Soudem se má na mysli, že konám pro dobro svého ega a milosrdenstvím, že konám pro dobro ega své ženy. Mým úkolem je ujasnit si, co znamená „střední linie“, kde se neustále snažím udržet rovnováhu mezi soudem a milosrdenstvím. To znamená, že se snažím věnovat své ženě jak nejvíce jsem schopen, ale dělám to kvůli tomu, abych od ní získal dobrý příklad, získal dobrou reakci, myšleno dobrý vtah z její strany.

Pokud se zajímám jen o sebe, tomu se říká „levá linie“. A když beru v potaz ego mé ženy a jsem připraven splnit vše, oč mě žádá, tomu se říká „pravá linie“. Jinými slovy, levá linie je soudem a pravá linie je milosrdenstvím.

Levá linie, neboli soud, jsou všechny mé požadavky, které svému partnerovi představuji a chci po něm, aby je naplnil. Pravá linie, neboli milosrdenství, jsou všechny požadavky mé ženy vůči mně. Takže je jasné, že soud a milosrdenství, pravá a levá linie, si navzájem odporují.

A kdy spolu přestanou bojovat a budou schopny přijmout úplné naplnění? To je možné pouze tehdy, jestliže se jeden stane sluhou druhého.  Tak je to při jednostranném rozhodnutí, kde ze své ženy udělám sluhu a biju jí tak, aby mě poslouchala, nebo to ona tak dělá se mnou.

To je ale příležitost pro nás pro oba, abychom se dokonalým způsobem navzájem naplnili, o mnohokrát více, než otročením partnera. K tomu je zapotřebí, aby každý obsáhl ego druhého.  Je jasné, že musíme pracovat jen na spojení mezi námi. A pak čím více dokáži naplnit ego své ženy a ona naplňuje moje ego, o to více naplňujeme sebe.

Jak neztratit rovnováhu? Za tímto účelem se musíme držet ve sdíleném pocitu spojení mezi námi, v určitém bodu rovnováhy, jako bychom byli na špičce jehly. Potřebujeme takový spojovací bod, trošku jednoty, která vyžaduje reciprocitu, abychom nepřepadli přes palubu a neztratili rovnováhu.

Tady vyžadujeme sdílený pocit, kterému se říká „párování“, ve kterém jsme oba spojení jedním přáním vzájemného dávání kvůli oboustrannému spojení. Uchopíme ego nás obou jako prostředek, kde jeho naplněním vybudujeme spojení mezi námi. A pak se tomuto sdílenému bodu, který nás spojuje, říká „clona.“

Oba dva jsme spojení dohromady vzájemným přáním naplnit se navzájem a snažíme se neztratit rovnováhu tím, že se stále cítíme jako jeden celek. A tento pocit je v nás po celou dobu obnovován a posilován: Vždycky se v nás objeví nové pocity a myšlenky, které nás posunují vpřed. Nikdy nepřešlapujeme na místě.

[110511]

Z pořadu KabTV “Nový život #46”, 08/01/2012

Odpověď: Dokonce i na nultém stupni, ze kterého začínáme, procházíme různými fázemi. Každý stupeň se skládá ne více a ne méně, než z deseti Sefirot. A každá Sefira má svých deset Sefirot, a tak dál až do nekonečna.

Není tu žádné podmínky, která by byla pevná a neobsahovala v sobě všechny prvky, celou realitu. Existuje pouze jeden obraz vesmíru, ale ten je viděn v různém rozlišení, jako na mapě v odlišném měřítku.

Například, chystáme se na kongres do St. Petersburgu. Podíváte-li se na mapu Ruska, město je jen bodem. Když si ho přiblížíte, zvětšíte měřítko, a pak je z tohoto bodu velké město. Přiblížíte ho a vidíte všechny ulice, dokonce i budovy, atd.

Tak se nám náš stávající stav jeví jen jako bod. Ve skutečnosti v sobě však obsahuje celý svět. Vše záleží na měřítku, ve kterém ho zobrazujeme a vidíme v něm všechny detaily. Odhalování všech detailů je vzestupem 125ti stupni.

[111211]

Z 1.části denní lekce kabaly 30/06/2013, Rabašovy spisy 

Odpověď: Láska přátel je práce, kterou dělá Světlo, které napravuje, aby spojilo naše nádoby. Zdá se, jako by sobě byly vzdáleny a že je musíme k sobě přiblížit, v duchovnu však vzdálenost neexistuje. Prací na nádobách získáme vlastnosti, které jsou podobné vlastnostem Světla, a tak můžeme odhalit, co v nás už je.

Je to jako člověk, který ztratil zrak a určitou léčebnou metodou jej opět získal. Znamená to, že nám kabalisté dávají rady, jak se v našem stávajícím stavu oživit a rehabilitovat.

To znamená, že zůstanete na té samé úrovni a nic se nezmění, až na vaši schopnost cítit. Takové úrovni citlivosti se říká duchovní žebřík, úrovně dosažení, odhalení.

[110593]

Z 1. části denní lekce kabaly 19/06/2013, Rabašovy spisy

Odpověď: Uvidíte, že jste to udělal zas…. Stvořitel nám to tak vše prezentuje úmyslně a vy musíte pochopit, že to byl On, kdo to vše udělal, a ne vy.

To je ono, musíte pochopit, že vše ve vaší minulosti, je to, co On s Vámi udělal, „Není nikoho jiného kromě Něj.“ Proto se neužírejte!

Pokud se za minulost odsuzujete, odsuzujete Stvořitele, protože celá vaše minulost Jím byla určena. Je to pouze přítomnost a budoucnost, kterou určujete vy.

[110581]

Z kongresu v Krasnoyarsku 16/6/2013, 5. lekce

Jeden nabývá dojmu, že se lidstvo, když ne na venek, pak vnitřně mění, tedy na úrovni organizace biologického těla nebo jeho způsobu zpracovávání informací. Existuje tu nějaký zákon?

Odpověď: Všechny tyto problémy se začaly objevovat ještě před stovkami tisíc let, v době přeměny z opice na člověka. Slezli jsme ze stromů, postupně jsme přestali lovit, začali jsme se zabývat zemědělstvím, prošli jsme systémem otroctví, pak začali zakládat města a civilizace, tisknout peníze, vynalezli jsme psaní atd… To vše napomohlo lidskému vývoji.

Takže, v dnešní době, se objevuje potřeba cítit řídící sílu, která nám dává možnost odhalit proč žijeme, schopnost cítit svůj účel, a dosáhnout toho dokud jsme stále naživu, v tomto světě, a ne jen ve světě dalším, jak nám říká náboženství. Musíme vyššího stavu dosáhnout bez ohledu na to, zda naše tělo žije či umře. Dokud jsme ve fyzickém těle, je to, jako bychom se nacházeli mimo něj, vedle něj, pouze se s tělem identifikujeme.

Odbornými lekcemi integrálního vzdělávání, které člověku pomohou rozvíjet spojení – jak „vyjít ze sebe ven“, cítit ostatní, žít uvnitř něho, milovat ho, být do něj zapojen – tím člověk rozvíjí technologii svého psychologického vzniku.

Navíc, když to začíná chápat, vidí, že není tělo, ale spíše duch, přání a intelekt, který uvnitř těla neexistuje. Tělo je pouze dočasný nosič, ale tento nosič může předat všechny své informace kam chce, od jednoho nosiče k druhému, z jednoho počítače k dalšímu počítači.

Když člověk začíná chápat, že se může „přenést“, pak se v něm objeví pocit svobody. Takže, odtud, může řešit úplně jiné problémy.

[109251]

Z pořadu KabTV “Napříč časem” 20/03/2013

Odpověď: Myslím si, že se neučíme, jak se správně chovat v rodině. Studujeme to ve skupině, že duchovní dosažení vyžaduje pohyb vpřed. Je to založeno na faktu, že ego neustále roste a jednota musí konstantně růst nad ním. Takže, pokud cítíme 20kg vzájemného egoistického odporu mezi námi, pak nad něj musím vyrůst. Tím se má na mysli, že sjednocující síla musí být alespoň o jeden gram větší, než ta odpuzující.

Není to tak, jak by to mělo být? Jsme vychováváni nesprávně. My, egoisté, neustále rosteme a měníme se. Každý z manželů se nachází v jeho vnitřním egoistickém stavu: silou, charakterem, atd. Já chci romantiku, ona kosmetiku, já chci na ryby, ona snít.

Neučíme se, že bychom na tom měli neustále pracovat. Výsledkem je to, že se rodinný život zničí. Proč se rodiny rozpadají? Jakmile egoismus začne růst a přepne se ze zvířecí úrovně do další, lidské úrovně, nevíme, jak se s ním vypořádat.

Stane se integrálním a lidé vlastně neví, jak s ním pracovat, “Je snažší nechat se rozvést!” Stal se z toho běžný jev a nekritizujeme ho. A je to vskutku tak, protože v podstatě nevíme, jak pracovat se svou povahou. A to celé, se takto projevuje.

Takže, když jdeme s lekcemi nebo šířením na veřejnost, pak vše, o čem jsme se v kabale učili, se později stane kouzelným zlatým klíčem k řešení kteréhokoli problému v integrálním vzdělávání. Tak jak se snažíme sjednotit ve skupině, se můžeme přesně podle stejného systému sjednotit v rodině. V opačném případě rodina nebude existovat!

Dokonce i v těch moderních civilizacích, kde se rodina zdá být historickým základem a způsobem života, nezůstane nic, dokud nepředstavíme integrální vzdělávání. A to se zcela zakládá na kabale. To, co děláte ve skupině, dělejte doma a v práci.

V současnosti přinášíme naši metodiku různým podnikům a manažerům, kteří si stěžují na ztrátu motivace u lidí; člověk se nedokáže přinutit pracovat. Potřebuje peníze, musí žít, ale nedokáže se donutit.

Svět bude trpět, dokud se nepřesvědčí, že se neobejde bez systému, který vyplývá pouze z poznání duchovní struktury; musíte to zavést, protože svět do něj právě vstupuje, a neví, jak se v něm chovat. Ukazuje se, že se ladí podle nových duchovních struktur, ale každý se v něm stále snaží žít podle egoistických principů.

To je důvod, proč se dá rodinná krize snadno vyřešit. Ukažte příklady workshopů a všech druhů integrálních interakcí těmi stejnými televizními seriály. Začněte lidi učit metodu, jak si k sobě najít cestu a uvidíte, jak to začne fungovat. Lidé nebudou vědět, odkud jejich přání se sjednotit pochází; nebudou mít tušení, že se to učí od hrdinů televizních show.

Šíření metody integrálního vzdělávání neznamená jen někam přijít a někomu něco podívat. Měla by to být naše hlavní zbraň. Takovým způsobem utišíme svět. Navíc se to bude šířit rychleji, než cokoli jiného.
[109945]
Z 1. přípravy na kongres v Krasnoyarsku 13/06/2013