Momenty z ranní lekce: 5 tipů, jak dosáhnout duchovní reality (07.06.2010)
Posted on 8. 6. 2010 at 10:06
Krok za krokem
Posted on 7. 6. 2010 at 08:41
Otázka, kterou jsem obdržel: Když zlo vítězí a vše vypadá bezútěšně, kde máme najít sílu požádat Stvořitele o pomoc?
Má odpověď: I když člověk uvnitř najde sílu překonat „pád“, bude to sobecký úspěch. Jeho nápravě to nepomůže. Pouze pomocí síly, která přichází od skupiny, je možné překonání a postup.
Padáte, protože Vám Stvořitel přidal další přání, které vyvolalo větší spojení s ostatními dušemi. Větší přání není přidáno do Vašeho „bodu v srdci“, ale spíše se zjeví jako chybné spojení s ostatními dušemi. Cítíte, že jste udělali krok vpřed, ale ve stejnou dobu víte, že je falešný, a že jej musíte napravit.
Náprava je možná pouze za podmínky, že si přejeme být inspirování skupinou, uvědomíme si, že shovívavost přináší jednotu a žádáme Vyšší sílu, aby nás spojila s ostatními. Pouze za těchto podmínek provedete nápravu na správném místě.
Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 01/06/2010, Spisy Rabašovy
Tento svět je jen výchozí bod
Posted on 6. 6. 2010 at 04:09
Stvořitel nevytvořil náš hmotný svět. Ten existuje jen v našich představách, protože jsme uvnitř hranic našeho egoismu. V okamžiku, kdy přejdeme k odevzdání a začneme získávat dávající touhy, odhalí se nám vyšší realita (ve které ve skutečnosti existujeme a rozvíjíme se).
Spodní vrstva tohoto materiálního světa bude i nadále existovat, aby nám neustále poskytovala svobodu volby při dosahování spirituality. V tomto světě chodíme do práce nebo nakupovat potraviny, víme že máme trvalé bydliště, náš domov a rodinu. Totéž platí pro spiritualitu: je to místo, kde existujeme trvale. Jdeme nahoru a dolů po duchovních schodech, ale nejnižší úroveň existence (náš svět) je nám vždy zaručen.
Tento svět je iluzorní, a neexistuje nikde jinde než v naší fantazii, je to základní bod, který nám samostatně umožňuje jednat kvůli odevzdání. Stvořitel nám všem ukazuje stejný film, což nám umožňuje existovat ve stejné realitě. To je důvod, proč nejpokročilejší kabalista a nejslabomyslnější, hloupý člověk vnímají stejný materiální svět.
Je samozřejmé, že inteligentní člověk vidí náš svět trochu jinak a rozumí víc, ale obecně všichni z nás vidí stejný obrázek. Není v tom žádný rozdíl, zda má osoba specifické vlastnosti, protože ty nemají nic společného se spiritualitou.
Z první části každodenní lekce kabaly 26/05/2010, The Zohar
Člověk na cestě
Posted on 5. 6. 2010 at 09:48
Otázka, kterou jsem obdržel: „Co jsou to tři linie?
Moje odpověď: Levá linka je nenapravená touha, která musí být nejprve omezena (Cimcum Alef). Pravá linka je síla odevzdání, síla světla. Střední linie je výsledkem práce kombinující a spojující obě linie.
Celá naše práce leží ve střední linii, a všechny materiály kabaly o ní hovoří. Pravé a levé linky jsou nám dána shůry, z přírody nebo od Stvořitele. Nebudeme-li pracovat v prostřední linii, zůstáváme jako zvířata, která jednají z donucení těchto dvou otěží: pravé a levé linie. Nicméně, když dostaneme první jiskru z prostřední linie, která se nazývá bod v srdci, je to příležitost, pozvání, jak získat kontrolu nad našimi životy, a přestat se pohybovat jako kůň, řízený dvěmi otěžemi shora.
Musíme předpokládat tyto otěže a stát se „člověkem.“ Bod v srdci je počátek člověka v nás, který bude držet na uzdě své zvíře a směřovat k podobnosti se Stvořitelem. Duchovní práce se skládá výhradně ze sebe-řízení, od vnitřního bodu v srdci ke sloučení se všemi ostatními.
Pak přistupujeme ke všem našim vlastnostem jako k okolnostem, daným shora. Již se neztotožňujeme ani s naším tělem a jeho dědičnými vlastnostmi, ani se Světlem, které jsme dostali k nápravě tohoto těla. To znamená, že přistupujeme k těmto dvěma liniím, pravé i levé, jako k dokonalosti vytvořené Stvořitelem, jako k jeho pozvání začít stavět sami sebe.
Už se neobávám, neraduji se, nebo si nezoufám nad levou nebo pravou linií, místo toho přistupuji ke stavům, které mi jsou dány, jako k příležitosti správně zkombinovat tyto dvě linky, pohybovat se vpřed, řídit mé zvíře a směrovat ho přímo k cíli.
V každém okamžiku se mé zvíře samo vrhá různým směrem, směrem který neznám. Musím si představit cíl: Stvořitele, sloučení s ním a rovnat se mu ve vlastnostech tak nejlépe, jak jen si to jen dovedu představit. Musím zkusit vidět své prostředí jako dokonalý, vyvážený systém, spojený a propojený se všemi částmi stejně a ve vzájemné záruce, tak jako by byl naplněn vyšším světlem.
Pro objasnění cíle, musím opravit své zvíře tak, aby bylo vedeno ve správném směru dvěmi otěžemi. Tato práce se nezastaví ani na vteřinu. Pokaždé, když si představím duchovní cíl jasněji a detailněji, společně s tím si ho představím i ve větším zmatení, protože světlo poznám pouze z temnoty. Musím se vždy snažit směřovat k tomuto cíli, tzn. zasadit se do všeobecného systému jako jeho neodmyslitelná součást.
Proto, když čtu Zohar, musím jednat jako řidič auta, tlačit pedál plynu, sledovat silnici, točit volantem, cítit brzdy a to všechno zároveň. Podobně, když naslouchám tomu, o čem Zohar hovoří, chci si to všechno představit přede mnou. Jako když jsem na cestě, snažím se pohybovat spolu se Zoharem a účastnit se ho.
Jinými slovy, chci vědět, co to studuji, abych se napojil na tento materiál, a byl v tomto procesu. Vědět je spojit se, jako je psáno: „Adam pak poznal Evu (jeho napravenou touhu).“
Z první části každodenní lekce Kabaly 01/06/2010, Zohar
Nechť světlo svítí
Posted on 4. 6. 2010 at 05:46
Otázka, kterou jsem obdržel: Je odevzdání čin nebo touha dát?
Má odpověď: Co můžeš dát Stvořiteli, když nemá v ničem nedostatek, s výjimkou tvého postoje k němu? Nepotřebuje ani to. Jediné, co mu chybí, je to aby ses stal stejným jako on. To ho potěší. Proč? Je to proto, protože potom budeš existovat v nejpříjemnějším stavu. „Ale já nechci být v nejpohodlnějším stavu. Chci myslet jen na odevzdání! „Pokud uvažuješ o odevzdání, uvažuješ o tom, jak dosáhnout nejpříjemnějšího stavu.
Co tě motivuje je zásadní. Je-li to dávat Stvořiteli, pak dosáhneš perfektního stavu, avšak pokud budeš chtít tento stav, protože je to nejlepší a dávání Stvořiteli vypadá jako odměna? Pro co pracuješ?
Nemůžeš mít vůli odevzdávat aniž by sis to uvědomoval. Pokud máš toto přání, musíš ho naplnit. Akt odevzdání a touha odevzdání jsou stejné. V duchovním světě nejsou fyzické akce. Dosáhnout vůle dávat je celá naše práce. Opravdu, co můžeme dát Stvořiteli? Je to vůle odevzdat se Jemu.
Objevíme světlo Chochma. Ve vztahu ke komu musíme odhalit toto světlo, stvoření či Stvořiteli? Světlo Chochma vyplňuje celý systém. Pouze objevuješ sebe a své vlastní vnímání tím, že cítíš, že přijímáš, dáváš a stáváš se nekonečným. Tvoje vůle (Kli) je jediná věc, která se mění.
„Odevzdávám Stvořiteli.“ Co odevzdáváš? Opravdu předtím postrádal světlo a teď ho má? Dáváš mu svůj postoj. Tvůj postoj k němu se nazývá čin. Tvoje vůle již je činem. Avšak tato vůle musí být kompletní. Jinak, není považována za vůli.
Touha se musí vyvíjet ve všech čtyřech etapách. Poté, nepochybně, od 4. etapy, její odražené světlo dosáhne Keteru a to je odevzdání. Nicméně, kde je odevzdání v Keter? Člověk cítí, že odevzdává Stvořiteli, a to stačí. Stvořitel nemá touhy (Kelim) ani pro přijímání ani pro odevzdání. On nemá nic.
Přesto, když vnímáš, že odevzdáváš Stvořiteli, je to jeho radost, protože je v Tobě. Ty umožňuješ, aby světlo svítilo.
Z první části každodenní lekce Kabaly 28/05/2010, Zohar
Ospravedlnění Stvořitele
Posted on 1. 6. 2010 at 10:24
Otázka, kterou jsem obdržel: Co znamená ospravedlňovat Stvořitele? Jak se to v člověku projevuje?
Má odpověď: Člověk ospravedlňuje Stvořitele, celé dílo, celý vývojový proces a Vyšší řízení, když projde všemi 125 stupni, za kterými se Stvořitel ukrývá. Když na sebe člověk bere skrytí, anuluje tím skrytí Stvořitele a vidí, že skrývání zde bylo pro jeho dobro, aby si mohl vybudovat svou vlastní clonu.
Na základě uvedených skrývání člověk dosáhne zjevení, porozumění, vnímání i poznání. Tak se pozdvihne z živé úrovně do lidské. Člověk se skryje tak, že se Stvořitel schovávat nemusí. Je psáno, “Protože Mojžíš zakryl svou tvář, zasloužil si odhalení tváře Stvořitele.”
Stvořitel může být spatřen pouze v Odraženém světle. Když ukryjete svou vůli dostávat potěšení, provádíte na ní omezení, a proto vytváříte Odražené světlo. Pak v Odraženém světle odhalíte Přímé světlo.
Z každodenní kabalistické lekce 28/05/2010, Baal HaSulam, Dopis 1 – 1920
Jen přilnout jeden k druhému!
Posted on 28. 5. 2010 at 11:07
Světlo působí na naši vůli, která je podobná Jemu. Míra shody vůle a Světla se nazývá víra. Pokud čtu kabalistické zdroje s čistě egoistickou touhou a cílem, nebudou mít na mě vliv.
Bod v srdci je rozbitý bod; přitahuje člověka k duchovnu, ale jen proto, že se cítí špatně. Netouží ještě po „Dobru, které koná Dobro,“ po odevzdání a lásce. Prozatím není spokojen ani s pozemským životem. Budoucnost je temná a život nemá smysl. Toto jednoduše poskytuje egoistickou motivaci pro hledání spirituality. Světlo ale nemůže ovlivnit takovou touhu ani zdálky. Působí na vůli podle velikosti víry v ní, tj. působí jen na touhu po odevzdání.
Víra je zkoušena oddaností k cestě a k cíli. Člověk musí kontrolovat jak čistý je jeho úmysl k dosažení kvality odevzdání. Víru samu o sobě, atribut odevzdání, získává člověk z Vrchu jako odměnu za úsilí které vykonal. Když si ji zaslouží, potom „noc“ skončí a uvidí „světlo dne“.
Pokud někdo využívá Tóru pro své sebe-naplnění, stane se pro něj nápojem smrti. To znamená, že není jen „duchovně mrtvý“, ale je omámen smrtí, protože si myslí, že to je spirituální život! Pozvedá egoismus ještě výš a nemůže uvěřit, že žije v klamu.
Východisko k pravdě: Pokud děláme všechno společně, každý dostává od všech ostatních takové síly, že může snadno požadovat po Obklopujícím světle (Ohr Makif) , aby na něj působilo – cesta se pro něj stane báječným dobrodružstvím. Jen přilnout jeden k druhému!
Pokud zůstanete sami, okamžitě před vámi vyroste zeď. Pokud se spojíte s ostatními, abyste kráčeli společně, zeď okamžitě spadne a rozprostře se v širokou dálnici. Existuje zeď nebo dálnice a volba je zda být mezi přáteli každým okamžikem nebo nikoli. Vše je vykonáváno Vyšším Světlem, musíme jen poslouchat tuto jednu podmínku.
Z třetí části každodenní lekce kabaly 27/05/2010, “Úvod ke studiu deseti Sefirot”
Jednoduchý vzorec pro spirituální život
Posted on 27. 5. 2010 at 10:00
Pokud nevidíte u svých přátel silnou touhu po spiritualitě, nejste-li zaujat prostředím, či inspirován k odevzdávání, znamená to, že do svého prostředí nic nevkládáte. Začněte investovat do svých přátel a uvidíte, jak vás na oplátku ovlivňují.
Vzorec je velmi jednoduchý: Připojím se ke skupině a všichni společně dosáhneme stavu, kde začneme ovlivňovat jeden druhého. Náš kruh se změní na spirituální nádobu (Kli). Sjednotí se v ní všechny naše touhy po spiritualitě, naše body v srdci, a nad nimi vytvoříme anti-egoistickou clonu, naše vzájemné odevzdání.
Nyní, když se navzájem ovlivňujeme, musíme zjistit, zda tak činíme v zájmu odevzdávání Stvořiteli. Pokud ano, pak máme clonu a Odražené Světlo. Vyšší síla je nám okamžitě odhalena, v závislosti na ekvivalenci formy.
Vzorec je velmi jednoduchý: „Já“ –> skupina –> duše!
Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 23/05/2010, článek “Ohledně lásky přátel”
AKTUALITY
DOPORUČUJEME KE STUDIU
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru
