Otázka: Jaká má být práce každého z přátel, aby stále držel všechny ve stavu modlitby?
Odpověď: Každý v sobě musí rozkrýt touhu týkající se skupiny a prezentovat ji ostatním, to znamená ukázat svoji lásku k přátelům. Navíc musíme probudit všechny k péči o nápravu světa, aby byl celý svět jako rodina.
Musíme si o tom povídat mezi sebou a taky toto šířit po celém světě. Dodat každému jistotu, že právě toto si přeje Stvořitel. K takové formě, kde je lidstvo jako jedna rodina, musíme směřovat a za to se modlit.
Především je nutná sláva a poděkování, mluvit o důležitosti poslání a všeho, co je s tím spojeno. A potom žádat o rozkrytí Stvořitele, aby každý pocítil důležitost dávání. Toto se nazývá rozkrytí Stvořitele stvořením.

[131982]
Z lekce článku Rabaše, 07.04.2014

Filed under: Cesta, Modlitba, Skupinová práce, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Co znamená, že se žák skrývá před učitelem?
Odpověď: Člověk se není schopen rozkrýt ani sám před sebou, natož pak před ostatními, včetně učitele. Ale žáci musejí vyjasňovat vztahy, které mezi nimi vznikají. Vždy se musíme zabývat vztahy mezi všemi, ne stavy každého zvlášť.
V duchovní práci existuje taková doba, kdy v žákovi vzniká více otázek, ale on se na ně neptá, drží to uvnitř sebe. I když ho to bolí, je z toho nervózní a naštvaný, není schopen ze sebe něco dostat a položit otázku. Stává se to každému, kdo chce vyjasnit otázky sám. Ale je nutné tyto otázky vyjasňovat mezi přáteli, ptát se jich. Pokud to nepřichází v osobní formě, ale obecně se rozkrývá v nádobě mezi námi, potom se to musí vyjasnit. To, co každý cítí uvnitř sebe, není důležité. To co cítíme mezi námi – to je nádoba pro rozkrytí světla a toto je důležité! Práce ve skupině je o tom, abychom přenesli akcent z toho, co cítíme uvnitř sebe, na to, co cítíme ve vztahu k ostatním, na to, co se odehrává mezi námi.
Jako bychom se dívali přes dalekohled. Musíme stále přepínat zaměření ze sebe na všechny dohromady, na celou skupinu, na to, co se odehrává mezi námi a ne uvnitř každého jednotlivě. A tehdy pochopíme, že náš špatný vztah k někomu osobně škodí všem vztahům ve skupině. A proto nemůže existovat to, že nemáme rádi někoho osobně a ostatní rádi máme. Nic takového není možné, protože tím škodíme všem vztahům, a proto to nelze tolerovat, je nutné to napravit.

[131746]
Z lekce dopisu Baal HaSulama 04.04.2014

Filed under: Cesta, Duchovno, Práce, Skupinová práce, Učitel, Vnitřní práce, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Vězte, že v každém z vás je mnoho svatých jisker a pokud je nahromadíte do jednoho místa, v bratrské jednotě, v lásce a přátelství, zajisté dosáhnete vysoké duchovní úrovně. A záchrana od Stvořitele přichází za pouhý okamžik.
Ve skutečnosti je to úsilí, kterého nikdo z nás není schopen. A protože jsme líní, cítíme se zoufale. Ale zároveň je to nesmírně lehké! Vždyť je to přímo takto zařízeno.
Zkuste oživit nějaký orgán, odříznutý od těla. Nepodaří se to, ať se snažíte jakkoliv. Pokud ho připojíte k tělu, okamžitě obdrží všechno nezbytné – potravu, obnoví vzájemnou výměnu látek – a začne žít.
Nádoba (přání) se nenachází ani v jednom z nás, ale pouze ve vztazích mezi námi. Pokud posuneme záměr ze sebe samotných na vztah mezi námi, na místo, které je nutné naplnit láskou, potom se odhalí, že to nebylo prázdné místo ve světě a že právě takto se rozkrývá skryté.
Hlavní je vyjasnit si, na co si musíme dát pozor, kde vynaložit úsilí a odkud očekávat odměnu.

[131722]
Z lekce dopisu Baal HaSulama 04.04.2014

Filed under: Cesta, Duchovno, Jednota, Kabalistické zdroje, Skupinová práce, Spojení, Vnitřní práce, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Pokud v systému fungují jasné a absolutní zákony, jak může člověk vyvést systém z rovnováhy? Pokud není mimo přírodu?

Odpověď: Celý systém je propojen a pracuje podle absolutních zákonů. Ale v rámci tohoto uceleného systému je unikátní vrstva, která začíná růst, a ta se nazývá „člověk.“

Tato vrstva má schopnost otřást systémem, vyvést ho z rovnováhy, a pokaždé obnovit rovnováhu, a znovu vyvést z rovnováhy ještě více, a obnovit ji do větší rovnováhy. Pro tuto vrstvu s názvem „člověk“ jsou stále takové možnosti. Koneckonců, je to způsob, jak tato vrstva získává pocit a inteligenci celého systému, tím, že ho vyvádí z rovnováhy a obnovuje ji, znovu a znovu.

Jistě to tato vrstva nedělá vlastními silami: Systém vyjde z rovnováhy prostřednictvím jedinečného programu pro tuto vrstvu s názvem „člověk“. K dispozici jsou jedinečné schopnosti a vzorce, které vyvádějí systém z rovnováhy s ohledem na člověka. Vyšší svět se nezměnil, jen jeho obraz ve vztahu k nám, ve vztahu k bublině, ve které se nacházíme, se mění.

To se provádí tak, že se seznámíme se systémem a budeme vyžadovat, aby se dostal zpět do rovnováhy. Prostřednictvím našeho vědomí nedostatku rovnováhy a vyžadováním návratu do stavu rovnováhy, získáme inteligenci a emoce, seznámíme se s obecným programem celého systému. A pak začneme zmenšovat a rozšiřovat, vdechovat a vydechovat, a tímto způsobem se seznamujeme se systémem.

Otázka: Takže má člověk svobodnou volbu, nebo ne?

Odpověď: Svobodná volba člověka je ve scházení se s lidmi jako je on sám v tomto systému, společně požadující rovnováhu a chtějí navrátit systém do rovnováhy. Toto je jedinečná svoboda člověka. Je to pouze prostřednictvím práce ve skupině s lidmi, jako je on sám. Může postupně rozšiřovat vrstvu a zahrnout celé lidstvo, spojit se s nimi a vyžadovat rovnováhu a harmonii. Tento požadavek se nazývá modlitba nebo pozvedání MAN.

Musíme usilovat o změnu. Do té míry, do které se vyrovnáte se systémem, to začnete cítit. Do té míry, do které můžete zmenšit své „já“, do té míry zvětšujete a rozšiřujete „my“, a v této oblasti budete cítit rovnováhu a harmonii všech sil, které pracují ve skutečné přírodě. Teprve pak budete moci pochopit, co se děje.

Není větší radosti, než řešení potíží. Přesně svým zahrnutím do stavu rovnováhy a harmonie, ve které je vše vyvážené, přichází světlo shora, a vyplní všechny Kelim, to vytváří opravdovou radost.
[130849]
Ze 2. části denní lekce kabaly 21/3/2014, spisy Baal HaSulama

Filed under: Duchovno | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Proč se v době Pesachu ve světě více rozkrývá milosrdenství, než soud?

Odpověď: Takto je uspořádán vyšší systém. Není možné v této době působit na nás silou soudu, vždyť sami nemáme žádné síly. Co se dá s námi udělat v takovém případě – ještě hlouběji nás zakopat? Toto se už stalo ve všech minulých činech. 

Teď ale žádáme světlo milosrdenství, světlo víry – síly pro pozvednutí se nad vlastním egoizmem, abychom mohli provádět odevzdávající činy nebo alespoň se nenacházet v otroctví, nebýt pohřbenými pod vlastním egoizmem. 

Všechno toto se dá zkontrolovat pouze zkoumáním vlastních myšlenek a činů, týkajících se skupiny. Podle toho se dá ohodnotit, jestli jsme aspoň trochu vyšli z Egypta nebo vůbec ne.

[#131181]

Z lekce 30.03.2014, článek z knihy „Šamati“

Filed under: Cesta, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Říká se, že „Pán otevře oči svého srdce.“ Co znamená, „oči svého srdce“ a jak mohou být otevřeny?

Odpověď: Otevřít oči srdce znamená, že srdce je moudré a že chápe. Oči jsou nádoba Chochma a srdce je nádoba Bina. Když se tyto nádoby spojí jako Aba ve Ima (otec a matka), jako Chochma a Bina, člověk začne cítit Chochmu uvnitř srdce.

Naše srdce je touha přijímat, touha užívat si. Srdce je napraveno, pokud získá atribut odevzdání, Světlo Hassadim. Chápu skrytou realitu, která nás řídí v závislosti na světle Hassadim, které je oděné do srdce. Pak se mé srdce stane moudrým srdcem, srdcem, které chápe, srdcem, které cítí.

Necítí jen tělesnou touhu užívat si, ale také skutečnou realitu. To znamená, že jsem získal moudrost srdce. Uvnitř přání, zvané srdce dojde ke korekci, která se provádí Světlem Hassadim a pak je Chochma oděna do Hassadim. Pak se říká, že srdce chápe, a tito lidé jsou nazýváni moudré srdce, neboť oni přijali korekci Hassadim a jejich touhy. Hassadim jsou tak napraveni, že mohou také přijmout Světlo Chochma a přijímat za účelem odevzdání, pak srdce začne vidět.

[130686]

Ze 3. části denní lekce kabaly 20/3/2014, Spisy Baal HaSulama

Filed under: Duchovno | Add Comment/Ask Question→

Odpověď: Po několika činech pokory, jako jsou tyto, tento průlom nastane. Ale nikdo neví přesně, po kolika činech. Pokud je člověk slabý, dávají mu malé akce k provedení, ale jejich počet bude vyšší. Silný člověk je může udělat rychleji, jako kladivo, které seká kámen. Ale přesto to nebylo nikdy provedeno jednou ranou.

Rabaš to popsal jako střely do „srdce z kamene“, kde každá kulka zanechává další a další, nové a větší drážky v kameni, dokud není vytvořen otvor. Kolik střel to vyžaduje, závisí na intenzitě práce člověka, na síle úderů, na které je připraven.

Pokud skupina člověka podporuje, pak je připraven vydržet více a neutíkat okamžitě. V tomto případě může přežít, a dokonce “dát do zubů svému egu“ v reakci na to, co se děje, je to již velmi unikátní překonání. „Po zuby“ porazit svoje vlastní sobectví – ne někoho, kdo stojí před vámi, ale toho, který je uvnitř. Člověk se to učí postupně, ne-li z rad svého učitele, pak z vlastního utrpení.

[ 130361 ]

Z přípravy na denní lekci kabaly 12/3/14

Filed under: Duchovno | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Takže veškerý dialog se Stvořitelem je pouze modlitba?
Odpověď: Není to jen jednoduchá modlitba, v takovém stavu přicházíme ke skutečnému křiku. Natolik hořící máme touhu po odstranění skrytí. Tehdy se dají rozlišit dva stavy.
V prvním stavu rozkrývám, nakolik je nenávistné skrytí z mého osobního, egoistického pohledu. A proto smrtelně nenávidím skrytí, sním o tom, že zmizelo, přestalo existovat. Není pro mě větší radost než zjištění, že skrytí se ztratilo, je zničeno.
Takový stav je určen pro rozkrytí celé míry mé nenávisti k tomuto stavu. Pak musím přijít k tomu, abych nenáviděl to stejné skrytí, ačkoliv najednou o něj ztrácím jakýkoliv zájem. Nenávidím ho pouze proto, že bez jeho odstranění nedokážu potěšit Stvořitele.
Dokážu teď dosáhnout takové hořící nenávisti ke skrytí kvůli tomu, že mi stojí v cestě potěšit Stvořitele? Teď už mám míru pro porovnání – svou osobní egoistickou nenávist. Teď musím přesměrovat tento stejný zážitek na stranu Stvořitele: dokážu-li tak nenávidět překážku, která není mojí osobní překážkou a nesobecky Ho potěšit, pouze pro odevzdání.

[130132]
Z přípravy na lekce 17.03.2014

Filed under: Duchovno | Add Comment/Ask Question→

Nejčastější chybou je vyčítat si své vlastní nedostatky. Může se to protahovat roky, pokud se toho nedokážeme zbavit pomocí vzájemné záruky. Proto je nutné působení skupiny, která ovlivní náš rozum a zbaví náš mozek starosti o sebe, různých obav, jako například: co jsem to udělal, způsobil jsem druhému újmu, byl jsem špatný, mýlil jsem se… Je to taková klipa, která bere člověka do zajetí a vysvobodit se z toho dá pouze díky vzájemné záruce. Skupina na nás musí zapůsobit tak, abychom přestali myslet na sebe, protože to nás donutí myslet na ostatní. My neprocházíme stejnými stavy současně,  je v tom odstup, kterým musíme projít všichni. Pokud vidíme, že si přítel vyčítá své nedostatky, je nutné mu říct, že se nemusí starat o sebe, ale o skupinu, že ve skupině se nachází jeho duchovní nádoba, ne uvnitř jeho samotného. O všem minulém se obecně říká takto: „Není nikdo jiný kromě Něj“ a všechno se tak stalo díky rozhodnutí vyššího řízení. Do tohoto okamžiku jsem nedělal nic, ani se nerozhodoval. A od tohoto momentu a dále si můžeme pomoci jenom my sami. Ale samostatně člověk není schopen opustit tyto myšlenky. Klipa ho bude zatahovat stále do stejného bláta, do pokání a lítosti. Na vysokých úrovních je to ještě těžší. Pouze síla společnosti je schopna udržet člověka nad těmito myšlenkami, jinak spadne do klipy a bude dlouho a silně trpět.

[131080]
Z přípravy na lekci, 27.3.2014

Filed under: Duchovno | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Co je špatného na separatismu, pokud jsou jasná pravidla vzájemných vztahů rozdělených částí, jako například rozdělení funkcí v těle člověka?
Odpověď: V rozdělení není nic špatného, až na to, že ho musíme napravit. Už přímo tady vzniká otázka: proč to musím napravit? Je nutné, aby důležitost realizace tohoto činu určovala správný cíl. Nedělám to totiž proto, aby se já dobře cítil – pozvedám se tím na jinou úroveň rozhodnutí. Můj mozek, rozum, city, nesmějí patřit přímo mně osobně, ale musejí byt spojeny se všemi ostatními. Po každém vzestupu na další úroveň měním přístup kontroly svého stavu z individuálního na společenský, pro společné blaho, jako vedoucí týmu, který se stará o blaho všech jeho členů.
Skupina se mi pak rozkrývá v ještě větším egoismu, v ještě silnějším odtržení jednoho od druhého, jako bychom se spolu propadli. A znovu se musím, jako správce týmu, pozvednout na větší úroveň a spojit všechny dohromady.
To je podstata práce, abych mohl být vedoucím, správcem nápravy rozbíjení, jak je řečeno: Pro mě je stvořen svět.

[130928]

Z přípravy na lekci 25.03.2014

Filed under: Cesta, Duchovno, Jednota, Spojení, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→