Otázka: Jak můžeme měřit náš duchovní růst?

Odpověď: Duchovní růst se značí mírou, do jaké člověk cítí, že může duchovního stavu dosáhnout pouze prostřednictvím jednoty. To znamená, že si začne duchovní svět správně představovat a porozumí, že duchovno je odevzdání (dávání), kterého dosáhneme pouze prostřednictvím praktického sjednocení ve skupině, dokud se úplně neztratíme. 

K tomu dojde jeho vlastním přáním, které mu Světlo pomůže si uvědomit. Sám sebe posuzuje podle toho, kolik porušení se mu dostává, zatímco tak činí, a ihned je přijímá jako pomoc z druhé strany. 

Vnímá všechna tato narušení i odpor jako součásti toho samého systému spojení. A když se každé narušení správně spojí, aby podpořilo toto spojení, funguje právě tak, aby jej posílilo. 

Nic nebylo vytvořeno na zmar. Kterákoli síla odporu či oponující síla musí ve společném systému zaujmout své místo a pomáhat jednotě. Síly mohou být „pro“ nebo „proti“ ní, ve všech možných formách a směrech, ale systém je vytvořen tak, že se každý v této komplexní, multistranné konstrukci sjednotí. Každý element v něm postupuje svým vlastním směrem, ale všechny se doplňují navzájem, a systém existuje právě na tomto základě.  

Pokud vezmeme kterýkoli komplexní geometrický vzorek nebo konstrukci, uvidíme v ní mnoho čar, které se táhnou různými směry, stejně jako spojení všech různých druhů a forem. A právě velikost, síla a mnohotvárnost těchto spojení vytváří bohatý systém. 

Pokud je několik systémů, které jsou si navzájem protikladné a doplňují se navzájem, vytváří správnou rovnováhu, kterou je Malchut ze světa Nekonečna. Čím je systém flexibilnější, tím je organizovanější. Čím je zaměření těchto sil ostřejší, tím větší síly dosáhnou. 

Čím různorodější jsou spojení mezi elementy, tím komplexnější a citlivější systém je, a tím více se otevírá a je schopen přijmout a zpracovat celé vyšší Světlo s jeho nekonečnou rozmanitostí forem. 

Veškerá různorodost našich vlastností a tužeb byla stvořena Světlem, jeho 613 světly. Proto nic, co existuje, není cizí. Musíme pouze každou vlastnost, myšlenku a přání, která mu neodpovídají,  umístit na správné místo, pro které je Světlo původně určilo. 

Pak odhalíme mimořádně bohatý, flexibilní a vysoce organizovaný systém, který obsahuje takové množství spojení, že oddělená spojení mizí a vše se vrací do jednoho, nekonečně propojeného celku. 

Tato jeho vzájemná spojení se stanou natolik pevná a multidimensionální, že přejdou od nespojitých k analogovým. Všechny tři linie, Sefirot HaBaD-HaGaT-NeHJ existující v systému, splynou do jednoho.

Tyto oddělené, nespojitelné formy sjednocení se změní v jednolitý celek, který se nedělí ani na části a nesestává se z elementů, ale stává se jedním, jednoduchým, nekonečným Světlem. 
[60669]
Z 1. části denní lekce kabaly 14/11/2011, Shamati

Baal HaSulam, “Matan Torah (Dávání Tóry) (zkrácená verze):  Novorozený je ve stavu naprostého dostávání ve svůj prospěch, bez náznaku dávání. 

Bylo to tak zařízeno úmyslně proto, aby se člověk sebe-nápravou naučil přejít od nesprávných činů k dobrým skutkům. Tak si začne být vědom propasti mezi nádobami  a Světlem, mezi jeho stavem a Stvořitelovým, a mezi částmi stvoření. Tak uvidí stvoření do jeho úplné hloubky.

S odhalením duchovních světů začne postupně objevovat, jak se vzduch stává „hustým“, a síly, vztahy,  a činy jsou naplněny z vyšší úrovně, vyšší dimenze, která se srkz začíná ukazovat. Právě teď je necítíme, nechápeme je, ale vlastně v nich jsme. Abychom odhalili činy vyšších sil nad námi, musíme vykonat velké úsilí. 

Pokud chce člověk poznat svou povahu, je mu odhalena jako zlý sklon. Pokud však člověk zatím není připraven se napravit, svou zlou povahu nevidí. Z miliard lidí pouze několik milionů umí říci, že je jejich povaha zlá. Všichni ostatní nerozumí, o čem mluvíme: „Ano, samozřejmě, měli bychom se k sobě navzájem chovat hezky“, a to je vše.

Proto, mnozí nebudou souhlasit s Baal HaSulamem, který říká, že tahle sebe-láska je do nás vtištěna od okamžiku, kdy se narodíme. To je důvod, proč lidé, kteří lidově dodržují Tóru a přikázání, mají ke kabalistům výhrady. Oni vůbec necítí, že hřeší. Nevidí, že všechny jejich činy jsou pro jejich vlastní dobro. Naopak, jejich činy postrádají jakoukoli sebe-kritiku nebo rozpoznání zla. 

Toto zlo nesmíme probouzet. Dokud jej člověk neodhalí sám, v průběhu vývoje, měl by zůstat na neživé, vegetativní či živé úrovni. Vnitřní rozbití odhalí lidská úroveń a pak se začne napravovat.  

Takže pokud si zašloužíme zrození člověka uvnitř nás, pak se znaky sebe-lásky objeví od okamžiku narození. Dostáváme se k tomu, že děláme vše pouze sami pro sebe a jsme připraveni udělat cokoli na úkor druhých. 

Takto se člověk vzdaluje od Stvořitele, myšleno od síly, která ovládá svět dáváním. Čím více roste, tím více dostává od svého prostředí porce „odevzdávání druhým“… To je ono, člověk dostává pocit, že dávání je důležité. Ačkoli je to protikladem jeho povahy, prostředí ho může ovlivnit. Struktura duchovního světa dává skupině, prostředí, ohromné síly, dokonce větší, než je jeho přirozená síla. Nejprve jsme spojení jako jedna nádoba a Světlo nás ovládá Shora. Proto, když objevím tady dole rozdělení, ale nechci se s ostatními ani trochu spojit, prostředí mi může ukázat, jak spojení respektuje a jak vysoko si dávání cenní, takže chci také tu samou věc. 

Prostředí mě ovlivňuje daleko silněji, než můj egoismus. Vyhraje. Může mě přinutit nejíst, nepít, určitým způsobem se chovat, oblékat si určité oblečení. Kdybych se na sebe  mohl kouknout ze strany, myslel bych si: „Co je to za idiota! Co to dělá?“ Ale člověk  zkrátka plní příkazy společnosti a pro něj to nejsou hlouposti, ale velmi důležité a važné věci. 

V zásadě vzato, člověk udělá cokoli jen proto, že jej k tomu společnost zavazuje. Dokonce i klíčové věci dělá přijatelným způsobem. Nikdo nemá uvnitř nic, než vliv společnosti. 

… dostává od svého prostředí porce „odevzdávání druhým” … pro odměnu v tomto světě a ve světě příštím. V prvním stádiu už to člověku dá sílu  pokračovat. 

Prostředí člověka vzdělává a učí ho přijatelným normám a idejím. Pro prostředí je to dostačující, aby jich využilo, aby se pro člověka staly pravdou. Po správném opracování je připraven bez otázek poslouchat principy, o kterých rozhodlo. Pokud si společnost přeje, může udělat cokoli, co chce s kýmkoli z nás, a dokonce nás poslat na smrt. Spojení, která jí zmocňují, patří do vyšší duchovní úrovně. 

Jak člověk roste,  bude mu řečeno, jak se dostat k altruistickému záměru tak, aby přinesl uspokojení svému Tvůrci. Prostředí je pro to také zapotřebí. Člověk to sám chtít nebude. Můžete číst nekonečné množství knih a článků a znát celou moudrost kabaly do hloubky, ale bez vlivu prostředí se v člověku nic nezmění. Hezká slova? Prosím, ale  za nimi nebude žádná skutečná vnitřní změna. 

Je nezbytné pracovat ve skupině, vykonat úsilí, studovat, budovat záměr během studování a účastnit se společných aktivit, a pak na sebe člověk přitáhne Světlo. Jinými slovy, namísto špatného života, místo zlého sklonu, dostane dobrý sklon a přejde od zla k dobru.

Pak přijde o všechny zbytky sebe-lásky a dělá všechny své činy jen aby dával, tak i nezbytnosti, které přijímá plují ve směru dávání….

Tento záměr pronikne celým jeho životem. 
[60156]
Ze 4. části denní lekce kabaly 8/11/2011, “Matan Torah (Dávání Tóry)”