Otázka: Čím je zvláštní 4. stádium přímého světla (behina dalet), proč se vlastně jmenuje stvoření?
Odpověď: Ona dostává všechno světlo, které bylo v prvním stádiu, ale kromě toho je v ní jeden důležitý doplněk, nechce dostat jen světlo, ale také status Stvořitele – stát se stejná jako On, čili kochat se nejen světlem, ale také pozicí dávajícího!

Existuje podobenství o boháči, který ve městě potkal chudáka,  kamaráda ze svého dětství. Pozval jej do svého domu, oblékl jej do nejlepších šatů, živil ho a chtěl ho u sebe nechat navždy a dávat mu všechno, co si bude přát.

Jednoho dne ale zjistil, že je jeho kamarád smutný. Ten na otázku domácího: „Co chceš, abych pro tebe ještě udělal?“, odpověděl: „Být jako ty, abych necítil, že všechno dostávám“. Ale tohle mu on dát nemůže, i kdyby dal chudému příteli všechno.

V takovém stavu absence nezávislosti 4. stádium přestalo přijímat světlo (zkrátka udělalo cimcum alef C“A), zbavilo se spojení se Stvořitelem a stalo se samostatným. A náš další vývoj se věnuje tomu, jak se stát Stvořiteli podobnými.

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Co je clona? Z čeho se skládá a jak ji mohu rozpoznat?

Moje odpověď: Clona je síla, která vám umožňuje přemýšlet o ostatních místo přemýšlení o sobě. Je to když získáte odlišný způsob myšlení, cítění a dělání rozhodnutí. Když se to stane, je to jako byste byli znovu zrozeni!

To se nazývá zázrak – „Zázrak východu z Egypta.“ Je to když vyjdete ze své egoistické touhy a náhle se začnete starat o ostatní. Všechny vaše myšlenky začnou pracovat tímto způsobem.

Právě teď se to zdá jako děsivá změna. Kdo by to chtěl? A dokonce i když o tom mluvíme, uvnitř se toho velmi bojíme.

Avšak Vrchní Světlo na nás vykoná tuto změnu. Nevím, jak to udělá. Stane se to jednoduše stejným způsobem, jako nás stvořilo. Tato změna v člověku se nazývá zázrak. Světlo, které naši touhu vytvořilo, na ní také může provést tento „upgrade.“

Filed under: Duchovno, Evoluce, Láska, Spojení, Vnímání - Žádné komentáře→

Je třeba nezapomínat na to, že máme vždy vztah pouze se Stvořitelem.  Před námi není nikdo jiný než On.

Celá neživá, rostlinná, živočišná příroda a lidé, kteří nás obklopují v tomto světě – to jsou pouhé pocity uvnitř našich přání.

Všechny obrazy, postupy a situace v naší touze jsou Stvořitel, přeje si před nás předstoupit ve formě těchto materiálních věcí místo toho, aby nám dal pocítit sebe samotného.

Jestliže člověk cítí tuto skutečnost, že všechno pochází od Stvořitele, už jenom to mu bude stačit.

Nezáleží na tom, jaké mám pocity, hlavní je pocit spojení se zdrojem mého pocitu, zdrojem celé reality – se Stvořitelem.

Pouze tohle mi neber! Nezáleží na stavech, kterými procházím.

Stavy, kterými procházím, mohou být v mých pocitech ty nejhorší, samé zmatky uvnitř mysli –  ale nezáleží na tom, co mám v rozumu anebo v srdci.

Vždyť to jsou moje egoistické smysly a nemá význam, co v nich zrovna probíhá.

Pro mě je důležité jen jedno: to že se neoddaluji od svého zdroje vnímání a zážitků: „je to Stvořitel!“.

To znamená, že člověk „leží na zemi“ a proto nikam nespadne. Vždy se trápí pouze kvůli jednomu, a nic víc nepotřebuje..

Toto je začátek duchovní práce. Pozvednout se nad vše materiální a stále zůstat v minimálním spojení s duchovním.    

Filed under: Cesta, Duchovno, Spojení, Vnímání - Žádné komentáře→

Jako učitel kabaly ze sebe začínám „osvobozovat“ víc a víc materiálu a materiál se stává hustším a hlubším než předtím. To je volání doby k urychlení nápravy. Kdokoliv je schopen se „chytit“ našich lekcí a jejich nového rytmu bude schopen postupovat rychleji.

Dnes musíme přivést k životu vše, o čem mluvíme v lekcích. Nestačí tomu jen rozumět. Musíme to implementovat uvnitř nás každý den, takže slova vyřčená na ranní lekci se během dne stanou činy.

Roky, které jsme strávili studiem, nebyly ztraceny a nyní to můžeme dělat prakticky, společně se stovkami tisíc lidí, účastnících se stejného procesu. Pokud to budeme dělat společně se všemi našimi přáteli a těmi, kdo po celém světě sledují a poslouchají lekce, pak je to možné.  

Dodatkem to může dělat každý začátečník společně s námi tím, že se s každým spojí a bude vyvíjet veškeré úsilí, jaké může. Je to podobné tomu, jak se rodí děti a jak potom používají vše, co pro ně bylo vytvořeno.  Takto se člověk, který je na duchovní cestě nový, může stát částí obecného pohybu spolu s námi.

Nejdůležitější věcí je rozvinout zvyk neustále kontrolovat svůj osobní postup a obecný postup.

Filed under: Cesta, Duchovno, Jednota, Spojení, Studium - Žádné komentáře→

Věda kabaly připomíná program, který uvádí počítač do pohybu. Jeho vnitřní příkazy jsou zaznamenány ve formě slov, které pak program čte a vykonává.

Toto je, navenek, čtení kabalistických textů. Čtením písmen, slov a řádků uvádíme do pohybu náš vnitřní mechanismus. Vypadá to, jakoby bychom jednoduše četli text a vyslovovali slova, ale ve skutečnosti vkládáme příkazy do svých myslí a tužeb, kteréžto je pak vykonají.

Proto drží kniha, napsaná kabalistou vysoké duchovní úrovně, zvláštní sílu. Baal HaSulam psal své texty na základě svých činů souhlasně s tímto programem.

Proto když čtete tento text, pak dokonce aniž byste doopravdy chápali to, o čem mluví, absorbujete specifické sekvence akcí, které pak provádíte.   

Vaše nádoby vnímání se začnou uspořádat podle textu, a začnete vnímat nové formy svých nádob vnímání. Cítíte je jako nové vlastnosti, které nazýváte „Světlo, které napravuje.“ Ale (samozřejmě) zvenčí žádné Světlo nepřichází.

Proto když studujeme kabalistické texty, pouze se neučíme, ale uvádíme do pohybu řídící program a okamžitou, ale postupnou nápravu našich smyslů.

Filed under: Duchovno, Knihy, Studium, Vzdělání - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Dnes lidé nadále nemusí jezdit nebo chodit na lekce kabaly v dešti. Musí jen zapnout televizi. Ale je každému člověku, který sleduje naše vysílání dopřána svoboda volby?

Moje odpověď: Svoboda volby nezáleží na tom, jak se člověk připojí k lekci, ale na bodu v jeho srdci. Pokud je bod zralý, pak má svobodnou volbu: volby zřídit spojení s prostředím, které mu pomůže přitahovat Obklopující Světlo – Světlo, které napravuje. Když člověk cítí potřebu po takovém spojení s prostředím, to se nazývá svobodná volba.

To se může stát po pár letech poté, co člověk poprvé začne navštěvovat naše lekce. Postupně si uvědomuje, že nedosáhne duchovna svou myslí. Znalost terminologie, činů, a struktury světů mu Vrchní Svět neodhalí. Ale zabere to nějaký čas, aby si to člověk uvědomil. 

Viděl jsem mnoho lidí, kteří strávili roky studováním kabalistické vědy jejich myslí, snažíce se naučit více. V činění tohoto získávali veliké potěšení a dodnes stále nevnímají potřebu pro opravdové smyslové dosažení. 

A viděl jsem ostatní, kteří ucítili takovou potřebu, ale stále si neuvědomili, že dosažení duchovna znamená dosáhnout atributu odevzdání, že dosažení a odevzdání jsou stejná věc. Někteří lidé potřebovali roky, aby pochopili, že to je právě připojení k vnitřním touhám přátel ve skupině (kam je Stvořitel přivedl), co představuje prostředek, skrze nějž odhaluje člověk atribut odevzdání. 

Avšak mezitím není jejich čas promarněn. Člověk pod vlivem Světla prochází neustálými změnami, a nakonec dosáhne porozumění, že musí získat pouze atribut odevzdání.  

Svoboda volby začíná v okamžiku, kdy člověk začíná chápat, že spojení se zbytkem duší, neboli s jejich body v srdci, je nezbytné k dosažení atributu odevzdání. Koneckonců to je to, co je duchovno.

Filed under: Duchovno, Prostředí, Spojení, Společnost - Žádné komentáře→

Pro vstup do duchovního světa je na svoje egoistické přání nutno udělat „omezení “ (Cimcum).

Malchut (vlastnost přijímání) se celá musí začlenit do Biny (vlastnosti dávání) a podřídit se její moci.

A neexistují tam žádné clony nebo brány , které oddělují dovolené od zakázaného. V duchovním světě není násilí! V duchovnu nejsou na zdi upozornění: „Vstup zakázán!“ Když si přeješ, nikdo ti nemůže zakazovat.

Nesmíme potlačit žádné svoje přání. Nutná je vnitřní náprava, uvnitř samotného přání. Samotné přání zůstává a spolu s ním vzniká závažnost nepoužívat ho egoisticky, ale naopak, uvědomit si možnost jeho vyššího použití – k věnování,  pro užitek jiným.

I když si naše přirozennost přeje naplnění, získává ale takovou nápravu, že, kromě přirozeného přání pro sebe, začne cítit závažnost věnování.

Určitě jste pozorovali v cirkuse cvičené lvy? Proč najednou, místo toho, aby spolkli cvičitele, poslušně otevírají tlamu a umožňují do ní člověku vložit ruku nebo hlavu? Myslíte si, že ji nechce ukousnout? Chce! Ale vnímají tohoto člověka jako velmi důležitého, vždyť ho živí, a proto omezuje (Cimcum) své přirozené přání.

 
Stejné je to i v nás. Přání užívat si zůstává, pouze začíná cítit  důležitost odevzdání. Přeje si, aby nad ním odevzdání vládlo.

Filed under: Duchovno, Studium - Žádné komentáře→

Uvedení do vědy kabaly (Pticha).
Článek 13-16, výtah:

13. Podobně jako jsou hmotné objekty odděleny prostorem, duchovní objekty jsou odděleny odlišnostmi vlastností. Dva lidé, jejichž názory jsou podobné, jsou si blízcí, zatímco dva lidé, jejichž názory jsou protikladné, jsou (od sebe) daleko. A dokonce I když jsou si fyzicky blízko, pořád se cítí od sebe vzdálení. Takže duchovní objekty jsou blízko nebo daleko jeden od druhého jen díky jejich vlastnotem: odlišnost ve vlastnostech odděluje jeden od druhého, zatímco podobnost vlastností je přibližuje, vedouce ke splynutí.

Touha byla stvořena Stvořitelem a není ani dobra, ani špatná. Stav stvoření není  určován touhou, ale pro koho jet a touha používána. Stvořitel dává, a proto když stvoření používá touhu “pro dávání” (“for the sake of bestowal”), je podobné a blízké Stvořiteli. Na druhé straně, stvoření, které používá touhu pro “sebe samotné” (“for its own sake”) (pro to, aby přijímalo), je v protikladu ke Stvořiteli a tudíš od Něj vzdálené.

Pro stručnost v Kabale používáme termíny: “záměr přijímat” a “záměr dávat (věnovat),” ale oba míní použití stejné touhy:

• “Kvůli sobě samotnému” (pro své vlastní dobro – For one’s own sake) je nazýváno “přijímat,” a
• “Kvůli Stvořitele (For the sake of the Creator) (nebo kvůli příteli)” je nazýváno “věnovat.” (to bestow)

Nicméně člověk by neměl nikdy zapomenout, že touha dávat v přírodě neexistuje. Je zde jen touha přijímat (přijímat naplnění, rozkoš). Avšak pokud je tato touha používána „pro Stvořitele,“ pak je to naprosto rovnocené dávání.

14. Čtvrtá fáze, jež cítí, že je opačná Stvořiteli, přestane přijímat Světlo. Tato akce se nazývá Cimcum Alef (První omezení). Výsledkem je, že touha zůstává prázdná. Pak se rozhodne, že bude přijímat pouze, pokud to potěší Dárce, Stvořitele.

15. Tak vyvstane nová podmínka přijímání – přijímat pouze pro Stvořitele. Tak činíce, stvoření dosahuje ekvivalence formy se Stvořitelem. Například: člověk přijde do domu jeho přítele, který mu nabídne, aby zůstal na večeři. Přirozeně host odmítne jídlo, nezáleže na tom, jak je hladový, protože se mu nelíbí pocit, že je přijímajícím, který nedává nic na oplátku (jako by třeba dával v restauraci). Avšak hostitel jej pobízí a přemlouvá, říkajíc, že jej host velmi potěší, když přijme jídlo. Když dostane host pocit, že tomu tak skutečně je, souhlasí, že přijme jídlo, protože se už nadále necítí jako přijímající, naopak, cítí, že tím že bude souhlasit  s přijímáním od hostitele, dělá mu službu a těší jej.

Navzdory tomu, že kvůli hanbě (pramenící) z přijímaní nemohl host přijmout, i když byl hladový, hostitelovo přemlouvání a hostovo odmítnutí dalo vzniknout nové podmínce: přijímání stávající se dáváním (reception turned to bestowal). Tak se stalo díky změně hostova záměru. Host přijímá, ale jeho záměr se změnil. Je to přesně síla odmítnutí jídla a ne pocit hladu, což je skutečná touha, co se stalo základem pro přijetí jídla.

16. Vidíme, že místo užívání  touhy přímo, je používána „opačným“ způsobem: rozkoš  narazí na odmítnutí- Clonu (the Screen), která Světlu stojí v cestě k touze. Pak se objeví Odražené Světlo (Reflected Light) – touha přijímat pro hostitelovo dobro. A pouze v rozsahu tohoto záměru  –  Odraženého Světla – je Přímému Světlu umožněno vstoupit do touhy. Přijímání Světla se nazývá „Zivug de Hakaa“ (kontakt úderem, interakce úderem – striking interaction) – nejprv úder, pak interakce.

Touhy přijímat pro Stvořitele jsou nazývány „čisté“ (od egoismu). Touhy přijímat pro sebe samotné jsou nazývány „nečisté“ (pošpiněné egoismem). Nemohou přijmout Vyšší Světlo a proto jsou nazývány „duchovně mrtvé.“

Filed under: Duchovno, Knihy, Studium - Žádné komentáře→

Israelský časopis “Pnai Plus” publikoval následující článek (napsán ve svém obvyklém, poněkud sarkastickém stylu) o našem televizním kanálu:

Modleme se: “Kabalistický” kanál

“Zde je rozkošný nápad: jednoduchá verze duchovna představována na televizním kanále! Chci říct, ale no tak, ne všichni, kteří se chtějí duchovně rozvíjet, tak musí činit, zatímco sedí v umělohmotné židli na “duchovním” semináři na živo. Někteří z nás dávají přednost duchovnímu bádání bez toho, aby opustili gauč.

Organizace Kabbalah L’Am , vedená Ravem Dr. Michaelem Laitmanem, se rozhodla pořádat nekončící vysílání (decided to hold an around-the-clock broadcast), a jejich motem je: “Připojování se k Dobru.” Vlastně to vypadá, že se tato myšlenka postupně stává skutečností, dokonce i když to znamená ukazovat stále dokola stejného moderátora, který již nyní vykazuje známky únavy.

Zkusil jsem to a podíval jsem se na diskuze, vzdělávací programy, show o vztazích mezi muži a ženami, živé lekce doktora Laitmana a jeho konverzaci s Gilem Kopachem o týdení porci Tóry. Konečné rozhodnutí, ke kterému jsem dospěl je, že tihle týpci nežertují (that these guys are really down to business) . Opravdu chtějí, abych se cítil dobře a daří se jim to bez kázání. Definitivně to zkusím znova.”

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Dvě otázky, které jsem dostal, o vztazích mezi muži a ženami:

Otázka: Stále je zde nevyřešená otázka týkající se chování (behavior) mezi muži a ženami, jejich konflikty jsou příkladem pro všechny konflikty v jakýchkoliv vztazích: pokud tento konflikt není vyřešen, nemůže zde být řešení pro všechny ostatní vztahy.

V moderním světě se ženy snaží stat se rovnými mužům – ne tím, že dělají stejnou  práce, ale tím, že získají stejné uznaní jako muži, hrající své hloupé globální hry, zatímco ženy nadále udržují celou domácnost, a všichni víme, že bez té nic ve světě nebude fungovat.

Jaké jsou zamýšlené  způsoby chování budoucího systému? A co si pan Laitman myslí  o paní Laitmanové vzhledem k tomuto tématu? Můžeme vidět paní Obamovou, paní Clintonovou, ale nikde nevidíme paní Laitmanovou!

Moje odpověď: Válka mezi pohlavími je smýšlená. Krize ji smaže a přivede všechny zpět k jejich přirozeným rolím. A až zaujmeme naše přirozené role, budeme se v životě cítit spokojeně.

Když jsem studoval s Rabašem, paní Laitmanová zasvětila spoustu své fyzické a emocionální energie, aby se starala o rodinu mého Učitele, a vždycky mi pomáhala na mé cestě. A pokračuje ve své podpoře dodnes!

Avšak “Kol Kvoda Bat Melech Pnima” (velikost ženy leží v její skromnosti – modesty) – nechce se veřejně prosazovat nebo být slavnou. Nemá touhu bavit veřejnost. Má děti a vnoučata je s tím zcela spokojená!

Otázka: V jedné ze svých řečí o mužích a ženách jste řekl: “Pokud chceme mít dobrou, šťastnou a úspěšnou rodinu s hodnými dětmi, napravme svou vnitřnost (internality), která se poté rozšíří i do vnějšku (externality).” Takže dokud se nenapravíme, proč bychom se měli ženit a rodit děti, které budou nešťastné?  

Moje odpověď: Abyste měli co napravovat! Podle tradice se během zásnub a svateb rozbíjí talíř a sklenice, což naráží na to, že svou cestu začínáme rozbití a nenapravení, a že se musíme společně napravit v manželství (Zivug). Manžel a manželka se spojují proto, aby mezi nimi byl odhalen Stvořitel  (Ish Ve Isha Ve Shechina Beynechem). 

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→