Co znamená „Shechina (Božství) v exilu“? Jak pro ni mám truchlit, bědovat pro nepřítomnost místa Stvořitelova odhalení? Nebo spíš, jak mám truchlit pro mou neadekvátnost a neschopnost najít Jeho, namísto toho, že Ho nemůžu vidět?

Jistě, každý chce vidět Stvořitele. Ale pouze osoba která obdržela Ohr Makif může trpět, protože mu není adekvátní. Nikdo necítí potřebu pro Shechinu. Jestli Stvořitel existuje, ať on mi odhalí sebe, zajisté to bude nejlepší! Avšak nikdo necítí žal pro místo kde má toto odhalení nastat.

Je v tom obrovský rozdíl. Odhalení Stvořitele je vnímáno egoisticky jako naplnění, avšak místo jeho odhalení musí být vybudováno z našeho toužení egoisticky odhalit Stvořitele, otočením touhy ho najít v záměr udělat tak pro „Jeho příčinu“. To je příprava místa, jehož vlastnosti umožní Stvořiteli odhalit nám sám sebe.

V našem světě je to podobné: všechno co se ve mně objeví se tak děje odpovídajíce mým vlastnostem. Pouze potom co jsem přizpůsobil své vnímání okolnímu vlivu, ho mohu rozeznat do stupně, ve kterém jsou naše vlastnosti (jeho orgán vystavení vlivu a můj orgán vnímání) stejné. Všechno závisí na nápravě nástrojů vnímání.

Shechina je místo které máme vytvořit ze součtu našeho usilování ke Stvořiteli a napravit to v našem záměru pro dávání. Nejdříve ze všeho člověk potřebuje obrovskou touhu odhalit Stvořitele pro svůj vlastní prospěch, (Lo Lishma, pro Její jméno). Pouze později pochopí nutnost nápravy, která nastane když použije prostředí a přitáhne Světlo, které Napravuje studováním společně se skupinou.

To je to, kdy si začíná uvědomovat, že úspěch leží pouze ve shodě formy, nebo záměru pro dávání, který mu dovolí adaptovat se na odhalení Stvořitele, vlastnosti dávání. Teď, když má něco k nápravě, fáze nápravy začíná.

Z první části Denní lekce Kabaly 27.9.10 “ Co při práci je Israel který opustil Božství“

 Chceme znát všechny detaily, pochopit kde jsou umístěny, kde je kořen a větev každého názvu a kde je jeho duchovní vlastnost. Hledáme v sobě všechny tyto stupně vlastností, o kterých Zohar mluví.

 Samozřejmě, všechny se nacházejí pouze v nás, na neživém, rostlinném, zvířecím a mluvícím stupni našich tužeb. Vnímáme pouze realitu, která existuje uvnitř naší duše. Dokonce i teď setrváváme uvnitř naší duše, uvnitř tohoto Kli (touhy), všechny jevy se vyskytují v ní.

 Jakkoli, vedle tohoto vnitřního hledání musíme vždy setrvat v naději, že obklopující Světlo nás ovlivní a otevře naše oči. Nepřejeme si odhalit Vyšší světlo svým rozumem, ani najít všechny ty stupně jeho vlastností nebo se zorientovat v naší duši,- přejeme si aby nám svítilo Světlo nápravy. To je uváděno jako „očekávající spásu“.

 Je řečeno, že po smrti je duše „v nebesích“ dotázána pouze dvěmi otázkami – „Studovala jsi Tóru (přitáhla jsi na sebe Světlo nápravy)? Očekávala jsi spásu (kdy tě Světlo napraví)? “ Musíme vždycky setrvat v tomto záměru.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                      Ze

Ze druhé části denní lekce knihy Zohar 27.9.10

Realita, ve které žijeme nemá čas. Všechny změny času a prostoru, činy, vše co se nám stane, včetně naší vlastní transformace, jsou založeny na našich proměnlivých pocitech, zatímco mimo nás se nic nemění. Necítili bychom žádné změny bez změny v našich tužbách a záměrech.

Ve skutečnosti není nic než touha se záměrem a oproti tomu Vyšší Světlo, které zůstává v absolutním klidu. Jak se tato touha mění, zažívá různé formy a tvary. V současné době zažíváme pocit sebe sama, a to je také touha, která sama sebe vnímá tímto způsobem.

Tato touha prochází různými stavy, jeden po druhém, v pořadí příčin a následků, od počátku svého vývoje až do konce. Celý tento vývoj je realizován pouze ve vztahu k touze, nejsou žádné změny mimo ni.

Proto celá moudrost kabaly mluví jen o tom, jak touha vnímá svou realitu: umístění této touhy, proč je tam a s kým je spojena. To je celý její život. Moudrost kabaly nám odhaluje všechny události, které se touze dějí, vysvětluje celý tento proces, a zejména poslední fázi vývoje touhy.

Tato poslední fáze je vědomý krok, kdy se touha vyvíjí společně s jeho záměrem a dosáhnou stavu, kdy začnou vnímat svou vlastní realitu. Vzniká v nich určitá síla, speciální vlastnost vnímání, která umožňuje touze pozvednout se nad to a dívat se z vnějšího a objektivního bodu.

Pak touha zjistí že vlastně existuje, změní se a pohybuje se směrem k něčemu, existujíce ve spojení s někým neznámým a v tom je účel jejího rozvoje. Začíná přemýšlet o budoucím stavu, který není ještě vidět.

To vše se děje proto, že takzvaný „bod v srdci“ se vyvíjí v touze po poslední fázi jeho vývoje. Od tohoto okamžiku se začne touha identifikovat více a více s tímto bodem, to ho s ním spojí, váží si ho, a pohybuje se ven ze sebe více.

Jinými slovy, místo toho aby věnovala pozornost věcem, které touha má nebo nemá, do jaké míry je naplněná nebo prázdná, začne více vidět naplnění nebo jeho absenci jako prostředek k identifikaci sebe s bodem nad touhou nazývaným obrazovka, nebo záměr, Stvořitel, nebo jednota. Takto se touha vyvíjí.

[22346]
Z každodenní lekce Kabaly 29/9/2010, Shlavei HaSulamu, článek 25, 1991

Otázka: Jaké jsou příznaky dobrého spojení mezi přáteli?

Odpověď: Duch života mezi nimi, nadšení a inspirace bez ohledu na aktuální stavy, to vše ukazuje na dobré spojení mezi přáteli. Světlo na nás provádí různé akce, ukazuje nenávist, separaci a rozbití mezi námi. To nás pak opravuje. Pak se ukáže rozbití znovu a znovu nás opravuje, a takto pokračuje, dokud se nestaneme zcela napravenými.

Chápeme, že na této cestě procházíme různými stavy, některé z nich jsou příjemnější a pochopitelnější, než ostatní. Vždy je ospravedlňujeme, protože pocházejí od Něj, kdo je dobrý a dělá dobro, a není nikdo jiný kromě Něho. Jen se snažíme zachovat jednotu a udržet obecného ducha: ducha našeho života.

To je ve skutečnosti požadovaný stav. Všech 125 duchovních stupňů se nachází právě zde, v udržování spojení a duch života nad vzestupy a sestupy. Je-li separace nebo jednota odhalena mezi dušemi, odhalíte celý příběh Tóry, kterým budete muset projít sami.

Odhalíte tam zlý sklon: Egypt, vyhnanství, a jejich příčiny, celou hloubku zla, které vzešly z rozbití a pořadí náprav. Odhalíte činy, které vedou k jednotě, „patriarchy“ a „syny.“ Objevíte duše, tedy naše části, které jsou do určité míry navzájem propojeny. Odhalíte celou historii, kterou můžete přečíst ve formě procesů, kterými procházíte. Ztotožníte se s každou duši a odhalíte její cestu nápravy.
[21954]
Z 1. části Denní lekce Kabaly 26/9/2010, „Pomohli každému svému příteli“

Sukkot (Svátek Svatostánku), jako všechny ostatní svátky reprezentuje duchovní stavy kterými každý člověk na světě bude muset projít při zvyšování kvalit svých vlastností, z našeho světa do Světa Nekonečna.Vzestup je definovaný jako posílení spojení mezi námi, skrze ně, naší větší podobností se Stvořitelem. Může to být popsáno jako naše přitahování se blíže ke Stvořiteli spíše než „vzestupování“.

Není to mechanický vzestup, ale kvalitativní skrze smysly a proti naší egoistické přirozenosti (povaze). Tato může být překonaná pouze silou Světla.

Zde leží obtíže. Problém není v překonání egoismu, nikoli v bojování s přirozenou leností, to děláme v hmotném světě. Obtíže duchovní cesty jsou v tom, že tuto činnost neprovádíme naší vlastní snahou.
Moje podstata nemůže být změněna mojí vlastní snahou, ale pouze nějakou skrytou sílou kterou musím požádat, aby provedla tuto akci. To je to, kde leží problém!

Ve skutečnosti, pokud pracuji proti svému egoismu sám, budu se cítit jako hrdina. Mnoho lidí jedná tímto způsobem a ten samý egoismus nás nutí jednat proti sobě, jestliže se cíl vyplatí. Jsme ochotní jít proti svému egoismu a jeho toužení po odpočinku protože očekáváme odměnu pro svojí závist, touhu a ambice.
Nicméně, na duchovní cestě je důležité anulovat sebe sama a požádat o „něco“ co je v protikladu ke mně, nebo „někoho“ koho neznám aby přišel a  převrátil mou přirozenost.

Když je nutné sjednotit se abychom někoho bránili, tak to uděláme a vracíme se jako hrdinové. Nicméně, sjednotit se za účelem abychom přesvědčili Stvořitele aby nás napravil nebo sjednotil je velký problém. Problém leží ve faktu že Stvořitel je skrytý a my nemůžeme posoudit pro co a proti čemu pracujeme.

Proto mnoho lidí začne duchovní práci a vzdá to. Nemohou překonat toto skrytí a smířit se s tou částí naší práce která není na nás. Člověk má problém akceptovat to, že aby se mohl napravit, musí o to požádat neviditelnou sílu. To je to, proč celý problém není v naší lenosti, ale ve Stvořitelově skrytí.

[21906]

Ze 3 části Denní lekce Kabaly 24.9.10 Vybrané výňatky ke svátku Sukkot