Otázka: V historii vidíme děsivé případy nenávisti a nepřátelství. Jaký druh nenávisti musíme odhalit, abychom se nad ní sjednotili a vzrostli do duchovního světa?

Odpověď: Nemůžeme posuzovat minulost s jejími příšernými katastrofami a bratrovražednými válkami. Židé  bojovali mezi sebou urputněji, než Římané či Řekové, kteří je napadli.  Je to způsob, jakým dochází k prozkoumání rozbití. Dobro a zlo se prolínají, přání se prolínají s úmysly; všechny katastrofy a problémy na zemi se dějí jen, aby se to vše vyjasnilo. 

Je to součástí nápravy! Během lidské historie vidíme, kolik krve bylo prolito a kolik lidí bylo zabito – miliardy! Války byly vedeny stále; na všech místech, lidé si hrozivě ubližovali jeden druhému! Do dnešního dne, každý den dochází k neustálým sporům a hádkám, a to vše je pročišťování přání přijmout potěšení, které musí vyjít najevo a dospět k závěru, že je třeba se napravit. 

Výsledkem zjistí, že potřebuje napravit sebe a stát se společným přáním. A když si to uvědomí, je pak neschopno toho dosáhnout svou vlastní silou a začne přemýšlet: Jaký druh síly by mu s tím  mohlo pomoci?

Nejprve člověk, v jeho či její naivitě, se snaží napravit vše svými vlastními silami, a zabere to hodně času a úsilí. A bez ohledu na to, nakolik mu je vysvětlováno, že to není on, který provádí nápravu, nepomáhá to. Člověk musí být zoufalý a mlátit hlavou o zeď tisíckrát, aby nakonec řekl: „Je, už chápu, že nejsem schopen dokázat to sám! Potřebuji vnější sílu, Stvořitele, Světlo, které napravuje!”

Teď člověk chápe a cítí zevnitř, v přání, které si ujasnil poté, co desetkrát omlátil svou hlavu o zeď, že vykoupení přijde pouze z venčí. A pak začne pracovat tímto směrem a hledat Světlo nápravy. 

Ale nejprve Světlo hledá sám, mlátíc znovu desetkrát hlavou o zeď, dokud najednou nezjistí, že Světlo se zjeví ve spojení s ostatními.

Musíme projít tím vším. Nemůžeme s tím nic udělat.

[59743]
Z 2. části denní lekce kabaly 3/11/2011, The Zohar

Otázka: Když člověk postupuje cestou světla, chybí mu cítit, chápat, pamatovat si a žít v tom?

Odpověď: Postrádá vzájemnou pomoc, aby na Světlo nezapomenul! Neustále na něj zapomínáme. Každý člověk si myslí, že může postupovat na svou pěst, prostřednictvím svého vlastního přání, namísto přitahování Světla prostřednictvím skupiny, která by nás rozvíjela.

Zapomínáme na tento nežádoucí vývoj událostí. Je to neslučitelné s naším egoismem a to je důvod, proč na to nechceme pamatovat. Myslím si, že budu pilněji studovat, více porozumím, více se budu modlit, řvát, nutit se, dělat něco vyjímečného, budu brečet, udělám cokoli, kromě toho přilákat Světlo prostřednictvím spojení ve skupině a nechat tak Světlo, aby mě rozvíjelo. 

A to je důvod, proč přejdou roky a desetiletí a lidé si neuvědomují, že se snaží prorazit skrz zeď, ikdyž jsou hned vedle dveře. Ale oni tyto dveře nevidí! Prostě se nechtějí podívat tím směrem, protože tato cesta jde směrem budování spojení. 

Přistupujeme k duchovnu stejně jako k tělesnu a myslíme si, že budeme schopni dokázat vše svým vlastním rozumem a rukama. Silou našeho rozumu a našich rukou jsme se vyvíjeli během celé naší historie – tak jsme budovali celý náš život. Tak proč nemůžeme pokračovat dál stejným způsobem?

Chápu, že vše vyžaduje úsilí a jsem připraven se vzdát čehokoli, abych pochopil, dosáhl, pocítil a rozvíjel se. Následuji tu samou cestu, ten samý směr a používám ty samé metody, jako vždy. Ale ty jsou pro dosažení duchovna zcela nevhodné!

To je proto, že pouze přilákání Světla pomáhá k duchovnímu postupu a nic jiného. Předpokládá to práci s prostředím, obracení se na Stvořitele s žádostí (vzestup MAN), Světlo nápravy AB-SAG, Světlo, které napravuje, to vše se vztahuje k cestě světla. Není to živočisná, tělesná cesta. 

A hlavní překážkou tu je nedostatek důslednosti na této cestě. Jsem nestálý, protože mě prostředí dostatečně nepodporuje. A to je důvod, proč nejsem schopen se vždy upamatovat a uvědomit si, že to je jediná cesta, jak se rozvíjet. Zapomenu na ten nejdůležitější bod, který slouží jako počátek pro náš skutečný, správný vývoj a brání mě před tím bloudit vlastními směry. 

To je příčina vzniku náboženství, různých vír a hnutí nového věku, čehokoli, co nevede jedním pravým směrem. Pokud se nestaráš o ten jeden bod, vrhneš se do tisíce různých směrů, jako zvíře,  vypuštěné svobodně do pole. 

Není jiná možnost, musíte uzavřít dohodu se svým prostředím, unii nebo vzájemnou záruku. Měli byste souhlasit, že si navzájem nedovolíte zapomenout na tento bod a spojíte se jeden s druhým, abyste tímto spojením na sebe přitáhli Světlo. 

A jak bude Světlo učinkovat, není naše starost. Nemusíme se o to starat. Ví, co má udělat – my jen urychlujeme jeho vliv na nás, nepoučujeme ho v tom, co má dělat. 

To nás přivádí zpět k jeho zdroji, dobru, které zná. Já ale nevím, co je toto dobro, protože mým původem je živočišný egoismus. 
[59824]
Z 1. části denní lekce kabaly 30/10/2011, Rabašovy spisy