrze sílu většího odevzdání též získám vyšší poznání. To se nazývá „víra nad předchozím rozumem.“ Tímto způsobem dosahuji vyššího stupně.

Proto ti, kteří postupují „vírou nad rozumem“ ve skutečnosti zvyšují poznání, protože mají nové nádoby vnímání. To protože Světlo Chochma (poznání, dosažení) se šíří pouze ve Světle Chasadim (odevzdání, víra).  

Zatímco ti, kteří se ve zvířecí mysli nemohou pozvednout nad svůj rozum, se drží svého současného stavu a nechtějí nic většího; nemohou před vyšším stupněm, před učitelem, anulovat svůj názor. Tak ničeho nedosáhnou a zůstanou „zvířaty.“ Budou „chytří a rozumní“ uvnitř hranic svých myslí, ale ani si neuvědomí, že existuje vyšší moudrost. Koneckonců, vyšší moudrost vždy vypadá, jakoby postrádala jakýkoliv současný základ.

Naše činy jsou v kabalistické vědě podobné činům vědců. Objevujeme nový svět. Napravujeme se, a když tyto nápravy děláme, učíme se a postupně se vyvíjíme podél náprav a uvnitř nich.

Proto nikdo nemůže znát svůj budoucí stupeň, dokud jej nedosáhne. Člověk nepostupuje po jasné, otevřené cestěy. Nic není odhaleno! Cokoliv, čeho člověk dosáhne, bylo vždy až do posledního okamžiku skryté a nesrozumitelné. Takto postupujeme.