Baal HaSulam, “Matan Torah (Dávání Tóry) (zkrácená verze):  Novorozený je ve stavu naprostého dostávání ve svůj prospěch, bez náznaku dávání. 

Bylo to tak zařízeno úmyslně proto, aby se člověk sebe-nápravou naučil přejít od nesprávných činů k dobrým skutkům. Tak si začne být vědom propasti mezi nádobami  a Světlem, mezi jeho stavem a Stvořitelovým, a mezi částmi stvoření. Tak uvidí stvoření do jeho úplné hloubky.

S odhalením duchovních světů začne postupně objevovat, jak se vzduch stává „hustým“, a síly, vztahy,  a činy jsou naplněny z vyšší úrovně, vyšší dimenze, která se srkz začíná ukazovat. Právě teď je necítíme, nechápeme je, ale vlastně v nich jsme. Abychom odhalili činy vyšších sil nad námi, musíme vykonat velké úsilí. 

Pokud chce člověk poznat svou povahu, je mu odhalena jako zlý sklon. Pokud však člověk zatím není připraven se napravit, svou zlou povahu nevidí. Z miliard lidí pouze několik milionů umí říci, že je jejich povaha zlá. Všichni ostatní nerozumí, o čem mluvíme: „Ano, samozřejmě, měli bychom se k sobě navzájem chovat hezky“, a to je vše.

Proto, mnozí nebudou souhlasit s Baal HaSulamem, který říká, že tahle sebe-láska je do nás vtištěna od okamžiku, kdy se narodíme. To je důvod, proč lidé, kteří lidově dodržují Tóru a přikázání, mají ke kabalistům výhrady. Oni vůbec necítí, že hřeší. Nevidí, že všechny jejich činy jsou pro jejich vlastní dobro. Naopak, jejich činy postrádají jakoukoli sebe-kritiku nebo rozpoznání zla. 

Toto zlo nesmíme probouzet. Dokud jej člověk neodhalí sám, v průběhu vývoje, měl by zůstat na neživé, vegetativní či živé úrovni. Vnitřní rozbití odhalí lidská úroveń a pak se začne napravovat.  

Takže pokud si zašloužíme zrození člověka uvnitř nás, pak se znaky sebe-lásky objeví od okamžiku narození. Dostáváme se k tomu, že děláme vše pouze sami pro sebe a jsme připraveni udělat cokoli na úkor druhých. 

Takto se člověk vzdaluje od Stvořitele, myšleno od síly, která ovládá svět dáváním. Čím více roste, tím více dostává od svého prostředí porce „odevzdávání druhým“… To je ono, člověk dostává pocit, že dávání je důležité. Ačkoli je to protikladem jeho povahy, prostředí ho může ovlivnit. Struktura duchovního světa dává skupině, prostředí, ohromné síly, dokonce větší, než je jeho přirozená síla. Nejprve jsme spojení jako jedna nádoba a Světlo nás ovládá Shora. Proto, když objevím tady dole rozdělení, ale nechci se s ostatními ani trochu spojit, prostředí mi může ukázat, jak spojení respektuje a jak vysoko si dávání cenní, takže chci také tu samou věc. 

Prostředí mě ovlivňuje daleko silněji, než můj egoismus. Vyhraje. Může mě přinutit nejíst, nepít, určitým způsobem se chovat, oblékat si určité oblečení. Kdybych se na sebe  mohl kouknout ze strany, myslel bych si: „Co je to za idiota! Co to dělá?“ Ale člověk  zkrátka plní příkazy společnosti a pro něj to nejsou hlouposti, ale velmi důležité a važné věci. 

V zásadě vzato, člověk udělá cokoli jen proto, že jej k tomu společnost zavazuje. Dokonce i klíčové věci dělá přijatelným způsobem. Nikdo nemá uvnitř nic, než vliv společnosti. 

… dostává od svého prostředí porce „odevzdávání druhým” … pro odměnu v tomto světě a ve světě příštím. V prvním stádiu už to člověku dá sílu  pokračovat. 

Prostředí člověka vzdělává a učí ho přijatelným normám a idejím. Pro prostředí je to dostačující, aby jich využilo, aby se pro člověka staly pravdou. Po správném opracování je připraven bez otázek poslouchat principy, o kterých rozhodlo. Pokud si společnost přeje, může udělat cokoli, co chce s kýmkoli z nás, a dokonce nás poslat na smrt. Spojení, která jí zmocňují, patří do vyšší duchovní úrovně. 

Jak člověk roste,  bude mu řečeno, jak se dostat k altruistickému záměru tak, aby přinesl uspokojení svému Tvůrci. Prostředí je pro to také zapotřebí. Člověk to sám chtít nebude. Můžete číst nekonečné množství knih a článků a znát celou moudrost kabaly do hloubky, ale bez vlivu prostředí se v člověku nic nezmění. Hezká slova? Prosím, ale  za nimi nebude žádná skutečná vnitřní změna. 

Je nezbytné pracovat ve skupině, vykonat úsilí, studovat, budovat záměr během studování a účastnit se společných aktivit, a pak na sebe člověk přitáhne Světlo. Jinými slovy, namísto špatného života, místo zlého sklonu, dostane dobrý sklon a přejde od zla k dobru.

Pak přijde o všechny zbytky sebe-lásky a dělá všechny své činy jen aby dával, tak i nezbytnosti, které přijímá plují ve směru dávání….

Tento záměr pronikne celým jeho životem. 
[60156]
Ze 4. části denní lekce kabaly 8/11/2011, “Matan Torah (Dávání Tóry)”

Zohar, kapitola “Pekudei (Účty),” Bod 528: Když člověk odejde z tohoto světa, toto zvíře vystoupá na čtyřech létajících serafech. Letí před ním a nedovolí všem těm vyvolávačům soudu a trestu, aby se k němu přiblížili. Kolem něj je několik poslů míru, jež jsou andělé. Když cestují a jsou spatřeni, ti hadové a andělé, kteří se vylíhli z hada,  kteří způsobili smrt celému světu, se vzdají. 

Had, bestie, andělé, všechno to jsou vnitřní síly nižší úrovně než té člověka. Mluvíme zde o formě, ve které tyto síly a sklony vystupují z každého z nás, jak s jejich pomocí se mezi sebou spojíme, mezi všemi dušemi, a postupně vytvoříme mezi sebou síť, která se stává napravenější a napravenější, tak se přibližuje blíže k odhalení skutečné Malchut Nekonečna, která nám vždy slouží jako měřítko. Tak musíme ve všech těchto činech spatřovat síly spojení mezi námi. 
[59413]
Z 2. části denní lekce kabaly 11/01/2011, The Zohar

Je přání dostávat a přání dávat. Celé stvoření není nic, než jejich vzájemný kontrast. Přání dávat vede přání dostávat, aby jej přivedlo k jeho poznání, a k tomu být v ekvivalenci k přání dostávat. To je původní program přání dávat. 

Příroda je dobro, podle vědy kabaly, je dobrotivá (koná dobro). Jako je dokonalý Stvořitel, v té míře i program zdokonalující stvoření. A k dokonalosti existuje pouze jedna cesta: Stvoření musí pocítit stav Stvořitele. On stvořil stvoření jako opak sebe, odděleně od sebe a provádí stvoření sekvencemi stavů, jimiž stvoření dosáhne Stvořitelovi moudrosti a cítí to, co je ve Stvořitelovi. 

Porozumět a cítit však není dost, stvoření dosáhne Stvořitelovy povahy tím, že do sebe včlení vše ve stvoření a jeho řízení. Tak je síla dávání nazývána “Světlem” a síla dostávání “nádobou”. Podobně se v jeho vlastnostech nazývá „úmysl dávat” nebo “clona (obrazovka)”. Kvůli altruistickému záměru a z povahy činů, se přání dostávat stane tím, který dává. Pokud dostává, aby někoho potěšilo, pak, ve skutečnosti, koná čin dávání tím, že dostávání využije jako prostředek: Nemá jinou možnost jak si vybudovat kontakt a komukoli cokoli dát. 

Jak se můžeme na tomto procesu podílet? Jak získáme větší porozumění? Jak dosáhneme stupně Stvořitele? Jak pocítíme jeho činy? Ve zkratce, jak se stát takovým, jakým je On? Vždyť to je cíl – být jako On. 

Stále nechápeme, co znamená „přinášet Stvořiteli potěšení,“ ale „akvivalence se Stvořitelem“ je našemu egoistickému chápání bližší. Být jako On znamená dávat, pochopit dávání, přijmout jej na sebe, řídit stvoření….. Vše je v tom. 

Ve skutečnosti být jako On, znamená na prvním místě pochopit celý program a úplný směr jím předpokládaných činů od počátku do samého konce. Takové pochopení vyžaduje, aby byl celek rozebrán a znovu složen dohromady. Takovým způsobem odhalíme propast mezi Stvořitelem a stvořením, společně se spojením, které nás přivede k ekvivalenci. V tom, Světlo a tma, plus a mínus, pozitivní a negativní se spojí na každé úrovni. 

V průběhu našeho vývoje, pod neustálým vlivem Světla, nádoba na sebe bere podobu různých tvarů, dokud nedosáhne „poslední zastávky“ – úplné ekvivalence vlastností se Stvořitelem. Nádoba však musí projít stavy sekvenčních změn s porozuměním, se souhlasem, tím, že si jich žádá a dokonce nezávisle jedná. 

Proto je potřeba uvědomit si, nakolik jsme Stvořiteli opakem, chtít se změnit a být jako On, pochopit program, který nás změní, hrát jej naším vlastním přáním a sami uskutečnit celý řetězec po sobě následujících činů a zároveň na všech úrovních stvoření pod námi: neživé, vegetativní či živé.

Tento vzestup od rozbití k nápravě musíme uskutečnit za své plné, osobní účasti. Podle změn vyžadovaných v dané chvíli, musíme získat rozum a pocity, být obsaženi ve společném programu, a vykonat činy, kterými vyvoláme a navedeme potřebné síly. 

Pouze tak dosáhneme ekvivalence formy se Stvořitelem a budeme jako On co do síly, chápání a všeho ostatního. To je nejvyšší stupeń našeho vývoje. 
[60065]
Ze 4. části denní lekce kabaly 7/11/2011,  “Matan Torah (Udělení Tóry)”

Není možné radovat se egoisticky.  Okamžikem, kdy chce potěšení vstoupit do přání, cítíme jejich kontakt jen na kratičký moment, a poté se přání okamžitě vytrácí.  

Při malých potěšeních nezažíváme příliš intenzivní pocit během kontaktu mezi přáním a potěšením,oba okamžitě jeden druhého zadusí. Oba zmizí a vynulují se. Ale při velkých potěšeních, když člověk touží velice silně a sní o nich po dlouhou dobu, nebo při zvláštních radostech jakými jsou sex či sofistikované umění, člověk okamžitě cítí, že potěšení přichází na zlomek vteřiny a pak mizí.  

A my se ptáme: Proč?! Je to z toho důvodu, že egoistické přání a potěšení není původně určeno k tomu, aby existovaly jeden v druhém. Vůle těšit se v sobě nemůže potěšení udržet. Oba jsou si od přírody protikladem a proto vůbec nečekejte, že by někdy mohli být spolu!

[60030]
Z 1. části denní lekce kabaly 7/11/2011, Rabašovy spisy

Otázka: Je možné překročit Machsom bez znalostí diagramů a všeobecného systému vesmíru?

Sestavováním lega dítě buduje své příští stavy, tj. něco vytváří. My, také, musíme něco vytvořit a zároveň musíme přitáhnout sílu, která nás posune vpřed na další úroveň. 

To je to, proč snahou sjednotit se ve skupině prostřednictvím studia přitahujeme vyšší Světlo, které nás sjednotí a my začneme chápat tato schémata právě ze spojování. Nemohli jsme to vědět, ale měli bychom studovat společně ve skupině; jinak se vyšší Světlo neprojeví. Projevuje se z těch forem, ve kterých existuje.

[59875]
Podstata lekcí kabaly 30/10/2011

Otázka: V historii vidíme děsivé případy nenávisti a nepřátelství. Jaký druh nenávisti musíme odhalit, abychom se nad ní sjednotili a vzrostli do duchovního světa?

Odpověď: Nemůžeme posuzovat minulost s jejími příšernými katastrofami a bratrovražednými válkami. Židé  bojovali mezi sebou urputněji, než Římané či Řekové, kteří je napadli.  Je to způsob, jakým dochází k prozkoumání rozbití. Dobro a zlo se prolínají, přání se prolínají s úmysly; všechny katastrofy a problémy na zemi se dějí jen, aby se to vše vyjasnilo. 

Je to součástí nápravy! Během lidské historie vidíme, kolik krve bylo prolito a kolik lidí bylo zabito – miliardy! Války byly vedeny stále; na všech místech, lidé si hrozivě ubližovali jeden druhému! Do dnešního dne, každý den dochází k neustálým sporům a hádkám, a to vše je pročišťování přání přijmout potěšení, které musí vyjít najevo a dospět k závěru, že je třeba se napravit. 

Výsledkem zjistí, že potřebuje napravit sebe a stát se společným přáním. A když si to uvědomí, je pak neschopno toho dosáhnout svou vlastní silou a začne přemýšlet: Jaký druh síly by mu s tím  mohlo pomoci?

Nejprve člověk, v jeho či její naivitě, se snaží napravit vše svými vlastními silami, a zabere to hodně času a úsilí. A bez ohledu na to, nakolik mu je vysvětlováno, že to není on, který provádí nápravu, nepomáhá to. Člověk musí být zoufalý a mlátit hlavou o zeď tisíckrát, aby nakonec řekl: „Je, už chápu, že nejsem schopen dokázat to sám! Potřebuji vnější sílu, Stvořitele, Světlo, které napravuje!”

Teď člověk chápe a cítí zevnitř, v přání, které si ujasnil poté, co desetkrát omlátil svou hlavu o zeď, že vykoupení přijde pouze z venčí. A pak začne pracovat tímto směrem a hledat Světlo nápravy. 

Ale nejprve Světlo hledá sám, mlátíc znovu desetkrát hlavou o zeď, dokud najednou nezjistí, že Světlo se zjeví ve spojení s ostatními.

Musíme projít tím vším. Nemůžeme s tím nic udělat.

[59743]
Z 2. části denní lekce kabaly 3/11/2011, The Zohar

Otázka: Když člověk postupuje cestou světla, chybí mu cítit, chápat, pamatovat si a žít v tom?

Odpověď: Postrádá vzájemnou pomoc, aby na Světlo nezapomenul! Neustále na něj zapomínáme. Každý člověk si myslí, že může postupovat na svou pěst, prostřednictvím svého vlastního přání, namísto přitahování Světla prostřednictvím skupiny, která by nás rozvíjela.

Zapomínáme na tento nežádoucí vývoj událostí. Je to neslučitelné s naším egoismem a to je důvod, proč na to nechceme pamatovat. Myslím si, že budu pilněji studovat, více porozumím, více se budu modlit, řvát, nutit se, dělat něco vyjímečného, budu brečet, udělám cokoli, kromě toho přilákat Světlo prostřednictvím spojení ve skupině a nechat tak Světlo, aby mě rozvíjelo. 

A to je důvod, proč přejdou roky a desetiletí a lidé si neuvědomují, že se snaží prorazit skrz zeď, ikdyž jsou hned vedle dveře. Ale oni tyto dveře nevidí! Prostě se nechtějí podívat tím směrem, protože tato cesta jde směrem budování spojení. 

Přistupujeme k duchovnu stejně jako k tělesnu a myslíme si, že budeme schopni dokázat vše svým vlastním rozumem a rukama. Silou našeho rozumu a našich rukou jsme se vyvíjeli během celé naší historie – tak jsme budovali celý náš život. Tak proč nemůžeme pokračovat dál stejným způsobem?

Chápu, že vše vyžaduje úsilí a jsem připraven se vzdát čehokoli, abych pochopil, dosáhl, pocítil a rozvíjel se. Následuji tu samou cestu, ten samý směr a používám ty samé metody, jako vždy. Ale ty jsou pro dosažení duchovna zcela nevhodné!

To je proto, že pouze přilákání Světla pomáhá k duchovnímu postupu a nic jiného. Předpokládá to práci s prostředím, obracení se na Stvořitele s žádostí (vzestup MAN), Světlo nápravy AB-SAG, Světlo, které napravuje, to vše se vztahuje k cestě světla. Není to živočisná, tělesná cesta. 

A hlavní překážkou tu je nedostatek důslednosti na této cestě. Jsem nestálý, protože mě prostředí dostatečně nepodporuje. A to je důvod, proč nejsem schopen se vždy upamatovat a uvědomit si, že to je jediná cesta, jak se rozvíjet. Zapomenu na ten nejdůležitější bod, který slouží jako počátek pro náš skutečný, správný vývoj a brání mě před tím bloudit vlastními směry. 

To je příčina vzniku náboženství, různých vír a hnutí nového věku, čehokoli, co nevede jedním pravým směrem. Pokud se nestaráš o ten jeden bod, vrhneš se do tisíce různých směrů, jako zvíře,  vypuštěné svobodně do pole. 

Není jiná možnost, musíte uzavřít dohodu se svým prostředím, unii nebo vzájemnou záruku. Měli byste souhlasit, že si navzájem nedovolíte zapomenout na tento bod a spojíte se jeden s druhým, abyste tímto spojením na sebe přitáhli Světlo. 

A jak bude Světlo učinkovat, není naše starost. Nemusíme se o to starat. Ví, co má udělat – my jen urychlujeme jeho vliv na nás, nepoučujeme ho v tom, co má dělat. 

To nás přivádí zpět k jeho zdroji, dobru, které zná. Já ale nevím, co je toto dobro, protože mým původem je živočišný egoismus. 
[59824]
Z 1. části denní lekce kabaly 30/10/2011, Rabašovy spisy

Názor: (John Kirton, jeden z vedoucích výzkumné skupiny G20 na Torontské univerzitě v Kanadě): “‘Summit v Cannes musí, za prvé, zadržet euro krizi. Za druhé, nalézt cestu k vytvoření silného, udržitelného a vyváženého růstu v  globální ekonomice. Za třetí, zavést silnější finanční regulace a dohled… a pak se musí posunout, podívat se na vývoj’…

“Tisíce mezinárodních aktivistů, z různých příčin, zinscenovávají protesty v okolí města Nice, aby se ujistili, že světoví vůdci se zaměří na lidi a nejen na finanční trhy.”

Můj komentář: Tyto protesty začínají ukazovat, že čím dál tím více lidí začíná věřit ne v ekonomické, ale v sociální řešení krize, ani v budoucí industriální růst, který je zapotřebí jen pro to, aby bohatí byli ještě bohatšími, ale ve spravedlivé dělení stávajících zdrojů, kterých bude dostatek pro každého při rovnoměrném rozložení přebytků.

[59683]