Všechny malebné popisy, které jsou nám dány v Tóře, nám říkají o čím dál silnějším spojení mezi lidmi. V duchovním světě člověk nevstoupí fyzicky do Egypta, přes hmotné Rudé moře a poušť Sinaj, nebo dosáhne hmotné izraelské země. V duchovním světě toto všechno symbolizuje různou míru spojení mezi dušemi, mezi lidmi, kteří se spojují interně, v jejich touhách.

To je spojení, o kterém nám Tóra říká. Nemluví o zeměpisu nebo historii nějaké skupiny, která chodila po zemi Kananejské a Egyptě. Vypráví jen o spojení, v němž poznáváme tyto stupně. „Odejdi ze své země“ znamená opuštění své egoistické touhy, tedy životu v Babylonu. Je třeba opustit toto přání a dospět k většímu, ve kterém se spojíte se svou skupinou silněji. Tato touha se již nazývá „zem Kananejská“ („země“ znamená „touha“).

Později vstoupíme do levé linie, naše touhy vzrostou, zlý sklon je odhalen více, a to se nazývá „sestoupení do Egypta.“ A když později vystoupíme z tohoto stavu, „Egypta“, tím že se spojíme dohromady, tomu se říká, že jsme v „poušti Sinaj.“

Poté co se spojíme nade všemi problémy, které se nám odhalí, vystoupíme na úroveň nazývanou „země Izrael.“ Všechno jsou to stupně spojení a ne geografická místa.

Jména jsou převzata z našeho světa, ale jsou použita pro pojmenování duchovních stupňů. Můžeme jet autobusem z Babylonu do země Kananejské, pak do Egypta a zpět, ale to by nebyla duchovní cesta. Bylo by to pozemský výlet.

Vše záleží na tom, i když sedíme na jednom místě, jak zdoláváme stupně a objevujeme duchovní světy v nás. Ty se odhalují pouze v závislosti na síle spojení mezi námi. Jak se sjednocujeme, objevujeme duchovní stupně v závislosti na síle naší jednoty.

Všech našich „613 tužeb“ opravíme pouze prostřednictvím spojení. Pokud se člověk nespojí s ostatními, nesplňuje žádné „přikázání“, nedělá žádnou korekci touhy přijímat. Všechny touhy jsou odpojeny od sebe v důsledku rozbití, a mohou být opraveny pouze spojením jednoho k druhému.
[57571]
Z 1. části denní lekce kabaly 14.10.2011, spisy z Rabáš

Problém je, že nejsme schopni pracovat na našem spojení a uvědomit si jeho význam stále více a více za jakýchkoli okolností, jakékoliv situace a každý den. Jediným důvodem je to, že si lidé představují duchovní svět jako něco, co je daleko od reality, v níž v současné době existují. Myslí si, že duchovní svět existuje na jiném místě nebo jiném vesmíru.

Neuvědomují si, že mohou odhalit duchovní svět tady, navíc k tomuto světu. Je příjemné si myslet, že vstoupíme do duchovního světa po smrti. I když se lidé učí v moudrosti kabaly, že uvidí duchovní svět v tomto životě, přesto si představují odhalení světa mimo ten náš, vzdálený od všeho co tu máme.

Nicméně, toto je nesprávné! To co odhalujme je síť spojujících sil mezi lidmi a Stvořitelem, který plní tento svět, tuto realitu. Odhalíme novou řídící a hnací sílu ve vesmíru, která byla dříve skrytá. Kromě našeho sobeckého přání, ve kterém vnímáme „tento svět“, můžeme odhalit touhu odevzdávat a v jejím rámci, odhalíme nový fenomén tzv. „vyšší“ a „budoucí“ svět, což znamená, svět, který k nám přichází.

Pokud se člověk všemi jeho silami snaží přiblížit podobě vyššího světa, Stvořitel, jako nedílné spojující síti, která se odhaluje mezi všemi formami, které v současné době vnímá ve svém světě, pomáhá mu to zabránit vzniku „idolů“ a zůstat realistický namísto toho aby se ztratil v mystice.

Vyšší svět je síť odevzdání, která je odhalena mezi všemi částmi této skutečnosti, jakož i další reality, která se nám odhaluje jako síť sil. Jediná věc, která existuje, jsou síly, protože všechno, není nic jiného než síla touhy, úmyslu a myšlenky. Když člověk vidí realitu tímto způsobem, tak si začne uvědomovat, že veškeré prostředky k dosažení této nové reality jsou přímo v jeho rukou.

Koneckonců, je to dosaženo s pomocí lidí, kteří jsou nositeli síly odevzdání. To jsou jeho přátelé, kteří chtějí získat odevzdání a altruistický záměr. Nyní spolu se svými přáteli může člověk začít stavět a odhalovat tento systém odevzdání.
[57843]
Z 1. části denní lekce kabaly 16.10.2011, spisy z Rabáš

Otázka: Lidé souhlasí s idejí vzájemné záruky, ale neví co s tím. Lidé přijímají naše vysvětlení v dobrém, ale co dál?

Odpověď: To stačí. Nejdříve dáte člověku vysvětlení ohledně situace integrálního propojení, informujete ho o faktu, že v našem globálním světě je nepřípustné se dát na protekcionismus a izolacionismus. „To není má věc“ už nadále není vhodnou výmluvou. Jsme navzájem spojení jako ozubená kolečka, ať už chceme, či nikoli, a není tu žádný takový spojkový pedál, který by nás mohl oddělit jednoho od druhého. Není jiné cesty: Zkrátka se musíme brát navzájem v úvahu, pochopit podstatu vzájemného spojení a jednotného lidského systému. Pouze zvládnutím jeho zákonů budeme schopni se rozhodnout, kam bychom se společně měli ubírat. 

V minulosti jsme byli rozdělení, a byl jsem schopen vzít si od vás cokoli, co jsem chtěl pro svou potřebu. Ale nyní, když jsme se stmelili dohromady, už si od tebe nevezmu další „pytel“, ale jednoduše jej přemisťuji z jednoho místa do druhého ve společném skladu. A časem mi to škodí. 

Stále jsme si neuvědomili význam „jednotného systému.“ Pokud neberete všechny jeho části v úvahu, pak nemůžete jednat. Dnes nám svět ukazuje naše vzájemné propojení, a to je jen první, nejmenší, nejbližší duchovní stupeň. Bez toho, aniž bychom na něj vystoupili, nebudeme schopni dát cokoli v našich životech do pořádku. Vnější tlak bude růst ze dne na den, šrouby se budou více utahovat, a podmínky tohoto prvního stupně na nás budou mít jasnější, mnohem přesnější požadavky.  

Nakonec budeme muset jednotný systém poznat, porozumět mu, včetně něj uvnitř nás, a uvnitř se uspořádat podle jeho zákonů. Pak najednou uvidíme hojnost všude. Jakmile dosáhneme sjednocení, hojnost vyjde na světlo. Bude jasné, že mír a pořádek zavládne všude a my jsme dosáhli míru na prvním duchovním stupni. 

Poté se odhalí další stupeň, a my znovu budeme čelit nepořádku, nespravedlnosti a chaosu….. Takovým způsobem postupně odhalíme náš nesoulad s následující úrovní vzestupu.

[57774]
Z 5. části denní lekce kabaly 16/10/2011, „Mír ve světě“

Otázka: Lidé po celém světě se probouzí a začínají mluvit o jednotě. Proč se to děje?

Odpověď: Pochází to z vnitřního pocitu. Člověk může studovat deset let, poslouchat o důležitosti jednoty každý den, a stále marně. Pokud necítí potřebu, nic neuslyší.

Najednou tomu však začne rozumět zevnitř, přirozeně. Neočekávaně začne zjišťovat, že jsme všichni spojení dohromady, že potřebujeme sociální spravedlnost a  rovnoměrné rozdělování, a že my všichni musíme dosáhnout rovnováhy mezi námi a s přírodou. V opačném případě jsme skončili.

Dnes, pár tisíc šílených lidí vyčerpává poslední zdroje země a za pomocí síly reklamy nás nutí kupovat cokoli, co vyrobí jen proto, abychom přidali další nulu na jejich bankovní účet. A my následujeme jejich směr jako pokorní otroci: Pronásledujeme hmotné statky. 

Dost už, vše se hroutí. Dospíváme, naše vůle dostávat roste na denní bázi, a jak se rozvíjí, začíná se ptát: „Pro co žiju? Co se se mnou děje? Proč se trápím? Proč nemohu dosáhnout naplnění?“

Nezaměstnanost ve spojených státech rapidně stoupla, včetně mladých lidí. Mezi bohatými z Wall Street a mladou generací je hluboká propast. Lidé ve věku 20-25 let před sebou nevidí žádnou budoucnost. On nebo ona se bez práce nemohou vzít a mít děti. Jaký druh budoucnosti čeká na jejich děti, když jejich vlastní vyhlídky jsou bezútěšné?

Dochází k spontánnímu probuzení. Lidé demonstrují ze svého vnitřního popudu; nemohou zkrátka sedět nečinně ve svých domech. Je to čistá anarchie: Člověk neví, co s ním bude zítra či dál, a toto je způsob, jak se utěšuje a zbavuje negativních emocí. Zavazuje ho k tomu jeho přirozenost. Lidé začínají protestovat bez toho, aniž by měli jasnou představu o situaci, bez toho, aniž by znali účel a připravovali program. Jednoduše se cítí špatně.

Postupně zmoudří vzestupy a pády životní síly a začnou chápat, o co skutečně jde.  

Dnes se probouzí celý svět. Uvidíme, co se stane v Číně, Japonsku a Indii…. Svět se „zakulacuje“. Lidé přirozeně vyžadují změnu. Intuitivně cítí, že musí být spojení, že musí být mezi sebou a s přírodou v rovnováze. Tak se sama projevuje všeobecná universální Síla:  Najednou podvědomě cítíme, že to je přesně to, co nám chybí.

A pak každý začne vzdorovat nerovnosti a něco požaduje: svobodné matky, důchodci, doktoři a učitelé. Není to náhoda, je to všeobecný trend, společná žádost o rovnováhu. Někdo se cítí dobře, někdo další špatně, a chceme, aby měl každý stejný podíl. Síla jednoty a nový přístup, které nás zavazují tak uvažovat, začínají být v našem globálním, propojeném světě zjevné.

Otázkou je, jak takového stavu dosáhnout? Pouze moudrost kabaly nabízí řešení. Vysvětluje, jak dosáhnout spravedlivého rozdělování, dosáhnout rovnováhy a být kompenzován za škody způsobené egoismem.

Člověk chce vždycky více, než kdokoli jiný; chce se prosadit, rozvíjet. Takže, pokud se všichni dostaneme do stavu, kde každý dostává pouze nezbytné věci, co nás čeká dál? Jak můžeme nahradit lidem to, co ztratili? Kabala vysvětluje, že je to možné pouze prostřednictvím duchvního růstu, kdy naše hmotná těla dostávají pouze tolik, kolik potřebují a zbytek je využit na rozvoj duše.

[56865]
Z 5. části denní lekce kabaly 7/10/2011, „První přikázání“

Vše to záleží na člověku a je založeno na vytvoření prostředků pro duchovní rozvoj, to je, na budování prostředí. Tímto prostředím na sebe člověk přitahuje sílu, která ho napravuje. Budováním svého prostředí vlastně vytváří svůj budoucí duchovní svět. 

Zahrnutím do tohoto prostředí člověk začíná cítit, že opustil své ego a je obsažen ve svém bližním, kterého miluje jako sebe. Vychází ze sebe a namísto svého vnitřního světa, který cítil jako „tento svět,“, cítí vyšší, duchovní svět ve společnosti, ve spojení mezi všemi.

A v tomto duchovním světě odhalí jeho vlastnost: vlastnost dávání, která ho naplňuje, to je, Stvořitele. Vše začíná s touto první změnou nazvanou „začátek roku“ (Roš Hašana).

Předtím, člověk prošel rozsáhlými přípravnými pracemi: Snažil se vytvořit si kolem sebe prostředí a přitáhnout síly, které by ho změnili, naplnil vše, o čem je psáno v knihách, a šířil tuto vědomost mezi druhé, aby zvětšil počet lidí, kteří aspirují k cíli stvoření. Tímto způsobem zvýšil celkovou, souhrnnou touhu dosáhnout cíle, a ta ho začala silněji ovlivňovat.  

Nicméně, nevidí úspěch. Kabalisté píší mnoho o této podmínce, tomto bodu a stádiu na cestě. Je to speciální, kritický bod nazývaný „soudný den,“ kdy je rozhodnuto, zda postoupíte, nebo upadnete, odsouzen k životu či smrti.

Ve skutečnosti, člověk určí toto rozhodnutí svou předchozí prací: zda se mu pro sebe podařilo vybudovat podporu skupiny a dostat od nich sílu vzájemné záruky tak, že ho podrží pro případ nepříznivého rozsudku, to je, ohromná egoistická přání, která byla odhalena v člověku, kterým není schopen sám odolávat.

Je jasné, že nemůžeme stát proti egoistické touze, která se v nás objeví, dokonce i oproti té nejmenší. A pouze díky síle prostředí, skrze ni, budeme schopni získat vyšší sílu. Je řečeno, že „Stvořitel přebývá mezi svým lidem,“ má se za to, že síla spojení, nazývaná Stvořitel, se nachází ve spojení mezi dušemi, mezi přáteli.

Stvořitel je všeobecná vlastnost dávání, kterou shromažďujeme po částech. Proto je stvořitel nazýván „Boreh,“ což znamená „přijď a uvidíš (Bo-Reh).“ Vždyť se musíme přiblížit tomuto stavu a uvidět tento fenomén uvnitř našich přání.

[56874]
Z 1. části denní lekce kabaly 7/10/2011, Shamati #167

Otázka: Jak vysvětlíme náš pohled na krizi a spravedlivou distribuci masám? Koneckonců, jej považují za utopii.

Odpověď: Nebudeme muset čekat dlouho. Lidé, kteří rozumí ekonomii a mezinárodní situaci se děsí toho, co se právě děje. Třesou se uvnitř, když vidí co se děje. Pokud by normální člověk našel sám sebe v podobném stavu, změnilo by to způsob jakým myslí.

Blížíme se beznadějnému stavu. Dvě krize, ekonomická a ekologická, nás vedou do pasti. V tomto ohledu vyšší řízení nám nenechává žádnou svobodnou volbu. Člověk s bodem v srdci, je přiveden k moudrosti kabaly skrze utrpení, a teprve poté začne vybírat. Na druhou stranu, masy jsou vždy řízeny katastrofou.

A to je důvod, proč všechno záleží na Vás. Jakmile si začnete uvědomovat, co je vám svěřeno, katastrofy se oplatí, a začneme dosahovat rovnováhy s přírodou. A pak ekologie také příjemně překvapí, protože vám odhalí nové síly v přírodě.

Samozřejmě, že chceme tento proces urychlit. A já jsem optimista, protože každý den se dívám jak ekonomičtí a finanční odborníci, ale i vědci, popisují situaci více harmonickým způsobem.

My jsme ti, kteří zaostávají za tempem rozvoje, ti, kteří musí šířit poselství jednoty po celém světě. A my jsme velmi pozadu. To je to, co mě děsí.
[56785]
Z 5. částí každodenní lekce kabaly 6.10.2011 „Mír ve světě“

Nemůžeme se hodnotit navzájem žádným způsobem, protože neexistují žádná skutečná kritéria pro srovnávání. Představte si, že vyrábíte padesát výrobků za den a já produkují pouze třicet. Ve výsledku je váš plat vyšší než můj a já se cítím bezmocný, zlobím se, protože nás dva měřím stejným standardem. V současné době oba zároveň hodnotíme věci tímto způsobem.

Musíme pochopit, že každý člověk má svůj vrchol duše a nemáme právo soudit ostatní. Musíme si jen vzájemně pomáhat tak, aby se každý naplnil tím nejlepším možným způsobem. Kromě toho, neexistuje jiná cesta, přístup nebo standard, který určuje správné vzájemné spojení. Mohu jen hodnotit sebe a ostatní v odevzdání. Nikdy si nebudeme rovni a spravedliví v přijímání. I když oba cítíme, že se nám daří „dobře spolupracovat,“ ostatní se na nás začnou dívat podezíravě.

Svět nedojde k dobru v souladu se zákony egoismu. Můžete zapomenout na dosažení nějaké férové kalkulace v přijímání, která bude vnímána jako spravedlivá víc než jen na chvíli. I ty nejlepší výpočty jednoho nikdy nepotěší ostatní.

Proto se nesmíme navzájem srovnávat v závislosti na výkonu, úspěchu, mozku, pocitech, rodičích nebo vzdělání. Pojďme to prostě ignorovat. Svět by měl pochopit, že pokud požadujeme od lidí, aby si navzájem něco dávali, nebo si něco brali, nikdy nevytvoříme nic stabilního a trvalého. Každá teorie bude vyvrácena.

Musíme tedy přejít na trať odevzdání.
[56709]
Z 5. částí každodenní lekce kabaly 6.10.201 „Mír ve světě“

Na rozdíl od zvířat, se rozvíjíme s pomocí vědy. Nicméně, to dosud není svobodná vůle. Věda nás pouze posouvá trochu dopředu. Zvířata se řídí ranami a jejich instinkty, ale protože my sotva nějaké instinkty vůbec máme, vyvíjíme se ranami a vědou.

Vědecký pokrok nám umožňuje vidět a řešit problémy v předstihu. Například, rentgenové paprsky nám umožňují identifikovat onemocnění a zahájit léčbu, aniž by se čekalo na její skutečně objevení. Bez rentgenu nám jen bolest říká, že je tam problém.

A tak nám věda pomáhá trpět méně, a my draze platíme za vědecké poznatky. Nicméně, je to stále stejná zvířecí tendence: touha být bez problémů. Věda nás nedostává na lidskou úroveň, protože je součástí živočišné úrovně. Pomocí ní můžeme kompenzovat nedostatek našich instinktů, to je všechno.

Zvířatům se daří velmi dobře i bez lékařů. Vědí, jak jíst správně, jak se rodí a jak budovat své útočiště. Zvířata dělají všechno instinktem, zatímco my jsme nahradili instinkty vědou. To je vlastně role vědy, sloužit našemu egoismu tak, že budeme trpět méně.

Stejně tak zkoumáme i náš vývoj na živočišné úrovni. I když se lidé dozvědí o nutnosti sjednotit se a spojit se, tak neví, jak toho dosáhnout.
[56425]
Z 5. částí každodenní lekce kabaly 4.10.2011, „Mír ve světě“

Musíme opravit náš systém tak, aby se stal podobný Stvořiteli, odevzdání, přírodě. V současné době není nedostatek studií, které ukazují, že kapitalismus je něco jako dočasné propuknutí nemoci egoismu, jejíhož konce jsme dnes svědky. Je to obzvlášť patrné v ekonomické krizi a ekologických katastrofách.

Takto to nemůže pokračovat. Bylo by to jiné, kdybychom měli nevyčerpatelné přírodní a energetické zdroje. Nicméně, nemáme. Promarňujeme poslední zdroje a směřujeme ke slepé uličce: Propast mezi bohatými a chudými roste, společnost je zničena, a země se stává méně pohostinným místem.

Mylně se domníváme, že můžeme vytvořit správně fungující egoistický systém. Američané byli opilí tímto nápadem a nakazili s ním každého. Americký sen byl úspěšný, protože žili na dluh ke světu a dokonce se chlubí jejich „úspěchem“: „Podívejte se, jak chytře lze krást, jak krásně umíme lhát. Jen se podívejte, jaký život máme na vaše náklady.“ Ve skutečnosti to je to, co stojí za jejich bohatstvím. A Evropa následovala stejnou cestu.

Celý problém spočívá v tom, že vždy hledáme levné zdroje. Jednou to byli otroci, ale pak přestali být efektivní. Poté začalo využívání lidí v nově objevených zemích. Vždy jsme jednali na úkor někoho jiného, neustále okrádali a využívali někoho, ať už otroky, původní obyvatele Asie, Afriky, Ameriky, nevolníky a tak dále.

Byl to faktor vývoje, lež, která nasytila celý systém a dosáhla peníze samotné. Dolar se stal mezinárodní měnou. Průmysl a obchod propletený a vychytaný tak, že lidé na celém světě pracují pro Američany.

Kde je hranice? Dnes jsme vyčerpali kapacitu levnějších zdrojů. Nejsou žádní další otroci a rozvojové země. Vše směřuje k bodu zlomu principu levnosti. Již není levnější pracovní síla či levná energie. Je na čase si uvědomit, co se děje. Chceme-li přežít, musíme posuzovat vše poctivě.

To je důvod, proč svět stojí před problémem spravedlivého rozdělování. Lidé na celém světě se probouzí k tomuto požadavku. Nicméně, ve skutečnosti to znamená, že každý si zaslouží jen tolik, kolik investuje ve prospěch lidstva. Spoléháním se na egoistické principy, nezískáte nic. Brzy zjistíme, že nikdo nemůže dostat nic od nikoho egoisticky. Jen si představte, kam svět spěje: Je odhalen systém vzájemné záruky, který vyžaduje reciprocitu a odevzdání.

To neznamená, že byste měli rozhazovat bohatství, doprava a doleva. Ne, stavíme vše na základě reciprocity, nebudeme dělat ústupky v zájmu ústupků, ale bereme v úvahy skutečnou spravedlnost. Všechny naše předchozí systémy se neuplatní. Čelíme kompletnímu selhání systému, a ekonomické problémy jsou pouze jeho první známky. V důsledku toho se budeme muset shodnout, že spravedlnost, reciprocita a vzájemná záruka jsou jedinou cestou.

Baal HaSulam píše o „altruistickém systému.“ Neměli byste si myslet, že odváže všechny kalkulace. Naopak, altruismus je přesný výpočet, bez mezer: Každý dostane podle jeho investice. A ten, kdo neinvestuje úsilí nebude mít nic. Pokud všichni kolem jsou altruisti, neznamená to, že budu nakrmen „pro nic za nic.“ Koneckonců, jedná se o přírodní zákon. Stvořitel je největší altruista, ale už jste od něj dostali něco dobrého? Naopak, jen problémy.

Je řečeno: „. Stvořitel je postavil jeden proti druhému“ obě síly, pozitivní a negativní, jsou velmi tvrdé a agresivní. A tak v budoucí společnosti, nemohu být nečinný na úkor druhých.
[56043]
Z 5. části každodenní lekce kabaly 28/9/2011, „Národ“