Je přání dostávat a přání dávat. Celé stvoření není nic, než jejich vzájemný kontrast. Přání dávat vede přání dostávat, aby jej přivedlo k jeho poznání, a k tomu být v ekvivalenci k přání dostávat. To je původní program přání dávat. 

Příroda je dobro, podle vědy kabaly, je dobrotivá (koná dobro). Jako je dokonalý Stvořitel, v té míře i program zdokonalující stvoření. A k dokonalosti existuje pouze jedna cesta: Stvoření musí pocítit stav Stvořitele. On stvořil stvoření jako opak sebe, odděleně od sebe a provádí stvoření sekvencemi stavů, jimiž stvoření dosáhne Stvořitelovi moudrosti a cítí to, co je ve Stvořitelovi. 

Porozumět a cítit však není dost, stvoření dosáhne Stvořitelovy povahy tím, že do sebe včlení vše ve stvoření a jeho řízení. Tak je síla dávání nazývána “Světlem” a síla dostávání “nádobou”. Podobně se v jeho vlastnostech nazývá „úmysl dávat” nebo “clona (obrazovka)”. Kvůli altruistickému záměru a z povahy činů, se přání dostávat stane tím, který dává. Pokud dostává, aby někoho potěšilo, pak, ve skutečnosti, koná čin dávání tím, že dostávání využije jako prostředek: Nemá jinou možnost jak si vybudovat kontakt a komukoli cokoli dát. 

Jak se můžeme na tomto procesu podílet? Jak získáme větší porozumění? Jak dosáhneme stupně Stvořitele? Jak pocítíme jeho činy? Ve zkratce, jak se stát takovým, jakým je On? Vždyť to je cíl – být jako On. 

Stále nechápeme, co znamená „přinášet Stvořiteli potěšení,“ ale „akvivalence se Stvořitelem“ je našemu egoistickému chápání bližší. Být jako On znamená dávat, pochopit dávání, přijmout jej na sebe, řídit stvoření….. Vše je v tom. 

Ve skutečnosti být jako On, znamená na prvním místě pochopit celý program a úplný směr jím předpokládaných činů od počátku do samého konce. Takové pochopení vyžaduje, aby byl celek rozebrán a znovu složen dohromady. Takovým způsobem odhalíme propast mezi Stvořitelem a stvořením, společně se spojením, které nás přivede k ekvivalenci. V tom, Světlo a tma, plus a mínus, pozitivní a negativní se spojí na každé úrovni. 

V průběhu našeho vývoje, pod neustálým vlivem Světla, nádoba na sebe bere podobu různých tvarů, dokud nedosáhne „poslední zastávky“ – úplné ekvivalence vlastností se Stvořitelem. Nádoba však musí projít stavy sekvenčních změn s porozuměním, se souhlasem, tím, že si jich žádá a dokonce nezávisle jedná. 

Proto je potřeba uvědomit si, nakolik jsme Stvořiteli opakem, chtít se změnit a být jako On, pochopit program, který nás změní, hrát jej naším vlastním přáním a sami uskutečnit celý řetězec po sobě následujících činů a zároveň na všech úrovních stvoření pod námi: neživé, vegetativní či živé.

Tento vzestup od rozbití k nápravě musíme uskutečnit za své plné, osobní účasti. Podle změn vyžadovaných v dané chvíli, musíme získat rozum a pocity, být obsaženi ve společném programu, a vykonat činy, kterými vyvoláme a navedeme potřebné síly. 

Pouze tak dosáhneme ekvivalence formy se Stvořitelem a budeme jako On co do síly, chápání a všeho ostatního. To je nejvyšší stupeń našeho vývoje. 
[60065]
Ze 4. části denní lekce kabaly 7/11/2011,  “Matan Torah (Udělení Tóry)”