Prakticky se to dá cvičit tak, že si každý student napíše rozdíly mezi lidmi a v souladu s těmito rozdíly, které se vyskytují v našich přirozených vlastnostech, pak společně diskutujeme:

Jak můžeme poskytnout každému rovné příležitosti?

Například vidíme, že jsou někteří lidé od přírody silnější, jiní slabší, někteří jsou hezčí, jiní méně, někteří více křičí, jiní jsou klidnější a tak dále a tak dále. Jak tedy můžeme vzájemně vyvážit své odlišnosti, abychom podpořili rovnost?

Řekněme, že koktám. Potřebuji dostat dvakrát nebo třikrát více času na vyjádření svého názoru než jiný člověk, který mluví rychle. Jsou lidé, kteří hůře chápou novou látku než jiní, takže potřebují více času na její zpracování a vstřebání a možná potřebují dvě nebo tři vysvětlení. Jiní se třeba o určitou látku vůbec nezajímají, takže se musíme pokusit vzbudit jejich zájem třeba tím, že studentům zadáme aktivitu, při níž si musí navzájem vysvětlit různé aspekty dané látky.

Existuje mnoho prostředků a nástrojů, jimiž je možné podpořit spravedlnost a rovnost mezi žáky ve třídě. Můžeme diskutovat o tom, jak všechny přivést do stavu, aby každý rozuměl látce, bavilo ho studium, a co je ještě důležitější, aby bylo vlastní téma studia druhořadé vzhledem k myšlence, že díky tomuto učení budujeme společnost, která ví, jak se chovat ke každému člověku, a ve které se každý člověk stává jakýmsi psychologem. Pod pojmem „psycholog“ mám na mysli někoho, kdo rozumí lidským povahám a charakterům.

Když se pak učíme společně, získáváme schopnost si být bližší, laskavější jeden ke druhému a pozitivně propojení. Tyto schopnosti propojení jsou mnohem důležitější než znalosti obsažené v samotných předmětech. Získané dovednosti a návyky si můžeme odnést do svého dlouhého a rozmanitého života po skončení školy, protože víme, jak vytvořit prostředí, ve kterém můžeme rozvíjet pozitivní vztahy a cítit se dobře, šťastně a jednat s jistotou s každým, kdo do tohoto prostředí vstoupí.

Jaké jsou způsoby, aby vás žáci měli rádi jako učitele?

Učitelé by měli být ke svým studentům čestní a upřímní, aby studenti cítili, že je učitel jejich přítel.

Studenti by také měli mít pocit, že je učitel moudrý dospělý, který je chrání a který je učí z pozice moudrosti, ušlechtilosti a ochrany. Studenta můžeme přirovnat k malému dítěti ve vztahu k matce. Matka dítě chrání, vychovává, stará se o něj a dělá pro něj všechno možné v jeho rozmanitých stavech slabosti.

Učitel má ukázat svým studentům, že je vždycky poblíž, aby kompenzoval jakoukoli jejich slabost. Žáci pak cítí, že si učitel přeje být jejich přítelem, že k nim přistupuje společně s láskou, uznáním a oddaností. A takového učitele potřebují.

Originální zdroj zde.

Filed under: Duchovno | Add Comment →