Otázka: K odhalení vyšší síly je zapotřebí vyjít z našeho nitra, z nitra našeho egoismu. Děláme to pro sebe, abychom získali věčné potěšení. Není to tím nejegoističtějším, co vůbec může být?

Odpověď: To je pravda! Přirozeně, všechna naše jednání jsou čistě egoistická. Nezáleží na tom, jak moc si nalhávám, že se chci s ostatními spojit, dosáhnout lásky k bližnímu, to vše je jen pro mé osobní potěšení.

Avšak uprostřed se děje něco výjimečného, něco, čeho si nejsme vědomí. Když dráždíme jeden druhého: „Sjednoťme se! Zpívejme a tančeme! Studujme společně!“ probouzíme vyšší sílu. Ovlivňuje nás a mění dokonce i bez našeho záměru. To je navýváno „Segula“, „zázračná vlastnost“ vyššího Světla.

A pak najednou cítím: “Skutečně? Opravdu se chci změnit? Proč tak najednou? Neblázním? Odevzdávat? Skutečně milovat? Myslet na druhé? Co se pak stane se mnou?”

Najednou začnu cítit, že myslet na ostatní se pro mě stává důležitější. Zatím se v této vlastnosti nenalézám, ale začínám toužit po tom, aby tomu tak bylo. Předtím než zamítnu byť jen tuto myšlenku, postupně dojcházím do stavu, kdy si opravdu přeji dosáhnout kvality odevzdání a lásky k bližnímu.

Proč tak najednou? Je to proto, že mě ovlivňuje Světlo. To je nazváno zázrakem, na který odkazujeme jako: “Světlo, které přichází, napravuje. ” To samé Světlo, které nás stvořilo k tomu, abychom přemýšleli jen o sobě, nás změní. A to je zázrak “zázrak vyjití z Egypta.”

Když k tomu dojde, cítíme, že se něco změnilo, něco uvnitř nás přecvaklo. To změní celé mé základy, můj přístup k světu, můj pohled na svět a lidstvo a mé myšlenky o komkoli. Najednou se stanu svým absolutním opakem. 

To je akt stvoření, Stvořitelův čin. Stvořitelovi činy vidíme v pocítění naší vnitřní revoluce. A to je důvod, proč celý tento proces, který prožíváme, je označován jako práce Stvořitele. Vždyť my pouze vyvoláváme tento čin a Stvořitel jej uskutečňuje.

Takže nemějte obavy, buďte otevření: Opravdu nechceme nic jiného, než dostávat potěšení a myslet na sebe, a stále jsme uvnitř všichni egoisté, bez ohledu na to, jak krásná slova používáme. Avšak Světlo přichází a mění nás podle našich činů při studiu, šíření a sjednocování.

Nechť Světlo pracuje!
[36809]
Z 1. lekce, Metzoke Dragot Congress 2/24/2011

Otázka: Co je skupinová příprava na lekci a jak vyvolá Obklopující světlo ve větší míře?

Odpověď: Skupinová příprava na leci vyžaduje, aby na sebe každý převzal odpovědnost za celou skupinu. Co je myšleno principem „Když nejsem za sebe, kdo je za mě?“ Znamená to, že jsem odpovědný za probuzení skupiny a tímto způsobem nakláním váhy za celý svět k poháru milosrdenství. 

Musím se ujistit, že moji přátelé nikdy nezapomenou cíl. Proč jsme tu? Kterého stupně dosáhneme? Snažíme se dosáhnout stupně “člověka” (Adam), podobnosti Stvořiteli. Musí to pro nás být nekonečně důležité. Pak nezapomeneme, co se děje během vyučovací hodiny a nebudeme rozptylováni cizími myšlenkami. 

Musím se ujistit, že je tomu tak u všech mých přátel. Pomáhám každému držet směr tím, že se o ně starám. Díváme se na poměrně rychlý proces na cestě k úspěchu, pokud bude takto pracovat celá skupina. 

Jednotlivec může uspět pouze tehdy, je-li vyvolený, zvláštní duše. My jsme spaseni pouze jednotou. Nevidím tu žádné vyvolené lidi. Každý člověk se domnívá, že pro něj existuje individuální cesta. Nicméně se zcela mýlí, především v naší době není vyvolených potřeba. Naopak, dnes se musí do procesu nápravy zapojit masy.

[36715]
Z 1. části denní lekce kabaly 1/3/2011, Rabašovy spisy

Ve světě, v realitě, jsou jen dvě síly: síla Stvořitele a „síla“ stvořené bytosti, kterou jí dal Stvořitel úmyslně v opačné formě. Tato síla je opakem Stvořitele, díky ní stvoření překročilo hranice Jeho úrovně a získalo svou vlastní realitu. Jinak by nebylo schopno existovat.

V našem světě, “stvořená bytost” je někdo, kdo má hmotu neživých, rostlinných nebo živých stupňů. Znamená-li duchovní existence osobní realitu vně vyšší síly, pak v našem světě, se nám vyšší síla neprojevuje otevřeně, což je důvod, proč realitu definujeme existencí hmoty.

V duchovnu se nepočítá hmota, ale autonomie. Aby byl člověk stvořenou bytostí, musí být samostatný. Stupeň nezávislosti stvoření určuje, do jaké míry se může považovat za opravdu existující bytost. 

Miminka a děti v našem světě nebereme vážně, protože dosud nezískali nezávislost. Pouze v dospělosti se člověk stane samostatným, a tehdy se mu dostává jiné odezvy.

Podobně v duchovnu nehledě na jakém stupni se stvoření nachází (neživé, rostlinné či živé), determinujícím faktorem je, má-li před Stvořitelem vlastní status. Abychom stanuli před Stvořitelem, člověk si musí být nejdříve vědom toho, že Stvořitel existuje, myšleno že je před Ním, a že jsou si navzájem opakem.  

Pak v tomto opačném stavu začíná práce. Člověk rozdělí realitu do dvou: Stvořitel a Já, realitu, kterou Já pozoruji. A poté si vybere, co je důležitější.

Ve skutečnosti, aby stvoření dal nezávislost, Stvořitel jej přenesl vně sebe a dal mu pocit, že samo existuje. A nyní musí stvoření sebe samo správně poznat vně Stvořitele, jako kdyby ani neexistoval, jako kdyby zmizel z jeho pohledu, z jeho přání. Za pomoci sil a nástrojů, které Stvořitel poskytuje, k Němu musí stvoření najít správný postoj. A to znamená přijmout Stvořitelovu moc nad sebou, nad svou nezávislostí, aniž by ji anulovalo.  

Pak na jedné straně stvoření udržuje svou pozici vně Stvořitele, myšleno pokračuje v přijímání potěšení do přijímajících tužeb, aniž by se před Stvořitelem anulovalo. Na druhé straně však, svou nezávislostí ve vztahu k přijatému potěšení a přes něj, stvoření získá ekvivalenci formy se Stvořitelem. Tak stvořená bytost přijme úplnou, celkovou autonomii. 

Nicméně k tomu může dojít pouze tehdy, pokud stvoření dodržuje obě tyto pomínky: Je ochotno anulovat svůj postoj ke Stvořiteli, nepoškodí-li tím svou touhu (vůli přijímat). Proto se stvoření vyvíjí ve střední linii. Na jedné straně udržuje touhu těšit se, zatímco na straně druhé získává formu dávání, což je atribut Stvořitele. Tímto způsobem se v něm utváří obraz člověka, Adama.

[35280]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/14/2011, Rabašovy spisy

Naše celá práce spočívá v přípravě touhy pro další stupeň. Vynakládám úsilí, abych se kontroloval: O co přesně usiluji? Možná si stále myslím, že se na vyšší stupeň mohu pozvednout sám svými vlastními silami, nebo už nejsem tak pošetilý a už jsem zjistil, že toho nejsem sám schopen a pomoci mi může jen vyšší síla. A poté začnu hledat způsob, jakým se natáhnout ke Stvořiteli, přinutit Ho, aby mi pomohl.

Kabalisté říkají, že se na vyšší sílu můžeme obrátit pouze prostřednictvím společnosti, skupiny. Takže kolik let budu muset pracovat, abych si osvětlil, že společnost je jediným prostředkem, jak přilákat Stvořitele, aby mi pomohl, a má účast ve skupině se rovná přilákání Stvořitelovy síly pro mou nápravu? Vždyť spojíme-li se se společností přesně kvůli tomu, a žádáme-li pouze o to, pak to udělá, a my – Já, skupina a On – se tam spolu všichni setkáme, jak je psáno: „Isra-El (ten, jenž přímo usiluje o Stvořitele), Tóra (vyšší Světlo) a Stvořitel jsou jedno.“

To je nazváno pokusem „získat laskavost“ od Stvořitele. Stvořitel vás bude mít rád, když budete mít stejná přání jako má On. Musíte pochopit, že vy závisíte na Něm a musíte snížit své ego. Kabalisté nám to vysvětlují za použití nejpřesnějších slov a v okamžiku, kdy dosáhnete konce jejich práce, začnete mluvit jejich slovy; jazyk větví vámi bude pochopen.  

Nebudete mít žádná jiná slova! Začnete mluvit verši žalmů či modlitebních knih. Je to tím, že kabalisté převzali tato slova ze svého dosažení: celý pořádek slov a písmen. Začnete mluvit úplně stejným způsobem, protože vše, co je řečeno, je nepochybně určeno další úrovní a je nemožné, říci to jinak.

To je nejvědečtější postup ze všech postupů. Obyčejná věda je velmi nepatrná; pracuje pouze uvnitř hranic tohoto světa, v těchto limitovaných podmínkách, a proto je vše relativní. Kabala je však absolutně vědecká metoda, kde vše dodržuje jeden zákon. Pouze jediná rovnice je na místě celého vesmíru: Odevzdávání a přijímání musí být spojeno v jeden celek.  

To ani není zapotřebí nikomu dokazovat. Hledáme nějaký vědecký důkaz a příklady pouze proto, abychom kabalu lidem přiblížili. Nicméně moudrost kabaly sama nevyžaduje žádného důkazu; je člověku odhalena uvnitř.
[35309]
Ze 4. části denní lekce kabaly 2/4/2011, “Podstata moudrosti kabaly”

Odkud pochází slova tohoto světa? Proč se nějaký rolník, který kdysi žil poblíž Jeruzaléma, podíval na Olivovou horu a pojmenoval jí tímto způsobem? Je to tím, že si myslel, že se k ní toto jméno hodí. Toto přání v něm vyvstalo z povahy, a povaha pochází Shora. 

Proto ve slovech našeho světa nic není náhodou; všechna pochází Shora. To je důvod, proč je mohou kabalisté používat pro popis duchovních kořenů, což je nazváno “jazykem větví.” A když vezmeme názvy tohoto světa a vysvětlíme, co se za nimi skrývá podle jejich duchovních kořenů, uvidíme rozdíly mezi světy. Takto odhalíme, co stojí mezi námi a duchovním světem.

Kámen tohoto světa a kámen duchovního světa, strom tohoto světa a strom duchovního světa, muž, žena, dítě, oheň, voda, tak studuji rozdíly mezi světy a podobu, které musím dosáhnout. 

Avšak jazyk větví není určen běžnému člověku, ale těm, kteří vnímaní duchovní svět. Pouze oni mohou porozumět, co se odehrává mezi větví a kořenem, a předávají si vědomosti navzájem za užití tohoto jazyka. Když jeden kabalista popisuje určité spojení mezi kořeny duchovního světa a chce tuto vědomost předat jinému, vylíčí to jazykem větví.

Prozatím se tímto jazykem nevyjadřujeme, spíše používáme mluvenou řeč. Když budete cítit duchovno, pak posloucháním slov svého učitele, který vám o duchovním světě vypráví, budete rozumět, co znamenají. Nebo Vás bude učit jako malé dítě, které se učí mluvit. 

Představte si, že jste na stejné duchovní úrovni společně se svým učitelem, poukazuje na určitý fenomén a říká, jak je nazýván. Vidíte-li duchovní fenomén a slyšíte-li jeho jméno, můžete je spojit dohromady, připojit slovo tohoto světa k duchovnímu objektu. Tomu se říká studování jazyka větví. Novorozený v duchovním světě se učí jazyk větví podobně, jako se novorozenec tohoto světa učí mluvit pozemským jazykem.

A později budete schopen konverzovat s učitelem; budete mít aktivní slovník. 
[35334]
Ze 4. části denní lekce kabaly 2/14/2011, „Podstata moudrosti kabaly”

Otázka: Co si myslíte o “praktické kabale,” spojení se Sefirot?

Odpověď: Mrzí mě, že Vás zklamu, ale nic z toho nemá nic společného se skutečným dosažením (poznáním). V kabale nejde o žádné red stringy, svatou vodu či ceremoniály. 

Jakýkoli člověk na světě, který touží se učit, bez ohledu na jejich pohlaví, náboženství či národnost, může dosáhnout prostřednictvím správného studia a jenom jím. Je to, jako kdyby neměli tělo. Jinými slovy nezáleží na oblečení, zvycích a tradicích. To vše nemá absolutně nic společného s kabalou. 

Kabala je věda, a když se jí učíme, začneme tento svět vnímat coby více propojený, globálnější svět. To nám dává novou perspektivu a nový život. Pozvedáme se z úrovně, kde vše končí uvnitř mého těla do globální, externí úrovně, kde se vznáším mimo čas.

To je potřeba cítit. Slibuji Vám, že pokud byste studovali a vešli v tuto moudrost, ucítili byste, že to je způsob, jakým to funguje. Člověk našeho světa se musí pozvednout na úroveň věčnosti.

Vše co kabala předpověděla, se vyplnilo. Před dvěma tisíci lety kabalisté napsali, že svět vstoupí do nové fáze vývoje, když bude odhalen Zohar, a my budeme muset začít pracovat na naší nápravě. Nevěřil jsem tomu, dokud jsem nezačal kabalu v polovině 70. let studovat, ale skutečně k tomu došlo o dvacet let později, v polovině let devadesátých. 

[35157]
Z mé lekce v Paříži 2/1/2011

Odpověď: Zohar se nám zdá složitý a matoucí, protože jsme nedosáhli jednotného vyobrazení. Nám se “Já” a “svět,” mé touhy a myšlenky, síly operující v celé této realitě a všechny ty věci jí naplňující, zdají oddělené jedna od druhé, rozbité. Proto mi tato síla rozbití podává extrémně složitý a matoucí obraz. Je to tím, že jej nevidím jednotný a rozdělení mě mate.  

V rozsahu, v jakém můžeme vidět všechny tyto detaily vnímání spojené dohromady, ale ne v naší mysli, protože to nepomůže, spíše v našich pocitech; do míry, do jaké toužíme všechny ty věci spojit dohromady – mě, mého bližního, Stvořitele, studium, skupinu, prostředí a vše co existuje – tolik Světla mi tato úsilí přinesou. Světlo na oplátku způsobí, že uvidím ucelenější obraz,  jehož všechny elementy se začnou lehce spojovat. 

Všechna moudrost pochází ze sjednocení všech těchto protikladů, které začínají podporovat jeden druhého a být provázaní. Čím vzdálenější a protikladnější si všechny tyto detaily obrazu reality bývaly, jež nyní vidím spojené dohromady, podporující a doplňující jeden druhého, tím hlouběji dosahuji plánu stvoření, programu stvoření a procesu, kterým procházíme. 

Ze všech těchto protikladů začnu žít, cítit neuvěritelnou moudrost, sjednocovat vyšší řízení v jedno a přistupovat k tomu jako jedné síle. To vše se odehraje, jako výsledek vlivu Světla na mé rozbité touhy a myšlenky, když chci po Světle, aby je spojilo v jedno. 
[35514]
Z 2. části denní lekce kabaly 2/16/11, Zohar