Otázka: Které žádosti dosáhnou Stvořitele?

Odpověď: V prvé řadě musíme pochopit, že když žádost nepochází z kolektivní žádosti, není vůbec akceptována. Lidé volají na Stvořitele z hloubi jejich srdcí, když se zhroutí a ve chvíli smrti, ale nic nepomáhá. Proč? Protože jejich modlitba neprochází filtrem, který je tou jedinou cestou, jak je žádost akceptována. Pouze prostřednistvím systému, pouze prostřednictvím spojení mezi námi, a nezáleží na tom, zda je dobré či zlé, je to pouze s ohledem na spojení, kdy je žádosti vyhověno. 

Otázka: Jak mohu spojit své přání s přáním někoho jiného, když jej vlastně necítím?

Odpověď: Snaž se cítit anebo alespoň brečet, protože cítit nemůžeš. Prostě nechápeš, že tvé osobní, individuální přání nemůže konat jinak. Když přijdou dvě, je to skvělé! Takže, co chceš? Ustanovit spojení, sjednotit? Hádáte se? Jste ale dva; vyjasnili jste si vztah mezi sebou? Skvělé!

Proč je nyní čas k nápravě? Je to tím, že lidé začínají cítit, že ve spojení mezi nimi není něco vpořádku. Bylo to však OK už dříve? Předtím žádné spojení nebylo. Dnes cítíme, že je něco špatně, a že to musíme napravit; takže náprava začíná ode dneška a dále.

Pokud nebudeme brát spojení mezi námi v úvahu, bez ohledu na to jaké je, není nic, s čím můžeme ke Stvořiteli přijít. Osobně nemohu udělat nic; ve mně není nic k napravení. To jediné, co musíme napravit je spojení mezi mnou a ostatními. 

Otázka: Jednou jste o systému řekl, že převádí nereálnou žádost v reálnou. Měl jste na mysli žádost jednotlivce nebo obecně?

Odpověď:  Žádost jednotlivce  není! Skutečnost, že individuálně křičím neznamená, že má žádost je individuální. Důležitou věcí je, ohledně čeho křičím. To je to, co určuje, zda je má modlitba modlitbou mnoha anebo není.

Lidé si myslí, že když se Minyan (deset mužů) shromáždí, že se jedná o modlitbu. Může to však být jeden člověk, který si žádá spojení, nápravu systému, a pak se to nazývá „modlitbou mnoha.“

Takže, když přistupujeme ke studiu, je velice důležité přijít se správnou žádostí. V opačném případě nás studium vzdaluje, namísto elixíru života se z něj stává lektvar smrti. Vidíme, že lidé odchází, utíkají a upadají. Proč se to děje? Je to proto, že to samé Světlo, které operuje ve špatném směru, přináší temnotu, což znamená, že Vás k cíli vede delší cestou. 
[82775]
Z 2. části denní lekce kabaly 12/7/2012, Zohar

A proto kabalisté říkají, že v našem světě zlá přirozenost obecně není. Naše materiální přání jsou namířené na jídlo, sex, rodinu a lidské přání je přání k penězům, slávě a znalostem. Všechno obecně je „živočišná úroveň”. Co se týče zlé přirozenosti, ta začíná víš, za podmínky, že člověk v sobě má snahu milovat, přitahuje ho jednota a vzájemná záruka. Pokud postupuje tímto směrem, ve stejné míře potom otevírá velikost zlé přirozenosti. A spolu s tím otevírá světlo, které v něm vyvolává snahu k sebenápravě.

Ve výsledku člověk více nemůže trpět zlo a od určité úrovně ho začíná obracet v dobrou přirozenost. Celkově na této cestě jsou dvě úrovně: Bina, tj. odevzdání pro odevzdání (náprava 248 přání), a Keter, tj. přijímání pro odevzdání (náprava 365 přání). Ve výsledku člověk napravuje celou zlou přirozenost.

Člověk musí kontrolovat svoje reakce každým okamžikem. Možná žádá Stvořitele, aby mu dal dobrý život? V takovém případě je to, jako když říká: „Posíláš mně zlo. Prosím, buď ke mně laskavý.“ Toto dělá “ 99 procent „.

Nebo to člověk říká jinak: „Uvědomuji si, že cítím zlo a chápu, že důvod toho je v mých kvalitách, které jsou opačné Tvým. Koneckonců, každý odmítá podle svých vlastních chyb. A já Tě žádám o nápravu: Dej mi sílu napravit sám sebe.“

Člověk zažívá těžkosti na cestě („Vytvořil jsem zlý sklon“), ale pamatuje si, že mu je posílá Stvořitel („Vytvořil jsem Tóru jako koření“). A pak člověk získá světlo, které je ukryté v Tóře a vrátí ke zdroji. Žádá nápravu svých vlastních kvalit: ty jsou zaměřeny na egoistické přijímání a jsou opačné Stvořiteli – nechť se nasměřují k odevzdání a člověk pak bude cítit, že Stvořitel je laskavý.

Ale proč tohle potřebuji? Cítit se dobře? V tomto případě jsem stále egoista. Nebo proto, abych přestal nadávat na Stvořitele? „Co když mě potrestá, když budu vnímat Jeho dobro jako zlo?“ Ne, to je také egoismus. Jak tedy tvořím svou reakci? K jakému stavu musím přijít? Není to o slovech, ale aspiraci srdce: Jakou korekci žádám?

Žádám o nápravu, když se cítím špatně ve své touze přijímat, ale v mém záměru, namířeném ke Stvořiteli, cítím, že to přichází od Něj, Dobro, které dělá dobře.

Tímto způsobem se člověk dělí do dvou částí, které jsou spojeny: Je ponořen do tmy ve své egoistické a omezené touze po potěšení a cítí světlo nad ní. A pak si je jistý, že náprava, které se mu dostane, není pro uspokojení své sebelásky. Ne, jeho radost je nad tím a on je opravdu ve stavu odevzdání.

Například: Máma mi dělá kaši, ale nechutná mi. Máma věděla, co dělá: udělala pro mě to nejzdravější jídlo. Ale já v něm nevidím hodnotu. Měl bych jí žádat o jinou kaši? Nebo bych měl jíst tuhle, třeba že chutná špatné, a změnit svůj postoj k mámě nad mými pocity? Tímto způsobem začnu získávat její kvality, její pohled na svět, její touhy zaměřené na dávání. Takto rostu, jelikož získám svůj duchovní obraz.

Neexistuje žádné jiné řešení – je psáno: „Všichni Mne dosáhnou, od malých až po velké.“ Kde „dosáhnout“ znamená sjednocení nad naším egoismem. To je základním principem duchovní práce. A i když by se to mohlo zdát těžké, ve skutečnosti je to velmi snadné, když jednám v jednotě se skupinou. Neskutečně těžké je to tehdy, když se snažím jít dál sám.
[76949]
Z 1. části denní lekce kabaly 3/5/2012, Shamati # 8

V našem světě nebyla jiskra spirituality nebo-li bod v srdci, probuzen v mnoha lidech. Jsou v menšině ve srovnání se zbytkem lidstva, které je přitahováno pouze směrem k hmotným požitkům tohoto světa. Avšak lidé, kteří touží odhalit Stvořitele, mají kvalitativní sílu, a pokud se spojí, mohou dosáhnout síly větší, než je síla zbytku lidstva.

Je možné být velký co do množství i z hlediska kvality. Kvalita je důležitější než kvantita. Pokud tedy deset lidí, kteří přezkoumávají cíl a chtějí ho dosáhnout, se spojí, jimi vytvořená síla je větší než vnější síla lidstva, všech těch miliard lidí na celém světě.

Je to daleko významnější, neboť nejsou ovlivněni vlivem široké společnosti a její kvantitativní silou. Tím, že vytváří ne tak velkou skupinu, mohou postoupit. Člověk spadá pod vliv prostředí a jeho jediná svobodná volba je výběr vhodného prostředí pro sebe.

Pokud se neustále anuluje před touto malou skupinou více a více, může si být jist, že tímto způsobem dosáhne cíle. Do míry jeho anulování a spojení s přáteli ve větší a větší koncentraci, se bude stále přibližovat k cíli. Koneckonců, cíl se nachází v centru této malé skupiny.
[75906]
Z 1. části denní lekce kabaly 20/4/2012, spisy Rabaš

Otázka: Po kongresu přišel takový pocit, že usilovat o spojení, musíme především na ranních lekcích. Nebo se musíme více zabývat šířením? Je nějaká nejasnost, pocit, že všechno co jsme dělali předtím nestačí, že musíme přidat ještě něco.

Odpověď: Všechna naše úsilí, musí být nasměřované na ranní lekci! Bez ranních lekcí není možné postupovat dál! Bez toho není žádný pohyb. Ranní lekce je to všechno, –  alfa a omega – není o čem mluvit.

Ale mimo ranní lekce, všechno ostatní musí probíhat v duchu integrálnosti, kterou stále povzbuzujeme na ranní lekci.

Je to to nejdůležitější – začínat den z lekce. I když jsi z nějakého důvodu vynechal ranní lekci, stejně bys měl začít svůj den z lekce, nehledě na to, v kolik jsi se probudil – musíš alesponˇ půl hodiny věnovat lekci, jinak je celý den propad, ztráta, a budeš na to moc dlouho doplácet.

[#75674]

Z virtualní lekce 26.02.2012

Otázka: Proč potřebujeme přenést Králův poklad z místa na místo?

Odpověď: Vzhledem k tomu, že musíte přenést šálek plný zlatých mincí z jednoho místa na druhé, pokaždé dosáhnete jeho velikosti, a skrze to mu přinášíte radost.

On nepotřebuje přemístit svůj poklad kamkoli a nepotřebuje vaši práci. Jeho radost je v tom, že mu porozumíte, pocítíte ho a stanete se mu podobnými, a tím rostete. Tím mu přinášíte radost.

Vaše radost je v plnění jeho přání: Stoupáte, rostete a děláte vše, co chce on. Neděláte to pro získání příjemné a atraktivní odměny, kterou jste si vydělali na celé této cestě, ale proto, abyste přinesly potěšení Stvořiteli.

Musíme cítit tento bod, ve kterém nahrazujeme jeho postoj k nám naším postojem k němu. To je místo kde se s ním setkáváme. Existuje jeden a existuje druhý, a mezi nimi je místo našeho setkání, kde transformujeme jeden do druhého: On odevzdává nám, a my zase Jemu. A zde je ten bod Masach (obrazovka), bod našeho spojení.
[74688]
Z 1. části denní lekce kabaly 27/3/2012, Shamati # 52

Otázka: V současné době vědci zjišťují, že jsme všichni vzájemně propojeni, že nespočet vláken, o kterých jsme ani nevěděli, že existují, se táhne mezi námi. Jak to vidí kabalista? Může to skutečně být tak že tato obrovská změť se neustále pohybuje před jeho očima?

Odpověď: Ve skutečnosti je vše velmi jednoduché. A čím dále postupujeme, tím je to jednodušší. Člověk je jednoduchý a Světlo je jednoduché, zatímco mnoho kalkulací vzniká, protože egoismus se protkává s touhou odevzdávat.

Čím dále člověk postupuje, tím přirozeněji vnímá obraz světa. Zvyk se stává druhou přirozeností. Stejným způsobem můžete vidět svou rodinu a blízké: Stane se vaším životem, vaší přirozeností, a už více nevyvíjíte úsilí ve vztazích se svými blízkými, nebo těmi, které skutečně neznáte. Znáte každého z nich a pochopíte všechny souvislosti.

Právě teď se vám to zdá, jako problém, protože to vyžaduje úsilí. Ale když ve vás vládne touha odevzdávat, problémy zmizí. Není nic jednoduššího než poznat duchovní svět a život v něm.

„Je něco takového možné? Jak se mohu starat o všechno, kontrolovat pohyb všech atomů a všech světů? “

Nemusíte ovládat nic, protože všechno je odhaleno ve vás, jako váš vlastní systém. A to je důvod, proč každý další stupeň bude ještě svobodnější od tlaku, od nutnosti pochopit, co se děje. S každým krokem se všechno stane jen jasnější.
[73976]
Z 4. části denní lekce kabaly 29/3/2012, „Úvod do TES“

Nenapravuji sebe, ale spíše své začlenění do ostatních. Neexistuje nic, co bych v sobě mohl napravit, kromě spojení s ostatními.

Kdo jsou ti “ostatní?” Tady bychom měli porozumět, že mé včerejší „já“ není „já“, kterým jsem dnes. Musím si ujasnit vztah mezi mnou a ostatními podle různých stavů, ve kterých se nacházím. Každý den člověk otočí nový list a nápravy probíhají vždy vzhledem k vzájemnému spojení mezi Parcufim.

Je řečeno, že láska mezi lidmi je zaměřena na lásku Stvořitele. Láska přátel je tou samou nádobou, tím sjetným postojem, ve kterém vyjadřuji své odevzdání Jemu. Vždyť Stvořitel je všeobecný zákon, hlavní atribut, který odhalím ve vzájemném spojení mezi námi všemi. 

Neexistuje nic víc kromě všeobecné nádoby. Ve svém postoji k přátelům, ve svém duchu, ve svém srdci, tvořím Stvořitele. Do té doby On vlastně neexistuje. 

Otázka: Ve skupině provádíme cvičení: Každý by měl myslet na každého starajíc se o každého ve svých myšlenkách. Připomínáme si to navzájem, abychom na to mysleli a přidáváme, „s pomocí Stvořitele.“  Přivede nás to ke skutečné lásce?

Odpověď: Ano, pokud máte na mysli, že vše může existouvat pouze s pomocí reformujícího světla, pak skutečně vytváříte nezbytné podmínky pro naplnění. 

Láska nezná hranic; šíří se do Ein Sof, (Nekonečna) a kupředu. Pokaždé ji definujeme jinak—když opustíme naše stávající přání a záměry. Stávající cvičení je efektivní proti zapomětlivosti: Přítel připomíná jinému příteli tři podmínky: mě, jeho a vyšší sílu, reformující světlo. Jinými slovy, reformující světlo nás přivádí zpět k sobě. Jakmile se Světlo usídlí ve spojení mezi námi a teď, když nás opět „stmeluje“, naplní nezbytné podmínky pro nápravu, aby mezi námi mohlo znovu přebývat. Tomu se říká Miczva (přikázání) v jazyce kabaly.
[68654]
Ze 3. části denní lekce kabaly 1/2/2012, Studium deseti sefirot