Abychom dosáhli vyšší kvality lásky, než jakou pociťujeme v každodenním životě, musíme hrát hru. Proč právě hru? Je to proto, že si ve hře nehrajeme na to, kým jsme nyní, ale na to, kým bychom chtěli být. Pokračovat ve čtení
Otázka: „Proč se bratři mohou vzájemně tak moc nenávidět? Vidím, že totéž se děje s bratrskými národy, mezi vámi a Araby. Vždyť jste bratři, máte společného otce – Abraháma. A taková nenávist. Pokračovat ve čtení
Otázka: Co od Stvořitele přijímám a co předávám druhým, když se stanu spojovacím článkem mezi Stvořitelem a stvořením? Pokračovat ve čtení
Naše vnímání reality se dělí na vnitřní a vnější.To, co je uvnitř nás, si představujeme jako laskavé a dobré, protože cítíme, že to k nám patří, a naopak to, co je mimo nás, si představujeme jako škodlivé, zlé a cizí.
Právě proto dokážeme snadno ospravedlnit své vlastní činy bez ohledu na to, jak škodlivé mohou být pro druhé, a ze stejného důvodu je pro nás mnohem obtížnější ospravedlnit činy druhých. Pokračovat ve čtení
Když čteme v Knize Zohar o struktuře Vyšších systémů, musíme stále (a to je tím nejdůležitějším!) přemýšlet o tom, kde se tyto systémy nacházejí. Jsou uvnitř každého z nás. A my je musíme odhalit. Pokračovat ve čtení
Otázka: Existuje pojem spřízněných duší, jako například Vy a Váš Učitel?
Odpověď: Přirozeně existují duše, které jsou si v duchovním systému blízké, vzájemně se vyživují, jsou na sobě závislé. Každá z nich existuje v jiné společnosti, jiném prostředí. Pokračovat ve čtení
Jeden student mi nedávno položil otázku týkající se výroku Jonathana Haidta:
„Čím vyšší je úroveň inteligence člověka, tím větší má schopnost obhajovat své argumenty, ale o to horší má schopnost pochopit argumenty druhé strany.“ Pokračovat ve čtení
Otázka: Existuje společné úložiště paměti celého lidstva?
Odpověď: Ano, přirozeně. Vše, co jsme v průběhu dějin udělali, je obsaženo a uloženo v realitě, ve které se nyní nacházíme. Prakticky mohu absolutně všechno, co se stalo před 2-5 tisíci lety, v naší realitě uvidět. Pokračovat ve čtení
Ne. Znám stovky lidí, kteří postupně stárnou, ale nejsou ochotni přijmout stáří jako období, kdy je třeba jen sedět s rukama v klíně a čekat na nadcházející konec. Pokračovat ve čtení
Pokud svůj život nezasvětíme hledání nějaké určité cesty, pak buď mrháme časem investujíce jej do několika různých směrů a končíme svůj život bez ničeho, nebo žijeme jako živočichové bez úsilí o nějaký vyšší cíl. Pokračovat ve čtení
Rav Laitman na Twitteru